8 Tdo 964/2013
Datum rozhodnutí: 19.09.2013
Dotčené předpisy: § 187 odst. 1,2,3 tr. zákoník



8 Tdo 964/2013-24

U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. září 2013 o dovolání obviněného P. F., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 2. 2013, sp. zn. 2 To 5/2013, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 2 T 10/2012, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. F. odmítá.

O d ů v o d n ě n í :
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. 12. 2012, sp. zn. 2 T 10/2012, byl obviněný P. F. uznán vinným zvlášť závažným zločinem pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku, zločinem týrání svěřené osoby podle § 198 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku a přečinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1 tr. zákoníku. Za uvedené zločiny a přečin byl odsouzen podle § 187 odst. 3 tr. zákoníku, § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 99 odst. 2 písm. b), odst. 4 tr. zákoníku bylo obviněnému uloženo ochranné psychiatrické léčení včetně léčby protialkoholní v ambulantní formě. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost uhradit poškozené nezletilé, zastoupené Magistrátem města H. K., odborem sociálních věcí a zdravotnictví, škodu ve výši 4.800,- Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla tato nezletilá poškozená se zbytkem svého nároku na náhradu škody a na přiznání nemajetkové újmy v penězích odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, které zaměřil proti výroku o vině zvlášť závažným zločinem pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku pod bodem 1) a proti výroku o trestu. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 2. 2013, sp. zn. 2 To 5/2013, bylo jeho odvolání podle § 256 tr. ř. zamítnuto jako nedůvodné.

Podle skutkových zjištění soudu 1. stupně se obviněný zvlášť závažného zločinu pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku dopustil tím, že v blíže nezjištěné době v měsíci květnu 2012 v nočních hodinách v H. K. v ulici L., v místě svého bydliště, po předchozím požití alkoholických nápojů přišel do dětského pokoje, kde v té době spala nezletilá, jejíž věk znal, neboť se jedná o dceru jeho manželky, s níž sdílel společnou domácnost a na jejíž výchově se podílel, lehl si k ní do postele, začal ji mazat dětským olejíčkem na hýždích a na přirození a poté jí strčil prsty do přirození tak, že to poškozenou bolelo, a následně zasunul penis mezi její stehna, přičemž v důsledku výše popsaného jednání obviněného došlo u poškozené k rozvoji posttraumatické stresové poruchy trvající déle než šest týdnů, projevující se neodbytným znovuvybavováním a znovuprožíváním stresu v podobě flashbacků, živých vzpomínek a opakujících se snů, prožíváním úzkosti při expozici okolnostem připomínajícím nebo spojeným se stresorem, vyhýbáním se okolnostem, které připomínají nebo jsou spojené se stresorem, a přítomností více příznaků zvýšené psychické citlivosti a vzrušivosti, které nebyly přítomny před expozicí stresoru [výrok o vině pod bodem 1)].

Zločinu týrání svěřené osoby podle § 198 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku se podle zjištění nalézacího soudu dopustil tím, že v blíže nezjištěné době, nejméně od měsíce ledna 2012 do 12. 6. 2012, v H. K. v ulici L., v místě jejich společného bydliště, postupně vystupňoval fyzické a slovní útoky vůči dceři své manželky nezletilé, kdy nezletilou opakovaně pod různými záminkami fyzicky nepřiměřeně trestal, a to tak, že ji bil minimálně třikrát v měsíci páskem a později také dřevěnou laťkou a vařečkou do oblasti hýždí a stehen, dále ji bil otevřenou dlaní přes obličej a v jednom případě jí dupl na nárt nohy a následně na něm zůstal stát celou vahou svého těla, přičemž tímto svým jednáním jí způsobil četné podlitiny, a dále ji nepřiměřeně trestal domácími pracemi, kdy jí přikazoval, aby umyla schody ve společných prostorách domu, v němž bydleli, přičemž nezletilé opakovaně vulgárně nadával a vyhrožoval jí újmou na zdraví [výrok o vině pod bodem 2)].

