8 Tdo 867/2013
Datum rozhodnutí: 19.09.2013
Dotčené předpisy: § 2 odst. 5, 6 tr. ř., § 205 odst. 1 písm. b) tr. zákoník, § 205 odst. 4 písm. c) tr. zákoník, § 23 tr. zákoník, § 24 odst. 1 písm. b) tr. zákoník, § 228 odst. 1 tr. zákoník




8 Tdo 867/2013-44 U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. září 2013 o dovolání obviněného W. A., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 3. 2013, sp. zn. 7 To 47/2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 21 T 68/2011, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného W. A. o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 29. 10. 2012, sp. zn. 21 T 68/2011, byl podle § 45 odst. 1 tr. zákoníku u obviněného W. A. zrušen výrok o vině pod bodem 2) a 3) a celý výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 2. 11. 2011, sp. zn. 16 T 166/2010, který nabyl právní moci dne 16. 5. 2012, jakož i další výroky, které mají v uvedených výrocích o vině svůj podklad. Znovu bylo rozhodnuto tak, že obviněný W.A. byl uznán vinným pod body I. 7., III. 1. až 3., IV.,V. a VI. pokračujícím zločinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, dílem spáchaným samostatně a dílem ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, v jednočinném souběhu s pokračujícím přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, dílem samostatně a dílem ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, pod body III. 4. a 5. pokračujícím zločinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku ve formě účastenství podle § 24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Těchto trestných činů se obviněný W. A. podle popsaných skutkových zjištění dopustil v zásadě tím, že
v bodě I. 7. se společně se spoluobviněným P. K. v době od 15.00 hodin dne 6. 11. 2009 do 08.00 hodin dne 9. 11. 2009 v P., N., vloupali do sídla společnosti AC-T servis spol. s r. o., se sídlem N., P., a to tím způsobem, že obviněný W. A. čekal ve svém voze AUDI A6 nezjištěné RZ v blízkosti hlavní ulice N., spoluobviněný P. K. obešel oplocení objektu a směrem od železniční trati rozpletl drátěné oplocení v blízkosti zadní branky pro pěší, poté vzniklým otvorem prostrčil pákové kleště, kterými přeštípl visací zámek, otevřel branku, následně prošel k přepravním kontejnerům, u kterých přeštípl visací zámky, odpojil od přívodu elektrické energie osvětlení areálu, následně na to se vrátil zpět k ulici N. k obviněnému W. A., kde jej informoval o situaci uvnitř objektu, vrátil se zpět a obviněný W. A. mezi tím přestřihl visací zámek s řetězem, kterými byla uzamčena vjezdová vrata z ulice N., vjel do objektu svým vozem AUDI A6, a do tohoto vozu naložil z výše uvedených přepravních kontejnerů 20 kartonových krabic s kováním ke dveřím, čímž poškozené společnosti AC-T servis spol. s r. o., způsobili škodu na odcizených věcech ve výši 59.000,- Kč, a na poškození škodu ve výši 1.326,- Kč, (původně bod I./1.obžaloby),
v bodě III. společně s obviněným P. K.
1. v době od 14.00 hod. dne 22. 1. 2010 do 07.45 hod. dne 25. 1. 2010 v P., v ulici J., poté co nezjištěným způsobem odstranili zámek u vrat zabezpečující vjezd na parkovací plochu průmyslového areálu T., kam poté vjeli vozidlem Iveco Daily, zde odcizili uloženou elektrocentrálu zn. LISTER PETTER 13,5 KVA v hodnotě 15.000,- Kč, umístěnou na přívěsu v hodnotě 5.000,- Kč, přívěs i s elektrocentrálou připojili za vozidlo, kterým přijeli, a tuto odvezli na neznámé místo, uvedeným jednáním způsobili majiteli elektrocentrály a vozíku společnosti STAND BY, s. r. o., se sídlem U., P. (dále jen společnost STAND BY ) škodu ve výši 20.000,- Kč, odcizením věcí a poškozením škodu ve výši 85,- Kč (původně bod I./3. obžaloby),
2. v době od 16.00 hod. dne 23. 2. 2010 do 07.00 hod. dne 24. 2. 2010 v areálu firmy T., L., P., po přestřižení visacího zámku vstupních vrat vnikli do oploceného areálu společnosti STAND BY, kam vjeli blíže neustanoveným vozidlem Škoda Fabia vybaveným tažným zařízením, odkud odcizili blíže specifikované věci, čímž poškozené společnosti STAND BY způsobili škodu na odcizených věcech ve výši 28.726,- Kč a poškozením škodu ve výši 85,- Kč, (původně bod I./5. obžaloby),
3. v době od 2. 3. 2010 od 20.00 hod. do 3. 3. 2010 do 7.30 hod. v obci S., ul. Ch. v areálu firmy D. za pomoci šroubováku vypáčili pravé i levé víko nádrže nákladního automobilu, r. výr. 2006, barva modrá-základní, a z levé nádrže nákladního automobilu odcizili 300 litrů nafty v hodnotě 8.250,- Kč, dále vypáčili kliku u dveří řidiče, vnikli do kabiny nákladního automobilu, a z této odcizili blíže specifikované věci, čímž poškozenému V. Š. způsobili škodu odcizením ve výši 1.550,- Kč a poškozené firmě K Logitrans, s. r. o., se sídlem B., H.K., škodu odcizením ve výši 8.450,- Kč a poškozením ve výši 3.666,- Kč, (původně bod I./7. obžaloby),
