8 Tdo 768/2005
Datum rozhodnutí: 29.06.2005
Dotčené předpisy:




8 Tdo 768/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 29. června 2005 dovolání, které v trestní věci vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 5 T 15/2004 podala nejvyšší státní zástupkyně v neprospěch obviněného I. M. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 12. 2004, sp. zn. 4 To 246/2004, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. se usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 12. 2004, sp. zn. 4 To 246/2004, z r u š u j e ve výroku pod bodem I. v části, jíž byl zrušen rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 4. 6. 2004, sp. zn. 5 T 15/2004, i ve výroku o vině trestným činem zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 tr. zák. pod bodem 1), a ve výroku pod bodem II.

Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se z r u š u j í také další rozhodnutí na zrušenou část usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Ostravě p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 4. 6. 2004, sp. zn. 5 T 15/2004, byl obviněný I. M. uznán vinným dvěma trestnými činy zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 tr. zák. a odsouzen podle § 213 odst. 1 tr. zák., § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na šest měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle § 59 odst. 1 tr. zák. na dvě léta; podle § 59 odst. 2 tr. zák. mu bylo uloženo, aby podle svých sil uhradil dlužné a běžné výživné pro J. M.

Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný trestných činů zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 tr. zák. dopustil tím, že

1) v období od 1. 9. 1997 do 30. 11. 1999 v K., okr. N. J., neplnil zákonnou vyživovací povinnost k nezletilé dceři J. M., která mu až do 26. 10. 1998 nebyla upravena rozhodnutím soudu, a to tak, že byl povinen přispívat na výživném pro nezletilou J. částkou 500,- Kč měsíčně k rukám matky A. M. do zletilosti J. M., vždy k prvnímu dni v měsíci předem, dne 27. 10. 1998 mu byla tato povinnost upravena rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně, sp. zn. 9 Nc 423/1995, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 6. 1999, sp. zn. 11 Co 371/1999, tak, že byl povinen přispívat na výživném pro nezletilou J. částkou 700,- Kč měsíčně k rukám matky, a to vždy k prvnímu dni v měsíci předem, přičemž mimo svého částečného invalidního důchodu měl příjem v kapele P. a současně od roku 1994 bezplatně pronajímal za účelem provozování restaurace P. Š. svou ideální polovinu nemovitosti ve S. B., za výše uvedené období způsobil dluh na výživném v celkové částce 16.500,- Kč,

2) v období od 1. 4. 2002 do 31. 12. 2003 v K. neplnil svou zákonnou povinnost ke své dceři J. M., která mu byla upravena rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 7. 10. 1998, sp. zn. 9 N 423/1995, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 6. 1999, sp. zn. 11 Co 371/1999, tak, že byl povinen přispívat na výživném pro dceru J. částkou 700,- Kč měsíčně k rukám matky A. M. do zletilosti dcery, a to vždy k prvnímu dni v měsíci předem, přičemž až do 31. 1. 2003 pobíral částečný invalidní důchod a současně od roku 1994 neodůvodněně bezplatně pronajímal za účelem provozování restaurace P. Š. svou ideální polovinu nemovitosti ve S. B., aniž v uvedené období učinil kroky směřující ke zpeněžení majetkové účasti na této nemovitosti, a způsobil tak dluh na výživném J. M. i Městskému úřadu v K., odboru sociálních věcí a zdravotnictví.

Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním směřujícím proti celému výroku o vině i výroku o trestu. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 12. 2004, sp. zn. 4 To 246/2004, byl z podnětu odvolání obviněného rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně podle § 258 odst. 1 písm. b), c), d) tr. ř. v celém rozsahu zrušen (výrok I.). Za podmínek ustanovení § 259 odst. 3 tr. ř. bylo podle § 257 odst. 1 písm. c) tr. ř. ve spojení s ustanovením § 223 odst. 1 tr. ř. z důvodů uvedených v § 11 odst. 1 písm. b) tr. ř. trestní stíhání obviněného pro skutek pod bodem 1) výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně zastaveno (výrok II.). Podle § 259 odst. 1 tr. ř. byla ve vztahu ke skutku pod bodem 2) rozsudku soudu prvního stupně věc vrácena tomuto soudu, aby učinil rozhodnutí nové (výrok III.).

