8 Tdo 752/2007
Datum rozhodnutí: 11.07.2007
Dotčené předpisy: § 67 odst. 3 písm. a) tr. zák., § 89 odst. 3 tr. zák.





8 Tdo 752/2007


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. července 2007 o dovolání nejvyšší státní zástupkyně v trestní věci obviněného F. K., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. ledna 2007, sp. zn. 8 To 22/2007, který rozhodl jako stížnostní soud v trestní věci vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 3 T 114/2003, t a k t o :


Podle § 265j tr. ř. se dovolání nejvyšší státní zástupkyně z a m í t á .


O d ů v o d n ě n í :


Usnesením Okresního soudu v Prostějově ze dne 14. 12. 2006, sp. zn. 3 T 114/2003, bylo v trestní věci obviněného F. K. podle § 223 odst. 1 tr. ř. z důvodu uvedeného v § 11 odst. 1 písm. b) tr. ř. trestní stíhání pro trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák. zastaveno.


Proti tomuto usnesení podal státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Prostějově stížnost, z jejíhož podnětu Krajský soud v Brně usnesením ze dne 30. 1. 2007, sp. zn. 8 To 22/2007, podle § 149 odst. 1 písm. a) tr. ř. uvedené usnesení zrušil a znovu rozhodl tak, že z důvodu uvedeného v § 11 odst. 1 písm. b) tr. ř. zastavil trestní stíhání obviněného F. K. pro skutek, v němž byl spatřován trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák., a poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák., spočívající v tom, že


1. v době od 01.00 do 6.30 hod. dne 9. 4. 2003 po rozbití skleněné výplně levých předních dveří vnikl do uzamčeného vozidla zn. Škoda Octavia, vlastníka F. H., a odcizil odtud autorádio s přehrávačem zn. Panasonic v hodnotě 3.500,- Kč, přičemž na vozidle způsobil škodu ve výši 1.800, Kč,


2. v době od 20.30 hod. dne 8. 4. 2003 do 6.30 hod. dne 9. 4. 2003 po rozbití skleněné výplně pravých zadních dveří vnikl do uzamčeného vozidla zn. Fiat Tipo, vlastníka J. Š., a odcizil odtud autorádio zn. Fiast černé barvy s přehrávačem v hodnotě 600,- Kč, přičemž na vozidle způsobil škodu ve výši 1.281, Kč,


3. v době od 20.30 hod. dne 8. 4. 2003 do 6.30 hod. dne 9. 4. 2003 nezjištěným způsobem vnikl do uzamčeného vozidla zn. Škoda Favorit, vlastníka J. F., a odcizil odtud autorádio nezjištěné značky a výrobního čísla v hodnotě 500,- Kč,


4. v době od 20.30 hod. dne 8. 4. 2003 do 6. 30 hod. dne 9. 4. 2003 nezjištěným způsobem vnikl do uzamčeného vozidla zn. Škoda Felicia, vlastníka M. R., a odcizil odtud autorádio zn. Philips v hodnotě 2.500,- Kč,


5. v době od 20.30 hod. dne 8. 4. 2003 do 6.30 hod. dne 9. 4. 2003 rozbil skleněnou výplň okna spolujezdce uzamčeného vozidla zn. Škoda Octavia, vlastníka L. Č. s., a. s., nájemce M.-C., s. r. o., se záměrem odcizit odtud autorádio zn. Philips v hodnotě 3.000,- Kč, což se mu nepodařilo, přičemž ve vozidle způsobil škodu ve výši 15.000,- Kč,


6. v době od 15.00 hod. do 22.30 hod. dne 8. 4. 2003 rozbil skleněnou výplň levých předních dveří uzamčeného vozidla zn. Škoda Felicia, vlastníka V. G., se záměrem odcizit odtud autorádio, což se mu nepodařilo, přičemž na vozidle způsobil škodu ve výši 1.035,- Kč,


7. v době od 19.00 hod. dne 8. 4. 2003 do 08.00 hod. dne 9. 4. 2003 rozbil skleněnou výplň levých předních dveří uzamčeného vozidla zn. Citroen Berlingo, vlastníka R. I. P., s. r. o., se záměrem odcizit odtud autorádio, což se mu nepodařilo, přičemž na vozidle způsobil škodu ve výši 1.647,- Kč,