Přečin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1 tr. zákoníku měl spáchat tím, že v blíže nezjištěné době, nejméně od měsíce listopadu 2011 do 12. 6. 2012, v H. K. v ulici L., v místě jejich společného bydliště, postupně vystupňoval fyzické a slovní útoky vůči své manželce A. F., kdy převážně po předchozím požití alkoholických nápojů jmenovanou opakovaně fyzicky napadal, vulgárně jí nadával, urážel ji a vyhrožoval jí fyzikou likvidací, když v rámci tohoto jednání ji v měsíci listopadu 2011 ve večerních hodinách, v době, kdy byla v 7. měsíci těhotenství, bil otevřenou dlaní do zad, uhodil ji pěstí do rtu tak, že jej roztrhl, přičemž poškozené tekla krev, a poté ji slovně vyhodil z bytu na ulici, přičemž ji po celou dobu slovně urážel vulgárními výrazy, a dále v blíže nezjištěné době v měsíci březnu 2012 zatáhl poškozenou do kuchyně, chytil ji pod krkem a začal ji škrtit, přitom ji urážel vulgárními výrazy a následně ji uhodil svým čelem nejprve do jejího čela tak, že poškozené způsobil otok, a poté do nosu, kdy jí ho zhmoždil tak, že poškozené tekla krev, přičemž tímto svým jednáním u poškozené vzbudil důvodnou obavu o její život a zdraví [výrok o vině pod bodem 3)].

Proti označenému usnesení odvolacího soudu podal obviněný P. F. prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání v rozsahu odpovídajícím výroku o vině pod bodem 1) rozsudku nalézacího soudu a všem na něj navazujícím výrokům. Odkázal v něm na dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl, že uvedený skutek soudy nesprávně právně posoudily.

Obviněný připomněl, že závěry o následcích na zdraví poškozené, způsobené jednáním popsaným pod bodem 1), vycházely z toho, co ve svém posudku uvedla znalkyně MUDr. Zuzana Kozáková. Ačkoliv znalkyně u poškozené jednoznačně diagnostikovala projevy posttraumatické stresové poruchy, které svojí zdravotní závažností přirovnala k otřesu mozku, přičemž tento stav vyžaduje léčení, jehož délku nelze přesněji určit, obviněný poukázal na to, že znalkyně nemohla objektivně vyloučit, že se na tomto zdravotním stavu poškozené podílelo rovněž jednání obviněného popsané pod bodem 2) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, stejně jako pasivita matky v kritických situacích a způsob života nezletilé a dalších členů rodiny v době, která předcházela tomu, kdy nezletilá začala žít v rodině obviněného. Jelikož podle znalkyně není možné zjistit míru podílu jednání obviněného popsaného pod bodem 1) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, a to v porovnání s mírou podílu ostatních vlivů, které souvisí se vznikem zdravotních následků poškozené, nelze podle názoru obviněného s jistotou a bez důvodných pochybností dojít k závěru, že právě jeho jednání popsané pod bodem 1) výroku o vině rozsudku nalézacího soudu lze spojovat se vznikem posttraumatické stresové poruchy, kterou lze považovat za těžkou újmu na zdraví ve smyslu ustanovení § 122 odst. 2 písm. i) tr. zákoníku.

Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 2. 2013, sp. zn. 2 To 5/2013, zrušil, aby zrušil i rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. 12. 2012, sp. zn. 2 T 10/2012, a to ve výroku o vině pod bodem 1), jímž byl uznán vinným zvlášť závažným zločinem pohlavního zneužití dle § 187 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku, v celém výroku o trestu a ve výroku o ochranném opatření, a Krajskému soudu v Hradci Králové aby věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedla, že námitky obsažené v dovolání uplatnil obviněný v rámci své obhajoby prakticky od samého počátku trestního řízení a vtělil je rovněž do svého řádného opravného prostředku, takže se jimi zabývaly jak soud nalézací, tak soud odvolací, a to již opakovaně, přičemž lze plně souhlasit s názorem odvolacího soudu, že z přesvědčivého znaleckého posudku MUDr. Zuzany Kozákové je zřejmé, že jednání obviněného bylo jednou z významných příčin vzniku duševní poruchy, jež má charakter těžké újmy na zdraví podle § 122 odst. 2 písm. i) tr. zákoníku. S odkazem na zásadu gradace příčinné souvislosti, podle níž pachatel za následek odpovídá tehdy, je-li jeho jednání dostatečně významnou příčinou takového následku, i když k tomuto následku přispěly i další příčiny, státní zástupkyně konstatovala, že kvalifikace jednání obviněného podle § 187 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku je plně odůvodněna. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.

Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle § 265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Námitky obviněného byly tedy uplatněny relevantně.

Z hlediska napadeného usnesení a obsahu dovolání je významná otázka, zda obviněný skutkem popsaným pod bodem 1) tzv. skutkové věty výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně způsobil poškozené těžkou újmu na zdraví ve smyslu ustanovení § 122 odst. 2 písm. i) tr. zákoníku, a zda tak jeho čin vykazuje znaky zločinu pohlavního zneužití dle § 187 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku.

Zločinu pohlavního zneužití dle § 187 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí, kdo vykoná soulož s dítětem mladším patnácti let nebo kdo je jiným způsobem pohlavně zneužije. Spáchá-li tento čin na dítěti mladším patnácti let svěřeném jeho dozoru, zneužívaje jeho závislosti nebo svého postavení a z něho vyplývající důvěryhodnosti nebo vlivu, naplní kvalifikovanou skutkovou podstatu uvedenou v § 187 odst. 2 tr. zákoníku. Způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 těžkou újmu na zdraví, naplní znaky kvalifikované skutkové podstaty podle § 187 odst. 3 tr. zákoníku. Obviněný se zločinu pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku podle závěrů soudů dopustil tím, že dítě mladší patnácti let jiným způsobem pohlavně zneužil, spáchal čin na dítěti mladším patnácti let svěřeném jeho dozoru, zneužívaje jeho závislosti, a způsobil činem těžkou újmu na zdraví.

Z textu podaného dovolání vyplývá, že obviněný nerozporuje skutečnost, že dítě mladší patnácti let jiným způsobem pohlavně zneužil a že spáchal čin na dítěti mladším patnácti let svěřeném jeho dozoru, zneužívaje jeho závislosti. Z obsahu dovolání se rovněž podává, že obviněný neprotestuje proti tomu, že soudy obou stupňů shodně kvalifikovaly následek na zdraví poškozené posttraumatickou stresovou poruchu jako těžkou újmu na zdraví. Obviněný tudíž ve vztahu k objektivní stránce skutkové podstaty trestného činu nebrojí proti jednání, jehož se dopustil, a nastalému následku (účinku), nýbrž ve shodě s již dříve uplatněnou obhajobou před soudy obou stupňů nesouhlasí s tím, že jeho jednání bylo v příčinném vztahu s daným následkem.

Soud prvního stupně v daných souvislostech jednak zevrubně vyložil, proč je třeba posttraumatickou stresovou poruchu, diagnostikovanou znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, znalkyně MUDr. Zuzany Kozákové kvalifikovat jako těžkou újmu na zdraví podle § 122 odst. 2 písm. i) tr. zákoníku. Svoji pozornost však soustředil i na obviněným zpochybňovanou existenci příčinné souvislosti mezi tímto následkem (účinkem) a jeho jednáním vykazujícím znaky pohlavního zneužití. Po podrobné rekapitulaci závěrů znalkyně a na podkladě jejího podrobného výslechu konstatoval, že právě toto jednání vedlo ke vzniku předmětného poškození psychického stavu. I když připustil, že již v době pohlavního zneužití se u nezletilé vyskytovaly poruchy přizpůsobení při dlouhodobém stresu, na nichž má s ohledem na další jednání popsaná pod body 2) a 3) rozsudku podstatný podíl obviněný, zjištěná posttraumatická stresová porucha je více vázána na pohlavní zneužití poškozené. Předchozí jednání obviněného zanechalo v poškozené neurotické symptomy, zvýšenou míru úzkosti a strachu, emoční labilitu a snížené sebevědomí. Nevhodné chování obviněného vůči poškozené vyvrcholilo právě sexuálním atakem vůči ní, v důsledku něhož došlo k rozvoji posttraumatické stresové poruchy (viz strana 12 rozsudku).