Odvolací soud dospěl k závěru, že v případě skutku pod bodem 1) výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, který byl právně posouzen jako trestný čin zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 tr. zák., došlo k promlčení trestního stíhání, neboť trestnost tohoto činu podle § 67 odst. 1 písm. d) tr. zák. zanikla uplynutím promlčecí doby, jež u trestného činu zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 tr. zák. činí tři roky. V této souvislosti odvolací soud zdůraznil, že trestný čin zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 tr. zák. měl obviněný spáchat v době od 1. 9. 1997 do 30. 11.1999, z čehož je zřejmé, že byl dokonán 30. 11. 1999; tříletá promlčecí doba uplynula podle názoru soudu k datu 30. 11. 2002, neboť nenastala žádná z okolností upravených v ustanovení § 67 odst. 2, 3 tr. zák., případně v § 67a tr. zák. Bylo-li trestní stíhání obviněného pro tento skutek rozhodnutím policejního orgánu zahájeno ve smyslu § 160 tr. ř. až dne 7. 1. 2004, je evidentní, že tak došlo k jeho promlčení.

Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Ostravě jakožto soudu druhého stupně, a to proti výroku pod bodem II., kterým bylo po předchozím zrušení rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně za podmínek uvedených v § 259 odst. 3 tr. ř. podle § 257 odst. 1 písm. c) tr. ř. ve spojení s ustanovením § 223 odst. 1 tr. ř. a z důvodů uvedených v § 11 odst. 1 písm. b) tr. ř. zastaveno trestní stíhání obviněného pro skutek kvalifikovaný jako trestný čin zanedbání povinné výživy, podala v zákonné lhůtě nejvyšší státní zástupkyně dovolání v neprospěch obviněného. Odkázala v něm na důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. f), g) tr. ř. a namítla, že bylo rozhodnuto o zastavení trestního stíhání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí, neboť napadené rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Upozornila, že promlčecí doba by v případě skutku pod bodem 1) rozsudku soudu prvního stupně uplynula k datu 30. 11. 2002, avšak z popisu skutku pod bodem 2) tohoto rozsudku je patrno, že obviněnému je kladeno za vinu spáchání trestného činu zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 tr. zák., jehož se dopustil v období od 1. 4. 2002 do 31. 12. 2003. Za takových okolností nelze podle dovolatelky než dospět k závěru, že došlo k přerušení běhu promlčecí doby stran skutku pod bodem 1) rozsudku soudu prvního stupně, jelikož obviněný začal páchat v promlčecí době trestný čin nový, na který trestní zákon stanoví stejný trest [§ 67 odst. 3 písm. b) tr. zák.]. Z dikce trestního zákona podle ní vyplývá, že rozhodující je spáchání nového trestného činu, přičemž tímto okamžikem počala běžet nová tříletá promlčecí doba, jež byla posléze opět přerušena zahájením trestního stíhání obviněného pro dva trestné činy zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 tr. zák., a to doručením usnesení dne 7. 1. 2004.

Dovolatelka shrnula, že k promlčení trestního stíhání skutku pod bodem 1) rozsudku soudu prvního stupně nedošlo; napadené usnesení odvolacího soudu je tak v rozporu s ustanovením § 67 odst. 3 písm. b) tr. zák. a nebyly dány ani zákonné podmínky pro zastavení trestního stíhání z důvodu jeho promlčení.

Nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 12. 2004, sp. zn. 4 To 246/2004, ve výroku uvedeném pod bodem II. zrušil a aby zrušil také další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby Krajskému soudu v Ostravě přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle § 265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř.

Protože nebylo lze dovolání odmítnout podle § 265i odst. 1 tr. ř., dovolací soud přezkoumal podle § 265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost výroku rozhodnutí, proti němuž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a shledal, že dovolání je důvodné.

Podle § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř. lze dovolání mimo jiné podat, bylo-li rozhodnuto o zastavení trestního stíhání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí. Z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jiným nesprávným hmotně právním posouzením se v daných souvislostech rozumí zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Je zjevné, že námitky dovolatelky lze pod uplatněné důvody dovolání podřadit.

Z hlediska napadeného usnesení a obsahu dovolání nejvyšší státní zástupkyně je významná otázka, zda odvolací soud aplikoval správně ustanovení § 67 odst. 1 písm. d) tr. zák. a zda promlčení trestního stíhání nebylo přerušeno s odkazem na ustanovení § 67 odst. 3 písm. b) tr. zák.