8. v době od 23.00 hod. dne 8. 4. 2003 do 5.30 hod. dne 9. 4. 2003 rozbil skleněnou výplň trojúhelníkového okénka zadních pravých dveří uzamčeného vozidla zn. Fiat Marea, vlastníka Z. V., se záměrem odcizit odtud autorádio, což se mu nepodařilo, přičemž na vozidle způsobil škodu ve výši 1.680,- Kč,


9. v době od 18.30 hod. dne 8. 4. 2003 do 6.30 hod. dne 9. 4. 2003 rozbil skleněnou výplň levých předních dveří uzamčeného vozidla zn. Škoda Octavia, vlastníka J. L. P. P., se záměrem odcizit odtud autorádio, což se mu nepodařilo, přičemž ve vozidle způsobil škodu ve výši 3.461,- Kč,


10. v době od 20.00 hod. dne 8. 4. 2003 do 5.30 hod. dne 9. 4. 2003 rozbil skleněnou výplň pravých zadních dveří uzamčeného vozidla zn. Peugeot 306, vlastníka E. V., se záměrem odcizit odtud autorádio, což se mu nepodařilo, přičemž na vozidle způsobil škodu ve výši 1.781,- Kč,


11. v noci ze 3. na 4. 4. 2003 rozbil okno levých předních dveří, zaparkovaného osobního automobilu Škoda Octavia, majitele Š. F., a z kabiny vozu odcizil autorádio s přehrávačem zn. HAITAI v ceně 3.700,- Kč, ze zavazadlového prostoru elektrickou vrtačku zn. KINZO v ceně 1.000,- Kč, přímočarou elektrickou pilu zn. UNICORE v ceně 800,- Kč, a akumulátorovou vrtačku nezjištěného typu v ceně 600,- Kč, přičemž škoda způsobená rozbitím okna levých předních dveří činí 1.219,- Kč,


12. v noci ze 3. na 4. 4. 2003 rozbil okno levých předních dveří, zaparkovaného osobního automobilu Peugeot Partner, jehož vlastníkem je firma R., a. s., a z kabiny vozu se snažil odcizit autorádio s přehrávačem zn. BLAUPUNKT, avšak nepodařilo se mu jej vyjmout z palubní desky, a poškodil přitom rámeček autorádia, načež od svého záměru upustil; škoda způsobená rozbitím okna levých předních dveří činí 2.100,- Kč a poškozením rádia 1.000,- Kč,


a tohoto jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Prostějově, sp. zn. 3 T 128/2000, ze dne 23. 1. 2001, který nabyl právní moci dnem 23. 2. 2001, odsouzen mimo jiné pro trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e) tr. zákona, k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 15-ti měsíců, se zařazením do věznice s dozorem.


Stížnostní soud v odůvodnění svého rozhodnutí vyjádřil, že se ztotožnil s úvahami soudu prvního stupně, že posledním úkonem směřujícím ke stíhání obviněného bylo pátrání po jeho pobytu ze dne 31. 10. 2003, což dokládá ve spise k tomuto datu založený záznam policie. Po tomto datu již nebyl fakticky činěn žádný úkon, který by k trestnímu stíhání obviněného směřoval. Za takový úkon nelze podle stížnostního soudu považovat usnesení o spojení věcí ze dne 31. 7. 2006, neboť jde o čistě administrativní postup nesměřující ke stíhání obviněného, proti němuž obviněný ani státní zástupce nemají možnost podávat opravný prostředek. Administrativní úkony soudu nemohou být důvodem k přerušení běhu promlčení trestního stíhání podle § 67 odst. 3 písm. a) tr. zák.