4. v přesně nezjištěné době od 30. 12. 2009 do 6. 1. 2010 v P., ulici B., poté, co společně přijeli před objekt umístěný na parcelním čísle , obviněný W. A. instruoval obviněného P. K., jakým způsobem má do objektu vniknout a jaké věci zde odcizit, přičemž obviněný P. K. po těchto instrukcích vnikl na pozemek do prostoru zadního vchodu zděného objektu a do již otevřené přilehlé buňky stojící na shora uvedeném pozemku, sloužící jako sklad pneumatik, a ze zadní části buňky odcizil 5 ks nových protektorů zn. BANDAG dezén BZA WE290 v hodnotě 32.500,- Kč, přičemž obviněný W. A. hlídal před objektem ve svém vozidle AUDI, a následně jej instruoval, kam má odcizené pneumatiky naložené do vozidla Ford Tranzit odvézt, čímž tímto jednáním poškozenému J. H. A., se sídlem B., P. způsobili škodu na odcizených věcech ve výši 32.500,- Kč (původně bod I./2. obžaloby),
5. v době ode dne 31. 1. 2010 do 07.15 hod. dne 1. 2. 2010 v P., ul. S. v areálu firmy S. odcizili ke škodě společnosti OFA, s. r. o., se sídlem J., P. (dále jen společnost OFA ) ve skutkové větě výroku o vině citovaného rozsudku blíže specifikované věci, čímž poškozené společnosti OFA způsobili škodu ve výši 1.320.334,80 Kč a uvedeného jednání se dopustili tak, že obviněný P. K. po přestřižení visacích zámků u dvou závor vnikl do dvou skladů poškozené společnosti, odkud odcizil uvedené zboží, přičemž obviněný W. A. obviněného P. K. před krádeží instruoval, jak má postupovat, a poté, co se obviněný P. K. nacházel ve skladu uvedené společnosti, tak hlídal před areálem, a poté až do zadržení obviněného P. K. policisty PČR J. jej navigoval, kam má s odcizeným zbožím jet (původně bod I./4. obžaloby),
přičemž pokračujícím jednáním pod body III./4.,5. způsobil obviněný W. A. všem poškozeným na odcizených věcech škodu ve výši 1.352.834,80 Kč,
IV. obviněný W. A. společně s dosud nezjištěným spolupachatelem
1. dne 31. 12. 2009 v době mezi 8.00 hod. až 10.00 hod. v P., K., se vloupali přestřižením řetězu s visacím zámkem do ocelové kóje, odkud odcizili 3000 ks energetického nápoje ENERGIT DRINK s reklamním potiskem ČEZ, čímž V. H. způsobili škodu ve výši 75.000,- Kč a poškozením zámků kóje další škodu ve výši 72,- Kč, [skutek pod bodem 3a) podle rozsudku Obvodního soudu Praha 6 ze dne 2. 11. 2011, sp. zn. 16 T 166/2010],
2. dne 2. 1. 2010 v době mezi 5.00 hod. a 5.25 hod. v P., K. společně s doposud nezjištěným pachatelem se vloupal přeštípnutím visacího zámku a rozlomením vložky FAB do skladu nářadí firmy K. majitele K. P., odkud odcizili ve skutkové větě výroku o vině citovaného rozsudku blíže specifikované věci a způsobili mu tak škodu ve výši 160.830,- Kč a poškozením zámku další škodu ve výši 22.000,- Kč, [skutek pod bodem 3b) podle rozsudku Obvodního soudu Praha 6 ze dne 2. 11. 2011, sp. zn. 16 T 166/2010],
3. dne 24. 1. 2010 v době od 22.00 hod. do 23.00 hod. v P., v ulici J., kam přijeli zapůjčeným terénním vozem DAIHATSU, k hlavní vrátnici objektu, zde pod legendou, že jsou domluveni se zástupci společnosti P. S. sídlící v objektu, byli strážným vpuštěni a z objektu odcizili zaparkovanou elektrocentrálu zn. Caterpilar Olympian GEP 13,5 v hodnotě 10.000,- Kč společně s nákladním vozíkem v hodnotě 5.000,- Kč, kterou připojili za terénní vozidlo a centrálu z areálu vyvezli na neznámé místo, čímž poškozené společnosti STAND BY, s. r. o., se sídlem U., P. způsobili škodu na odcizení ve výši 15.000,- Kč, (původně bod II. obžaloby),
pod bodem V. obviněný W. A. sám
1. v době od 21.00 hodin dne 6. 12. 2009 do 06.30 hodin dne 7. 12. 2009 v P., ul. S. se vloupal do třech přepravních kontejnerů sloužících jako sklad na pneumatiky nacházející se v objektu autosalónu HONDA, a to tím způsobem, že nezjištěným předmětem porušil petlice a zámky na dveřích těchto kontejnerů a následně z těchto odcizil ve skutkové větě výroku o vině citovaného rozsudku blíže specifikované věci, čímž způsobil společnosti AUTOGARANT FORTE, a. s., se sídlem S., P. škodu na odcizených věcech ve výši 567.723,- Kč a poškozením škodu ve výši 3.980,- Kč, (původně bod III. obžaloby),