Trestný čin zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 tr. zák. náleží do kategorie trestných činů, u nichž horní hranice trestní sazby činí jeden rok.

Podle § 67 odst. 1 písm. d) tr. zák. trestnost takového činu zaniká uplynutím promlčecí doby, jež činí tři léta.

Trestní zákon nestanoví okamžik, od kterého začíná běžet promlčecí doba. Soudní praxe i právní věda vycházejí z názoru, že promlčecí doba začíná běžet od spáchání trestného činu, tedy od okamžiku, kdy byl trestný čin dokonán, resp. v případě pokračujících, trvajících a hromadných trestných činů od okamžiku, kdy byla trestná činnost ukončena. Rozhodná je tedy doba ukončení jednání; dlužno dodat, že pokud je však znakem skutkové podstaty účinek, popř. těžší účinek, pak promlčecí doba začíná běžet od vzniku účinku nebo těžšího účinku.

V konkrétním případě pokračování v trestném činu zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 tr. zák. (§ 89 odst. 3 tr. zák.) to znamená, že trestný čin byl dokončen v okamžiku provedení jeho posledního útoku, tj. k 30. 11. 1999. Neexistovala-li by žádná z okolností modifikujících promlčení trestního stíhání, jak jsou upraveny v § 67 odst. 2, 3 tr. zák. (aplikace ustanovení § 67a tr. zák. nepřichází v úvahu), pak by trestnost činu obviněného uvedeného pod bodem 1) výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně zanikla dnem 30. 11. 2002.

Ze spisového materiálu je patrno, že usnesením Policie ČR, Okresního ředitelství, služby kriminální policie a vyšetřování, teritoriálního oddělení obecné kriminality K. ze dne 31. 12. 2003, jež bylo obviněnému doručeno dne 7. 1. 2004 (č. l. 96, 97), bylo podle § 160 odst. 1 tr. ř. proti obviněnému zahájeno trestní stíhání pro dva trestné činy zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 tr. zák. Prvního z nich se měl dopustit v době od 1. 9. 1997 do 30. 11. 1999, druhého pak v době od 1. 4. 2002 do 31. 12. 2003. Dne 12. 1. 2004 byl obviněný k oběma skutkům vyslechnut a dne 2. 2. 2004 byla pro oba skutky kvalifikované jako trestné činy zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 tr. zák. podána obžaloba.

Odvolací soud v odůvodnění napadeného rozhodnutí zdůraznil, že trestný čin zanedbání povinné výživy pod bodem 1) výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně byl spáchán 30. 11. 1999 a bylo-li obviněnému usnesení o zahájení trestního stíhání doručeno až 7. 1. 2004, stalo se tak evidentně po uplynutí promlčecí doby. Výslovně též zmínil, že ustanovení § 67 odst. 2 tr. zák. o stavení promlčecí doby a ustanovení § 67 odst. 3 tr. zák. o přerušení promlčení trestního stíhání nebylo možno použít.

Závěry odvolacího soudu nejsou správné a námitky nejvyšší státní zástupkyně, že soud chybně přistoupil k aplikaci ustanovení § 67 odst. 3 písm. b) tr. zák., jsou opodstatněné.

Podle § 67 odst. 3 písm. b) tr. zák. se promlčení trestního stíhání přerušuje, spáchal-li pachatel v promlčecí době trestný čin nový, na který trestní zákon stanoví trest stejný nebo přísnější. Podle § 67 odst. 4 tr. zák. přerušením promlčení počíná nová promlčecí doba.

Nový trestný čin je v promlčecí době spáchán , jestliže do této doby spadá alespoň část jednání, které je znakem skutkové podstaty daného trestného činu, není třeba, aby v případě pokračování v trestném činu byl též dokončen.

Proti obviněnému bylo zahájeno trestní stíhání, byla na něj podána obžaloba a rozsudkem soudu prvního stupně pod bodem 2) výroku o jeho vině byl uznán vinným trestným činem zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 tr. zák., jehož se měl dopouštět v době od 1. 4. 2002 do 31. 12. 2003. Z toho vyplývá, že alespoň parciálně se pokračování v trestném činu zanedbání povinné výživy, tedy trestného činu, na který trestní zákon stanoví stejný trest, měl dopustit v promlčecí době činu spáchaného v době od 1. 9. 1997 do 30. 11. 1999. Bylo proto na odvolacím soudu, aby k této okolnosti přihlédl jako k okolnosti relevantní z hlediska přerušení promlčení trestního stíhání z důvodu uvedeného v § 67 odst. 3 písm. b) tr. zák.