Proti tomuto usnesení soudu druhého stupně podala nejvyšší státní zástupkyně v neprospěch obviněného F. K. z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. f), g) tr. ř. dovolání, neboť napadeným usnesením bylo rozhodnuto o zastavení trestního stíhání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí, a rozhodnutí spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení otázky promlčení. V odůvodnění svého dovolání nejvyšší státní zástupkyně poukázala na to, že soudy nezaujaly zcela jednoznačné stanovisko k tomu, který úkon orgánů činných v trestním řízení byl posledním úkonem přerušujícím promlčení. Rozhodnutí o spojení věci podle § 23 odst. 3 tr. ř. podle dovolatelky nelze označit za bezvýznamný administrativní úkon, neboť otázka, zda je trestná činnost obviněného projednávána v jednom společném řízení nebo ve více souběžně probíhajících řízeních, má pro pachatele řadu dopadů z hlediska procesních i hmotně právních předpisů. Významu tohoto rozhodnutí odpovídá i jeho forma, když o spojení věcí rozhoduje soud usnesením (§ 119 odst. 1 tr. ř.), nikoli pouze opatřením, jak tvrdí krajský soud. Okolnost, že proti usnesení o spojení věcí zákon v zájmu zabezpečení rychlosti řízení nepřipouští stížnost, je podle nejvyšší státní zástupkyně irelevantní, neboť účinky přerušení promlčení mohou mít i některé úkony orgánů činných v trestním řízení, které vůbec nemají povahu rozhodnutí, např. předvolání obviněného či opatření směřující k vypátrání jeho pobytu. Skutečnost, zda určitý úkon směřuje k trestnímu stíhání pachatele či nikoli, je nutno posuzovat podle konkrétních okolností, za nichž byl proveden. Předmětné rozhodnutí o spojení věci je podle nejvyšší státní zástupkyně samo o sobě způsobilé být úkonem způsobujícím přerušení promlčení a navíc nezůstalo osamoceným úkonem směřujícím ke stíhání obviněného. Dne 16. 8. 2006 byly soudem učiněny další kroky ke zjištění místa pobytu obviněného dotazem na Úřad práce Prostějov a Okresní správu sociálního zabezpečení Prostějov, dne 25. 8. 2006 byl opatřen výpis z centrální evidence obyvatel (č. l. 125 128 spisu). Dne 19. 9. 2006 byla zaslána na adresu Policie ČR, Okresního ředitelství policie ČR Prostějov žádost o vypátrání pobytu obviněného F. K. (č. l. 129). Cestou téhož orgánu bylo dne 18. 10. 2006 zasláno obviněnému K. výše citované usnesení o spojení věcí a obě obžaloby Okresního státního zastupitelství v Prostějově (č. l. 131 spisu). Dne 4. 10. 2006 a dne 31. 10. 2006 zaslaly orgány Policie ČR soudu zprávy o negativních výsledcích pátrání po místě pobytu obviněného, přičemž zprávou ze dne 31. 10. 2006 byly obžaloby a usnesení o spojení věci vráceny jako nedoručené (č. l. 130, 132 a násl.). Dne 3. 11. 2006 byl okresnímu soudu doručen opis rejstříku trestů obviněného vyžádaný dne 18. 10. 2006. Nejvyšší státní zástupkyně rovněž zdůraznila, že krajský soud výslovně připustil, že účinky přerušení trestního stíhání měly úkony směřující k vypátrání místa pobytu obviněného prováděné orgány činnými v trestním řízení před 31. 10. 2003, a není důvodu, proč by stejný charakter neměl být přiznán obdobným úkonům prováděným v období srpen říjen 2006. Na základě uvedených argumentů vyslovila dovolatelka názor, že v období od 31. 7. 2006 až do října 2006 byla Okresním soudem v Prostějově učiněna řada úkonů způsobilých přerušit běh promlčecí doby podle § 67 odst. 3 písm. a) tr. zák. Promlčecí doba tudíž ve smyslu § 63 odst. 4 tr. zák. začala běžet znovu a skončit může nejdříve dne 31. 7. 2009, spíše však až v říjnu roku 2009. Pokud stížnostní soud rozhodl o zastavení trestního stíhání podle § 257 odst. 1 tr. ř. z důvodu § 11 odst. 1 písm. b) tr. ř., postupoval tak, aniž by byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí, a učinil tak na podkladě nesprávného hmotně právního posouzení otázek týkajících se přerušení promlčení trestního stíhání. Proto v závěru svého dovolání navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. z důvodů uvedených v ustanovení § 265b odst. 1 písm. f), g) tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. ledna 2007, sp. zn. 8 To 22/2007 a usnesení Okresního soudu v Prostějově ze dne 14. 12. 2006, sp. zn. 3 T 114/2003, včetně dalších rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Prostějově, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.


