8 Tdo 896/2011
Datum rozhodnutí: 27.07.2011
Dotčené předpisy: § 283 odst. 1,2 písm. a,e) tr. zákoník



8 Tdo 896/2011

U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. července 2011 o dovoláních obviněného B. N. A. , a obviněného V. U., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2010, sp. zn. 61 To 364/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 4 T 118/2009, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných B. N. A. a V. U. o d m í t a j í .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 2. 7. 2010, sp. zn. 4 T 118/2009, byl obviněný V. U. uznán vinným v bodě 1. 6. zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku a obviněný B. N. A. byl uznán vinným v bodě v bod 6. zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, jichž se obviněný V. U. dopustil v bodě 1. 5. sám, a v bodě 6. uvedený čin spáchali obvinění V. U. a B. N. A. společně se spoluobviněným Ch. O.

Za tento zločin byl obviněný V. U. podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Podle § 80 odst. 2 tr. zákoníku mu byl uložen trest vyhoštění z území České republiky na dobu sedmi let. Obviněnému B. N. A. byl uložen podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku a § 43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu uložený obviněnému rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 24. 6. 2009, sp. zn. 21 T 7/2009, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Rovněž bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněného Ch. O.

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 30. 9. 2010, sp. zn. 61 To 364/2010, rozhodl o odvoláních, která proti shora uvedenému rozsudku podali státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 v neprospěch všech obviněných, a obviněný V. U. tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d), e) tr. ř. zrušil rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného V. U. v bodě 1. 6. uznal vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, pod bodem 6. také podle § 283 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, obviněného B. N. A. v bodě 6. uznal vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. a), c) tr. zákoníku, kterých se podle skutkových zjištění tam popsaných dopustili tím, že
obviněný V. U. sám
v době nejméně od 21. 10. 2008 do 20. 1. 2009 si dosud nezjištěným způsobem opařoval omamnou látku kokain, kterou za účelem získání finančního prospěchu dále distribuoval na území hlavního města P. dalším osobám, kdy
- 1. dne 21. 10. 2008 v P., ul. P., v úmyslu získat majetkový prospěch a s vědomím, že se o takovou látku jedná, prodal 5 g směsi omamné látky kokain s obsahem báze kokainu 9,2 %, což je 0,425 g báze kokainu za částku 6.000,- Kč osobě D. M. (§ 55 odst. 2 tr. ř.), přičemž kokain je uveden jako omamná látka v příloze č. 1 zákona č. 167/1998 Sb. o návykových látkách, a je zařazen do Seznamu č. 1 Jednotné úmluvy o omamných látkách,
- 2. dne 2. 12. 2008 v 15.08 hodin v P., T., před restaurací K., v úmyslu získat majetkový prospěch a s vědomím, že se o takovou látku jedná, prodal 11,5 g směsi omamné látky kokain a 14 ks tablet s obsahem báze kokainu 53,5 %, což je 6,15 g báze kokainu, za částku 14.400,- Kč osobě D. M. (§ 55 odst. 2 tr. ř.), přičemž kokain je uveden jako omamná látka v příloze č. 1 zákona č. 167/1998 Sb. o návykových látkách, a je zařazen do Seznamu č. 1 Jednotné úmluvy o omamných látkách,
- 3. dne 16. 12. 2008 v 15.50 hodin v P., L., v úmyslu získat majetkový prospěch a s vědomím, že se o takovou látku jedná, prodal cca 0,5 g omamné látky kokain, přičemž kokain je uveden jako omamná látka v příloze č. 1 zákona č. 167/1998 Sb. o návykových látkách, a je zařazen do Seznamu č. 1 Jednotné úmluvy o omamných látkách, a 14 ks tablet s obsahem psychotropní látky 3, 4-methylendioxymetamfetamin (MDMA) tzv. Extáze s logem Puma za celkovou částku 2.400,- Kč osobě D. M. (§ 55 odst. 2 tr. ř.), přičemž MDMA je uveden jako psychotropní látka v příloze č. 4 zákona č. 167/1998 Sb. o návykových látkách a je zařazen do Seznamu č. I Úmluvy o psychotropních látkách,
