8 Tdo 950/2005
Datum rozhodnutí: 17.08.2005
Dotčené předpisy:




8 Tdo 950/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 17. srpna 2005 dovolání obviněného B. P. proti rozsudku Krajského soudu Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. 2 To 895/2003, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 6 T 78/2003, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se rozsudek Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. 2 To 895/2003, z r u š u j e.

Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se z r u š u j í také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 3. 9. 2003, sp. zn. 6 T 78/2003, byl obviněný B. P. uznán vinným trestnými činy podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. (skutkem pod bodem 1) a zpronevěry podle § 248 odst. 1 tr. zák. (skutkem pod bodem 2) a odsouzen za skutek pod bodem 1) podle § 250 odst. 3 tr. zák., § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody na čtyři roky, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou; podle § 49 odst. 1, § 50 odst. 1 tr. zák. byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu podnikatelské činnosti, a to v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu v obchodních společnostech a družstvech s předmětem činnosti provádění bytových a občanských staveb na dobu pěti let. Současně byl zrušen výrok o trestu z pravomocného rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 19. 2. 2002, sp. zn. 28 T 4/2000, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Za skutek pod bodem 2) bylo podle § 37 tr. zák. upuštěno od uložení dalšího trestu. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené obchodní společnosti S M., s. r. o., se sídlem ve Z., částku ve výši 770.859,- Kč.

Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním směřujícím proti všem jeho výrokům. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. 2 To 895/2003, byl rozsudek soudu prvního stupně podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušen v celém výroku o trestu, který byl obviněnému uložen za trestnou činnost pod bodem 1), včetně uloženého trestu zákazu činnosti. Za splnění podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. byl obviněný při nezměněném výroku o vině pod bodem 1) rozsudku soudu prvního stupně nově odsouzen podle § 250 odst. 3 tr. zák., § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody na tři roky, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou; podle § 49 odst. 1, § 50 odst. 1 tr. zák. byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu podnikatelské činnosti, v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu v obchodních společnostech a družstvech s předmětem činnosti provádění bytových a občanských staveb na dobu pěti let. Současně byl zrušen výrok o trestu z pravomocného rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 19. 2. 2002, sp. zn. 28 T 4/2000, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. V ostatních výrocích zůstal rozsudek soudu prvního stupně nezměněn.

Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci, který rozhodl ve věci samé ve druhém stupni, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání a odkázal v něm na důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Namítl, že postupem odvolacího soudu byl zásadním způsobem porušen jeden z principů práva na obhajobu, neboť mu bylo znemožněno zúčastnit se veřejného zasedání o jeho odvolání. Vytkl, že odvolací soud konal veřejné zasedání v jeho nepřítomnosti, ač předvolání k němu si vyzvedl na poště až v den jeho konání a v čase, kdy již neměl faktickou možnost se ho účastnit. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci zrušil a aby tomuto soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se do konání neveřejného zasedání k dovolání obviněného nevyjádřil.

Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle § 265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř.

Protože nebylo lze dovolání odmítnout podle § 265i odst. 1 tr. ř., dovolací soud přezkoumal podle § 265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a shledal, že dovolání je důvodné.



Podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. lze dovolání podat, byla-li porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání.

Z hlediska obsahu dovolání je s poukazem na uvedený dovolací důvod významná otázka, zda bylo možno dne 30. 6. 2004 konat veřejné zasedání o odvolání obviněného v jeho nepřítomnosti.

Podmínky, za nichž o odvolání rozhoduje odvolací soud ve veřejném zasedání, jsou upraveny v ustanovení § 263 tr. ř. Toto ustanovení je speciální pro řízení u odvolacího soudu a není-li zde některá otázka výslovně upravena, použijí se obecná ustanovení o veřejném zasedání. Z dikce § 263 odst. 4 tr. ř. se podává, že v nepřítomnosti obviněného, který je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, lze veřejné zasedání odvolacího soudu konat jen tehdy, jestliže obviněný výslovně prohlásí, že se účasti ve veřejném zasedání vzdává. O takovou situaci v posuzované věci nešlo, proto bylo možné veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného konat.



Obecně však také platí, že konat veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného lze jen tehdy, byl-li k němu včas předvolán nebo o něm vyrozuměn (§ 233 odst. 2 tr. ř.), nebude-li tento postup odvolacího soudu v kolizi s právem na spravedlivý proces, což znamená, že lze věc spolehlivě rozhodnout a účelu trestního řízení dosáhnout i bez jeho přítomnosti.

Podle § 233 odst. 2 tr. ř. den veřejného zasedání stanoví předseda senátu tak, aby osobě, která k veřejnému zasedání dala svým návrhem podnět, osobě, která může být přímo dotčena rozhodnutím, obhájci nebo zmocněnci těchto osob, jakož i státnímu zástupci zbývala od doručení předvolání k veřejnému zasedání nebo od vyrozumění o něm alespoň pětidenní lhůta k přípravě. Zkrácení této lhůty je možné jen se souhlasem toho, v jehož zájmu je lhůta dána. U ostatních osob, která se k veřejnému zasedání předvolávají nebo o něm vyrozumívají, je třeba zachovat zpravidla třídenní lhůtu.

