8 Tdo 765/2011
Datum rozhodnutí: 31.08.2011
Dotčené předpisy: § 196 odst. 3 písm. b) tr. zák.



8 Tdo 765/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. srpna 2011 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaného v neprospěch obviněného V. L., stíhaný jako uprchlý (§ 302 tr. ř.), proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 12. 2010, sp. zn. 6 To 481/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 2 T 108/2010, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř. se dovolání nejvyššího státního zástupce o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 12. 10. 2010, sp. zn. 2 T 108/2010, byl obviněný V. L. uznán vinným přečinem zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1, 3 písm. a) tr. zákoníku, kterého se podle skutkových zjištění tam popsaných dopustil tím, že od 1. 11. 2001 do 23. 7. 2010 v P. ani jinde řádně a pravidelně nepřispíval na výživu své dcery, ačkoli mu v plnění této povinnosti nebránily žádné objektivní překážky a o této povinnosti věděl, neboť mu byla stanovena rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 19. 7. 1999, sp. zn. 14 C 578/98, který nabyl právní moci dne 7. 9. 1999, a to částkou 1.000,- Kč měsíčně, a následně rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 11. 4. 2007, sp. zn. 50 P 22/2007, který nabyl právní moci dne 13. 6. 2007, zvýšena od 1. 6. 2006 na částku 2.000,- Kč měsíčně, splatných vždy do každého 15. dne v měsíci předem k rukám matky J. M., bytem P., T., přičemž aby nezletilé dítě netrpělo nouzí byl v období od 1. 8. 2001 do 31. 1. 2005 matce vyplácen Úřadem městské části P. příspěvek na výživu jako plnění za otce, a za uvedené období tak obviněný dlužil na výživném k rukám matky dítěte J. M. částku ve výši 113.143,- Kč a Úřadu městské části P., odboru sociálních věcí a zdravotnictví se sídlem P., N. částku ve výši 41.857,- Kč, a dlužné výživné tak činí celkovou částku ve výši 155.000,- Kč.

Za tento přečin byl obviněný odsouzen podle § 196 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání patnácti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem.

Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 6. 12. 2010, sp. zn. 6 To 481/2010, podle § 256 tr. ř. zamítl odvolání, které proti shora uvedenému rozsudku podal státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 10.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal nejvyšší státní zástupce dovolání podané s odkazem na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř., neboť soud prvního stupně zamítl odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, ač v řízení mu předcházejícím došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku. Tuto vadu dovolatel shledal v tom, že obviněný byl uznán vinným pouze podle § 196 odst. 1, 3 písm. a) tr. zákoníku, přestože objektivně existuje skutečnost, na jejímž podkladě měl být uznán vinným i podle písm. b) odst. 3 § 196 tr. zákoníku. Dovolatel se neztotožnil s argumentací soudů obou stupňů, že uvedená další okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby spočívající v tom, že obviněný byl odsouzen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 31. 3. 2008, sp. zn. 2 T 6/2008, pro trestný čin zanedbání povinné výživy podle § 213 tr. zák., není naplněna. V tomto rozsudku bylo vysloveno, že obviněný úmyslně neplnil svoji vyživovací povinnost, která mu byla dána zákonem a stanovena i rozsudky příslušných soudů. Řízení bylo proti obviněnému vedené podle § 302 a násl. tr. ř. jako proti uprchlému. K danému druhu řízení nepostačuje zjištění určité obstrukce obviněného, kterému se např. nepodařilo doručit předvolání k hlavnímu líčení na adresu, kterou k tomuto účelu uvedl, resp. pouhé zjištění, že se nezdržuje v místě bydliště. Obviněný si tak ve věci Obvodního soudu pro Prahu 3, sp. zn. 2 T 6/2008, v rámci svého jednání byl vědom své vyživovací povinnosti, jejího porušení, a trestního stíhání, kterému se cíleně vyhýbal. I když tedy nebylo zjištěno, že by obviněný byl objektivně zpraven o výsledku řízení, byl-li si vědom svého protiprávního jednání a v důsledku toho vedeného trestního stíhání, byl nucen předpokládat, že bude odsouzen a potrestán. Přečinu zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1, 3 písm. a), b) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo neplní, byť i z nedbalosti, svou zákonnou povinnost vyživovat nebo zaopatřovat jiného po dobu delší než čtyři měsíce, vydá takovým činem oprávněnou osobu nebezpečí nouze, a byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán. K okolnosti, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby, jde-li o jinou skutečnost, než je těžší následek, se podle § 17 písm. b) tr. zákoníku přihlédne i tehdy, jestliže o ní pachatel nevěděl, ač o ní vzhledem k svým osobním poměrům vědět měl a mohl, vyjímaje případy, kdy trestní zákon vyžaduje, aby o ní pachatel věděl. Dovolatel učinil závěr, že obviněný v době, kdy se dopustil přečinu zanedbání povinné výživy podle § 196 tr. zákoníku, nevěděl, že byl v posledních třech letech pro takový čin odsouzen, avšak vzhledem k okolnostem a ke svým osobním poměrům o takové skutečnosti zjevně vědět měl a mohl. Dopustil se tak přečinu zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1, 3 písm. a) i b) tr. zákoníku. Soudy proto nesprávně hmotně právně posoudily jednání obviněného, a to stran subjektivní stránky znaku kvalifikované skutkové podstaty přečinu podle § 196 odst. 1, 3 písm. a), b) tr. zákoníku v tom smyslu, jak je shora uvedeno, čímž došlo k naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

V závěru dovolání proto nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 12. 2010, sp. zn. 6 To 481/2010, předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 12. 10. 2010, sp. zn. 2 T 108/2010, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále postupoval podle § 265 l odst. 1 tr. ř., a aby přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 10, aby věc v potřebném rozsahu projednal a rozhodl.

K tomuto dovolání nejvyššího státního zástupce, jež bylo doručeno obhájci obviněného (§ 306 odst. 1 tr. ř.), obhájce za obviněného písemné vyjádření (§ 265h odst. 2 tr. ř.) nepovažoval za potřebné Nejvyššímu soudu zasílat (viz č. l. 114 spisu).

Nejvyšší soud jako soud dovolací shledal, že dovolání nejvyššího státního zástupce je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou podle § 265d odst. 1 písm. a) tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Státní zástupce dovolání podal s odkazem na důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. v souladu s tím, jak jsou v zákoně vymezeny, neboť vytýkal, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku [§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.] a že byl v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí dán uvedený důvod dovolání [§ 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho druhé alternativě]. Existenci těchto důvodů dovolatel shledává v tom, že použitá právní kvalifikace neobsahuje všechny znaky, podle nichž měla být posouzena přesto, že skutkové okolnosti, jež je zakládají, byly v projednávané věci zjištěny. Uvedenou skutečností, která se neodrazila v právním posouzení, je podle dovolatele to, že obviněný nebyl uznán vinným přečinem zanedbání povinné výživy toliko podle § 196 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákoníku, i když byl odsouzen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 31. 3. 2008, sp. zn. 2 T 6/2008, pro trestný čin podle § 213 tr. zák., a nebyla tak vykvalifikována zvlášť přitěžující okolnost, že čin spáchal, ač byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán. Po posouzení i těchto formálních náležitostí významných pro rozhodnutí o dovolání Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání bylo podáno v souladu s označenými dovolacími důvody, a proto dále zkoumal, zda je dovolání opodstatněné.

Přečinu zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1, 3 písm. a), b) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo neplní, byť i z nedbalosti, svou zákonnou povinnost vyživovat nebo zaopatřovat jiného po dobu delší než čtyři měsíce, vydá-li takovým činem oprávněnou osobu nebezpečí nouze, a byl-li za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán.

Jak se v dovolání podává, namítané výhrady jsou zaměřeny výhradně proti absenci okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby podle § 196 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, tj., že obviněný byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán. K odsouzení nebo potrestání muselo dojít v posledních třech letech. U odsouzení je rozhodující právní moc rozsudku, kdežto u potrestání okamžik výkonu trestu, upuštění od výkonu trestu, okamžik podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, podmíněného upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti nebo zákazu pobytu, prominutí trestu nebo jeho zbytku na základě milosti, amnestie apod.