2. v době od 2. 3. 2010 od 15.26 hod. do 3. 3. 2010 do 6.58 hod. v obci M., za domem neznámým předmětem vypáčil dva visací zámky a jednu petlici u lodního kontejneru sloužícího jako sklad stavební mechanizace, ze kterého následně odcizil ve skutkové větě výroku o vině citovaného rozsudku blíže specifikované věci, čímž poškozené firmě Vodohospodářská stavební, se sídlem Č., Ch. způsobil škodu odcizením ve výši 87.150,- Kč a poškozením petlice a zámků ve výši 530,- Kč, (původně bod I./6. obžaloby),
v bodě VI. společně s odděleně projednávaným obviněným P. K.
1. dne 1. 10. 2009 po 16.00 hod. se vloupali do ohrazeného stavebního pozemku stavební firmy SUBTERRA, a. s., se sídlem P., B. (dále jen společnost SUBTERRA ), v P., křižovatka ulic P. a N. n. tím způsobem, že P. K. přelezl oplocení objektu, poté přeštípl zámek a vypáčil železnou páskovinu kovového přepravního kontejneru, odkud následně odcizili stavební systémové lešení, čímž společnosti SUBTERRA způsobili škodu na odcizených věcech ve výši 54.613,- Kč, a poškozením zámků a kontejneru další škodu ve výši 2.000,- Kč, [skutek pod bodem 2a) podle rozsudku Obvodního soudu Praha 6 ze dne 2. 11. 2011, sp. zn. 16 T 166/2010],
2. dne 15. 11. 2009 v 05.27 hod. v P., ul. K. se vloupali do areálu S., kde odcizili volně stojící zaparkovaný přívěs zn. AGADOS DM B2-V2, s plachtou, čímž poškozenému firmě M.L., se sídlem P., R. způsobili škodu výši 47.092,- Kč [skutek pod bodem 2b) podle rozsudku Obvodního soudu Praha 6 ze dne 2. 11. 2011, sp. zn. 16 T 166/2010],
3. v době od 15.00 hod. dne 11. 12. 2009 do 07.00 hod. dne 14. 12. 2009 v R. u P., M. ulice po přeštípnutí visacího zámku u zadních vrat objektu firmy D. H., vnikli do objektu, kde nezjištěným nástrojem vypáčili dveře do stavební buňky firmy S. S., vnikli dovnitř a odcizili ve skutkové větě výroku o vině citovaného rozsudku blíže specifikované věci, čímž způsobili poškozené společnosti S. S. S. D. se sídlem P., V. škodu ve výši 51.909,- Kč na odcizených věcech a škodu na poškození stavební buňky ve výši 1.500,- Kč [skutek pod bodem 2c) podle rozsudku Obvodního soudu Praha 6 ze dne 2. 11. 2011, sp. zn. 16 T 166/2010],
4. v době od 10.00 hod. dne 4. 1. 2010 do 12.30 hod. dne 21. 1. 2010 v P., ul. B., po vypáčení zámku vstupních dveří se vloupali do novostavby domu bez čísla popisného, kde odcizili ve skutkové větě výroku o vině citovaného rozsudku blíže specifikované věci a vloupáním poškodili plastové dveře tak, že byla potřeba je celé vyměnit, čímž poškozenému RD Hájek, s. r. o., se sídlem Ř., N. způsobili odcizením věcí škodu ve výši 35.918,- Kč a poškozením dveří další škodu ve výši 18.658,- Kč [skutek pod bodem 2d) podle rozsudku Obvodního soudu Praha 6 ze dne 2. 11. 2011, sp. zn. 16 T 166/2010],
5. v době od 20.30 hod. dne 21. 1. 2010 do 11.00 hod. dne 25. 1. 2010 v K. K., ul. J. se vloupali do areálu společnosti L., a to tím způsobem, že přeštípli visací zámek petlice na plechovém kontejneru, sloužící jako sklad, následně vnikli dovnitř, kde odcizili ve skutkové větě výroku o vině citovaného rozsudku blíže specifikované věci, čímž způsobili poškozené společnosti Elektrocentrum Fabrik, s. r. o., se sídlem J., H. B., škodu ve výši cca 20.863,- Kč na odcizených věcech a společnosti C. P., se sídlem L. T., Z., škodu ve výši cca 2.000,- Kč na poškozeném zámku a kontejneru [skutek pod bodem 2e) podle rozsudku Obvodního soudu Praha 6 ze dne 2. 11. 2011, sp. zn. 16 T 166/2010],
6. v době od 15.20 hod. dne 29. 1. 2010 do 15.00 hod. dne 8. 2. 2010 ve V., ulici P., vnikli na pozemek společnosti G., odkud následně odcizili 17 ks dřevěných oken EURO v hodnotě 227.521,- Kč, čímž firmě GEUS OKNA, a. s., se sídlem V., P. způsobili v této výši škodu [skutek pod bodem 2f) podle rozsudku Obvodního soudu Praha 6 ze dne 2. 11. 2011, sp. zn. 16 T 166/2010],
7. v době od 16.00 hod. dne 26. 2. 2010 do 06.30 hod. dne 1. 3. 2010 v P., ul. P. n., se po překonání zámků oplocení vloupali do areálu firmy Covenant zahrady a parky, s. r. o., poté odstranili visací zámek u dvou námořních kontejnerů, do kterých vnikli, a z těchto odcizili ve skutkové větě výroku o vině citovaného rozsudku blíže specifikované věci, čímž způsobili poškozené společnosti Covenant Zahrady a Parky, s. r. o., se sídlem P., V. škodu ve výši 227.700,- Kč na odcizených věcech a poškozením zámků kontejnerů další škodu ve výši 249,- Kč [skutek pod bodem 2g) podle rozsudku Obvodního soudu Praha 6 ze dne 2. 11. 2011, sp. zn. 16 T 166/2010],
přičemž uvedeným pokračujícím jednáním způsobil obviněný W. A. poškozeným na odcizených věcech škodu ve výši 1.687.495,- Kč a poškozením věcí škodu ve výši 56.151,- Kč.

