8 Tdo 966/2005
Datum rozhodnutí: 17.08.2005
Dotčené předpisy:




8 Tdo 966/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. srpna 2005 o dovolání obviněného R. U. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 21. 4. 2005, sp. zn. 11 To 132/2005, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 2 T 121/2004, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného R. U. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne 1. 2. 2005, sp. zn. 2 T 121/2004, byl obviněný R. U. uznán vinným trestným činem výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák. a odsouzen podle § 202 odst. 1, § 53 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 tr. zák. k peněžitém trestu ve výměře 10.000,- Kč; podle § 54 odst. 3 tr. zák. byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve lhůtě stanovené soudem vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání jednoho měsíce. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená M. C. se svým nárokem na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.

Podle skutkových zjištění nalézacího soudu se obviněný trestného činu dopustil tím, že dne 27. 4. 2004 v době kolem 10.55 hodin v B., naproti prodejně firmy B. verbálně napadl vulgárními výrazy M. C., která těsně předtím přešla vozovku před jeho jedoucím vozidlem zn. Mitsubishi Pajero, přičemž celý konflikt vyvrcholil tím, že poškozenou následně udeřil z místa řidiče ve vozidle otevřenou dlaní do obličeje takovou intenzitou, až ztratila stabilitu a vypadla jí z ruky taška.

Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním směřujícím proti výroku o vině i trestu. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 21. 4. 2005, sp. zn. 11 To 132/2005, bylo odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. zamítnuto.



Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání, jež směřovalo proti výroku o vině i výroku o trestu. Odkázal v něm na důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Vyjádřil přesvědčení, že soudy nesprávně hodnotily provedené důkazy a nedostatečně zjistily skutkový stav. Namítl, že chybně vycházely pouze z výpovědi poškozené, která je značně rozporná. Upozornil, že poškozená byla nevěrohodná v popisu vozu, který měl řídit, a že teprve v průběhu řízení zmiňovala, že došlo i k jejímu fyzickému napadení. To však podle jeho přesvědčení učinila jen proto, aby se pomstila za sprostá slova vyslovená na její adresu. Zpochybnil též věrohodnost výpovědi svědka N. S.; ten podle něj nemohl incident vidět, neboť má stánek v horní části náměstí. Připustil, že poškozené poté, co s vynaložením veškerého úsilí zabránil jejímu střetu s vozidlem, v afektu sprostě vynadal. Popřel ale, že by ji uhodil z pootevřených dveří automobilu, neboť to podle něj ani není možné učinit. Vytkl, že nebyla provedena rekonstrukce, kterou v průběhu řízení žádal. Navrhl, aby Nejvyšší soud Okresnímu soudu v Berouně přikázal věc znovu projednat a rozhodnout (aniž by učinil návrh na zrušení meritorních rozhodnutí).

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že námitky dovolatele nenaplňují jím uplatňovaný dovolací důvod a obsahově stojí i mimo rámec ostatních důvodů dovolání. Vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí netrpí žádnou vadou, kterou by bylo třeba odstranit cestou dovolání, navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.

Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle § 265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu než je uveden v § 265b tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.

V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení . Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněný uplatnil toliko námitky, které směřovaly proti rozsahu dokazování, proti způsobu, jakým byly hodnoceny provedené důkazy, a proti správnosti skutkových zjištění, která učinil Okresní soud v Berouně a z nichž vycházel v napadeném usnesení i Krajský soud v Praze. V podstatě vytkl, že soudy obou stupňů vycházely z výpovědi svědkyně poškozené M. C., která je podle něj rozporuplná a tedy nepřesvědčivá, a že se nesrovnalostmi v její výpovědi nezabývaly a nevysvětlily je. Zpochybnil dále věrohodnost výpovědi svědka N. S. a za nesprávné pokládal, že nebyla provedena jím navrhovaná rekonstrukce. Připouštěl, že poškozené v afektu vulgárně vynadal, popřel ale, že by ji udeřil do obličeje.

Obviněný takto uplatněnými námitkami ve skutečnosti brojil proti správnosti skutkových zjištění soudů, nikoliv proti správnosti právního posouzení skutku. Jím vytýkané vady mají výlučně povahu vad skutkových, event. procesně právních, nikoli hmotně právních.

Je proto evidentní, že ačkoli obviněný v dovolání formálně deklaroval dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., fakticky uplatnil námitky skutkové, jejichž prostřednictvím se primárně domáhal změny skutkových zjištění ve svůj prospěch, a následně ze změny skutkových zjištění vyvozoval, že se trestného činu v podobě zjištěné soudy nedopustil. Vůči právnímu posouzení skutku, jak byl zjištěn soudem, žádnou konkrétní námitku neuplatnil.

Námitky skutkové však nezakládají žádný z důvodů dovolání podle § 265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02, ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05 aj.). Tato zásada by mohla být prolomena pouze v případě zjištění, že mezi soudy zjištěnými skutkovými okolnostmi a jejich právními závěry existuje extrémní nesoulad. V této souvislosti je na místě dodat, že z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá přesvědčivý vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů včetně nyní obviněným uplatňované obhajoby (viz strany 5, 6 rozsudku soudu prvního stupně, strany 2, 3 napadeného usnesení odvolacího soudu) na straně jedné a právními závěry na straně druhé. Námitky obsažené v dovolání obviněného tvořily součást jeho obhajoby uplatněné již v předchozích fázích řízení a soudy obou stupňů se s výtkami obviněného náležitě vypořádaly.

Protože dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení § 265b tr. ř., Nejvyšší soud je podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě podle § 265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení, jež mu předcházelo. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 17. srpna 2005



Předsedkyně senátu:

JUDr. Věra Kůrková