Odsouzení pachatele za takový čin v posledních třech letech je okolností podmiňující použití vyšší trestní sazby, která vyjadřuje vyšší typový znak společenské škodlivosti trestného činu. Okolnost, že obviněný byl za takový čin odsouzen se rozumí speciální recidiva pachatele. Odsouzením se má na mysli odsouzení za trestný čin zanedbání povinné výživy, pokud rozsudek nabyl právní moci. Není třeba, aby došlo k výkonu trestu, byť i jen zčásti. O potrestání jde u předchozího trestního postihu, kdy pachatel byl nejenom odsouzen, ale vykonal alespoň zčásti uložený trest, pokud výkon trestu nebo samotná právní moc rozsudku, kterým byl trest uložen, nemá za následek to, že se na něho hledí, jako by odsouzen nebyl. Ve smyslu § 17 písm. b) tr. zákoníku jde o jinou okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby, k níž se přihlédne i tehdy, jestliže pachatel o ní nevěděl, ač o ní vzhledem k okolnostem a ke svým osobním poměrům vědět měl a mohl (nejde zde o případ, kdy trestní zákon vyžaduje, aby o ní pachatel věděl). Z hlediska zavinění tedy k této okolnosti postačuje jen nedbalost, třeba i nevědomá (viz § 16 tr. zákoníku). Zavinění je zde vyjádřeno uvedeným způsobem proto, že jde o skutečnost, která už existovala v době činu a nebyla způsobena jednáním obviněného.

Z obsahu spisu v nyní projednávané věci se podává, že řízení proti obviněnému bylo od jeho počátku, kdy bylo zahájeno, vedeno jako řízení proti uprchlému (viz č. l. 4), a je takto vedeno po celou dobu i v době projednávaní podaného dovolání, neboť, jak z obsahu věci plyne, o obviněném již několik let nejsou žádné poznatky. Obžaloba sp. zn. 2 ZT 101/2010, byla na obviněného podána pro přečin zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1, 3 písm. a), b) tr. zákoníku (č. l. 45). Soud prvního stupně po provedeném dokazování rozhodl, že nelze u obviněného shledávat zvlášť přitěžující okolnost recidivy podle § 196 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, a jak v odůvodnění svého rozsudku rozvedl (strana 5 jeho odůvodnění), obviněný byl fakticky za trestný čin zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 tr. zák. rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 31. 3. 2008, sp. zn. 2 T 6/2008, který nabyl právní moci dne 3. 6. 2008, odsouzen, celé zmiňované trestní stíhání bylo od počátku vedeno jako proti uprchlému. Obviněný se tak o tomto trestním stíhání ani o vydání odsuzujícího rozsudku, byť ten je v právní moci, ve skutečnosti osobně nedozvěděl. Z těchto důvodů soud prvního stupně neshledal ohledně naplnění tohoto kvalifikovaného znaku na straně obviněného zavinění, a to vzhledem k okolnostem ani ve formě nedbalostní, která k naplnění objektivních znaků kvalifikované skutkové podstaty postačuje.

Odvolací soud se s takto učiněným závěrem soudu prvního stupně ztotožnil a v dovoláním napadeném usnesení, ve kterém rozhodoval o odvolání, jež v neprospěch obviněného ze stejného důvodu podal státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 10, na straně 2 konstatoval, že okolnost, že obviněný o své vyživovací povinnosti věděl a stejně tak i to, že tuto povinnost neplní, není ještě důvodem pro použití § 196 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku. Vzhledem k tomu, že celé trestní řízení ve věci Obvodního soudu pro Prahu 3, sp. zn. 2 T 6/2008, probíhalo podle § 302 a násl. tr. ř. a není prokázáno, že se obviněný o předchozím odsouzení dozvěděl, nelze odvolateli v jeho požadavku vyhovět .

K tomu je nutné zdůraznit, že ve věci Obvodního soudu pro Prahu 3, sp. zn. 2 T 6/2008, v němž byl dne 31. 3. 2008 vyhlášen odsuzující rozsudek, byl obviněný uznán vinným trestným činem zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil tím, že v období od listopadu 2001 do června 2005, v P., ani jinde ničím nepřispíval na výživu svého syna, k rukám matky A. R., ač mu vyživovací povinnost vyplývá přímo ze zákona a navíc mu byla stanovena konkrétně uvedenými rozhodnutími soudů. K tomuto odsouzení obviněného došlo též v rámci řízení vedeného za podmínek podle § 302 tr. ř. proti uprchlému.

Nejvyšší soud tak na základě těchto skutečností shledal, že je patrné, že s ohledem na rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 31. 3. 2008 sp. zn. 2 T 6/2008, který je pravomocný, byly formálně splněny podmínky naplňující zvlášť přitěžující okolnost vymezenou v § 196 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, že obviněný byl v posledních třech letech odsouzen za trestný čin zanedbání povinné výživy. Se zřetelem na to, že by bylo možné dovodit, že i když obviněný odsuzující rozsudek v této předcházející věci osobně nepřevzal, když trestní stíhání proti němu bylo vedeno jako proti uprchlému, pro závěr o nevědomé nedbalosti by postačovala úvaha, že obviněný věděl, o tom, že má vyživovací povinnost, kterou neplní a že může být proto odsouzen. I když uvedené skutečnosti ve věci zjištěné by mohly postačovat pro úvahu, že obviněný posuzovanou okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby spáchal v nevědomé nedbalosti, materiálně takový závěr vyvolává pochybnosti. Je nutné připustit, že jen ze stavu, že není zákonem stanovená povinnost plněna, lze problematicky dovozovat, že pachatel musí předpokládat, že za ní bude či byl odsouzen, tedy, že byl v takové věci vydán odsuzující rozsudek, když je navíc prokázáno, že takový rozsudek osobně nepřevzal a ani o jeho vydání, protože je uprchlý, ve skutečnosti nemohl být informován.

Na podkladě těchto úvah Nejvyšší soud shledal, že pokud jde o požadavek dovolatele, jímž se domáhal právního posouzení obviněného vedle právní kvalifikace podle § 196 odst. 1, 3 písm. a) tr. zákoníku, podle níž čin obviněného posoudily soudy obou stupňů, též i podle odst. 3 písm. b) § 196 tr. zákoníku, je v zásadě formálně přijatelný, avšak poněkud problematicky odvoditelný a v daném případě není nikterak významný. Je totiž nutné zmínit, že dovolatel při konstatování potřeby této změny v právním posouzení, uvedený požadavek jakkoli nepromítl do nutnosti zvýšení trestu, který byl obviněnému podle § 196 odst. 3 tr. zákoníku [při naplnění zvlášť přitěžující okolnosti podle § 196 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku] uložen v trvání patnácti měsíců. Proto, pokud by Nejvyšší soud nyní na základě všech rozvedených úvah a právních závěrů posoudil současnou situaci obviněného s tou, která vychází z formálně opodstatněné námitky dovolatele, v důsledku níž by bylo napadené rozhodnutí zrušeno a soudy by o vině obviněného ve shora naznačeném smyslu rozhodovaly, na výsledném postavení obviněného by se v zásadě nic nezměnilo. Obviněný by byl bez požadavku na zpřísnění trestu ve stejném režimu okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby podle odst. 3 písm. a) § 196 tr. zákoníku, jen s tím, že by mu přibyla další zvlášť přitěžující okolnost [odst. 3 písm. b) § 196 tr. zákoníku].

Na podkladě všech rozvedených úvah dospěl Nejvyšší soud k závěru, že projednání dovolání, při němž by bylo nutné napadený rozsudek zrušit, a soudu přikázat, aby o věci znovu jednal a shora uvedeným způsobem rozhodl, by nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného, tudíž by takové řízení ve svém výsledku, zejména na výši trestu obviněného nic nezměnilo. Když v rámci těchto úvah bylo bráno do úvahy i to, že otázka, která je tímto rozhodnutím dovolacím soudem posuzována, není po právní stránce zásadního významu, dovolání nejvyššího státního zástupce podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř. odmítl.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 31. srpna 2011

Předsedkyně senátu: JUDr. Milada Šámalová