Za uvedené trestné činy a za trestný čin loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák., trestný čin vydírání podle § 235 odst. 1, odst. 2 písm. b), c) tr. zák. a trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 tr. zák., jimiž byl uznán vinným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 2. 11. 2011, sp. zn. 16 T 166/2010, byl obviněný W. A. odsouzen podle § 234 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 a § 37a tr. zák. ke společnému souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi roků, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Rovněž bylo rozhodnuto o vině a trestu ohledně obviněného P. K., jakož i o náhradě škody.

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 27. 3. 2013, sp. zn. 7 To 47/2013, z podnětu odvolání obviněného W. A. podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně zrušil ohledně tohoto obviněného ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že při nezměněném výroku o vině zločinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku a přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku (výrok o vině pod body I.7., III.1. až 3., IV., V., VI.) a návodem k zločinu krádeže podle § 24 odst. 1 písm. b) k § 205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku (výrok o vině pod body III.4., 5.), zrušením nedotčených, podle § 234 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. a § 37a tr. zák. obviněného W. A. odsoudil k souhrnnému a společnému trestu za pokračování v trestném činu v trvání sedmi let, za současného zrušení všech dalších rozhodnutí na zrušený výrok o trestu obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. obviněného pro výkon tohoto trestu zařadil do věznice s ostrahou. Jinak zůstal rozsudek soudu prvního stupně nezměněn.