Odvolací soud taktéž odkázal na přesvědčivý znalecký posudek z odvětví psychiatrie MUDr. Zuzany Kozákové, z něhož vyplývá, že inkriminované jednání obviněného bylo jednou z významných příčin vzniku předmětné duševní poruchy, jež má charakter těžké újmy na zdraví podle § 122 odst. 2 písm. i) tr. zákoníku, a je proto důvodem kvalifikace skutku jako zločinu podle § 187 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku. Připomněl principy tzv. gradace příčinné souvislosti, což podle nauky trestního práva i publikované judikatury znamená, že aby pachatel za následek odpovídal, musí být jeho jednání dostatečně významnou příčinou takového následku, i když k tomu následku přispěly i další příčiny. Tato zásada je v posuzovaném případě splněna, přičemž není pochyb, že posttraumatická stresová porucha vznikla u poškozené i jejím týráním, jímž byl obviněný uznán vinným pod bodem 2) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně (strana 3 napadeného usnesení).

S těmito závěry odvolacího soudu nelze než souhlasit. V obecné rovině není od věci připomenout, že příčinný vztah, který spojuje jednání s následkem, je obligatorním znakem objektivní stránky trestného činu. Požadavek příčinného vztahu znamená, že určitá osoba může být trestná jen tehdy, jestliže svým jednáním následek skutečně způsobila. Podle právní nauky i respektované judikatury soudů jednání pachatele má povahu příčiny i tehdy, když kromě něj k následku vedlo jednání další osoby, poněvadž příčinná souvislost mezi jednáním pachatele a následkem se nepřerušuje, jestliže k jednání pachatele přistoupí další skutečnost, jež spolupůsobí při vzniku následku, avšak jednání pachatele zůstává takovou skutečností, bez níž by k následku nebylo došlo. Příčinná souvislost je totiž dána i tehdy, když vedle příčiny, která bezprostředně způsobila následek (např. těžkou újmu na zdraví jiného), působila i další příčina. Jednání pachatele, i když je jen jedním článkem řetězu příčin, které způsobily následek, je příčinou následku i tehdy, pokud by následek nenastal bez dalšího jednání třetí osoby, případně i dalšího jednání pachatele, zakládajícího jiný skutek (srov. přiměřeně rozhodnutí pod č. 72/1971 a 37/1975 Sb. rozh. tr.).

Každé jednání, bez kterého by následek nebyl nastal, není však stejně důležitou příčinou následku (zásada gradace příčinné souvislosti). Důležité také je, aby jednání pachatele bylo z hlediska způsobení následku příčinou dostatečně významnou. Jestliže při vzniku následku v podobě těžké újmy na zdraví jiného spolupůsobilo více příčin, je třeba hodnotit každou příčinu co do jejího významu pro vznik následku zvlášť a určit její důležitost pro následek, který z jednání obviněného nastal. Jednání pachatele, i když je jen jedním článkem řetězu příčin, které způsobily následek, je příčinou následku i tehdy, kdyby následek nenastal bez dalšího jednání třetí osoby (k tomu srov. č. 72/1971 Sb. rozh. tr., rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2002, sp. zn. 3 Tz 317/2001, uveřejněný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 16, pod č. T 389., aj.).

Odvolací soud výstižně zdůraznil a ze závěrů znaleckého posudku znalkyně MUDr. Zuzany Kozákové (viz č. l. 416-422) zřetelně vyplývá, že jednání obviněného popsané pod bodem 1) výroku o vině rozsudku nalézacího soudu bylo z hlediska zásady gradace příčinné souvislosti jednou z významných příčin při vzniku duševní poruchy u poškozené, a tudíž právní posouzení předmětného skutku podle ustanovení § 187 odst. 1, 2, 3 shledává Nejvyšší soud správným.

Nejvyšší soud podotýká, že dovolací námitky obviněného jsou tvořeny obsahem jeho obhajoby uplatněné již v předchozích fázích řízení a soudy obou stupňů se s nimi náležitě vypořádaly. Nejvyšší soud s ohledem na pečlivá odůvodnění napadených rozhodnutí poznamenává, že soudy opřely své skutkové závěry o důkazy, jež podrobně ve svých rozhodnutích rozvedly, a vysvětlily dostatečně přesvědčivě, na základě jakých skutečností dospěly k tomu, že se obviněný činu dopustil, a proč považují jeho obhajobu za vyvrácenou.

Napadené usnesení odvolacího soudu nespočívá na nesprávném právním posouzení skutku ani na jiném nesprávném hmotně právním posouzení ve smyslu důvodu dovolání obsaženého v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a tudíž dovolací námitky jsou v tomto ohledu zjevně neopodstatněné. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. září 2013 Předsedkyně senátu: JUDr. Věra Kůrková