8 Tdo 836/2013
Datum rozhodnutí: 25.09.2013
Dotčené předpisy: § 175 odst. 1, 2 písm. e) tr. zákoník



8 Tdo 836/2013-20

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. září 2013 o dovolání obviněného P. N. , proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 2. 2013, sp. zn. 7 To 223/2012, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 4 T 110/2012, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. N. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozsudkem ze dne 17. 10. 2012, sp. zn. 4 T 110/2012, uznal obviněného P. N. (dále jen obviněný nebo dovolatel ) vinným, že dne 28. 4. 2012 kolem 16:30 hod. ve S. M., poblíž dožínkového areálu u řeky M., během hádky ohledně placení výživného na své dítě, které má se Š. P., tuto fyzicky napadl úderem otevřené dlaně své pravé ruky do obličeje a následně jí vyhrožoval slovy pokud mě udáš za výživné, tak tě podřežu , a to v úmyslu donutit Š. P., aby orgánům činným v trestním řízení neoznamovala, že obžalovaný po delší dobu nehradí výživné na nezl. syna .

Takto popsané jednání obviněného soud právně kvalifikoval jako přečin vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku a podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku mu uložil trest odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců, jehož výkon podle § 84, 85 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu tří roků za současného vyslovení dohledu podle § 49, § 50 tr. zákoníku v rozsahu podmínek § 51 tr. zákoníku. Zároveň mu podle § 85 odst. 2 tr. zákoníku s odkazem na § 48 odst. 4 písm. i) tr. zákoníku uložil přiměřené povinnosti spočívající v tom, aby ve zkušební době podmíněného odsouzení uhradil dlužné výživné na nezletilého syna podle svých sil k rukám oprávněné matky Š. P. podle rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku, sp. zn. 0 P 340/2011, a aby se podrobil testům na přítomnost omamných a psychotropních látek v krvi, eventuálně moči, na pokyn ze strany dohled vykonávajícího probačního úředníka a na místě probačním úředníkem určeném, a dále mu uložil přiměřené omezení spočívající v tom, aby během zkušební doby podmíněného odsouzení se zdržel konzumace omamných a psychotropních látek.

Soud prvního stupně dále podle § 226 písm. a) tr. ř. zprostil obviněného od návrhu na potrestání státního zástupce Okresního státního zastupitelství ve Frýdku-Místku ze dne 27. 7. 2012, sp. zn. ZK 784/2012, pro skutek, ve kterém byl spatřován přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), d) tr. zákoníku.

Proti citovanému rozsudku podali obviněný a okresní státní zástupce odvolání, o nichž Krajský soud v Ostravě rozhodl rozsudkem ze dne 25. 2. 2013, sp. zn. 7 To 223/2012, tak, že (v bodě I.) z podnětu odvolání státního zástupce podle § 258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. napadený rozsudek zrušil v odsuzující části v celém rozsahu a za podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. obviněného nově uznal vinným, že dne 28. 4. 2012 kolem 16:30 hod. ve S. M., poblíž dožínkového areálu u řeky M., během hádky ohledně placení výživného na své dítě, které má se Š. P., tuto fyzicky napadl úderem otevřené dlaně své pravé ruky do obličeje a poté, co mu jmenovaná řekla, že jej oznámí na Policii ČR pro neplacení výživného , následně jí vyhrožoval slovy pokud mě udáš za výživné, tak tě podřežu , a to v úmyslu donutit Š.P., aby orgánům činným v trestním řízení neoznamovala, že obžalovaný po delší dobu nehradí výživné na nezl. syna . Takto upřesněný (o tučně vyznačený údaj doplněný) skutek odvolací soud právně kvalifikoval jako zločin vydírání podle § 175 odst. 1, 2 písm. e) tr. zákoníku, za což obviněnému uložil podle § 175 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání dvou roků nepodmíněně, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Odvolání obviněného (v bodě II. rozsudku) podle § 256 tr. ř. zamítl.

Obviněný se s rozhodnutím odvolacího soudu neztotožnil a prostřednictvím obhájce Mgr. Martina Mojžíška podal proti němu dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V jeho velmi stručném odůvodnění namítl, že rozhodnutí spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení věci, neboť nebyla naplněna skutková podstata trestného činu podle § 175 odst. 2 písm. e) tr. zákoníku. Vydírání na svědkovi se nedopustil a jestliže se vůbec dopustil nějakého vydírání, pak pouze podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku. Posouzení skutku podle § 175 odst. 2 písm. e) tr. zákoníku považoval za příliš extenzivní.

V závěru svého podání dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu a zrušil i další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující. Pokud by Nejvyšší soud dospěl k závěru o trestnosti jeho jednání, pak správná kvalifikace by byla pouze podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku.

K podanému dovolání se ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupkyně ), která především připomněla, že podle § 265f tr. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí podání uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu, z jakých důvodů napadá, a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l ) nebo § 265b odst. 2 tr. ř., o které se dovolání opírá.

V návaznosti na to státní zástupkyně vyjádřila názor, že podáním obhájce obviněného nebyly splněny zákonem požadované náležitosti dovolání, neboť obviněný neodůvodnil, proč podle jeho názoru nebyla naplněna skutková podstata trestného činu podle § 175 odst. 2 písm. e) tr. zákoníku.

V závěru svého vyjádření proto navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. d) tr. ř. odmítl, protože nesplňuje náležitosti dovolání, a aby takové rozhodnutí učinil ve smyslu § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné než navrhované rozhodnutí, vyjádřila výslovný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání jiným než navrženým způsobem [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že v této trestní věci je dovolání přípustné § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou § 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). S jistou mírou tolerance dospěl rovněž k závěru (odlišnému od názoru státní zástupkyně), že splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.

