8 Tdo 943/2007
Datum rozhodnutí: 22.08.2007
Dotčené předpisy:




8 Tdo 943/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. srpna 2007 o dovolání obviněného K. F., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 21. 3. 2007, sp. zn. 9 To 101/2007, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 6 T 19/2006, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného K. F. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 4. 10. 2006, sp. zn. 6 T 19/2006, byl obviněný K. F. uznán vinným trestným činem výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák., který podle popsaných skutkových zjištění spáchal tak, že dne 30. 10. 2005 v době od 01.00 hodin do 01.30 hodin v diskoklubu J., se dopustil výtržnosti tím, že bezdůvodně fyzicky napadl J. L., kterého opakovaně udeřil pěstí do obličeje, čímž J. L. utrpěl zranění spočívající v hematomu kolem levého oka a lícního oblouku, zhmoždění obličeje včetně nosu, uražení druhého zubu vpravo dole a odlomení části korunky prvého zubu vpravo dole bez pracovní neschopnosti, a poškozením dioptrických brýlí způsobil J. L. škodu ve výši 4.000,- Kč.

Za tento trestný čin byl obviněný K. F. odsouzen podle § 202 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání pěti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Rovněž bylo rozhodnuto o náhradě škody.

Tento rozsudek napadl obviněný K. F. odvoláním, které Krajský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 21. 3. 2007, sp. zn. 9 To 101/2007, podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.



Proti tomuto posledně citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání, v němž namítl, že na podkladě ve věci zajištěných důkazů vina obviněného jednoznačně nevyplynula. Zejména soudu prvního stupně vytkl, že se v rámci hodnocení provedených důkazů dostatečně nevypořádal s otázkami souvisejícími s průběhem údajného útoku na poškozeného a s okolnostmi, za nichž byl čin spáchán. Za nesprávné obviněný označil, že soudy rozhodnutí o vině opřely pouze o výpověď poškozeného, kdežto obhajobu obviněného považovaly za účelovou a tím i za nevěrohodnou. Dovolatel se s takovým závěrem neztotožnil a zpochybnil jej tím, že z výpovědi poškozeného a svědkyň M. C. a L. C., které s ní korespondovaly, v žádném případě nebylo možné dovodit nepravdivost obviněným tvrzených skutečností. Jestliže v daném případě stojí proti sobě výpověď poškozeného a obviněného, měly soudy k požadavku obviněného připustit výslech svědka P., který měl být incidentu od jeho počátku až do konce přítomen. Tomuto návrhu však nebylo vyhověno a obviněným popisovaný průběh incidentu tak zůstal neobjasněn především ohledně pohnutky, z níž dal facku poškozenému, ale též i vzhledem k průběhu celého incidentu, při němž se obviněný bránil hrozbě útoku pivní lahví ze strany poškozeného. Soudy navíc dostatečně neuvážily, že obviněný takto své jednání popisoval shodně v přípravném řízení i v hlavním líčení. Ze všech těchto skutečností podle obviněného nebylo možné jeho výpověď považovat za nevěrohodnou a dojít k závěru, že spáchal skutek tak, jak byl popsán, a že tento naplňuje znaky trestného činu výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák.

Na základě uvedených skutečností obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v souladu s ustanovením § 265k tr. ř. a ve spojení s ustanovením § 265m tr. ř. napadený rozsudek zrušil a sám rozsudkem rozhodl tak, že se obviněný zprošťuje obžaloby.

Dovolání obviněného bylo dne 17. 7. 2007 doručeno Nejvyššímu státnímu zastupitelství k vyjádření podle § 265h odst. 2 tr. ř.; takové případné vyjádření však Nejvyšší soud ke dni rozhodnutí o dovolání neměl k dispozici.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dále posuzoval otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť dovolání je možné podat jen z důvodů taxativně uvedených v § 265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.

Ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. stanoví, že dovolání je možné na jeho základě podat, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této dikce plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení . Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

Označený dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění, např. vztahující se k jiné právní kvalifikaci, která měla být podle dovolání použita. Nelze za naplnění uvedeného důvodu považovat takové výhrady obviněného, v nichž jsou tvrzeny pochybnosti o správnosti skutkových zjištění a s ohledem na obhajobu obviněného jinak hodnoceny důkazy již provedené, když na základě těchto skutkových vad je dovozováno, že obviněný se činu, jímž byl uznán vinným, nedopustil.

Ve vztahu k uplatněným námitkám obviněného a s odkazem na všechna výše rozvedená pravidla významná pro řádné uplatnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dále nutné zdůraznit, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, II. ÚS 760/02, III. ÚS 282/03, IV. ÚS 449/03).

Z obsahu dovolání obviněného K. F. je zřejmé, že tato obecná kritéria nebyla splněna. Obviněný své námitky zaměřil výhradně proti učiněným skutkovým zjištěním, s nimiž se neztotožnil a kritizoval především způsob, jakým soudy hodnotily jeho obhajobu, jíž ve srovnání s výpověďmi poškozeného a svědkyň M. a L. C. neuvěřily. Tím, že obviněný celý incident popsal rozdílně, vykonstruoval si vlastní skutkový děj odlišný tomu, který byl na podkladě provedeného dokazování soudy zjištěn a v rozhodnutích popsán, a na této své vlastní verzi dokladoval, že šlo o jednání, které v žádném případě nelze považovat za naplňující znaky trestného činu výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák.

Obviněný tak ve svém dovolání na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jen formálně poukázal a nevznesl námitku o nedostatku uvedené právní kvalifikace, když nespecifikoval žádnou výhradu mající právní povahu v jejím materiálním obsahu. Svou námitku, že nenapadl poškozeného v intencích ustanovení § 202 odst. 1 tr. zák. totiž odůvodnil úvahou založenou na polemice se skutkovými zjištěními soudu. Vzhledem k popisu předmětného skutku však není pochyb o tom, že svým jednáním všechny znaky skutkové podstaty zmiňovaného trestného činu naplnil.

S ohledem na zásadu, že zásah do skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně je v rámci dovolacího řízení možný jen v případě, že mezi těmito na straně jedné a právním posouzením skutku na straně druhé existuje extrémní nesoulad, jenž dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku vytkne a podřadí jej pod dovolací důvod zakotvený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je nutné uvést, že takové skutečnosti v daném případě nebyly dovolacím soudem zjištěny.

Vzhledem k tomu, že námitky obviněného nejsou způsobilé naplnit právně relevantním způsobem dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani žádný z dalších důvodů dovolání podle § 265b tr. ř., Nejvyšší soud dovolání obviněného K. F. podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než jsou zákonem vymezeny. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Vzhledem k tomuto způsobu, jímž Nejvyšší soud o dovolání obviněného rozhodl, je bezpředmětná i žádost obviněného, jíž uplatnil v závěru svého dovolání na přerušení výkonu rozhodnutí podle § 265o odst. 1 tr. ř., neboť pro takový postup nejsou dány zákonné podmínky.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 22. srpna 2007

Předsedkyně senátu:

JUDr. Milada Šámalová