Odvolání obviněného P. K. podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal obviněný W. A. prostřednictvím obhájce Mgr. Petra Václavka dovolání, které opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný vytkl, že soudy nedostatečně skutkově zjištěný stav nesprávně právně posoudily, a proto z důvodu absence subjektivní i objektivní stránky nemohly učinit závěr o spáchání předmětných trestných činů. Obviněný zdůraznil, že soudy kromě výpovědi spoluobviněného P. K. nesprávně vycházely z tzv. vyhodnocení jeho pohybu podle výsledků zhodnocení podaného telefonním operátorem. Z těchto podkladů ovšem nevyplývá, že by se obviněný v inkriminovaný čas nacházel na místě činu, protože určená poloha jeho telefonu je pouze přibližná, zahrnující prostor několika stovek metrů čtverečných, nebylo proto možné dovodit, že se na místě činu nenacházel a předmětných trestných činů se dopustil. Soudu prvního stupně obviněný vytkl, že se nevypořádal pod bodem I. 7., že se skutku dopustil v sobotu 7. 11. 2009, avšak i přesto je v napadeném rozsudku ponecháno rozmezí dnů 6. 11. 2009 až 9. 11. 2009. Soud se nezabýval uvedeným rozporem a přejal závěry vyhodnocení telekomunikačních výpisů, aniž by je dal do kontextu s výpovědí spoluobviněného P. K. nebo dovolatele. Podle obviněného jde o důkazy, které nejsou způsobilé jej usvědčit. Nedostatečnou shledává důkazní situaci i pod bodem III. 1., 2., 3., 4., kde soudy pominuly svědeckou výpověď J. H., z níž vyplynulo, že se skutek pod bodem III. 4. měl stát o Vánocích roku 2009, když ve výroku o vině i přesto ponechaly časové rozmezí od 30. 12. 2009 do 6. 1. 2010, aniž by stanovily konkrétní den krádeže. V této souvislosti zpochybnil též výpověď spoluobviněného P. K., podle které na místě činu měl být bílý tranzit, avšak svědek J. H. zde viděl modrou dodávku. Stejné námitky vznesl také ve vztahu ke skutku pod bodem III. 5. s tím, že dne 1. 2. 2010 se zdržoval doma a dne 31. 1. 2010, kdy podle vyhodnocení telekomunikačních výpisů měl pobývat na místě činu, byl zcela mimo tuto oblast. Všechny důkazy naopak usvědčují jako pachatele spoluobviněného P. K. U bodu IV. 3. není obviněnému známo, proč soudy uvěřily spoluobviněnému, a nikoli jemu v tvrzení, že s ním nebyl P. K., ale neznámý pachatel. Ke skutkům pod body V.1., 2. namítal, že soudy vyšly pouze z nepřímých důkazů a uvěřily P. K. namísto svědka D. P. U skutku IV.1.-7. obviněný označil závěry soudů za pouhou spekulaci, neboť neexistuje jediný přímý důkaz prokazující vinu právě obviněného. Při opakovaném zdůraznění nedostatků u výpovědi spoluobviněného P. K. a poukazu na jeho nevěrohodnost tvrdil, že proti němu neexistuje žádný jiný přímý důkaz, natož ucelený řetězec nepřímých důkazů. V návaznosti na tato svá tvrzení obviněný zpochybnil i věrohodnost přítelkyň obviněného P. K., které rovněž vypovídaly rozporně, případně vypovídat odmítly. Důkaz vyhodnocením pohybu podle buněk operátora považoval dovolatel za důkaz svědčící v jeho prospěch, neboť tento podle něj prokazuje, že se na místech činu v inkriminované okamžiky nezdržoval. Soudy nesprávně vyčíslily i náhradu škody, kdy její závěrečná částka nemá oporu ve spisovém materiálu. V ostatním obviněný odkázal na své odvolání a jeho doplnění ze dne 25. 1. 2013.

