8 Tdo 936/2011
Datum rozhodnutí: 31.08.2011
Dotčené předpisy: § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.




8 Tdo 936/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. srpna 2011 o dovolání obviněného S. K., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 22. 2. 2011, sp. zn. 10 To 66/2011, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha západ pod sp. zn. 2 T 66/2010, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného S. K. o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í :
Okresní soud Praha západ rozsudkem ze dne 16. 11. 2010, sp. zn. 2 T 66/2010, uznal obviněného S. K. (dále jen obviněný , příp. dovolatel ) vinným, že
v úmyslu vylákat pojistné plnění od Kooperativa pojišťovny, a.s., se sídlem T., P., k opravě rozsáhle poškozené přední části osobního automobilu tov. značky Citroën C5, spočívající v poškození kapoty motoru, obou předních světlometů, předního nárazníku, pravého předního mlhového světla, chladiče, přední masky a přední příčky, fingoval dne 22. 9. 2008 v 8.10 hodin, v ulici Ř., v obci Č., okr. P., dopravní nehodu tohoto vozidla tak, že při této měla vzniknout rozsáhlá poškození přední části vozidla po nárazu do betonového sloupu veřejného osvětlení, načež Kooperativa pojišťovna, a.s., z titulu uzavřené leasingové smlouvy ze dne 26. 7. 2005, jejíž součástí je i havarijní pojištění vozidla Citroën C5, vyplatila dne 4. 11. 2008 neoprávněně JUDr. M. P., s místem podnikání P., P., jako pojistníkovi částku 136.591,- Kč na pojistném plnění z této pojistné události, čímž způsobil společnosti Kooperativa pojišťovna, a.s., škodu ve výši 136.591,- Kč .

Takto zjištěné jednání obviněného soud prvního stupně právně kvalifikoval jako trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 2 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění pozdějších předpisů (dále jen tr. zák. ), za který mu podle § 250 odst. 2 tr. zák. uložil trest odnětí svobody v trvání devíti měsíců, jehož výkon podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání třiceti šesti měsíců.

Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Praze usnesením ze dne 22. 2. 2011, sp. zn. 10 To 66/2011, podle § 256 tr. ř. zamítl.

Obviněný však s takovýmto rozhodnutím odvolacího soudu nesouhlasil a prostřednictvím obhájce Mgr. Emanuela Mašína podal proti němu dovolání, které opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Za podstatu svého mimořádného opravného prostředku označil to, že Krajský soud v Praze zcela pominul jím předložené důkazy a námitky a namísto toho vycházel pouze z posudku znalce Ing. K. D., který obsahuje natolik závažné vady, že jej nelze jako relevantní důkaz vůbec použít. Za komickou v této souvislosti označil snahu znalce setrvat na závěru, že bílá místa na předním nárazníku patrná na fotodokumentaci jsou místa probroušená při předchozí opravě vozidla, z čehož posléze usoudil, že vozidlo bylo poškozeno již před nehodou. Poté, co byl znalec konfrontován obhajobou a opakovaně dotazován, zda se nemůže jednat pouze o odlesk světel při fotografování, když k tomuto závěru dospěl i soud, připustil, že nemá pravdu, avšak současně dodal, že se jedná jen o jeden z důkazů, o něž opřel svůj závěr o tom, že se předmětná dopravní nehoda nestala.

Podle názoru dovolatele byly tímto postupem a přístupem znalce zpochybněny i veškeré další závěry tímto znalcem učiněné. V návaznosti na toto tvrzení dovolatel provedl stručný rozbor jednotlivých závěrů znaleckého zkoumání se zaměřením především na nutnost střetu vozidla s plotem, poškození nárazníku, odření a prohnutí registrační značky či stopy rozdrcených křovin na sloupu, jehož prostřednictvím tyto závěry zpochybnil. Domnělou správnost svých názorů a údajná pochybení znalce Ing. K. D. doložil mimo jiné odkazem na znalecký posudek Ing. J. T., který si nechal z vlastní iniciativy zpracovat.

