8 Tdo 753/2009
Datum rozhodnutí: 15.07.2009
Dotčené předpisy:




8 Tdo 753/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. července 2009 o dovolání obviněného J. T ., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 3. 2009, sp. zn. 11 To 72/2009, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 4 T 119/2007, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. T. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 19. 12. 2008, sp. zn. 4 T 119/2007, byl obviněný J. T. uznán vinným trestným činem křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 175 odst. 2 písm. a) tr. zák. a odsouzen podle § 175 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody na sedm měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle § 59 odst. 1 tr. zák. na dvě léta.

Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný trestného činu dopustil tím, že dne 13. prosince 2006 v době od 8.30 do 9.17 hodin u Okresního soudu v Trutnově při hlavním líčení konaném v trestní věci sp. zn. 2 T 116/2005 proti M. H. pro trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1 tr. zák. jako svědek po zákonném poučení podle §§ 97 až 101 odst. 1 tr. řádu vědomě nepravdivě vypověděl, že obžalovaná M. H. za jeho přítomnosti zaplatila recepční hotelu útratu za jejich pobyt v H. S. ve Š. M.

Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, které zaměřil proti výroku o vině i trestu. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 3. 2009, sp. zn. 11 To 72/2009, bylo odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.

Pro úplnost je třeba dodat, že se jednalo již o druhé rozhodnutí, které Krajský soud v Hradci Králové v dané věci učinil. V prvém případě z podnětu odvolání obviněného usnesením ze dne 27. 6. 2008, sp. zn. 11 To 283/2008, podle § 258 odst. 1 písm. a), b), c) tr. ř. zrušil rozsudek Okresního soudu v Trutnově ze dne 11. 12. 2007, sp. zn. 4 T 119/2007, a podle § 259 odst. 1 tr. ř. věc vrátil soudu prvního stupně.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání v rozsahu odpovídajícím výroku o vině i trestu. Odkázal v něm na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl, že napadené usnesení spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Odvolacímu soudu vytkl, že rozhodl nesprávně, poněvadž neshledal pochybení soudu prvního stupně při hodnocení důkazů, z nichž dovodil jeho vinu. Pokud by soud prvního stupně postupoval správně v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů, musel by dospět k závěru, že tvrzení obviněného jsou pravdivá, protože jsou podpořena svědeckými výpověďmi M. H., P. K. a též důkazy listinnými. Soud prvního stupně však rozhodl o jeho vině na podkladě nepravdivých a vzájemně si protiřečících výpovědí svědkyň I. H. a I. Ch., recepční a provozní H. S. Rozpory v jejich výpovědích se týkaly údaje, zda obě měly být přítomny odchodu obviněného a údajnému útěku svědkyně M. H. z hotelu. Dalšími rozpory, jimiž se soud nezabýval, byly ve výpovědích těchto svědkyň a ředitele H. S. Z. B. na straně jedné a výpověďmi svědků policistů D. L. a L. C. na straně druhé. Zatímco svědkové - zaměstnanci hotelu tvrdili, že dne 2. 1. 2005 zavolali policii a oznámili útěk a nezaplacení svědkyně M. H., přičemž policie se téhož dne do hotelu dostavila, z výpovědí policistů a listin vyplývá, že takové jednání nebylo hlášeno. Za takové situace měl obviněný za to, že soud nemohl objektivně dospět k závěru o jednoznačném prokázání jeho viny, a učinil-li tak, postupoval v rozporu se zásadou in dubio pro reo. Dovolatel proto navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové jakož i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Trutnově zrušil a aby Okresnímu soudu v Trutnově přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že argumentace obviněného, v jejímž rámci zpochybňoval provedené dokazování a správnost učiněných skutkových zjištění, se zcela míjí s uplatněným dovolacím důvodem ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. i s dovolacími důvody ostatními, byť neuplatněnými. Dodal, že zásah do skutkových zjištění je možné připustit v určitém rozsahu i v rámci dovolání, avšak pouze tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry na straně druhé, což se ale v posuzované věci nestalo. Navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Zjistil však, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení § 265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání a řízení o něm je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři. Procesně právní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání.

Z dikce citovaného ustanovení tedy plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Jak již bylo uvedeno, zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.

V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních.

Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., přičemž nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněný uplatnil toliko námitky, které směřovaly proti způsobu, jakým byly hodnoceny provedené důkazy, a proti správnosti skutkových zjištění, která učinil Okresní soud v Trutnově a z nichž vycházel v napadeném usnesení i Krajský soud v Hradci Králové. Právě takovou povahu mají jeho výhrady, jestliže v podstatě tvrdil, že soudy nesprávně zjistily skutkový stav, nepostupovaly v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů uvedenou v § 2 odst. 6 tr. ř. a důsledně nerespektovaly zásadu in dubio pro reo.

Ačkoli obviněný v dovolání formálně deklaroval dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., fakticky uplatnil námitky skutkové, jejichž prostřednictvím se primárně domáhal změny skutkových zjištění ve svůj prospěch, a následně ze změny skutkových zjištění vyvozoval, že se činu v podobě zjištěné soudy nedopustil. Uplatněnými námitkami ve skutečnosti brojil proti správnosti skutkových zjištění soudů, které uzavřely, že v hlavním líčení jako svědek po řádném poučení vědomě nepravdivě vypověděl, že M. H. za jeho přítomnosti zaplatila recepční hotelu útratu za pobyt v něm, a v rozporu s nimi tvrdil, že jeho výpověď nebyla nepravdivá, poněvadž je podporována dalšími ve věci provedenými důkazy výpověďmi svědků i listinami. Vůči právnímu posouzení skutku, jak byl zjištěn soudem, žádnou konkrétní námitku neuplatnil. Jím vytýkané vady mají výlučně povahu vad skutkových, event. procesně právních, nikoli hmotně právních.

Námitky skutkové však nezakládají žádný z důvodů dovolání podle § 265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 78/05 aj.). Dovolací soud již opakovaně připustil, že se zásada, s níž přistupuje k hodnocení skutkových námitek, nemusí uplatnit bezvýhradně, a to v případě, že vytýkaná nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Typicky se tak děje tehdy, jsou-li skutková zjištění soudů v extrémním nesouladu s provedenými důkazy; o takovou situaci se však nejedná. Z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně vyplývá přesvědčivý vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé (viz strany 4, 5 rozsudku soudu prvního stupně). Při hodnocení důkazů tento soud postupoval důsledně podle § 2 odst. 6 tr. ř., tzn. že je hodnotil podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, a v odůvodnění rozsudku v souladu s požadavky § 125 odst. 1 tr. ř. vyložil, jak se vypořádal s obhajobou obviněného, proč neuvěřil jeho výpovědi a výpovědím svědků M. H. i P. K. a proč naopak uvěřil výpovědím I. H., I. Ch. a Z. B., tj. recepční, provozní a řediteli H. S.. Obviněný se způsobem, jakým soud prvního stupně hodnotil důkazy, nesouhlasil a je třeba říci, že námitky vztahující se k hodnocení důkazů obsažené v dovolání jsou obsahově shodné s těmi, jež byly uplatněny i v odvolacím řízení a odvolací soud se s nimi v odůvodnění svého rozhodnutí náležitě vypořádal (strany 3 až 5 napadeného usnesení); jeho závěry sdílí i dovolací soud. Odvolací soud uvedl, že soud prvního stupně důsledně zohlednil všechny ve věci provedené důkazy a učinil logicky odůvodněná skutková zjištění. I on přisvědčil náhledu soudu prvního stupně na věrohodnost výpovědí svědků M. H. a P. K., neopomněl připomenout nejen jejich vzájemné rozpory, ale i nepřesvědčivou argumentaci obviněného vysvětlující důvody, proč hovořil o svědkovi P. K. až 11. 12. 2007. Důsledně se vypořádal i s tou částí argumentace obviněného, podle níž výběrní lístek z bankomatu prokazující výběr hotovosti k úhradě ceny za ubytování dokládá pravdivost jeho obhajoby, a opodstatněně dokládal, že samotný výběr z bankomatu rozhodně nepotvrzuje, že peníze byly užity na úhradu dluhu v hotelu, a to tím spíše, že k výběru došlo až po incidentu v recepci hotelu a recepční i provozní hotelu uvedly, že obviněný ani svědkyně M. H. se již do hotelu nevrátili. Uváděl-li svědek P. K., že tomu tak bylo, soud mu neuvěřil a své závěry rozumně zdůvodnil. Dovolací soud ve shodě se závěry soudů obou stupňů neshledává zásadní rozpory ve výpovědích svědků I. H., I. Ch. či Z. B. a souhlasí se soudem prvního stupně, že byť není záznam o telefonickém hovoru a oznámení z H. S. ze dne 2. 1. 2006 uveden v knize fonogramů, policisté D. L. (č. l. 104) i L. C. (č. l. 105) potvrdili, že trestní oznámení za okolností popisovaných zaměstnanci hotelu přijali a posléze odjeli do H. S. a provedli prvotní úkony, z čehož plyne, že jejich výpovědi nejsou v rozporu s výpověďmi zaměstnanců hotelu, jak naznačuje obviněný.

Je tak zjevné, že v dané věci nešlo o případ svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu. Usvědčující důkazy do sebe logicky zapadají, vytvářejí ucelený řetězec, který bez důvodných pochybností svědčí pro závěr, že se obviněný skutku, jímž byl uznán vinným a který naplňuje zákonné znaky trestného činu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 175 odst. 2 písm. a) tr. zák., dopustil. Že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami obviněného, ještě samo o sobě závěr o porušení zásad spravedlivého procesu a nezbytnosti zásahu Nejvyššího soudu neopodstatňuje.

Dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení § 265b tr. ř., a Nejvyšší soud je proto podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě podle § 265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení, jež mu předcházelo. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 15. července 2009

Předsedkyně senátu:

JUDr. Věra Kůrková