K dovolání se písemně vyjádřil obviněný F. K., který se s argumentací v něm uvedenou neztotožnil s ohledem na to, že usnesení o spojení ze dne 31. 7. 2006 není úkonem způsobujícím přetržení promlčecí doby podle § 67 odst. 3 písm. a) tr. ř. V podrobnostech odkázal na obě dovoláním napadená rozhodnutí.


Dovolatelka i obviněný ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. udělili souhlas, aby Nejvyšší soud dovolání projednal v neveřejném zasedání.


Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání nejvyšší státní zástupkyně je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. c) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. a) tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.).


Dále dovolací soud shledal, že dovolací důvody, o něž dovolatelka své dovolání opřela, odpovídají zákonnému znění těchto důvodů, a po posouzení, že v daném případě nejsou splněny podmínky pro to, aby dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 tr. ř., na podkladě dovolání a po přezkoumání napadeného rozhodnutí v intencích ustanovení § 265i odst. 3 až 5 tr. ř., včetně příslušného spisového materiálu zkoumal, zda je dovolání důvodné, a dospěl k následujícím závěrům:


Podle § 11 odst. 1 písm. b) tr. ř. trestní stíhání nelze zahájit, a bylo-li již zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno, je-li trestní stíhání promlčeno.


Podle § 67 odst. 1 tr. zák. zaniká trestnost činu uplynutím promlčecí doby, která je konkrétně uvedena v písm. a) až d) cit. ustanovení. V projednávané trestní věci, v níž byl čin obviněného posouzen jako trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 tr. zák., u něhož zákon ve zvláštní části stanoví trest odnětí svobody až na dva roky, je podle § 67 odst. 1 písm. d) tr. zák. promlčecí doba stanovena na tři léta. Z dikce tohoto ustanovení plyne, že při promlčení trestního stíhání zaniká trestní odpovědnost pachatele trestného činu uplynutím doby stanovené zákonem. Důvody promlčení jsou především hmotněprávní, protože uplynutím času postupně slábne, až docela zaniká potřeba trestněprávní reakce na trestný čin, a to jak z hlediska generální prevence (např. na trestný čin se zapomíná, negativní ovlivnění společenského vědomí mizí a nebezpečnost činu se snižuje), tak i z hlediska prevence individuální (u pachatele, který nespáchal další trestný čin stejně nebo přísněji trestný, se předpokládá pozitivní změnu jeho osoby, která rovněž přestala být pro společnost nebezpečnou). Zanikla-li uplynutím doby nebezpečnost činu pro společnost, je důvodný i zánik trestní odpovědnosti za takový čin. K těmto důvodům pak podpůrně přistupují i důvody procesní, které spočívají v obtížích při dokazování spojených s tím, že uplynutím času se oslabuje síla důkazních prostředků (např. svědci zapomínají), protože ty pozbývají spolehlivosti, nebo je nelze vůbec opatřit. Další důvod lze spatřovat v tom, aby byly orgány činné v trestním řízení stimulovány k potřebné aktivitě při plnění svého poslání a k urychlení trestního řízení. Jedinou podmínkou zániku trestnosti činu je tedy uplynutí zákonem stanovené promlčecí doby uvedené v § 67 odst. 1 tr. zák.


Okolnosti, které mají vliv na běh promlčecí doby, jsou uvedeny v § 67 odst. 2 až 4 tr. zák. Podle § 67 odst. 3 písm. a) tr. zák. se promlčení trestního stíhání přerušuje sdělením obvinění pro trestný čin, o jehož promlčení jde, jakož i po něm následujícími úkony policejního orgánu, státního zástupce nebo soudu, směřujícími k trestnímu stíhání pachatele. Podle tohoto ustanovení se promlčení trestního stíhání přerušuje a začíná proto běžet nová promlčecí doba jednak sdělením obvinění pro trestný čin, o jehož promlčení jde, jakož i po něm následujícími úkony policejního orgánu, státního zástupce nebo soudu směřujícími k trestnímu stíhání pachatele, a jednak spácháním nového trestného činu, na který zákon stanoví trest stejný nebo přísnější. Určité úkony již v důsledku své povahy směřují k trestnímu stíhání, tedy způsobují přerušení promlčecí doby vždy (např. sdělení obvinění pro trestný čin, o jehož promlčení jde, ve formě zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 tr. řádu, podání obžaloby ve smyslu § 176 a § 180 tr. řádu, předvolání obviněného k výslechu podle § 90 tr. řádu), u ostatních úkonů je však nutno posoudit jejich způsobilost přivodit přerušení promlčecí doby podle konkrétních okolností případu, a to vzhledem k tomu, zda jde o úkony skutečně směřující k trestnímu stíhání obviněného.