- 4. v blíže nezjištěné době a dosud nezjištěným způsobem si opatřil a dne 20. 1. 2009 v P., T., před restaurací K., v úmyslu získat majetkový prospěch a s vědomím, že se o takovou látku jedná, za účelem distribuce třetím osobám přechovával celkem 9 ks zip lock sáčků s celkovým obsahem 3,96 g směsi omamné látky kokain s obsahem báze kokainu 30,5 %, což je 1,208 g báze kokainu, přičemž kokain je uveden jako omamná látka v příloze č. 1 zákona č. 167/1998 Sb. o návykových látkách, a je zařazen do Seznamu č. 1 Jednotné úmluvy o omamných látkách, dále 1 ks zip lock sáčku s obsahem 1 ks tablety s logem Puma o hmotnosti 0,218 g s obsahem 1,4 % psychotropní látky 3, 4-methylendioxymetamfetamin (MDMA) tzv. Extáze , a dále s obsahem 1,8 % psychotropní látky amfetamin, přičemž MDMA je uveden jako psychotropní látka v příloze č. 4 zákona č. 167/1998 Sb. o návykových látkách a je zařazen do Seznamu č. I Úmluvy o psychotropních látkách, dále 1 ks zip lock sáčku s obsahem 35 ks tablet s logem Srdce o celkové hmotnosti 6,596 g s obsahem 7,3 % psychotropní látky amfetamin, což je 0,482 g báze amfetaminu, přičemž amfetamin je uveden jako psychotropní látka v příloze č. 5 zákona č. 167/1998 Sb. o návykových látkách, a je zařazen do Seznamu č. II Úmluvy o psychotropních látkách,
- 5. v blíže nezjištěné době a dosud nezjištěným způsobem si opatřil a dne 20. 1. 2009 v P., ulice P., v bytě, nacházejícím se v 1. patře domu, kde bydlel, v úmyslu získat majetkový prospěch a s vědomím, že se o takovou látku jedná, za účelem distribuce třetím osobám přechovával celkem 44 ks zip lock sáčků, 2 ks hliníkových sáčků a 1 ks igelitové tašky s celkovým obsahem 281,4 g sušené drti rostliny konopí s procentním obsahem THC (delta-9-tetrahydrocannabinol) v rozmezí od 7,73 do 17,75 %, o celkové hmotnosti THC 38,86 g, přičemž THC je uveden jako psychotropní látka v příloze č. 5 zákona č. 167/1998 Sb. o návykových látkách, a je zařazen do Seznamu č. II Úmluvy o psychotropních látkách, dále 8 ks zip lock sáčků a 1 ks oválného kontejneru s celkovým obsahem 23,506 g směsi omamné látky kokain s obsahem báze kokainu od 27,4 % do 33,7 %, což je 7,22 g báze kokainu, přičemž kokain je uveden jako omamná látka v příloze č. 1 zákona č. 167/1998 Sb. o návykových látkách, a je zařazen do Seznamu č. 1 Jednotné úmluvy o omamných látkách,
obvinění V. U. a B. N. A. společně s nyní již odsouzeným Ch. O.
- 6. dne 20. 1. 2009 v 15.07 hodin v P., T., před restaurací K., v úmyslu získat majetkový prospěch a s vědomím, že se o takovou látku jedná, se obviněný V. U. setkal s D. M. (§ 55 odst. 2 tr. ř.), kterému měl po předchozí telefonické domluvě prostřednictvím svého mobilního telefonu prodat cca 200 g omamné látky kokain za částku 280.000,- Kč, nastoupili společně do vozu Ford Focus, obviněný V. U. zde ukázal jeden kontejner s kokainem, poté, co se obviněný přesvědčil, že D. M. má u sebe peníze na nákup kokainu, odešel v 15.14 hodin přes J. ulici na stanici metra I. P. P., odkud jel metrem na stanici V., zde vystoupil a šel pěšky na adresu svého bydliště v P., P., kde se zdržel do 16.05 hodin, pak odešel stejným způsobem na T., kde se v 16.18 hodin opět setkal s D. M., nastoupil k němu do vozidla a ukázal mu čtyři kontejnery s kokainem, za které požadoval 56.000,- Kč a chtěl, aby s ním D. M. odjel na P., kde má jeho kamarád další kokain, což D. M. odmítl, obviněný V. U. poté telefonicky kontaktoval na obviněného Ch. O., D. M. a obviněný V. U. v 16.45 hodin vystoupili z vozidla a šli do restaurace K., kam za nimi v 17.23 hodin přišel obviněný Ch. O., který se D. M. představil jako T. a sdělil mu, že musí pro kokain k další osobě, v 18.11 hodin obviněný Ch. O. vyšel před K. do J. ulice, kde čekal na zastávce tramvaje I. P. P., odkud v 18.20 hodin odešel do L. ulice, odkud se vrátil v 18.36 hodin společně s obviněným B. N. A., společně vešli do K., kde si přisedli k D. M. a obviněnému V. U., v 18.41 hodin společně vyšli z K. na T., D. M. a obviněný V. U. se posadili do vozidla Ford Focus, zatímco obviněný Ch. O. a B. N. A. pokračovali v chůzi k hotelu T., který se nachází na adrese P., T., kde obviněný B. N. A. vytáhl z pravé kapsy bundy igelitovou tašku oranžovo-modré barvy obsahující omamnou látku kokain, kterou předal obviněnému Ch. O., který se vrátil před K., zda nasedl do zadní části Ford Focus, igelitovou tašku předal V. U., který z ní vyndal 14 kontejnerů s kokainem, k nim přidal 4 menší kontejnery s kokainem, které předtím ukázal D. M., všechny kontejnery s kokainem vložil do schránky palubní desky vozidla s tím, že se celkem jedná o 200 g kokainu, a požadoval za něj 280.000,- Kč, poté co D. M. předal V. U. dva balíčky, z nichž každý obsahoval 100 ks bankovek v nominální hodnotě 1.000,- Kč, celkem tedy 200.000,- Kč, poté D. M. odpočítával zbylých 80.000,- Kč, obviněný V. U. předal obviněnému Ch. O. jeden z balíčků s penězi, začali bankovky přepočítávat, přičemž byli v 18.45 hodin všichni obvinění zadrženi policií, následně bylo v palubní desce zajištěno 203,907 g směsi omamné látky kokain uvedené jako omamná látka v příloze č. 1 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a je zařazen do seznamu č. I Jednotné úmluvy o omamných látkách.

