8 Tdo 806/2015
Datum rozhodnutí: 22.07.2015
Dotčené předpisy: § 147 odst. 1,2 tr. zákoník



8 Tdo 806/2015-26

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. července 2015 o dovolání obviněného R. K. proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 3. 2015, sp. zn. 7 To 25/2015, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 2 T 24/2014, takto :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného R. K. odmítá.

Odůvodnění:


Okresní soud v Chebu původním rozsudkem ze dne 31. 7. 2014, sp. zn. 2 T 24/2014, uznal obviněného R. K. (dále převážně jen obviněný , příp. dovolatel ) vinným, že:
dne 31. října 2013 kolem 17.45 hodin u obce D. Ž., okres Ch., poté, co požíval alkoholické nápoje, kdy během odpoledne nejpozději do 16:00 hodin vypil nejméně 2 11° piva o obsahu 0,5 l, řídil po silnici osobní motorové vozidlo zn. Mazda, ve směru jízdy od obce O. na obec D. Ž., a to rychlostí nejméně 92 km/h, kdy na rovném úseku před obcí D. Ž. předjížděl před ním jedoucí osvětlený traktor zn. Massey Fergusson MF 8170, s připojeným přívěsem diskové brány s prutovými válci, které byly označeny v zadní části výstražným trojúhelníkem, který řídil J. V. a obviněný při zařazování se z levého jízdního pruhu do pravého jízdního pruhu narazil pravou přední částí osobního vozidla do levého předního kola traktoru, který s utrženou přední nápravou vyjel vpravo mimo vozovku, kde se převrátil na střechu a došlo k utržení oje od přívěsu a osobní vozidlo zn. Mazda se po střetu s traktorem převrátilo na střechu a havarovalo vlevo mimo vozovku, a při nehodě došlo ke zranění řidiče traktoru J. V., který utrpěl zejména pohmoždění plic, které se projevilo náhle zhoršeným dýcháním a nutností hospitalizace na Anesteziologicko resuscitační klinice Fakultní nemocnice P. s nepřetržitým sledováním životních funkcí a zajištění ventilace (podávání kyslíku) a dále utrpěl pohmoždění hrudníku, zlomení prvních žeber vzadu bez posunu úlomků, nalomení (praskliny) četných dalších žeber vzadu oboustranně, zlomení příčného výběžku 1. bederního obratle oboustranně a příčného výběžku 2. - 4. bederního obratle vpravo s posunem úlomků, odlomení kostěného výběžku bočně vlevo mezi 4. - 5. bederním obratlem a poškozený byl hospitalizován od 31. 10. do 12. 11. 2013 a dále byl omezen v obvyklém způsobu života po dobu dalších několika dnů zhoršeným dýcháním a bolestmi v oblasti hrudníku a zad a tím omezenými možnostmi pohybu těchto partií těla, kdy pracovní neschopnost poškozeného byla ukončena dne 31. března 2014, přičemž v době dopravní nehody byl obviněný K. pod vlivem alkoholu, když dechovými zkouškami bylo u něj zjištěno v 18:10 hodin celkem 0,84 promile alkoholu a v 18:16 hodin celkem 0,87 promile alkoholu a obviněný po nehodě bezdůvodně odmítl lékařské vyšetření a odběr vzorku krve nebo moči, obviněný při řízení motorového vozidla porušil ustanovení § 17 odst. 3 a § 5 odst. 2 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů v platném znění .

Takto popsané jednání obviněného soud právně kvalifikoval jako přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, 2 tr. zákoníku a uložil mu podle § 147 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání osmi měsíců, jehož výkon podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců, a podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvou let.

Proti citovanému rozsudku podal obviněný odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. 9 To 304/2014, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. a) tr. ř. napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil a podle § 259 odst. 1 tr. ř. věc vrátil okresnímu soudu, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Okresní soud v Chebu po doplněném dokazování novým rozsudkem ze dne 8. 12. 2014, sp. zn. 2 T 24/2014, uznal obviněného vinným stejným (shora popsaným) skutkem, který právně kvalifikoval jako stejný trestný čin a uložil stejný trest jako v předchozím rozsudku. Také proti tomuto novému rozsudku podal obviněný odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 5. 3. 2015, sp. zn. 7 To 25/2015, tak, že je podle § 256 tr. ř. zamítl.