Jestliže trestní zákon v ustanovení § 67 odst. 3 písm. a) tr. zák. s přerušením promlčecí doby spojuje úkon směřující k trestnímu stíhání pachatele , musí jít o úkon, provedený až po sdělení obvinění ve výše uvedeném smyslu (arg. slovy jakož i po něm následujícími úkony ) a musí to být úkon učiněný některým z orgánů činných v trestním řízení, tedy policejním orgánem, státním zástupcem nebo soudem. Mezi takové úkony patří např. předvolání nebo předvedení obviněného k výslechu (§ 90 tr. ř.), vydání příkazu k zatčení (§ 69 tr. ř.), opatření k vypátrání pobytu obviněného apod. Uvedeným úkonem může být i rozhodnutí o zastavení trestního stíhání obviněného (srov. rozhodnutí č. 24/1972 Sb. rozh. tr.), usnesení o předložení věci k rozhodnutí o příslušnosti soudu, usnesení o odnětí a přikázání věci (srov. rozhodnutí č. 39/1984 Sb. rozh. tr.), usnesení o spojení věcí atd. Promlčení nepřerušují úkony nebo opatření jiných orgánů (např. ani opatření předsedy soudu o přidělení trestní věci k vyřízení konkrétnímu soudci srov. rozhodnutí č. 40/1998 Sb. rozh. tr.), úkony, které předcházejí zahájení trestního stíhání, ani úkony, které nesměřují k trestnímu stíhání pachatele. Skutečnost, zda určitý úkon směřuje k trestnímu stíhání pachatele, či nikoli, však nutno posuzovat podle konkrétních okolností, za nichž byl proveden, a nikoli jen podle druhu úkonu. Až na malé výjimky (např. přiznání svědečného, znalečného) může v zásadě každý procesní úkon orgánu činného v trestním řízení směřovat k trestnímu stíhání pachatele, ale rovněž může být takový úkon učiněn pouze formálně, aniž by jeho provedení skutečně sledovalo trestní stíhání pachatele a bylo pro jeho průběh podstatné v tomto případě by formálně učiněný úkon promlčecí dobu nepřerušoval (Šámal, P., Púry, F., Rizman, S., Trestní zákon. Komentář. I. díl. 6., doplněné a přepracované vydání, Praha: C. H. Beck, 2004, s. 598).


Na základě obsahu spisu Okresního soudu v Prostějově sp. zn. 3 T 114/2003, Nejvyšší soud shledal, že na obviněného byly podány Okresním státním zastupitelstvím v Prostějově dvě samostatné obžaloby tak, že obžaloba pod sp. zn. 1 Zt 195/2003 pro skutek shora popsaný v části dílčích útoků vyjádřených pod body 1. - 10., v nichž byl spatřován trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák., došla Okresnímu soudu v Prostějově dne 10. 6. 2003. V této trestní věci Okresní soud v Prostějově nařídil hlavní líčení na den 2. 9. 2003 s tím, že obviněného předvolal na adresu trvalého bydliště. Na tuto se však obviněnému předvolání nepodařilo doručit, o čemž se soud dověděl ještě před konáním hlavního líčení, a proto dne 29. 8. 2003 (č. l. 114), vyžádal zprávy z Ústřední evidence obyvatel a Ústřední evidence vězňů a požádal o vypátrání pobytu obviněného Policii ČR. Následné hlavní líčení, které se mělo konat dne 2. 9. 2003, na něž se obviněný nedostavil, bylo odročeno na neurčito s tím, že předseda senátu jen odkázal na úkony učiněné na č. l. 114. Dne 23. 9. 2003 obdržel Okresní soud v Prostějově zprávu Policie ČR, podle níž šetřením bylo zjištěno, že obviněný F. K. má údajně pracovat na pile v obci P. (č. l. 117). Dne 31. 10. 2003 na soud došla další zpráva Policie ČR, v níž se podává, že obviněný F. K. bydlel u J. B. (č. l. 119).