Přítomnost obviněného u veřejného zasedání může být nezbytná tehdy, jestliže soud rozhodl obviněného k veřejnému zasedání předvolat, čímž dal jasně najevo, že v jeho nepřítomnosti nemůže jednat a rozhodovat. O to se ale v posuzovaném případě rovněž nejednalo; z obsahu spisu vyplývá, že obviněný byl sice k veřejnému zasedání stanovenému původně na den 10. 6. 2004 předvoláván vz. č. 8 tr. ř., ale toto veřejné zasedání bylo posléze odročeno na 30. 6. 2004, protože u osoby obviněného nebylo vykázáno doručení a zachována lhůta pro přípravu k veřejnému zasedání.

O konání odročeného veřejného zasedání stanoveného na den 30. 6. 2004 ve 13.00 hodin byl obviněný již jen vyrozumíván vz. 7a tr. ř. a vyrozumění o konání veřejného zasedání mu bylo doručeno dne 30. 6. 2004 (dodejky na č. l. 312 p. v.). Pro úplnost nutno dodat, že předvolání k veřejnému zasedání stanovenému na den 10. 6. 2004 mu bylo doručeno dne 21. 6. 2004.

K veřejnému zasedání konanému dne 30. 6. 2004 ve 13.00 hodin se obviněný nedostavil. Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci po konstatování, že doručení obviněnému bylo vykázáno dne 21. 6. 2004, že lhůta k přípravě byla zachována a že se obviněný bez omluvy nedostavil, usnesením rozhodl, že podle § 202 odst. 2 tr. ř. za použití § 238 tr. ř. proběhne veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného (viz protokol o veřejném zasedání č. l. 313).

Rozhodnutí odvolacího soudu o konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného nelze akceptovat. Odvolací soud evidentně přehlédl, že obsahem zásilky, která byla obviněnému doručena dne 21. 6. 2004, bylo předvolání k veřejnému zasedání na den 10. 6. 2004, a nikoliv vyrozumění o konání veřejného zasedání, jež bylo stanoveno na den 30. 6. 2004. Proto nebylo možno konstatovat, že vyrozumění o konání veřejného zasedání bylo vykázáno 21. 6. 2004 a že lhůta k jeho přípravě byla obviněnému zachována.

Dovolatel tak důvodně vytkl, že v řízení před odvolacím soudem byl porušen jeden ze základních principů práva na obhajobu, neboť nesprávným rozhodnutím o konání veřejného zasedání v jeho nepřítomnosti mu bylo znemožněno hájit svá práva ve veřejném zasedání konaném o jeho odvolání.

Veřejné zasedání bylo konáno v nepřítomnosti obviněného, aniž o něm byl včas vyrozuměn a aniž by tak bylo důsledně respektováno právo obviněného, aby věc byla projednána v jeho přítomnosti. Závěry odvolacího soudu jsou evidentně v rozporu nejen s ustanovením § 233 odst. 2 tr. ř. ale i dikcí čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listiny), v němž je obsažen jeden z ústavních principů, jimiž je garantováno právo na spravedlivý proces, jakož i dikcí čl. 6 odst. 3 písm. b), c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluvy). Právo obviněného osobně se zúčastnit řízení před soudem je totiž i v judikatuře Evropského soudu pro lidská práva považováno za základní prvek práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy.

Podle čl. 6 odst. 3 písm. b), c) Úmluvy každý, kdo je obviněn z trestného činu, má právo mít přiměřený čas a možnosti k přípravě obhajoby a obhajovat se osobně nebo za pomoci obhájce podle vlastního výběru. Podle čl. 38 odst. 2 Listiny má každý právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům.

Postupem odvolacího soudu byl porušen čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listiny), v němž je obsažen jeden z ústavních principů, jimiž je garantováno právo na spravedlivý proces. Čl. 38 odst. 2 Listiny nutno v daných souvislostech vykládat tak, že každý, o jehož právech a povinnostech má být v soudním řízení rozhodnuto, má mít možnost osobně se účastnit jednání, v němž se rozhodne. Obviněného je třeba o veřejném zasedání řádně a včas vyrozumět, což je základní předpoklad proto, aby se jednání mohl účastnit, vyjádřit se před soudem k tomu, co je mu kladeno za vinu, a k důkazům, na nichž je obžaloba založena (k tomu přiměřeně např. nálezy Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 238/2000, II. ÚS 145/02 aj.). V posuzované věci se tak nestalo a řízení jako celek tak pozbylo podstatných rysů spravedlivého procesu.

Námitky obviněného, jimiž odkázal na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., jsou důvodné a k odstranění podstatné procesní vady, jejímž důsledkem bylo závažné porušení práva obviněného na obhajobu, je nezbytné provést veřejné zasedání znovu, a to za důsledného respektování ustanovení o přítomnosti obviněného v něm.



Nejvyšší soud proto z podnětu dovolání obviněného zrušil z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci (§ 265k odst. 1, 2 tr. ř.). Zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu (§ 265k odst. 2 tr. ř.). Krajskému soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl (§ 265l odst. 1 tr. ř.). Při novém rozhodování je Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci vázán právním názorem, který v tomto usnesení vyslovil Nejvyšší soud. Rozhodnutí soudu druhého stupně bylo zrušeno jen v důsledku dovolání podaného ve prospěch obviněného, takže v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 17. srpna 2005

Předsedkyně senátu:

JUDr. Věra Kůrková