V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek Městského soudu v Praze i Obvodního soudu pro Prahu 9 zrušil a podle § 265 l odst. 1 tr. ř. aby přikázal soudu prvního stupně, aby věc znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší státní zastupitelství zaslalo prostřednictvím u něj působícího státního zástupce Nejvyššímu soudu sdělení, že se k podanému dovolání, jež mu bylo v opise doručeno dne 12. 7. 2013, nebude věcně vyjadřovat.

Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve posuzoval, zda je dovolání obviněného přípustné, což se odvíjí od přípustnosti dovolání vymezené v ustanovení § 265a odst. 1, 2 tr. ř. Rozhodnutí, které lze napadnout dovoláním, musí splňovat současně kumulativně stanovené podmínky, a to, že jde o rozhodnutí soudu a bylo učiněno ve věci samé. Taxativní výčet rozhodnutí ve věci samé, proti nimž je přípustné dovolání, je uveden v § 265a odst. 2 písm. a) až h) tr. ř.

Přípustnost dovolání je proto nutné zkoumat vždy s ohledem na všechna uvedená kriteria, neboť ve smyslu těchto zákonných podmínek je dovolání nepřípustné mimo jiné také tehdy, směřuje-li proti již zrušenému rozhodnutí nebo jeho zrušené části, což mimo jiné nastává i při ukládání společného trestu za pokračování v trestném činu podle § 37a tr. zák. (§ 45 tr. zákoníku). V takovém případě je totiž nutné vycházet ze zásad vymezených v ustanovení § 37a tr. zák. (§ 45 tr. zákoníku) o ukládání společného trestu, u něhož o vině jako celku je rozhodováno sice znovu, avšak při vázanosti skutkovými zjištěními vymezenými v dřívějším původním rozsudku (viz obdobně rozhodnutí č. 47/2006 Sb. rozh. tr.).