Obviněný se ani s rozhodnutím odvolacího soudu neztotožnil a prostřednictvím obhájce JUDr. Pavla Záliše podal proti němu dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Dovolatel v podrobnostech uvedl, že soudy nesprávně posoudily objektivní stránku skutkové podstaty předmětného přečinu. Předmětná dopravní nehoda nebyla způsobena výhradně jeho jednáním, nýbrž i poškozeným, resp. provozovatelem traktorové soupravy, neboť z jeho strany došlo k porušení povinností stanovených ve vyhlášce č. 341/2002 Sb. Podle dovolatele porušení povinností na straně poškozeného byla natolik závažná, že pokud by k nim nedošlo, tak by nedošlo ani k dopravní nehodě. Namítl nedostatek příčinné souvislosti mezi porušením právních povinností na jeho straně a škodlivým následkem, tedy předmětnou dopravní nehodou. Napadené usnesení dovozovalo kauzální nexus mezi škodlivým následkem a skutečností, že v době dopravní nehody byl pod vlivem alkoholu, a skutečností, že v době nehody jel relativně vysokou rychlostí cca 92 km/h. Obě tyto skutečnosti nepopíral, avšak tvrdil, že nejsou v příčinné souvislosti se škodlivým následkem a nebyly hlavní příčinou dopravní nehody.

Podle dovolatele poškozený, resp. provozovatel traktorové soupravy porušil povinnosti stanovené v § 22 odst. 4 vyhlášky č. 341/2002 Sb., o schvalování technické způsobilosti a o technických podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, podle kterého platí, že je-li traktor vybaven dvojmontáží kol zadní nápravy nebo jinak překračuje šířku 2,55 m, musí být vybaven výstražnými štíty vyznačujícími obrys vozidla, zvláštním výstražným světelným zařízením oranžové barvy, které musí být uvedeno do činnosti, snižuje se jeho maximální rychlost na 20 km/h. V daném případě byly porušeny všechny tři shora uvedené povinnosti. Traktorová souprava byla širší než 2,55 m, aniž by byla vybavena obrysovými výstražnými štíty, nebyla vybavena výstražným světlem oranžové barvy a pohybovala se podle znaleckého posudku rychlostí 24-30 km/h. V napadeném usnesení odvolací soud sice připouštěl, že traktorová souprava nebyla řádně osvětlena, současně však uvedl, že tato skutečnost nebyla sama o sobě příčinou dopravní nehody. Další dvě shora uvedená porušení právních povinností, byly podle dovolatele zcela zásadní. Napadené usnesení tyto okolnosti nehodnotilo, ačkoli byly pro posouzení věci rozhodující.

Obviněný dále poukázal na to, že odvolací soud se omezil na konstatování, že na straně poškozeného sice došlo k porušení právních povinností, ovšem tato okolnost neměla vliv na dopravní nehodu. Z odůvodnění jeho rozhodnutí však není patrno, na základě jakých skutečností k tomuto závěru dospěl. Pokud soudy rezignovaly na dokazování v tomto směru, nemohly dospět k závěru, že uvedená skutečnost neměla na dopravní nehodu vliv. Právní úprava podle citované vyhlášky míří na výstražné prvky s ohledem na nadměrnou šíři soupravy, což nezajišťují ani koncová světla ani výstražný trojúhelník. Běžné bezpečnostní prvky nejsou zaměnitelné s dodatečnými bezpečnostními prvky, kterými musí být souprava vybavena, dosahuje-li šíře jako v posuzovaném případě. Vzhledem k tomu, že se soud nezabýval měrou porušení povinnosti na straně poškozeného, nemohl dospět k závěru v otázce příčinné souvislosti mezi jednáním dovolatele a poškozeného a následkem. Tato otázka by hrála zásadní roli v případě, že by bylo zjištěno, že absence bezpečnostních prvků způsobovala, že provoz traktorové soupravy za tmy byl zakázán. Závěr, že bez dalšího byla dána příčinná souvislost mezi nehodou a skutečností, že obviněný byl ovlivněn alkoholem, nemohla obstát i s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 1583/2010. Bylo na místě zkoumat, která porušení právní povinnosti té které osoby měla vliv na způsobení škodlivého následku. Podle dovolatele soudy nesprávně dovodily příčinnou souvislost mezi jeho ovlivněním alkoholem a rychlostí jeho jízdy na straně jedné a mezi škodlivým následkem; osobně je totiž přesvědčen, že příčinná souvislost zde nebyla.

