8 Tdo 971/2005
Datum rozhodnutí: 03.08.2005
Dotčené předpisy:




8 Tdo 971/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 3. srpna 2005 o dovolání obviněného R. B. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 11. 2004, sp. zn. 4 To 211/2004, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 3 T 1/2004, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného R. B. o d m í t á .

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 24. 5. 2004, sp. zn. 3 T 1/2004, byl obviněný R. B. uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1, 2 tr. zák., který spáchal tím, že dne 5. 5. 2003 ve F. p. R., na ul. R. v domě s pečovatelskou službou, při návštěvě J. S. odcizil v jejím bytě ze zásuvky skříně částku 200.000,- Kč, kterou uviděl, když poškozená vytahovala fotografie, z bytu odešel a následně dne 7. 5. 2003 se znovu do bytu dostavil, přislíbil poškozené sepsat smlouvu o půjčce, což však doposud neučinil a peníze nevrátil. Za tento trestný čin byl podle § 247 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. odsouzen k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Podle § 35 odst. 2 tr. zák. byl současně zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Ostravě ze dne 25. 4. 2003, sp. zn. 70 T 35/2003, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto taktéž o náhradě škody.

Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací usnesením ze dne 26. 11. 2004, sp. zn. 4 To 211/2004, odvolání podané obviněným proti výše citovanému rozsudku podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.

Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce Mgr. R. K. dovolání, které vymezil dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., protože, jak dále rozvedl, napadené usnesení spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Dovolatel shledal, že soudy prvního i druhého stupně vzaly nesprávně za podklad svých rozhodnutí výpověď poškozené J. S., pokud uvedla, že obviněný částku 200.000,- Kč odcizil, aniž by dostatečně zhodnotily, že se nejednalo o odcizení této částky, ale o půjčku. Za správné považoval, aby soudy jinak posoudily skutečnosti uváděné poškozenou. Především poukázal na to, že napsal jméno a datum narození na kus papíru, na který si zbytek textu poškozená dopsala. S ohledem na tuto okolnost nebylo možné dovodit jeho trestní odpovědnost, protože šlo pouze o občanskoprávní vztah mezi ním a poškozenou založený ústně uzavřenou smlouvou o půjčce spadající do oblasti civilního práva. Z těchto důvodů neměl být trestně stíhán, neboť zahájením trestního stíhání došlo s ohledem na povahu předmětné smlouvy k nepřípustné a nezákonné kriminalizaci soukromoprávního jednání, což je v rozporu se zásadou subsidiarity trestní represe.

V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) napadené rozhodnutí zrušil, protože zjištěný skutek byl v rozporu se zákonem posouzen jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nešlo.

K předmětnému dovolání se ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství. Konstatovala, že námitky obviněného, ačkoli byly formálně uplatněny s odkazem na důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., se ve skutečnosti opírají o jiný než přisouzený průběh skutkového děje, k němuž dovolatel dospěl na základě vlastního způsobu hodnocení provedených důkazů. Jelikož takto podané dovolání není způsobilé k věcnému projednání, navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl a aby tak učinil v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Obdobně zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.).

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů taxativně uvedených v § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud rovněž posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod dovolání ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jehož existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Je třeba zdůraznit, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02). Z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§ 277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. ř.).



Z těchto zásad lze dovodit, že dovolatelem namítané nedostatky musejí být spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a nemohou jimi být vytýkány nedostatky ve skutkových zjištěních nebo ve způsobu, jakým byly posouzeny provedené důkazy, na jejichž základě bylo rozhodnuto o vině.

Z obsahu podaného dovolání v rozporu s těmito rozvedenými zákonnými požadavky plyne, že námitky obviněného se netýkají právního posouzení skutku ani jiného nesprávného hmotně právního posouzení, nýbrž směřují výlučně proti učiněným skutkovým zjištěním. Svými výhradami dovolatel nevyjadřuje pochybnosti, které by měly právní charakter, ale jen takové, které směřují proti popsanému skutku, neboť namítá, že skutek se nestal tak, jak byl soudy zjištěn a následně popsán. Předestíráním vlastních skutkových okolností případu se i přes své tvrzení, že vychází ze skutkového stavu, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení - domáhá posouzení svého jednání jako soukromoprávního smluvního vztahu mezi ním a poškozenou.

V tomto případě tudíž nebyl materiálně uplatněn důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný, a to pochybnosti o správnosti skutkových zjištění, který však v ustanovení § 265b tr. ř. pro podání dovolání není uveden.

V této souvislosti Nejvyšší soud považuje za vhodné zdůraznit, že zásah do skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně je v rámci dovolacího řízení možný jen v případě, že mezi těmito na straně jedné a právním posouzením skutku na straně druhé existuje extrémní nesoulad, jenž dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku vytkne a podřadí jej pod dovolací důvod zakotvený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tak tomu ovšem v daném případě nebylo.

Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného R. B. podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným podle § 265b tr. ř. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 3. srpna 2005

Předsedkyně senátu:

JUDr. Milada Šámalová