Z těchto důvodů je i přípustnost dovolání ve vztahu k výroku o vině, s ohledem na to, že byl ukládán společný trest podle § 37a tr. zák. (§ 45 tr. zákoníku) tímto ustanovením modifikována tak, že je zúžena pouze na ty dílčí útoky, o nichž bylo rozhodnuto a k nimž byla pro uložení společného trestu připojena další část pokračujícího skutku. Dovolatel může dovoláním napadat rozhodnutí odvolacího soudu pouze a výhradně v tom rozsahu, v jakém byl tento soud oprávněn přezkoumat, eventuálně změnit rozhodnutí soudu prvního stupně (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2003, sp. zn. 5 Tdo 82/2003).

V posuzované věci bylo, jak je ze shora uvedených skutečností patrné, rozhodováno ohledně obviněného W.A. za podmínek § 37a tr. zák., a skutky pod body IV. 1., 2. a VI. 1.- 7. byly do výroku o vině zahrnuty, ač o nich bylo rozhodnuto ve výroku o vině 2a) až g) a 3a, 3b) rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 2. 11. 2011, sp. zn. 16 T 166/2010, který byl v bodech 2) a 3) výroku o vině a v celém výroku o trestu rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 jako soudu prvního stupně v nyní projednávané věci podle § 45 odst. 1 tr. zákoníku pravomocně zrušen, tzn., že došlo ke zrušení napadeného výroku o vině i trestu v souvislosti s ukládáním společného trestu za pokračování v trestném činu podle § 45 tr. zákoníku.

Z těchto důvodů dovolání obviněného není přípustné ve vztahu k té části výroku o vině, o níž ve věci Obvodního soudu pro Prahu 9, sp. zn. 21 T 68/2011, nebylo rozhodováno a za podmínek § 37a tr. zák. byla převzata z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 2. 11. 2011, sp. zn. 16 T 166/20109, a Nejvyšší soud, pokud by se týkalo jen této části napadeného rozsudku, by bylo nutné podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítnout. Tak tomu v projednávané věci není, protože obviněným podané dovolání je ve zbývající části odsuzujícího rozsudku, tzn. pod body I. 7, III., IV. 3., a V. přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou podle § 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), a bylo tudíž možné se jím dále zabývat z hlediska, zda bylo uplatněno v souladu s označeným dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Proto ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci procesních, a nikoliv hmotně právních ustanovení. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení . Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

Pouze formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů nestačí, neboť dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/2003).

Podkladem pro posouzení správnosti právních otázek ve smyslu uvedeného dovolacího důvodu je skutkový stav zjištěný soudy prvního nebo druhého stupně a Nejvyšší soud, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak ani v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, II. ÚS 760/02, III. ÚS 282/03, IV. ÚS 449/03).

K části uplatněného dovolání, v níž obviněný jen formálně odkazoval na obsah dříve v téže věci podaného odvolání, je nutné jen připomenout, že odvolací soud tyto námitky rovněž nemohl akceptovat, protože dovolatel se nemůže úspěšně v dovolání opírat o odkaz na skutečnosti obsažené v řádném opravném prostředku či v jiných podáních učiněných v předcházejících fázích řízení, a to ani v závěrečných řečech učiněných před soudem prvního či druhého stupně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2010, sp. zn. 8 Tdo 940/2010, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, seš. 69, pod č. T-1325, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2006, sp. zn. 8 Tdo 1264/2006, ze dne 8. 10. 2008, sp. zn. 7 Tdo 1192/2008, ze dne 5. 10. 2011, sp. zn. 5 Tdo 1189/2011, či ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 7 Tdo 1467/2011). V daných souvislostech je argumentace spočívající pouze v odkazu na jiná dříve učiněná podání jen formalistickým přístupem vůči orgánu veřejné moci, a proto ji není možné objektivně akceptovat (srov. nález Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2006, sp. zn. I. ÚS 17/2005, uveřejněný pod č. 95 ve sv. 41 Sb. nál. a usn. ÚS ČR).