V závěru svého podání dovolatel navrhl (aniž citoval konkrétní zákonná ustanovení), aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Plzni a věc mu přikázal k novému projednání a rozhodnutí.

K podanému dovolání zaslal vyjádření státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupce ), který uvedl, že dovolání je formálně založeno na důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Z obsahu dovolání je patrno, že důvod podle písm. g) citovaného ustanovení se má vztahovat k odsuzujícímu rozsudku Okresního soudu v Chebu, jakožto soudu nalézacího, a že usnesení odvolacího soudu chtěl dovolatel patrně napadnout pouze podle písm. l ) citovaného ustanovení.

Státní zástupce dále uvedl, že dovolatel formuloval své námitky proti odsuzujícímu rozsudku jako námitky hmotně právní. Avšak obsah těchto námitek byl zjevně procesně právní, neboť dovolatel nesouhlasil se skutkovými zjištěními učiněnými o příčině dopravní nehody oběma soudy. Přitom podle popisu skutku ve výroku rozsudku nalézacího soudu bylo příčinou nehody to, že obviněný při zařazování se z levého jízdního pruhu do pravého jízdního pruhu narazil pravou přední částí osobního vozidla do levého předního kola traktoru . V odůvodnění rozsudku na str. 5 k tomu nalézací soud dodal, že obviněný se nedostatečně věnoval řízení zřejmě v důsledku požitého alkoholu , že vedle toho porušil i další své povinnosti, když jel v noci na tlumená světla rychlostí mezi 92 a 112 km/h, a na str. 6 tamtéž zopakoval, že obviněný se začal zařazovat před traktor dříve, než měl pro to prostor. S tím se ztotožnil i odvolací soud, jak je patrno z odůvodnění na str. 4 jeho usnesení. Soudy tedy pokládaly za bezprostřední příčinu nehody shora popsanou myšku obviněného při předjíždění traktoru, s tím, že bezpečné zařazení do svého jízdního pruhu nezvládl (patrně) v důsledku vlivu požitého alkoholu a své rychlosti jízdy neodpovídající viditelnosti a dosvitu světel jeho vozidla. Dovolatel tato skutková zjištění popíral, když za příčinu uvedené nehody označoval nikoliv svou chybu při zařazování se zpět před traktor, nýbrž to, že traktor nebyl řádně osvětlen; proto jej viděl na poslední chvíli, strhl řízení vlevo a následně vpravo, a proto došlo ke střetu. Takovému skutkovému zjištění však odporovaly provedené důkazy. Znalec stopy takového manévru nenalezl a svědek K. H. zaznamenal zcela jiný manévr pozvolné vyjetí dovolatele vlevo a náhlé odskočení jeho vozidla až při vracení se zpět vpravo.

Státní zástupce zdůraznil, že dovolatel ve svém dovolání nepravdivě tvrdil, že podle názoru soudů bylo příčinou dopravní nehody překročení bezpečné rychlosti a prokázané požití alkoholu. Ze shora uvedených rozhodnutí je však patrno, že podle soudů to měla být jen příčina bezprostřední příčiny soudy se pouze domýšlely, že důvodem hlavní příčiny (předčasného se zařazení vpravo) bylo patrně to, že dovolatel jel velmi rychle v noci a byl pod vlivem alkoholu. Je tak zřejmé, že i kdyby byl obviněný zcela střízlivý a jel jen rychlostí 60 km/h, a kdyby přitom stejným způsobem z nepozornosti najel do předjížděného traktoru, na jeho zavinění způsobeného následku by se nic nezměnilo. Bezprostřední příčina způsobeného následku by tím zůstala nedotčena. Mezi všemi možnými důvody oné hlavní příčiny (předčasného se zařazení vpravo) se požitý alkohol a nepřiměřená rychlost jízdy důvodně jevily jako důvody nejpravděpodobnější, zvláště když nic nenasvědčovalo tomu, že by snad obviněný najel do traktoru úmyslně nebo v důsledku své náhlé nevolnosti nebo pro technickou závadu na svém vozidle nebo pro zásah jiné osoby do řízení. Dovolatel je velmi zkušený řidič důchodového věku, a proto právě požitým alkoholem bylo možno vysvětlit riskantní způsob jeho jízdy.

Státní zástupce dále uvedl, že dovolatel stavěl veškeré své úvahy na tvrzení o náhlém vyhýbání se neosvětlenému traktoru. Jestliže soudy na základě výpovědi svědka i znaleckého posudku učinily skutkové zjištění jiné, nezbylo dovolateli, než namítnout konkrétní extrémní rozpor mezi těmito důkazy a učiněným skutkovým zjištěním ve smyslu judikatury Ústavního soudu. Takovou námitku však dovolatel neučinil. Namísto toho, aby se snažil skutková zjištění soudů věcnými a logickými argumenty vyvrátit, v dovolání zamlčoval jejich podstatu. Na tomto základě se pak snažil zpochybnit právní posouzení příčinné souvislosti svého jednání a způsobeného následku. Při tom zamlčoval příčinu bezprostřední (shora popsanou myšku) a poukazoval na příčiny předchozí a vzdálenější, které by samy o sobě škodlivý následek nezpůsobily (na svou podnapilost a nepřiměřenou rychlost). Jednání dovolatele ovšem nepochybně bylo dostatečně významnou příčinou zranění poškozeného. K tomu státní zástupce připomněl ustálený názor judikatury na gradaci příčinné souvislosti - srov. např. č. 72/1971, 37/1975, Sb. rozh. tr., a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2006, sp. zn. 3 Tdo 1615/2005. Pro úplnost dodal, že shora citovaná skutková zjištění obou soudů považoval za logická a řádně opřená o provedené důkazy. Naopak pro závěry tvrzené dovolatelem nesvědčilo nic vše naopak nasvědčovalo tomu, že dovolatel ze svého pruhu včas vyjel, ale předčasně se do něj vrátil.

Státní zástupce shrnul, že konkrétní důvody uvedené dovolatelem zjevně neodpovídaly důvodům dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť nenamítal nesprávné právní posouzení skutku ani jiné nesprávné hmotně právní posouzení. Namísto toho předkládal své vlastní skutkové zjištění výrazně odlišné od zjištění učiněného soudy. Porušení zásad spravedlivého procesu však nenamítal. Proto v závěru svého vyjádření navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Z hlediska ustanovení § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasil s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání v této trestní věci je přípustné [§ 265a odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., Nejvyšší soud musel dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jenž dovolatel uplatnil, je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin, nebo se o trestný čin vůbec nejednalo. Důvody dovolání jako specifického opravného prostředku jsou koncipovány tak, že v dovolání není možno namítat neúplnost dokazování, způsob hodnocení důkazů a nesprávnost skutkových zjištění. Nejvyšší soud jakožto soud dovolací nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů ve věci ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich konečného skutkového zjištění a teprve v návaznosti na to zvažovat právní posouzení skutku. V opačném případě by se totiž dostával do pozice soudu druhého stupně a suploval jeho činnost (k tomu srov. usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, sp. zn. III. ÚS 732/02, sp. zn. III. ÚS 282/03, sp. zn. II. ÚS 651/02, a další). V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§ 277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. ř.).

Z tohoto pohledu je zřejmé, že dovolatelem uplatněná námitka ačkoliv je formulována jako námitka hmotněprávního charakteru je přijatelná pouze s jistou mírou tolerance, neboť (jak výše podrobně popsal již státní zástupce) se zakládá na jiném způsobu hodnocení provedených důkazů. Dovolatel totiž činí skutkový závěr odlišný od napadeného rozhodnutí, který pochopitelně vyznívá v jeho prospěch.

Zásah do skutkových zjištění sice lze v rámci řízení o dovolání připustit, ale jen tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu a učiní-li dovolatel (současně) tento nesoulad předmětem dovolání. V daném případě se však ani o takovou situaci nejednalo, neboť z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudů na straně druhé.

Z hlediska přesvědčivosti soudního rozhodnutí se však Nejvyšší soud zmíněnou námitkou věcně zabýval, a ačkoli ji z hlediska formálního s jistou tolerancí přijal, již jí nemohl nikterak přisvědčit z hlediska její důvodnosti.

Dovolatel se totiž ve svém podání pochopitelně zaměřil na jedinou okolnost z celého průběhu dané dopravní nehody, která mu mohla teoreticky vyznívat aspoň částečně v jeho prospěch a snažil se tak před dovolacím soudem umenšit význam všech ostatních okolností, které danou dopravní nehodu provázely. Využil přitom toho, že ačkoli soud druhého stupně akcentovanou okolnost při svém rozhodnutí reflektoval a zaujal k ní stanovisko, v odůvodnění svého rozhodnutí jí již nevěnoval patřičného prostoru. Dovolatel tak postavil své podání na tvrzení, že není prokázána příčinná souvislost mezi jeho ovlivněním alkoholem a rychlostí jeho jízdy na straně jedné a způsobením dopravní nehody na straně druhé, a namísto toho předkládal svou verzi průběhu dopravní nehody, že je dána příčinná souvislost mezi (ne)osvětlením traktoru s připojeným přívěsem diskovými branami s prutovými válci a střetem vozidel.

Soud prvního stupně jako soud nalézací k tomu uvedl, že pokud jde o namítanou šířku traktoru i neseného stroje (správně připojeného přívěsu) , při šířkách, které měly, traktor tedy 2,45 m, což je do 2,55 m (§ 16 odst. 1 písm. a) 2. vyhl. Ministerstva dopravy a spojů č. 341/2002 Sb., o schvalování technické způsobilosti a o technických podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích) a diskové brány 2,90 m, což je do 3 m (§ 16 odst. 1 písm. a) 7. vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 341/2002 Sb., o schvalování technické způsobilosti a o technických podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích) nebylo třeba požadovat zvláštní povolení pro jízdu za snížených podmínek viditelnosti .

Soud druhého stupně tento názor poněkud korigoval, když uvedl, že je nutno přisvědčit námitkám obviněného v tom smyslu, že souprava (traktor s připojeným přívěsem) nebyla osvětlena tak, jak ukládá provozovateli ustanovení § 22 odst. 4 citované vyhl. č. 341/2002 Sb. Přesto měl za to, že toto porušení této povinnosti nebylo příčinou dopravní nehody.

K této problematice Nejvyšší soud považuje za potřebné uvést, že podle skutkových zjištění nalézacího soudu byl traktor s připojeným přívěsem řádně osvětlen. Tento jeho skutkový závěr není nejmenšího důvodu zpochybňovat, zvláště když je v odůvodnění jeho rozsudku (srov. zejména stranu 5) náležitě a přesvědčivě vysvětlen. Souhlasit je třeba i s jeho názorem, že při šířkách, které měly (traktor 2,45m, což je do 2,55 m, a diskové brány 2,90 m, což je do 3 m) nebylo třeba požadovat zvláštní povolení pro jízdu za snížených podmínek viditelnosti, neboť traktor s připojeným přívěsem nepřesáhl největší povolené rozměry uvedené v předmětných zákonných ustanoveních. Výše uvedená argumentace odvolacího soudu, který akceptoval sugestivní názor obhajoby, že souprava (traktor s připojeným přívěsem) nebyla osvětlena tak, jak ukládá provozovateli ustanovení § 22 odst. 4 vyhl. č. 341/2002 Sb., je nepřesná a zavádějící, neboť jeho aplikace by přicházela v úvahu teprve v případě, pokud by traktor byl vybaven dvojmontáží kol zadní nápravy nebo jinak překračoval šířku 2,55 m uvedenou v § 22 odst. 4 tohoto předpisu. Tak tomu však nebylo, jak je zřejmé z provedených důkazů (svědeckých výpovědí, protokolu o ohledání místa činu, pořízené fotodokumentace apod.).

Ve vztahu k výše uvedeným ustanovením je třeba připomenout skutková zjištění učiněná soudem prvého stupně, podle nichž traktor měl šířku 2,45 m, na zadní nápravě byl vybaven jednomontáží kol (srov. fotodokumentaci na č. l. 110 a 111 spisu) a byl rovněž vybaven koncovými světly (srov. fotodokumentaci na č. l. 115 a 116 spisu). Připojený přívěs diskové brány s prutovými válci měl šířku 2,9 m, byl vybaven koncovými světly a výstražným trojúhelníkem (srov. fotodokumentaci na č. l. 116 a 117 spisu). Je tedy zcela zjevné, že připojený přívěs diskové brány s prutovými válci nedosahoval šíře 3 m (této šíře nedosahovala ani jízdní souprava, tj. traktor a připojený přívěs). Jinými slovy traktor nemusel tak být vybaven výstražnými štíty vyznačujícími obrys vozidla, zvláštním výstražným světelným zařízením oranžové barvy, které musí být uvedeno do činnosti, a jeho maximální rychlost se nesnižovala na 20 km/hod.

Nejvyšší soud proto uzavírá, že traktor i připojený přívěs diskové brány s prutovými válci splňovaly jak podmínky stanovené § 16 odst. 1 písm. a) body 2. a 7. vyhl. č. 341/2002 Sb., tak i podmínky stanovené v jejím § 22 odst. 4. Co se týče vyjádření soudu druhého stupně, který měl za to, že je nutno přisvědčit námitkám obviněného v tom smyslu, že souprava nebyla náležitě osvětlena, tak jak ukládá provozovateli naposledy citované ustanovení, nutno konstatovat, že tento soud zřejmě nevěnoval dostatek pozornosti přesnému znění dané vyhlášky, kterou navíc zjevným nedopatřením označil jako zákon (srov. stranu 4 odůvodnění jeho usnesení) a nesprávně na základě matoucí argumentace obviněného zaměnil pojem traktor s pojmem traktorová souprava . I přes tyto nepřesnosti však dospěl ke správnému závěru, že nebyla dána příčinná souvislost mezi osvětlením traktoru a připojeného přívěsu a vznikem dopravní nehody.

I z těchto důvodů nemůže být o výlučném zavinění dopravní nehody obviněným a o příčinné souvislosti mezi jeho nedbalostním jednáním a způsobeným následkem nejmenších pochybností. Z provedeného dokazování totiž také vyplynulo, že traktor řízený poškozeným J. V. se pohyboval při pravé krajnici vozovky (pravé přední kolo traktoru dokonce jelo za krajnicí) a rozhodně nezasahoval přes dělicí čáru do protisměrného jízdního pruhu. Pohyboval se po pozemní komunikaci, na níž se pohybovala ve stejném směru jízdy i další vozidla, která jej bezpečně předjížděla. Celková šíře soupravy (tj. traktoru včetně připojeného přívěsu) přitom činila 2,9 m (šíře jízdního pruhu činila 3,6 m). Traktor byl vybaven (mimo jiné) koncovými světly a připojený přívěs diskové brány byl vybaven kromě koncových světel i výstražným trojúhelníkem (srov. fotodokumentaci uvedenou výše). Souprava traktoru a připojeného přívěsu byla při jízdě osvětlena. Oproti jiným vozidlům jedoucím na dané komunikaci se pohyboval malou rychlostí 24-30 km/h. Řidič traktoru nebyl ovlivněn alkoholem či jinými látkami, které by mohly ovlivňovat jeho pozornost při řízení.

Naproti tomu obviněný jel rychlostí v rozmezí 91-112 km/h. Při rozsvícených pouze tlumených světlech (přiměřenou rychlostí k dosvitu tlumených světel byla podle znalce přitom rychlost 50-60 km/hod.) a při jízdě byl ovlivněn požitým alkoholem (v dechu mu bylo naměřeno cca 25 minut po dopravní nehodě 0,84 promile alkoholu; odběr krve bez důvodu odmítl). Podle skutkových zjištění vycházejících ze znaleckého posudku se začal zařazovat před předjížděný traktor dříve, než měl, a tak narazil pravou přední částí svého vozidla do levého předního kola traktoru.

Z výše uvedených okolností lze dovodit, že obviněný jakožto dlouholetý řidič bez záznamu v bodovém rejstříku řidičů po předchozím požití alkoholu předjížděl při tlumených světlech nepřiměřenou rychlostí 92-112 km/h při pravé krajnici pomalu jedoucí osvětlený traktor s neseným přívěsem a při zařazování se z levého jízdního pruhu zpět do pravého jízdního pruhu narazil pravou přední částí svého vozidla do levého předního kola traktoru. Přitom nebyla zjištěna jakákoli jiná okolnost (např. náhlá zdravotní indispozice obviněného při řízení, porucha na jeho automobilu, překážka na vozovce), která by mohla jeho předjížděcí manévr ovlivnit.

Obviněný se sice ve svém podání snažil přenést část zavinění na poškozeného, avšak z výše uvedených důvodů nebylo možno jeho tvrzení ani částečně přisvědčit. V jeho prospěch nemohl vyznít ani jím uváděný poukaz na usnesení Nejvyššího soudu, neboť v jeho věci byla příčinná souvislost mezi jeho jednáním (včetně požití alkoholu) a vznikem nehody (jakož i způsobeným těžkým následkem) plně dána. Nejvyšší soud se proto plně identifikoval s názorem obou soudů nižších stupňů, které správně určily příčinnou souvislost mezi jednáním obviněného a vznikem dopravní nehody bez spoluzavinění poškozeného.

Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného jako celek podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Učinil tak v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 22. července 2015


JUDr. Jan Bláha předseda senátu