Při posuzování přerušení promlčení trestního stíhání podle § 67 odst. 3 písm. b) tr. zák. není důležité, zda pachatel byl za stejně nebo přísněji trestný čin již pravomocně odsouzen, ale rozhodující je spáchání takového nového trestného činu v promlčecí době, za který zákon stanoví trest stejný nebo přísnější. Orgán činný v trestním řízení musí tuto otázku posoudit jako otázku předběžnou. Podle § 9 odst. 1 tr. ř. totiž orgány činné v trestním řízení posuzují předběžné otázky, které se v řízení vyskytnou, samostatně; je-li tu však o takové otázce pravomocné rozhodnutí soudu nebo jiného státního orgánu, jsou orgány činné v trestním řízení takovým rozhodnutím vázány, pokud nejde o posouzení viny obviněného. O otázce, zda spáchal obviněný v promlčecí době trestný čin, pravomocné rozhodnutí soudu neexistovalo a odvolací soud se jí v odůvodnění napadeného rozhodnutí výslovně ani nezabýval. Zrušil-li rozsudek soudu prvního stupně i ve výroku o vině tímto trestným činem a vrátil-li věc soudu prvního stupně, aby učinil rozhodnutí nové, nelze z tohoto rozhodnutí (a ani příslušné části odůvodnění napadeného rozhodnutí) usoudit, že se tak stalo proto, že by trestný čin nebyl spáchán.

K tomu je třeba připomenout, že podle názoru Nejvyššího soudu není posuzování této otázky jako předběžné podle § 9 odst. 1 tr. ř. na překážku ústavní zásada, podle které každý, proti němuž je vedeno trestní řízení, je považován za nevinného, pokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem soudu nebyla jeho vina vyslovena (čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, § 2 odst. 2 tr. ř.). Jde totiž o otázku rozhodnou pro vedení řízení, bez jejíhož zodpovězení před tím, než je o vině pachatele pravomocně soudem rozhodnuto, by v řadě případů mohl být zmařen účel trestního řízení (k tomu viz též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2000, sp. zn. 3 Tz 31/2000). Pro úplnost je nutno dodat, že nepravomocným rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 10. 3. 2005, sp. zn. 5 T 15/2004, byl obviněný znovu uznán vinným trestným činem zanedbání povinné výživy, aniž by došlo ke změnám ve vymezení doby jeho páchání od 1. 4. 2002 do 31. 12. 2003.

Nejvyšší státní zástupkyně tedy přiléhavě upozornila, že spácháním nového trestného činu v promlčecí době došlo k přerušení promlčení trestního stíhání a že tímto okamžikem počala běžet nová tříletá promlčecí doba, která byla posléze přerušena doručením usnesení o zahájení trestního stíhání obviněného pro dva trestné činy zanedbání povinné výživy dne 7. 1. 2004.

Protože nebylo správně rozhodnuto o promlčení trestního stíhání, spočívá napadené rozhodnutí na jiném nesprávném hmotně právním posouzení [§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.]. Jestliže Krajský soud v Ostravě trestní stíhání z důvodu uvedeného v § 11 odst. 1 písm. b) tr. ř. zastavil, rozhodl o zastavení trestního stíhání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí [§ 265b odst. 1 písm. f) tr. ř.].

Nejvyšší soud proto z podnětu dovolání nejvyšší státní zástupkyně napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě zrušil ve výroku pod bodem I. v části, jíž byl zrušen rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 4. 6. 2004, sp. zn. 5 T 15/2004, i ve výroku o vině trestným činem zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 tr. zák. pod bodem 1), a ve výroku pod bodem II. (§ 265k odst. 1, 2 tr. ř.). Zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu (§ 265k odst. 2 tr. ř.). Krajskému soudu v Ostravě přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl (§ 265l odst. 1 tr. ř.). Při novém rozhodování je soud vázán právním názorem, který v tomto usnesení vyslovil Nejvyšší soud. Protože zjištěné vady nebylo možno odstranit ve veřejném zasedání, Nejvyšší soud podle § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 29. června 2005

Předsedkyně senátu:

JUDr. Věra Kůrková