8 Tdo 91/2009
Datum rozhodnutí: 28.01.2009
Dotčené předpisy: § 243 tr. zák., § 242 odst. 1, 2 tr. zák.




8 Tdo 91/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. ledna 2009 o dovolání obviněného J. Z., proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 13. 5. 2008, sp. zn. 6 To 228/2008, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 2 T 101/2002, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. Z. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 12. 12. 2007, sp. zn. 2 T 101/2002, byl obviněný J. Z. (dále jen obviněný , příp. dovolatel ) uznán vinným, že:

,1. ve V. nejméně od poloviny roku 1998 do měsíce ledna 2002 jako ředitel Zvláštní školy internátní ve V. v kanceláři, kuřárně, v prádelně a jinde v různých časových obdobích opakovaně obtěžoval svěřenkyně této školy jako např. P. Š., L. T., P. V., J. B. a J. H., a to tak, že je osahával na prsou, hladil na přirození, některé z nich se pokoušel líbat, strkat jim prsty do přirození, případně jim kontroloval spodní prádlo, a to vše, ačkoliv věděl, že jim dosud není osmnáct let,

2. tamtéž v měsíci červnu 2001 jako ředitel ZŠI ve V. pod záminkou kontroly žákovské knížky si pozval do své kanceláře žákyni školy nezletilou E. M., zde ji k sobě přitiskl a osahával ji po holém zadku, když po události jí daroval 20,- Kč, a to vše, ačkoliv si byl vědom, že poškozená ještě nemá patnáct let .

Takto popsané jednání obviněného soud právně kvalifikoval v bodě 1) jako trestný čin pohlavního zneužívání podle § 243 tr. zák. a v bodě 2) jako trestný čin pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 1, 2 tr. zák. a podle § 242 odst. 2 tr. zák. a § 35 odst. 1 tr. zák. mu uložil úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkon podle § 58 odst. 1, § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání dvou roků. Podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zák. mu dále uložil trest zákazu činnosti spočívající ve výkonu pedagogické a řídící činnosti na dívčích školách a školách smíšených s mládeží do 18 let na dobu pěti let.

Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 13. 5. 2008, sp. zn. 6 To 228/2008, tak, že je podle § 253 odst. 1 tr. ř. zamítl jako opožděně podané.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. J. H. dovoláním, v němž uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. l) a g) tr. ř.

Dovolatel k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. uvedl, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Poukázal nejprve na odůvodnění usnesení odvolacího soudu, podle něhož mu byl rozsudek soudu prvního stupně doručen dne 9. 2. 2008 a jeho obhájci dne 29. 1. 2008. Za rozhodný den pro počátek běhu odvolací lhůty proto soud stanovil den 9. 2. 2008 a z toho dovodil, že lhůta k podání odvolání skončila dne 18. 2. 2008. Jelikož obhájce obviněného podal odvolání na poště až dne 12. 3. 2008, jak vyplývá z obálky na č. 1. 389 spisu, soud uzavřel, že odvolání bylo podáno opožděně, a proto je podle § 253 odst. 1 tr. ř. zamítl.

Obviněný dále uvedl, že odvolací soud pochybil, pokud pokládal za datum doručení rozsudku soudu prvního stupně den 9. 2. 2008. Tehdy totiž byla sobota a navíc na č. l. 384 spisu se nachází doručenka s datem 4. 2. 2008. Zároveň upozornil na skutečnost, že na č. l. 387 spisu se nachází další doručenka, na které je uvedeno, že obviněný byl opakovaně nezastižen, na výzvy nereagoval , a pod tím poznámka převzal osobně a datum 4. 3. 2008. Z těchto údajů dovozoval, že mu nemohl být rozsudek soudu prvního stupně doručen ani dne 4. 2. 2008, ani dne 9. 2. 2008, ale až dne 4. 3. 2008. Proto podal-li odvolání na poště dne 12. 3. 2008, podal ho včas.

V závěru svého podání obviněný navrhl (aniž citoval konkrétní zákonná ustanovení), aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.

Dalším přípisem ze dne 16. 9. 2008 obviněný vyslovil souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.

K podanému dovolání se ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupkyně ) a uvedla, že z dostupných spisových materiálů není patrné, kdy obviněný skutečně převzal rozhodnutí soudu prvního stupně. Pokud by bylo pravdivé jeho tvrzení, že se tak stalo až dne 4. 3. 2008, pak by bylo nutné dovolání označit za přípustné i důvodné.

Vzhledem k uvedenému státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí a § 265l odst. 1 tr. ř. vrátil věc odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí. Současně navrhla, aby v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil takové rozhodnutí v neveřejném zasedání. S rozhodnutím věci v neveřejném zasedání souhlasila i pro případ jiného nežli výše navrženého rozhodnutí [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že v této trestní věci je dovolání přípustné, neboť napadá rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest [§ 265a odst. 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaných ustanoveních zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.

V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení . Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

K tomuto dovolacímu důvodu obviněný žádné bližší argumenty neuplatnil, a protože pouhý formální odkaz ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. z důvodů právě vyložených nepostačuje, Nejvyšší soud se jím dále nezabýval.

K dalšímu uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je třeba uvést, že na jeho základě lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.

Obviněný tento dovolací důvod uplatnil v jeho první alternativě a tvrdil, že postup odvolacího soudu, který rozhodl o zamítnutí jeho odvolání jako opožděně podaného, byl nesprávný; namítal tak nesplnění procesních podmínek stanovených pro takové rozhodnutí odvolacího soudu.

Takové výhrady Nejvyšší soud sice považoval za relevantní, současně však shledal, že jsou zjevně neopodstatněné.

Nejvyšší soud se v prvé řadě zabýval konkrétními dovolacími námitkami, obviněného, zejména jeho tvrzením, že z doručenek nelze přesně zjistit, kdy mu byl rozsudek soudu prvního stupně doručen, a proto ani odvolací soud nemohl správně posoudit, zda jeho odvolání bylo podáno včas nebo opožděně. Upozornil na to, že dne 9. 2. 2008, kdy mu měl být podle zjištění odvolacího soudu doručen opis rozsudku, byla sobota, tedy den pracovního klidu, kdy si jej nemohl v budově soudu osobně převzít. Od toho se odvíjely jeho další argumenty, které vyústily v tvrzení, že opis rozsudku převzal osobně teprve dne 4. 3. 2008, takže odvolání proti němu podal v zákonné osmidenní lhůtě.

Nejvyšší soud poté, co mu bylo dovolání obviněného poprvé (dne 28. 11. 2008) předloženo, usoudil, že ze spisového materiálu ani z dalších okolností spolehlivý závěr o tom kdy, kde, kým a za jakých okolností byl opis rozsudku obviněnému doručen, učinit nelze. Ve věci bylo zapotřebí provést v uvedeném směru šetření, a protože jej nemohl provést sám, vrátil spisový materiál soudu prvního stupně se žádostí, aby potřebné šetření podle jeho instrukcí provedl (srov. § 265o odst. 2 tr. ř.).

Okresní soud ve Zlíně následně provedl šetření, a to výslechem vedoucí trestní kanceláře J. N. (č. 1. 413 spisu) a soudního doručovatele Ing. Č. S. (č. 1. 414 spisu). Jejich výpovědi předseda senátu jmenovaného soudu shrnul do závěru, že údaje na doručence pro obviněného založené na č. 1. 384 spisu vyplňoval obviněný osobně v kanceláři č. 515 v budově okresního soudu před vedoucí trestní kanceláře J. N. a učinil tak jednoznačně v pondělí dne 4. 2. 2008, tedy v pracovní den; rozhodně se tak nestalo v sobotu dne 9. 2. 2008, kdy je budova soudu pro veřejnost uzavřena. Poznámku na doručence na č. 1. 387 spisu již převzal osobně učinila a opatřila parafou jmenovaná vedoucí trestní kanceláře pro vlastní potřebu a přehlednost doručení rozsudku poté, co jí tuto doručenku (určenou původně pro obviněného) soudní doručovatel Ing. Č. S. předal dne 4. 3. 2008, neboť se mu do té doby nepodařilo zásilku obviněnému doručit pro jeho nespolupráci.

O výsledcích provedeného šetření Nejvyšší soud nemá důvod pochybovat. Údaje uvedené oběma jmenovanými pracovníky soudu do sebe zapadají a jsou v souladu i s písemnými poznámkami jimi učiněnými na doručence původně určené obviněnému.

Právě tato zjištění vedla Nejvyšší soud k závěru, že soud druhého stupně postupoval v souladu se zákonem, když odvolání obviněného zamítl podle § 253 odst. 1 tr. ř. jako podané opožděně. Ačkoliv i odvolací soud se dopustil pochybení, když mylně považoval za rozhodný pro běh lhůty pro podání odvolání den 9. 2. 2008 (číslice 4 a 9 ovšem byly obtížně čitelné), na správnosti jeho rozhodnutí to nic nemění. Pokud bylo provedeným šetřením prokázáno, že obviněný převzal opis rozsudku soudu prvého stupně již v pondělí dne 4. 2. 2008, počala následujícího dne v úterý 5. 2. 2008 běžet osmidenní lhůta k podání odvolání (jeho obhájce převzal opis rozsudku již předtím dne 29. 1. 2008); ta mu skončila v úterý dne 12. 2. 2008 (srov. ustanovení § 60 odst. 1, 4 tr. ř. o počítání lhůt, § 248 odst. 1, 2, 3 tr. ř. o lhůtě a místě podání odvolání, příp. další). Podal-li obviněný odvolání až dne 12. 3. 2008, učinil tak po uplynutí zákonné osmidenní lhůty, tedy zjevně opožděně. Přitom není pochyb, že o právu podat odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně a o podmínkách, za kterých se tak může stát, byl soudem prvního stupně správně a náležitě poučen (srov. stranu 21 jeho rozsudku).

Nejvyšší soud proto z těchto jen stručně uvedených důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) dovolání obviněného odmítl jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Učinil tak v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 28. ledna 2009

Předseda senátu:

JUDr. Jan B l á h a