Na základě takto obecně uvedených hledisek Nejvyšší soud zkoumal i obsah podaného dovolání a shledal, že dovolání bylo podáno mimo vytýčený rámec. Lze jen připomenout, že obviněný brojil proti způsobu, jakým soudy hodnotily výpověď spoluobviněného P. K., a neztotožnil se se soudy, když o ni opřely závěr o jeho vině. Obviněný tak zpochybnil věrohodnost nejen výpovědi tohoto spoluobviněného, ale i výpovědí některých dalších svědků, když na druhé straně zdůrazňoval opodstatněnost výpovědí svědků svědčících v jeho prospěch. Všemi těmito argumenty obviněný usiloval o změnu skutkových zjištění ve svůj prospěch především tvrzením, že on není osobou, která předmětné činy spáchala. Za důvod mimo jiné uváděl i to, že se na místě činu v době spáchání jednotlivých skutků ani fyzicky nenacházel, a v této souvislosti zdůrazňoval, že soudy nemohly vycházet z vyhodnocení pohybu dle buněk operátora prokazujícího toliko to, že se nacházel v okruhu několika set čtverečných metrů od místa činu, avšak nikoli to, že by skutky kladené mu za vinu spáchal.

Námitku týkající se údajně nesprávně vyčíslené náhrady škody nemající oporu ve spisovém materiálu rovněž nelze považovat za uplatněnou v souladu s pravidly vymezenými pro důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť i zde obviněný brojil pouze proti způsobu, jakým soud shromažďoval a prováděl důkazy.

Obviněný uvedeným způsobem formulovanými výhradami ve skutečnosti popíral spáchání činu, jak je ve skutkové větě výroku o vině odsuzujícího rozsudku popsán, a neuplatnil tudíž žádnou výhradu, která by měla hmotněprávní charakter, jak označený dovolací důvod předpokládá. Naopak veškeré své výhrady zaměřil proti hodnocení provedených důkazů. Takto uvedené argumenty svědčí o tom, že obviněný obecná kritéria rozhodná pro uplatnění dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nenaplnil a v dovolání použil výhrady, jež na označený důvod nedopadají.

Nejvyšší soud považuje nad rámec podaného dovolání za potřebné uvést, že z odůvodnění napadených rozhodnutí i obsahu spisu je zřejmé, že soudy provedly dokazování v potřebném rozsahu, neboť vyslechly řadu svědků, kteří ve věci mohli podat potřebné informace. Soudy posléze všechny ve věci opatřené důkazy posuzovaly v souladu s § 2 odst. 6 tr. ř. jak samostatně, tak i ve vzájemném kontextu, a proto Nejvyšší soud považoval dokazování za provedené v souladu se zásadami vymezenými v ustanovení § 2 odst. 5 a 6 tr. ř. V důsledku toho konstatuje, že v posuzované věci nebyl shledán ani extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a právním posouzením věci. Pro stručnost lze proto s ohledem na jeho správnost odkázat na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, který na stranách 15 až 24 podrobně uvedl, na podkladě jakých důkazů zjistil průběh jednotlivých skutků, jakož i to, jak tyto důkazy hodnotil. Skutková zjištění soudu prvního stupně, jakož i správnost aplikovaných procesních postupů následně potvrdil také odvolací soud, jenž své úvahy shrnul na stranách 16 až 18 napadeného rozsudku. Způsob, jakým soudy nižšího stupně zhodnotily provedené důkazy a na jejich podkladě vyslovily své skutkové a následně i právní závěry, nesvědčí o zjevné absenci srozumitelného odůvodnění rozsudku, ani o kardinálně logických rozporech ve skutkových zjištěních a z nich vyvozených právních závěrech, nebo o opomenutí či nehodnocení stěžejních důkazů (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 8. 2010, sp. zn. III. ÚS 1800/2010), a proto ani Nejvyšší soud neměl důvod o jejich správnosti pochybovat.

Nejvyšší soud na základě shora rozvedených skutečností dovolání obviněného W. A., podané mimo jakýkoliv dovolací důvod, podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 19. září 2013

Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová