8 Tdo 789/2005
Datum rozhodnutí: 29.06.2005
Dotčené předpisy:




8 Tdo 789/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky jako soud pro mládež rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. června 2005 o dovolání obviněného mladistvého M. K., proti rozsudku Krajského soudu v Brně - soudu pro mládež ze dne 5. 10. 2004, sp. zn. 4 Tmo 80/2004, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jihlavě - soudu pro mládež pod sp. zn. 2 Tm 10/2004, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného mladistvého M. K. o d m í t á .

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě - soudu pro mládež ze dne 15. 6. 2004, sp. zn. 2 Tm 10/2004, byl obviněný mladistvý M. K. (dále jen mladistvý) uznán vinným proviněním podávání alkoholických nápojů mládeži podle § 218 tr. zák., kterého se dopustil tím, že v J. dne 14. 11. 2003 kolem 17.00 hod., zakoupil s kamarády P. N. a P. Š., v prodejně V. 0,5 l láhev vodky a 10 lahvových piv, kdy tyto alkoholické nápoje poté v L. H. podal J. K., ačkoli mu bylo známo, že je mladší 18ti let a v důsledku tohoto jednání byl nezl. J. K. s těžkou opilostí hospitalizován od 14. 11. do 18. 11. 2003 v Nemocnici J. . Za toto provinění byl mladistvý podle § 218 tr. zák. za použití § 31 odst. 1 a § 33 odst. 1 zák. č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže (dále jen zák. č. 218/2003 Sb.), odsouzen k trestnímu opatření odnětí svobody v trvání tří měsíců podmíněně odloženému na zkušební dobu v trvání jednoho roku. Současně bylo podle § 229 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto o náhradě škody.

Krajský soud v Brně - soud pro mládež jako soud odvolací rozsudkem ze dne 5. 10. 2004, sp. zn. 4 Tmo 80/2004, z podnětu odvolání mladistvého podle § 258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek ve výroku o uloženém trestním opatření a za podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že podle § 12 písm. b) zák. č. 218/2003 Sb. upustil od uložení trestního opatření mladistvému a podle § 18 odst. 1 písm. c), odst. 3 zák. č. 218/2003 Sb. mu uložil výchovnou povinnost vykonat bezplatně ve volném čase společensky prospěšnou činnost spočívající v údržbě veřejných prostranství v rozsahu čtyř hodin týdně, přičemž podle § 15 odst. 1 zák. č. 218/2003 Sb. toto výchovné opatření uložil na dobu dvou měsíců.

Proti výše uvedenému rozsudku odvolacího soudu podal mladistvý prostřednictvím obhájce JUDr. M. Z. dovolání, které vymezil dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť napadené rozhodnutí spočívalo na nesprávném posouzení subjektivní stránky provinění ve vztahu k tomu, že alkoholický nápoj byl mladistvým podán poškozenému ve větší míře. Poukázal na to, že se v jeho případě nejedná o takové okolnosti, které soudní praxe pod znak ve větší míře podřazuje, zejména že šlo o podávání nápojů v intenzitě, která měla u postižené osoby za následek závažnější poruchu na zdraví. Současně konstatoval, že právní závěr soudu prvního stupně o naplnění tohoto znaku není podložen řádnými a úplnými skutkovými zjištěními. V této souvislosti namítl, že nebylo prokázáno, zda mohl vědět, s jakou intenzitou se projeví podání alkoholického nápoje poškozenému z hlediska vyvolání možných nepříznivých následků na jeho zdravotní stav. Nedostatek zavinění ve formě úmyslu odůvodňoval zejména svým nízkým věkem v době, kdy k posuzovanému jednání došlo (15 let a 4 měsíce), jakož i výpovědí poškozeného, který sám tvrdil, že klidně vypije 10 panáků tvrdého alkoholu. Absenci úmyslu doložil i tím, že poté, co poškozený upadl do bezvědomí, se o něho postaral a zajistil mu lékařskou péči. Ze všech těchto důvodů označil závěr soudů o úmyslném zavinění za nesprávný, a tudíž zakládající jím uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

V závěru dovolání mladistvý navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení (správně má být rozsudek) Krajského soudu v Brně soudu pro mládež ze dne 5. 10. 2004, sp. zn. 4 Tmo 80/2004, i rozsudek Okresního soudu v Jihlavě soudu pro mládež ze dne 15. 6 2004, sp. zn. 2 Tm 10/2004, a aby jej podle § 265m odst. 1 tr. ř. zprostil obžaloby.

K předmětnému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství, které bylo dovolání mladistvého předloženo v souladu s ustanovením § 265h odst. 2 tr. ř. Z jeho obsahu vyplynulo, že námitka absence subjektivní stránky je sice způsobilá k věcnému projednání v dovolacím řízení, avšak argumentům, o něž se opírá, přisvědčit nelze. Uvedla, že dovolatelovo srozumění s eventualitou následku závažnější poruchy na zdraví u dvanáctiletého poškozeného s evidentně dětským vzhledem a zjevně nedostatečnou tělesnou výbavou potřebnou pro vstřebání téměř půl litru tvrdého alkoholu v krátkém časovém rozmezí půl hodiny je za daného stavu naprosto nesporné. V právním posouzení jednání mladistvého neshledala žádné nedostatky, a proto navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl a aby tak učinil v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání mladistvého je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. Obdobně zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.).

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů taxativně uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jehož existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat jednak mylnou kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, a dále pak vadnost jiného hmotně právního posouzení, které záleží v nesprávném posouzení některé další otázky, nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v posuzování jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva, zejména trestního, případně i jiných právních odvětví. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

Dovolání mladistvého na označený dovolací důvod dopadá, neboť vyjádřil nedostatky použité právní kvalifikace v tom, že nebyly naplněny všechny znaky skutkové podstaty provinění podávání alkoholických nápojů mládeži podle § 218 tr. zák., především, že u jednoho z jeho formálních znaků nebyl prokázán úmysl, což je problematika právní povahy, jíž namítal nesprávné právní posouzení skutku.

Ve vztahu k takto uplatněné námitce je vhodné nejprve uvést, že provinění podávání alkoholických nápojů mládeži podle § 218 tr. zák. se dopustí ten, kdo soustavně nebo ve větší míře podává osobám mladším než osmnáct let alkoholické nápoje.

Po subjektivní stránce se ke spáchání tohoto provinění vyžaduje úmysl. Podle § 4 tr. zák. je provinění spácháno úmyslně, jestliže pachatel chtěl způsobem v trestním zákoně uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem [úmysl přímý podle § 4 písm. a) tr. zák.], nebo věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn [úmysl nepřímý podle § 4 písm. b) tr. zák.], přičemž k naplnění subjektivní stránky provinění postačuje, je-li spácháno alespoň v úmyslu nepřímém.

Zavinění ve formě nedbalosti nebo úmyslu vyjadřuje vnitřní vztah pachatele k následku jeho jednání. Subjektivní stránka je takovým psychickým vztahem pachatele, který nelze přímo pozorovat, a na zavinění lze proto usuzovat ze všech okolností případu, za kterých ke spáchání provinění došlo. Může to být i určité chování pachatele, neboť i jednání je projevem vůle.

Podle dosavadní judikatury se podáváním či požitím alkoholických nápojů ve větší míře rozumí takové, jež může vyvolat nepříznivé účinky, jakými je např. ztráta rovnováhy, zvracení, apod. Při výkladu tohoto znaku je přitom třeba přihlížet nejen k množství podaného alkoholického nápoje a v něm obsaženého alkoholu, ale i k nepříznivým důsledkům, které se u osoby mladší osmnácti let projevily. Z tohoto hlediska jsou jako provinění posuzována ta jednání, která měla za následek závažnější poruchu zdraví, jako např. otravu alkoholem, stav bezvědomí, neschopnost samostatné chůze či jiné známky těžké opilosti apod. (srov. rozhodnutí č. 11/1984 Sb. rozh. tr. a stanovisko publikované v Bulletinu bývalého Nejvyššího soudu ČSR, trestní část, sešit č. 2/1983).

Ze skutkových zjištění výše popsaných a z obsahu spisu vyplývá, že mladistvý zakoupil s kamarády 0,5 l láhev vodky a 10 lahvových piv. Z těchto alkoholických nápojů poté podal nezletilému J. K., o němž věděl, že je výrazně mladší osmnácti let, láhev vodky, kterou nezletilý vypil a následně byl s těžkou opilostí po dobu čtyř dnů hospitalizován.

Na stav poškozeného nezletilého J. K. lze usuzovat z obsahu spisu tak, jak je popsaný v lékařských zprávách založených na č. l. 13 15 spisu, z nichž vyplývá, že nezletilý o váze 39,6 kg a výšce 150 cm byl poté, co byl přivezen rychlou záchrannou pomocí v bezvědomí po požití většího množství alkoholu, přijat na jednotku intenzivní péče. Když se probral z bezvědomí, byl dezorientován natolik, že neznal přesně rok svého narození, jeho řeč byla nesrozumitelná, nereagoval na bolestivé podněty a opakovaně zvracel.

Takto popsaný stav nezletilého svědčí o tom, že jeho zdraví bylo v důsledku požitého alkoholu vážně narušeno, neboť alkohol u něho vyvolal stav bezvědomí, z něhož se probíral delší dobu, a stabilizování jeho organizmu vyžadovalo několikadenní lékařskou péči. Takové poznatky svědčí o tom, že u nezletilého došlo k velmi nepříznivým zdravotním potížím, které byly způsobeny požitím 0,5 l vodky. V obsahu spisu nelze zjistit, o jaký konkrétní druh tohoto alkoholického nápoje se jednalo, avšak i z tohoto obecného údaje lze shledat, že šlo o čirý alkoholický nápoj obsahující alkohol v hodnotě od 30 %. Pokud mladistvý umožnil nezletilému, aby tento druh alkoholu v uvedeném velkém množství vypil, a přitom věděl, že poškozený je chlapec nízké hmotnosti a malého vzrůstu, ve věku výrazně pod hranicí osmnácti let, jednal minimálně ve srozumění s tím, že po jeho požití u nezletilého dojde ke zdravotním potížím. Takto zjištěné skutečnosti plně odpovídají závěru soudu druhého stupně o tom, že v daném případě byla naplněna subjektivní stránka uvedeného provinění, neboť mladistvý i ve vztahu ke znaku ve větší míře jednal v nepřímém úmyslu [§ 4 písm. b) tr. zák.].

Pro právní kvalifikaci není rozhodné, zda poškozená osoba mladší osmnácti let sama alkoholický nápoj požadovala, dala na jeho opatření peníze nebo si z nabídnuté nádoby sama nalévala (srov. stanovisko publikované v Bulletinu bývalého Nejvyššího soudu ČSR, trestní část, sešit č. 1/1980). V tomto světle tudíž nemohou obstát ani námitky mladistvého, že poškozený nezletilý J. K. koupi vodky v podstatě sám vyprovokoval, když se před kamarády chlubil, že snese 10 panáků tvrdého alkoholu, a následně si také sám ze zakoupené láhve vodku naléval, přičemž mladistvý si myslel, že poškozený vydrží víc než 10 panáků, tedy necelou láhev vodky .

Uvedeným způsobem vyjádřené a zjištěné skutečnosti svědčí o tom, že znaky skutkové podstaty provinění podávání alkoholických nápojů mládeži podle § 218 tr. zák., byly naplněny jak z hlediska jeho formálních znaků, tak i po subjektivní stránce.

Nejvyšší soud s ohledem na všechny skutečnosti uvedené výše shledal, že právní posouzení skutku ve výroku rozsudku Okresního soudu v Jihlavě - soudu pro mládež ze dne 15. 6 2004, sp. zn. 2 Tm 10/2004, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně - soudu pro mládež ze dne 5. 10. 2004, sp. zn. 4 Tmo 80/2004, je zcela správné a odpovídající zákonu. Nalézací soud posoudil všechny otázky a skutečnosti pro daný skutkový stav podstatné. Se závěry soudu prvního stupně se plně ztotožnil i soud druhého stupně, který řádně přezkoumal rozhodnutí soudu nalézacího.

Z těchto důvodů Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání obviněného mladistvého M. K. je zjevně neopodstatněné, a proto je podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. V takovém případě nemusel a ani nemohl postupovat podle § 265i odst. 3 tr. ř. a přezkoumávat napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 29. června 2005

Předseda senátu:

JUDr. Jan B l á h a

Vypracovala:

JUDr. Milada Šámalová