Obviněný uplatnil důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin, nebo se o trestný čin vůbec nejednalo. Důvody dovolání jako specifického opravného prostředku jsou koncipovány tak, že v dovolání není možno namítat neúplnost dokazování, způsob hodnocení důkazů a nesprávnost skutkových zjištění. Nejvyšší soud jakožto soud dovolací nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů ve věci. V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich konečného skutkového zjištění a teprve v návaznosti na to zvažovat právní posouzení skutku.

Jak již bylo výše uvedeno, obviněný v odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku jen velmi stručně namítl, že jeho jednáním nebyla naplněna kvalifikovaná skutková podstata trestného činu vydírání podle § 175 odst. 2 písm. e) tr. zákoníku, nýbrž jen základní skutková podstata trestného činu vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku.

Takovou námitku Nejvyšší soud sice považoval za relevantní, zároveň však shledal, že je zjevně neopodstatněná.

Trestného činu vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku, tedy v jeho základní skutkové podstatě, se dopustí ten, kdo jiného násilím, pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy nutí, aby něco konal, opominul nebo trpěl. S ohledem na podané dovolání a v něm vznesené výhrady bylo pak nutné posoudit, zda soudy zjištěný (a odvolacím soudem upřesněný) skutek vykazuje rovněž kvalifikační znak spáchání činu na svědkovi v souvislosti s výkonem jeho povinnosti ve smyslu § 175 odst. 2 písm. e) tr. zákoníku; podle tohoto ustanovení totiž lze čin uvedený v odstavci 1 spáchat na svědkovi, znalci nebo tlumočníkovi v souvislosti s výkonem jejich povinnosti .

Tomuto zákonnému znaku Nejvyšší soud věnoval již v minulosti pozornost a vyložil, že jednání pachatele uvedené v § 235 odst. 1tr. zák. (dnes v § 175 odst. 1 tr. zákoníku), které směřuje proti osobě, jež vnímala skutečnosti, které mohou být podkladem pro rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení (svědek v materiálním smyslu) a které je spácháno s úmyslem odradit tuto osobu od řádného plnění jejích povinností svědka vyplývajících z trestního řádu, naplňuje znaky skutkové podstaty trestného činu vydírání podle § 235 odst. 1, odst. 2 písm. e) tr. zák. (dnes podle § 175 odst. 1, 2 písm. e) tr. zákoníku) bez ohledu na to, zda svědek již byl nebo nebyl formálně předvolán ke svědecké výpovědi . Za svědka v materiálním smyslu lze pokládat osobu, která vnímala skutečnosti, jež mohou být podkladem pro rozhodování orgánů činných v trestním řízení, přičemž vyděračské jednání pachatele je vedeno úmyslem odradit ji od řádného plnění jejích povinností svědka vyplývajících z ustanovení § 97 a násl. tr. ř. Osoba, která je v uvedeném materiálním smyslu svědkem, požívá ochrany citovaného ustanovení od počátku, to znamená od okamžiku, kdy svým vnímáním získala příslušné poznatky. V krajním případě přichází v úvahu i ochrana v době před jejich získáním, pokud by vydírání této osoby směřovalo k tomu, aby v budoucím řízení porušila svědeckou povinnost, a toto jednání bylo spácháno před tím, než vydíraná osoba poznatky získala (srov. Stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2001, sp. zn. Tpjn 303/2001, publikované pod č. 15/2002 Sb. rozh. trest.).

Z citované právní věty jasně vyplývá, že za svědka je považována osoba nikoli podle svého formálního postavení v určitém konkrétním řízení, ale je jím každá osoba, která je svědkem v materiální podstatě. Uvedená citace z odůvodnění tohoto stanoviska svědčí o tom, že se tímto svědkem míní jakýkoliv svědek ještě v době před tím , než je podle příslušných procesních předpisů vyzván k podání svědecké výpovědi .

Jestliže ustanovení § 175 odst. 2 písm. e) tr. zákoníku používá pojem svědek v jeho obecné podobě, touto okolností podmiňující použití vyšší trestní sazby poskytuje ochranu všem osobám majícím v materiálním smyslu postavení svědka bez ohledu na to, pro jaký typ řízení se takové svědectví užije, resp. v jakém řízení tato osoba jako oběť trestného činu vydírání bude o svých poznatcích o tom, co vnímala svými smysly, vypovídat.

V tomto smyslu je nutno přisvědčit správnosti právní kvalifikace použité odvolacím soudem. Provedenými důkazy bylo prokázáno, že poškozená Š. P. pohrozila obviněnému, že pokud jí nezaplatí výživné na jejich nezletilého syna, tak jej udá na Policii . Disponovala tedy informacemi (o neplacení výživného obviněným), které mohly přivodit jeho trestní stíhání. Toho si byl obviněný nepochybně vědom, zvláště pak za situace, kdy již byl v minulosti za stejné jednání odsouzen. Proto také chtěl poškozenou od případného podání trestního oznámení odradit a vyhrožoval jí podřezáním. Zcela jednoznačně je v tomto případě na poškozenou nutno pohlížet jako na svědkyni v materiálním slova smyslu. Proto Nejvyšší soud stejně jako soud odvolací shledal, že čin obviněného, jak je popsán ve skutkové větě výroku o vině odsuzujícího rozsudku, vykazuje všechny znaky skutkové podstaty zločinu vydírání podle § 175 odst. 1, 2 písm. e) tr. zákoníku. Použitá právní kvalifikace je tedy správná a zákonná.

Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Učinil tak v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 25. září 2013

Předseda senátu: JUDr. Jan B l á h a