Za tyto zločiny byl obviněný V. U. podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, a podle § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl uložen trest vyhoštění na dobu neurčitou.

Obviněný B. N. A. byl podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému trest odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl současně zrušen výrok o trestu uložený tomuto obviněnému rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 24. 6. 2009, sp. zn. 21 T 7/2009, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Rovněž bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněného Ch. O.

Odvolání, jež proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný V. U. odvolací soud jako nedůvodné podle § 256 tr. ř. zamítl.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podali obvinění V. U. a B. N. A. prostřednictvím obhájců dovolání proti výroku o vině i trestu, jež každý opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Obviněný V. U. v dovolání vyjádřil nesouhlas s posouzením činu, jímž byl uznán vinným jako zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, neboť nebyl naplněn kvalifikační znak ve značném rozsahu , protože není patrné, z jakých důvodů jde v projednávaném případě o naplnění právě tohoto znaku. Z rozhodnutí odvolacího soudu není zřejmé, jakým způsobem dovodil, že množství drogy, jež bylo předmětem trestné činnosti obviněného, dosahuje pojmu značný rozsah. Trestní zákoník v případě zločinu podle § 283 tr. zákoníku obsahuje stejné pojmy ve stejném pořadí jako je použito v ustanovení § 138 tr. zákoníku, a tudíž obviněný dovodil, že by se měla ustanovení vykládat ve vzájemném vztahu a nikoli izolovaně, a že když je pojmu značná škoda přiřazena škoda nad 500.000,- Kč, není logické, aby drogy v hodnotě asi 300.000,- Kč naplňovaly pojem značný rozsah. Rozhodující je kvantifikační hledisko, a k ostatním okolnostem lze přihlížet toliko podpůrně v hraničních případech, což daný případ s ohledem na množství drogy není. Obviněný drogu prodával krátkou dobu, a to jedinému člověku, policistovi, který si o množství řekl sám. V další části dovolání obviněný V. U. brojil proti výši trestu uloženého odvolacím soudem, v němž spatřoval porušení zásady přiměřenosti trestních sankcí podle §§ 38 a 39 tr. zákoníku. Vytkl odůvodnění napadeného rozsudku, že odvolací soud na jedné straně tvrdí, že obviněným nepolehčuje žádná skutečnost a na druhé straně považuje za tuto okolnost dosavadní bezúhonnost obviněného. Nespokojil se rovněž s tím, že odvolací soud konstatoval, že se obviněný k trestné činnosti nedoznal, když obviněný doznání s výjimkou bodů 4. a 5. učinil. Obviněný rovněž zdůraznil, že svého jednání upřímně litoval a že před spácháním činu vedl řádný život, což odvolací soud nehodnotil, ale neopodstatněně konstatoval, že obvinění zneužívali možnosti pobývat v České republice, páchali zde velmi závažnou trestnou činnost, která se zde ze strany cizinců značně rozmáhá. Tyto skutečnosti dovolatel považoval za diskriminační a shledal v nich porušení Listiny základních práv a svobod. Odvolací soud měl také zohlednit při ukládání trestu závažné zdravotní potíže, kterými obviněný trpěl. Protože obviněný V. U. považoval uložený trest za nepřiměřeně přísný, navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2010, sp. zn. 61 To 364/2010.

Obviněný B. N. A. v dovolání poté, co shrnul průběh trestního řízení a obsahy napadených rozhodnutí, konstatoval, že jemu za vinu kladené jednání mohlo být posouzeno pouze jako zločin podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, neboť provedenými důkazy bylo prokázáno pouze to, že se dne 20. 1. 2009 náhodně setkal s obviněným Ch. O., se kterým vešel do restaurace K., kde si přisedl ke stolu, u kterého již seděl D. M. a obviněný V. U., všichni společně vyšli směrem na T., kde dovolatel společně s obviněným V. U. pokračovali v chůzi směrem k hotelu T., zatímco D. M. a obviněný Ch. O. se posadili do vozidla, dovolatel vytáhl z pravé kapsy bundy igelitovou tašku, která měla údajně obsahovat kokain a již předal obviněnému Ch. O. Tímto jednáním nebyly prokázány kvalifikované znaky uvedeného trestného činu, že měl zločin spáchat jako člen organizované skupiny [§ 283 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku], anebo že měl čin spáchat ve značném rozsahu [§ 283 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku]. Nebylo prokázáno, že by byl členem jakéhokoli společenství osob s vnitřní organizační strukturou, kde by byly rozděleny funkce a dělba činnosti, která by byla zaměřena na soustavné páchání trestné činnosti, a proto mu nelze klást za vinu znak organizované skupiny. Ve vztahu ke znaku značného rozsahu namítl, že odvolací soud nevycházel z prokázané finanční částky, kterou měli obvinění zločinem získat, ale odvolával se na neprokázané domněnky, které by měly korespondovat s obecně závaznou judikaturou. Podle § 138 odst. 2 tr. zákoníku při určení výše prospěchu se vychází analogicky ze zákonných hranic výše škody, a značnou škodou se rozumí škoda dosahující částky nejméně 500.000,- Kč. Otázka většího rozsahu jako zákonného znaku zločinu podle § 283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku tak byla zúžena pouze na obecný odkaz na platnou judikaturu a v důsledku toho není možné přezkoumat správnost aplikace § 138 tr. zákoníku, který určuje hranice výše škody, a tudíž i prospěchu. V závěru dovolání obviněný B. N. A. navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2010, sp. zn. 61 To 364/2010, jakož i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 2. 7. 2010, sp. zn. 4 T 118/2009, a vrátil věc k novému projednání a rozhodnutí Obvodnímu soudu pro Prahu 4.

Nejvyšší státní zastupitelství, kterému byly doručeny opisy dovolání obviněných, do dne konání neveřejného zasedání, své případné písemné stanovisko Nejvyššímu soudu nezaslalo.

Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve shledal, že dovolání obou obviněných jsou přípustná podle § 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř., byla podána osobami oprávněnými podle § 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), a že obě dovolání splňují i formální obsahové náležitosti podle § 265f tr. ř.

Při posuzování, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., měl Nejvyšší soud na paměti, že dovolání je možné podat jen z důvodů taxativně uvedených v § 265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.

Vzhledem k tomu, že oba obvinění shodně svá dovolání opřeli o zmíněný dovolací důvod, je namístě k oběma dovoláním souhrnně uvést, že podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se dovolání podává, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z takto stanovených mezí uvedené právní úpravy plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným.

Jestliže pod tento dovolací důvod obviněný V. U. zařadil výhrady vztahující se k nepřiměřenosti a přísnosti jemu uloženého trestu, zejména proto, že odvolací soud nepřihlížel důsledně ke všem polehčujícím okolnostem při jeho ukládání, pak je třeba konstatovat, že tyto námitky nenaplňují tento, ani jiný dovolací důvod uvedený v § 265b tr. ř., neboť námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kriterií uvedených v § 37 až § 39 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak mírného trestu, což v dovolání obviněný činil, nespadají pod žádný dovolací důvod (viz např. rozh. č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Nejvyšší soud se proto takto obviněným V. U. vznesenými námitkami nemohl po věcné stránce zabývat.

Ve vztahu k oběma dovolatelům a jimi v dovolání obdobně uplatněné argumentaci lze shodně uvést, že za právně relevantní, lze považovat výtky, jež oba dovolatelé uplatnili ve vztahu k použité právní kvalifikaci, když oba vytýkali nenaplnění kvalifikované skutkové podstaty jim za vinu kladeného zločinu. V souladu s označeným dovolacím důvodem obviněný B. N. A. brojil proti tomu, že se nejednalo o organizovanou skupinu ve smyslu § 283 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, a oba obvinění obdobně namítali, že podle § 283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku bylo nesprávně shledáno naplnění znaku značného rozsahu . Z podnětu těchto výhrad Nejvyšší soud dále zkoumal, zda v této části byla dovolání podána opodstatněně.

Protože oba obvinění byli uznáni vinnými zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. a), c) tr. zákoníku, je namístě uvést, že tento zločin spáchá ten, kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabídne, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed, spáchá-li tento čin jako člen organizované skupiny a ve značném rozsahu.

Vzhledem k tomu, že oba obvinění dovoláními nevytýkali naplnění uvedeného zločinu v jeho základní skutkové podstatě, ale argumenty zaměřili výhradně proti oběma užitým okolnostem podmiňujícím použití vyšší trestní sazby, že čin spáchali ve značném rozsahu, anebo jak sám namítal obviněný B. N. A., že šlo o organizovanou skupinu, lze se zabývat jen těmito dvěma zvláště přitěžujícími kvalifikačními znaky a není nutné zkoumat správnost rozhodnutí i ve vztahu § 283 odst. 1 tr. zákoníku, jenž je obviněnými považován za správný.

Ke znaku uplatněnému obviněným B. N. A., že se skutku nedopustil jako člen organizované skupiny, je vhodné uvést, že trestním zákoníkem ani dřívějším trestním zákonem nebyl pojem organizované skupiny definován, a jeho vymezení vyplývá ze soudní praxe, která tímto znakem rozumí sdružení více osob, v němž je provedena určitá dělba úkolů mezi jednotlivé členy sdružení a jehož činnost se v důsledku toho vyznačuje plánovitostí a koordinovaností, což zvyšuje pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu, a tím i jeho nebezpečnost pro společnost (srov. rozhodnutí č. 53/1976-II. a č. 45/1986 Sb. rozh. tr.). Skupina nemusí mít trvalejší charakter, a lze tak spáchat i jen ojedinělý, jednorázový trestný čin. Nevyžaduje se výslovné přijetí za člena skupiny nebo výslovné přistoupení ke skupině. Postačí, že se pachatel do skupiny fakticky včlenil a aktivně se na její činnosti podílel. Soudní praxe vyžaduje, aby šlo o sdružení nejméně tří trestně odpovědných osob (viz rozhodnutí č. 45/1986 rozh. tr.). Pro trestný čin spáchaný organizovanou skupinou je typické, že při plánovitém a promyšleném rozdělení úkolů mezi její členy dochází ze strany některých členů jen k dílčím jednáním, která se sama o sobě jeví jako méně závažná, a to jak z hlediska své povahy, tak z hlediska příčinného významu pro způsobení následku. Rozdělení úkolů mezi více spolupachatelů je předpokladem toho, aby po spojení všech dílčích činností jednotlivých spolupachatelů bylo zamýšleného cíle dosaženo snáze a spolehlivěji.

Ze skutkových zjištění, která jsou popsána ve výroku rozsudku pod bodem 6., je patrné, že všichni tři spoluobvinění jednali společně tak, aby došlo k uskutečnění zamýšleného prodeje kokainu, když se nejprve obviněný V. U. setkal s D. M., aby zjistil, zda-li má tento u sebe peníze na nákup drogy, následně kontaktoval obviněného Ch. O., jenž se dále setkal s obviněným B. N. A., který u sebe měl igelitovou tašku obsahující 14 kontejnerů s kokainem.

Soud prvního stupně se otázkou naplnění tohoto znaku na základě uvedených skutkových skutečností, jež byly ve věci prokázány, v potřebné míře zabýval a své úvahy na ni zaměřené vyložil na straně 17 odůvodnění svého rozsudku. S uvedenými závěry se ztotožnil i odvolací soud, který uvedený kvalifikační znak rovněž přezkoumal a své argumenty k němu vyjádřil na straně 10 odůvodnění napadeného rozsudku. Na podkladě odůvodnění obou dovoláním zpochybňovaných rozhodnutí je patrné, že soudy věnovaly zdůvodnění namítaného závěru potřebnou pozornost a dostatečně přesvědčivě a srozumitelně vyjádřily, že v daném případě není pochyb o tom, že obvinění dílčí útok pod bodem 6. spáchali v duchu shora vymezených obecných zásad jako členové organizované skupiny.

Nejvyšší soud oběma soudy uvedená konstatování považuje za správná, neboť se opírají o dostatek skutkových podkladů, které objasňují rozhodné skutečnosti svědčící o tom, že předmětný vytýkaný znak kvalifikované skutkové podstaty podle § 283 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku v jednání obviněných v návaznosti na ostatní souvislosti byl po všech stránkách naplněn. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud považuje odůvodnění obou rozhodnutí za dostatečně výstižná a přesvědčivá, pro stručnost na příslušné pasáže napadených rozhodnutí toliko odkazuje. Jen pro úplnost v souladu s jejich obsahem shrnuje, že z důkazů ve věci provedených je zřejmé, že vedle obou dovolatelů do této skupiny patřil i nyní již odsouzený Ch. O. Tyto tři osoby společně spolupracovaly a jednaly koordinovaně zejména při realizaci prodeje již dříve nezjištěným způsobem opatřených drog, které nabízely a za účelem prodeje dodaly D. M. Ze všech zhodnocených skutečností je zřejmé, že všichni obvinění jednali v rámci uvedeného činu koordinovaně, každý z nich měl ve skupině svoji určenou úlohu, což mělo zvyšovat pravděpodobnost úspěšného prodeje drogy.

Na podkladě shora uvedených závěrů Nejvyšší soud shrnuje, že pokud se obviněný B. N. A. domníval, že nebylo prokázáno, že by se skutku dopustil jako člen organizované skupiny, není možné této jeho výhradě přiznat opodstatněnost, neboť uvedený znak byl dostatečně a bez pochybností nejen důkazy zjištěn, ale i správně právně vykvalifikován, a proto byli obvinění v souladu se zákonem i ustálenou soudní praxí uznáni vinnými zločinem podle § 283 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku.

Ve vztahu k námitce obou obviněných, že v činu, jež je oběma dovolatelům kladen za vinu, nelze spatřovat naplnění znaku značného rozsahu ve smyslu § 283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, je potřeba zdůraznit, že rovněž této otázce byla věnována patřičná pozornost. Její naplnění shledal odvolací soud, který jí věnoval pozornost především na straně 10 odůvodnění svého rozhodnutí, kde uvedl, že s ohledem na množství návykové látky a na veškeré okolnosti případu, je nutno jednání obviněných kvalifikovat také podle § 283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, neboť se činu dopustili ve značném rozsahu. Vedle pojmu škoda používá trestní zákoník ještě dalších pojmů, které mohou být určitým způsobem kvantifikovány, jako např. větší rozsah, značný rozsah atd., přičemž tam, kde lze rozsah a obsah pojmu v konkrétním případě vyjádřit v penězích, je možno se obdobně řídit hledisky uvedenými v § 138 odst. 1 tr. zákoníku, v některých případech však nelze obsah takového pojmu redukovat pouze na peněžitou částku a nelze také zaměňovat pojmy značná škoda a značný rozsah, neboť určující je množství drog, které v daném případě dosahuje pojmu značný rozsah ve smyslu tohoto ustanovení.

K této argumentaci odvolacího soudu, proti níž dovolatelé vznesli své výhrady, je vhodné připomenout, že znak většího rozsahu není v trestním zákoníku konkrétně tj. kvantifikačně stanoven, neboť to ani není s ohledem na různost drog, jejich odlišnou koncentraci a kvalitu i okolnosti, za nichž jsou realizovány, fakticky možné. Při stanovení každého z jednotlivých typů rozsahů omamné nebo psychotropní látky je třeba mít na zřeteli kvantifikační stupně rozsahu činu (větší, značný, velký) a lze je oddělit podle jejich vzájemné proporcionality a společenské škodlivosti vyjádřené sazbami trestu odnětí svobody u těchto zvlášť přitěžujících okolností. Na naplnění určitého typu rozsahu (většího, značného, velkého) bude však možné usuzovat ne toliko z konkrétního množství a kvality omamné nebo psychotropní látky, ale i z dalších okolností, například z výše peněžní částky, kterou za takto vyráběnou či distribuovanou látku pachatel buď utržil anebo utržit chtěl či mohl, délky doby, po níž pachatel s uvedenými látkami neoprávněně nakládal, eventuálně pro jaký okruh osob byl určen. Současně je však třeba podpůrně zohlednit i další okolnosti, za nichž byl takový čin spáchán, tedy zejména způsob, jakým pachatel s uvedenými látkami nakládal, intenzita újmy, jež hrozila nebo skutečně nastala u poškozených osob, případně i jiné skutečnosti (srov. rozhodnutí č. 1/2006 Sb. rozh. tr.).

Trestný čin podle § 283 tr. zákoníku dopadá na všechny omamné a psychotropní látky, které se od sebe liší co do povahy i účinků, v důsledku čehož nelze pro všechny tyto látky stanovit společnou hranici či výši rozsahů ve smyslu § 283 odst. 2 písm. d), odst. 3 písm. d) [větší rozsah], odst. 2 písm. c) [značný rozsah], odst. 3 písm. c) [velký rozsah] tr. zákoníku, ale je nutné každý z těchto rozsahů vymezovat individuálně. Toto rozlišení je třeba odvíjet od množství těchto látek stanoveného jako množství větší než malé, které je pro jednotlivé omamné a psychotropní látky určeno nařízením vlády č. 467/2009 Sb. (podrobněji srov. rozhodnutí č. 12/2011 Sb. rozh. tr.).

Z uvedeného je patrné, že nezbytnou okolností, jež od sebe odliší tyto jednotlivé rozsahy, je kromě jiných kritérií i množství těchto látek, které se odvíjí od množství většího než malého, které je podle nařízení vlády č. 467/2009 Sb., jímž se pro účely trestního zákoníku stanoví, co se považuje za jedy a jaké je množství větší než malé u omamných látek, psychotropních látek, přípravků je obsahujících a jedů, které v § 2 odkazuje na přílohu č. 2. Podle této přílohy je pro kokain, který se týká obou dovolatelů, jako množství větší než malé stanoveno více než 1 g této látky. Pro stanovení rozsahu, v jakém se pachatel dopustil uvedeného činu, však nepostačuje vycházet z hmotnosti směsi, která byla distribuována, ale je nezbytné podrobněji zkoumat, jaké množství čisté drogy předmětná látka (směs) obsahovala. Lze proto takový závěr opírat o závěr, že pro množství větší než malé se musí jednat o uvedené množství konkrétní drogy, avšak s tím, že podle tabulky v příloze č. 2 nařízení vlády č. 467/2009 Sb. jsou uvedeny v posledním sloupci vpravo nejmenší množství účinné látky ve formě volné báze, jež musí být obsaženo ve směsi, dosahující svou hmotností množství většího než malé dané drogy, specifikované jejím obecným názvem. Pokud je látka obsažena ve formě soli, platí pro určení jejího nejmenšího účinného množství, jež musí být obsaženo ve směsi, dosahující svou hmotností množství větší než malé dané drogy, specifikované jejím obecným názvem standardní přepočet podle molekulární hmotnosti. Proto je potřeba zkoumat, jaká je volná báze takové drogy, a nikoliv toliko hmotnost směsi, která takovou drogu obsahuje. V případě kokainu je za množství větší než malé považován více než 0,54 g methylester benzoylekgoninu, účinné psychotropní látky, (drogy), jež musí obsahovat látka, označená jako droga, aby bylo její zkoumané množství považováno za množství větší.

V posuzovaném případě je pro určení, zda jde o značný rozsah, nutné zkoumat uvedený znak samostatně, neboť u obviněného V. U. je toto množství distribuovaných drog vyšší, než tomu bylo u obviněného B. N. A., neboť v jeho případě, se v rámci pokračujícího činu uvedená množství sčítají, a tedy se u něj k uvedenému množství v bodě 6. přičítají v bodě 1. až 5. zjištěné další druhy drog, a tam uvedená množství, zatímco u obviněného B. N. A. jde toliko o drogy zjištěné v bodě 6. Nejvyšší soud proto hodnotil, zda je naplněn uvedený znak značného rozsahu nejprve v případě bodu 6. Pokud jde o množství této látky, která byla distribuována obviněným B. N. A., u něj se jednalo o 200 g látky obsahující kokain, která byla v bodě 6. prodána. Podle znaleckého posudku z oboru chemie, odvětví kriminalistická expertiza (č. l. 548 spisu) bylo, při zajištění všech kontejnerů obsahujících tuto látku, zjištěno, že bez obalů jejich hmotnost činila 203,907g. Rozborem této látky byla zjištěna přítomnost kokainu a fenacetinu. V celém uvedeném množství látky (směsi) byl kokain zastoupen v celkovém množství 56,913 g, tj. na bázi 30 % jeho čistoty. Z tohoto množství čistého kokainu je nutné vycházet pro další úvahy o stanovení značného rozsahu. Jedná se tudíž o asi stonásobné množství, než jaké zakládá znak množství většího než malého (1 g směsi musí obsahovat 0,54 g volné báze této drogy).

Toto množství samo o sobě, jak bylo výše uvedeno, nepostačuje pro posouzení, zda je naplněn znak značného rozsahu. K takovému závěru je nutné zvážit všechny další zjištěné skutečnosti, jak správně zdůraznil v napadeném rozsudku i odvolací soud, který kromě jiného zvažoval i důležitou další okolnost, jíž byla výše částky, kterou obvinění za distribuovanou drogu požadovali. Cena, jíž prodejem obdrželi, byla obviněnými stanovena na 280.000,- Kč. Pro určení značného rozsahu však nelze takto stanovenou cenu posuzovat se zřetelem na hlediska uvedená v § 138 tr. zákoníku, protože v daném případě nejde ani o znak představující škodu nebo prospěch, ale jde o samostatný zvláštní znak, jenž je určován kritérii výše vymezenými. Je nutné připomenout, že výše peněžní částky, kterou za takto vyráběnou či distribuovanou látku pachatel buď utržil anebo utržit chtěl či mohl, je vedle dalších skutečností jako např. délka doby, po niž pachatel s uvedenými látkami neoprávněně nakládal, eventuelně pro jaký okruh osob byl určen, event. i další okolnosti, za nichž byl takový čin spáchán, tedy zejména způsob, jakým pachatel s uvedenými látkami nakládal, intenzita újmy, jež hrozila nebo skutečně nastala u poškozených osob, případně i jiné skutečnosti (srov. rozhodnutí č. 1/2006 Sb. rozh. tr.), jednou ze skutečností určující značný rozsah , v němž byl uvedený čin spáchán.

Částku, kterou obvinění v řešené věci za prodej drogy získali ve výši 280.000,- Kč, lze považovat ze významné obohacení pachatelů, které bezpracně a neoprávněně v rámci distribuce drog získali. Z těchto důvodů je požadavek obviněných, aby bylo pro určení značného rozsahu vycházeno toliko z ustanovení § 138 tr. zákoníku, jež pro značnou škodu stanoví částku 500.000,- Kč, nutné považovat za zcela neodůvodněný a zcela v rozporu jak se smyslem ustanovení § 138 tr. zákoníku, tak i § 283 tr. zákoníku.

Když Nejvyšší soud uvážil všechny uvedené okolnosti, jakož i podmínky výše vymezené, ztotožnil se se závěry odvolacího soudu, že bylo prokázáno, že obviněný B. N. A. spáchal zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. a), c) tr. zákoníku, tedy rovněž při naplnění znaku, že tak učinil ve značném rozsahu , neboť kromě výše uvedeného bylo nutné v této souvislosti hodnotit i to, že tato droga byla do České republiky distribuována zřejmě ze zahraničí dalšími osobami, na něž obvinění mají nepochybně kontakt. Obvinění se na čin připravovali, a realizovali ho při znalosti všech rozhodných a nezbytných opaření s velkou dávkou opatrnosti. Konkrétně zjištěné množství přitom bylo způsobilé u více lidí přivodit nežádoucí a negativní účinky drog. Jestliže tyto závěry platí pro obviněného B. N. A., který se uvedeného činu dopustil v menším rozsahu než obviněný V. U. (jak bylo výše uvedeno), platí tyto závěry tím spíše pro obviněného V. U., u něhož bylo prokázáno, že prodával i jiné drogy (viz skutky pod body 1. 5.), a to extázi a marihuanu, jejichž množství také překračovalo v množství větší než malé.

Na podkladě všech těchto skutečností Nejvyšší soud shledal, že takto celkově pojímaná činnost obviněných výrazně přesahuje rámec škodlivosti vyjádřený jen obvyklou činností vymezenou v ustanovení § 283 odst. 1 tr. zákoníku, a se zřetelem na všechny shora uvedené skutečnosti není pochyb, že obvinění naplnili uvedeným činem znaky zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. a), c) tr. zákoníku, jak správně v napadeném rozsudku shledal a rozhodl odvolací soud, který ve svých úvahách nepochybil, ale pouze je jen povrchně, leč správně shrnul.

Nejvyšší soud tak dospěl s ohledem na shora vyjádřená východiska k závěru, že dovolání obou obviněných jsou zjevně neopodstatněná, a proto je podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 27. července 2011


Předsedkyně senátu: JUDr. Milada Šámalová