8 Tdo 908/2011
Datum rozhodnutí: 20.07.2011
Dotčené předpisy: § 2 odst. 5 tr. ř., § 2 odst. 6 tr. ř.



8 Tdo 908/2011
U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. července 2011 o dovolání obviněného O. S., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích pobočka v Táboře ze dne 16. 2. 2011, sp. zn. 14 To 18/2011, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 8 T 34/2010, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného O. S. o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í :
Rozsudkem Okresního soudu v Písku ze dne 19. 10. 2010, sp. zn. 8 T 34/2010, byl obviněný O.S. uznán vinným přečinem svádění k pohlavnímu styku podle § 202 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr. zákoníku [pod body 2), 3), 4), 5)], zločinem pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1 tr. zákoníku, přečinem ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku [pod body 1) - 6)], zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku [pod bodem 6)] a přečinem nedovolené ozbrojování podle § 279 odst. 1 tr. zákoníku [pod bodem 7)]. Za tyto trestné činy byl podle § 185 odst. 2 tr. zákoníku, § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody na pět let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí věci, a to ve výroku označené krátké střelné zbraně a 161 ks nábojů.

Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný trestných činů dopustil tím, že

1) v blíže nezjištěné době nejméně od roku 2007 do měsíce ledna 2010 v domě v ulici Z. v P. se záměrem svého sexuálního uspokojení v přesně nezjištěném počtu případů se nechal od nezletilé opakovaně rukou a orálně na pohlavním údu sexuálně uspokojovat a tohoto jednání se dopustil přesto, že věděl, že se jedná o osobu mladší patnácti let,

2) v přesně nezjištěné době v průběhu letních prázdnin roku 2009 ve svém pokoji v domě v ulici Z. v P. se záměrem svého sexuálního uspokojení v přesně nezjištěném počtu případů se nechal nejprve samostatně od nezletilé opakovaně rukou a orálně na pohlavním údu sexuálně uspokojovat a poté v této době v přesně nezjištěném množství případů se nechal opakovaně rukou sexuálně uspokojovat na pohlavním údu společně od K.V. a S.Š. tak, že si ve všech případech lehl ve svém pokoji na záda na postel, stáhl si kalhoty ke kolenům a nechal se od K. V. nebo od obou společně sexuálně uspokojovat rukou i orálně na pohlavním údu, kdy nezletilá i nezletilá byly vysvlečené do půl těla a obviněný je při tom osahával a líbal na prsou a v jednom případě v tomto přesně nezjištěném období souložil s nezletilou za což jí dal částku 500,- Kč, a tohoto jednání se dopustil přesto, že věděl, že se jedná o osoby mladší než patnáct let,

3) v přesně nezjištěné době v průběhu letních měsíců roku 2009 ve svém pokoji v domě v ulici Z. v P. se záměrem svého sexuálního uspokojení se v jednom případě nechal od nezletilé a nezl., sexuálně uspokojovat tak, že si lehl ve svém pokoji na záda na postel, stáhl si kalhoty ke kolenům a nechal se od nich střídavě společně sexuálně uspokojovat rukou i orálně na pohlavním údu, kdy nezletilá i nezl. byly vysvlečeny do půl těla a obviněný je při tom osahával na prsou, za toto sexuální uspokojování dal jako odměnu nezletilým částku 50,- Kč a částku 200,- Kč a tohoto jednání se dopustil přesto, že věděl, že se jedná o osobu mladší patnácti let,

4) v přesně nezjištěné době v průběhu měsíců listopadu a prosince 2009 ve svém pokoji v domě v ulici Z. v P. se záměrem svého sexuálního uspokojení nejméně ve třech případech se nechal od nezletilé, od nezletilé a od nezletilé samostatně i společně sexuálně uspokojovat rukou i orálně na pohlavním údu, kdy nezletilé byly při tom vysvlečené do půl těla a obviněný je při tom osahával a líbal na prsou, a za toto sexuální uspokojování dával nezletilým jako odměnu různé finanční částky a v jednom případě v přesně nezjištěný den o vánočních prázdninách 2009 vykonal soulož s nezletilou, za kterou jí dal finanční částku 100,- Kč, a tohoto jednání se dopustil přesto, že věděl, že se jedná o osoby mladší patnácti let,

5) v přesně nezjištěné době počátkem měsíce ledna 2010 ve svém pokoji v domě v ulici Z. v P. se záměrem svého sexuálního uspokojení nejméně v jednom případě se nechal od nezletilé a od nezletilé opakovaně sexuálně uspokojovat rukou i orálně na pohlavním údu, kdy nezletilé byly vysvlečené do půl těla a obviněný je při tom osahával a líbal na prsou, a za toto uspokojování dal nezletilé částku 100,- Kč, a tohoto jednání se dopustil přesto, že věděl, že se jedná o osoby mladší patnácti let,

6) dne 13. 1. 2010 okolo 18:00 hodin pustil do svého domu v ulici Z. v P. E. S., a nezletilou, přestože věděl, že E. S. a nezletilá jsou na útěku z dětského domova, a na jejich žádost je u sebe nechal schované a v průběhu večera E. S. vzal do svého pokoje, kde využil i její mentální zaostalosti a přes její nesouhlas a snahu se bránit, kdy E. S. verbálně projevovala svůj nesouhlas s jeho jednáním a plakala, ji vysvlékl donaha a násilím ji hodil na postel, kde ji osahával a líbal na prsou, a přes její aktivní odpor poté na ní vykonal soulož a toto jednání v průběhu noci nejméně jednou opakoval a poté vzal do svého pokoje nezletilou, o které věděl, že je mladší patnácti let, zde si svlékl kalhoty, lehl si na postel a vyzval ji, aby jej rukou a orálně sexuálně uspokojila na pohlavním údu, což nezletilá uskutečnila, a poté v průběhu noci vyzval E. S. a nezletilou, aby šly opět do jeho pokoje, kde si lehl na postel, svlékl si kalhoty, osahával a líbal na prsou E. S. a přitom jej nezletilá rukou a orálně sexuálně uspokojovala na pohlavním údu,

7) v době od 29. 5. 2003 do 14. 1. 2010 ve skříni pod televizorem v místnosti užívané jako kuchyň v domě v ulici Z. v P. neoprávněně přechovával upravenou krátkou střelnou zbraň s označením JGA original karabiner, ráže 22 Long Rifle a dále 161 ks nábojů ráže 22 long rifle REX, výrobce Sellier a Bellot, ač v té době nebyl držitelem zbrojního průkazu.

Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, které zaměřil proti výroku o vině i trestu. Usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích pobočka v Táboře ze dne 16. 2. 2011, sp. zn. 14 To 18/2011, bylo odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.

Obviněný podal proti tomuto usnesení odvolacího soudu prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání v rozsahu odpovídajícím výroku o vině. Odkázal v něm na dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.

Dovolatel vyslovil domněnku, že v řízení probíhajícím u obou instancí došlo k porušení několika základních pravidel pro rozhodování soudů v rámci trestního řízení. Podle obviněného byla porušena zásada in dubio pro reo, neboť provedeným dokazováním bylo zjištěno, že ohledně všech skutků vyjma bodu 7) existují pochybnosti o skutkovém stavu. Navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení (v podání nesprávně uvedeno rozsudek) Krajského soudu v Českých Budějovicích pobočka v Táboře ze dne 16. 2. 2011, sp. zn. 14 To 18/2011, a aby věc přikázal tomuto soudu znovu projednat a rozhodnout.

Nejvyšší státní zástupce nevyužil svého oprávnění a k dovolání obviněného se věcně nevyjádřil.

Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle § 265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b odst. 1 tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení § 265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání a řízení o něm je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři. Procesně právní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání.

Z dikce citovaného ustanovení tedy plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Jak již bylo uvedeno, zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.

V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení . Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněný uplatnil výlučně námitky, které ve své podstatě směřovaly proti správnosti skutkových zjištění, jež učinil Okresní soud v Písku a z nichž v napadeném usnesení vycházel Krajský soud v Českých Budějovicích pobočka v Táboře. Právě takovou povahu mají jeho obecné výhrady, že došlo k porušení pravidel trestního řízení a k porušení zásady trestního řízení in dubio pro reo, neboť o skutkových zjištěních existují pochybnosti.

Lze shrnout, že prostřednictvím takto vymezených výhrad obviněný brojil proti správnosti skutkových zjištění soudů, nikoliv proti správnosti právního posouzení skutku. Primárně se totiž domáhal změny skutkových zjištění ve svůj prospěch (když podle dovolatele existují pochybnosti o učiněných skutkových zjištěních) a následně na podkladě takového zpochybnění vyvozoval, že mělo být postupováno podle zásady in dubio pro reo, a tak mělo být rozhodnuto, že se žádného trestného činu pod body 1) až 6) nedopustil. Námitky skutkové však nezakládají žádný z důvodů dovolání podle § 265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 78/05 aj.). Dovolací soud již opakovaně připustil, že se zásada, s níž přistupuje k hodnocení skutkových námitek, nemusí uplatnit bezvýhradně, a to v případě, že vytýkaná nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Typicky se tak děje tehdy, jsou-li skutková zjištění soudů v extrémním nesouladu s provedenými důkazy a obviněný takovou vadu výslovně vytkne; o takovou situaci se však nejedná.

Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů totiž vyplývá přesvědčivý vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů (zejména strany 32 - 38 rozsudku soudu prvního stupně, strany 4 až 6 napadeného usnesení odvolacího soudu). Při hodnocení důkazů, jmenovitě výpovědi obviněného, výpovědí poškozených svědkyň, znaleckých posudků, vyjádření znalců i listinných důkazů soudy postupovaly důsledně podle § 2 odst. 6 tr. ř., tzn. že je hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, a učinily skutková zjištění, která mají oporu ve výsledcích provedeného dokazování. Své závěry také srozumitelně odůvodnily způsobem odpovídajícím požadavkům § 125 odst. 1 tr. ř.

Soudy obou stupňů se námitkami obviněného zabývaly a vysvětlily, proč je z hlediska úvah rozhodných o jeho vině nepovažovaly za relevantní. Závěr o vině obviněného opřel soud prvního stupně o usvědčující důkazy v podobě výpovědi poškozených které barvitě popisovaly sexuální praktiky, které po nich obviněný vyžadoval, a dále potvrzovaly skutečnost, že obviněný jim za ně dával peníze. S těmito výpověďmi, které soud hodnotil jako věrohodné, korespondovala svědectví R. K., D. B., D. F. i dalších svědků. Výpovědi poškozených z přípravného řízení i z hlavního líčení se v zásadních rysech shodovaly, jejich věrohodnost byla podrobena znaleckému zkoumání PhDr. B. K. Ze závěrů znalkyně, kterým neměly soudy důvod zpochybnit, vyplynulo, že poškozené jsou sice osobami obecně málo věrohodnými, avšak v dané věci lze jejich výpovědi považovat za věrohodné, neboť detaily a skutečně prožité zážitky jsou schopny interpretovat, tyto opakovat a nejsou v nich zásadní rozpory. Odvolací soud považoval provedené dokazovaní za dostatečné, prokazující učiněná skutková zjištění.

Z výše uvedeného vyplývá, že nelze přisvědčit výhradám obviněného, že skutková zjištění obsažená v tzv. skutkové větě výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně jsou postavena na nerespektování zásady in dubio pro reo. Dovolací soud nezjistil v postupu soudů obou stupňů pochybení vytýkané dovolatelem; je zjevné, že v dané věci nešlo o případ svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu. Učiněná zjištění ve světle provedených důkazů nevzbuzují pochybnosti o jejich správnosti. Že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami obviněného, ještě samo o sobě závěr o porušení zásad spravedlivého procesu a nezbytnosti zásahu Nejvyššího soudu neopodstatňuje.

Dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení § 265b tr. ř., a Nejvyšší soud je proto podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě podle § 265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení, jež mu předcházelo. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. července 2011
Předsedkyně senátu: JUDr. Věra Kůrková