Obviněný soudu dále vytknul, že (vedle technických a znaleckých otázek) nepřihlédl k jeho trestní zachovalosti ani k tomu, že pojistné plnění bylo vyplaceno přímo servisu, který vozidlo opravoval, tudíž on sám z něho nemohl mít žádný prospěch. Za této důkazní situace měl nalézací soud nechat vypracovat revizní znalecký posudek, což však neučinil, a tyto nedostatky neodstranil následně ani soud odvolací. Takový postup dovolatel označil za učiněný v rozporu se zásadou volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., jelikož oba soudy nižšího stupně hodnotily pouze důkazy svědčící v jeho neprospěch a pominuly ty, které vypovídaly v jeho prospěch. Jeho námitkami obsaženými v odvolání, ale ani znaleckým posudkem Ing. J. T. se pak soud druhého stupně vůbec nezabýval.

V závěru svého podání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí a podle § 265m odst. 1 tr. ř. jej zprostil obžaloby nebo věc vrátil k dalšímu projednání a rozhodnutí ve smyslu § 265 l odst. 1 tr. ř.

Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství se k podanému dovolání ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř. věcně nevyjádřila, pouze vyslovila souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání, a to i pro případ postupu podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že v této trestní věci je dovolání přípustné [§ 265a odst. 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení . Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

Nejvyšší soud není další odvolací instancí, nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů obou stupňů. V takovém případě by se totiž dostával do pozice soudu druhého stupně a suploval jeho činnost (k tomu srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02). Dovolací soud je naopak povinen vycházet ze skutkových zjištění soudů prvního (a event. druhého) stupně a teprve v návaznosti na jimi zjištěný skutkový stav může posuzovat hmotně právní posouzení skutku. V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§ 277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. ř.).

Z tohoto pohledu námitky, které obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. rozvedl, nemohly obstát, neboť jejich prostřednictvím zpochybňoval výlučně postup a závěry znalce Ing. K. D. a postup soudů obou nižších stupňů při hodnocení důkazů. Tím zásadně napadal správnost učiněných skutkových zjištění a v důsledku toho se domáhal jejich změny ve svůj prospěch; teprve z takto tvrzených nedostatků (tedy až sekundárně) dovozoval údajně nesprávné právní posouzení skutku, jímž byl uznán vinným. Takovou argumentaci ovšem pod uvedený dovolací důvod (ale ani pod žádný jiný) podřadit nelze.

Lze tak shrnout, že obviněným vytýkané vady měly výlučně povahu vad skutkových, resp. procesních, nikoli hmotně právních, a že dovolatel neuplatnil žádnou konkrétní námitku, již by bylo možno považovat z hlediska jím uplatněných dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. d), g) tr. ř. za relevantní. Protože námitky skutkové žádný z důvodů dovolání podle § 265b tr. ř. nezakládají, neexistuje ve vztahu k nim ani zákonná povinnost Nejvyššího soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02, ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05 aj.).

Zásah do skutkových zjištění lze v rámci řízení o dovolání připustit jen tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu a učiní-li dovolatel (současně) tento nesoulad předmětem dovolání. V daném případě se však ani o takovou situaci nejednalo, neboť z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudů na straně druhé.

Jestliže by výhrady obviněného měly být považovány za zpochybnění správnosti a přesvědčivosti odůvodnění usnesení odvolacího soudu, pak Nejvyšší soud připomíná, že dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné (srov. § 265a odst. 4 tr. ř.).

Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Proto ani nepostupoval podle § 265i odst. 3 tr. ř. a nepřezkoumával napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Přitom je nutné uvést, že takový aplikační postup nezasáhl do základních práv dovolatele, a tudíž není ani v rozporu s nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 180/03 a I. ÚS 55/04, v nichž tento soud vyslovil výhrady k extenzivnímu výkladu § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. ze strany Nejvyššího soudu.

Své rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 31. srpna 2011
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a