Dalším nejbližším úkonem soudu, který po těchto zprávách následuje, je usnesení Okresního soudu v Prostějově ze dne 31. 7. 2006, sp. zn. 3 T 175/2003, kterým byla podle § 23 odst. 3 tr. ř. spojena ke společnému projednání a rozhodnutí s věcí shora uvedenou další věc obviněného F. K. vedená u téhož soudu pod sp. zn. 3 T 175/2003, s tím, že obě věci budou evidovány pod sp. zn. 3 T 114/2003 (č. l. 124).


V trestní věci vedené pod sp. zn. 3 T 175/2003 byla Okresnímu soudu v Prostějově Okresním státním zastupitelstvím v Prostějově dne 9. 9. 2003 podána obžaloba pod sp. zn. 2 Zt 289/2003, pro trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák., spáchaný činy, které byly posléze v nyní dovoláním napadeném rozhodnutí posouzeny jako dílčí útoky k těm dílčím útokům, z nichž byl obviněný obžalován ve věci sp. zn. 3 T 114/2003, a které jsou popsány shora ve skutkových zjištěních pod body 11. 12.


Z obsahu spisového materiálu ve věci sp. zn. 3 T 175/2003, Nejvyšší soud shledal, že po podání obžaloby ze dne 9. 9. 2003 byl proveden jediný úkon, a to shora zmíněné usnesení o spojení věcí ze dne 31. 7. 2006.


Právě s ohledem na to, že ve věci, o jejíž promlčení jde, byla vedena dvě samostatná řízení, a později bylo zjištěno, že tato se konala o činech tvořících jeden pokračující skutek, je vhodné uvést, že pro otázku posouzení promlčení ve smyslu § 67 tr. zák., je důležité zejména to, co je naznačeno výše, že promlčení je institutem hmotněprávním a důvody promlčení jsou především zkoumány z hlediska hmotného práva. Z těchto důvodů je nutné pro posouzení, zda došlo k promlčení trestního stíhání, zkoumat všechny otázky významné z hlediska hmotného práva se zřetelem ke všem řízením, která o předmětném skutku byla vedena, a tedy v případě pokračujícího skutku ve vztahu ke všem jeho dílčím útokům, které byly např. projednávány i odděleně. Je totiž významné, že k přerušení běhu promlčecí doby ve smyslu § 67 odst. 3 tr. zák. by tak mohlo dojít i tehdy, pokud by v jedné z těchto věcí byly provedeny úkony směřující k trestnímu stíhání obviněného.


Nejvyšší soud se s ohledem na tyto úvahy a učiněná zjištění neztotožnil s názory obou soudů rozvedenými v napadených rozhodnutích, že by za uvedený okamžik, od něhož plynula promlčecí doba, bylo možné považovat den 31. 10. 2003. Uvedené datum bylo ve věci sp. zn. 3 T 114/2003, spojeno s momentem, kdy soudu došla od Policie České republiky odpověď o výsledku pátrání po obviněném F. K. vyžádaná předsedou senátu dne 29. 8. 2003. Toto vyžádání zprávy bylo úkonem soudu směřujícím ke stíhání obviněného. Po něm se mělo konat hlavní líčení nařízené na 2. 9. 2003, které však bylo téhož dne pro nepřítomnost obviněného odročeného na neurčito. Od tohoto data až do spojení věcí dne 31. 7. 2003 nebyly ve věci sp. zn. 3 T 114/2003 konány žádné další úkony.


S ohledem na takto zjištěné okolnosti Nejvyšší soud dospěl k závěru, že v trestní věci obviněného, posuzované ve vztahu k celému skutku, jak je shora popsán, bylo úkonem, který jako poslední stavěl běh promlčecí doby podání obžaloby dne 9. 9. 2003, pod sp. zn. 3 T 175/2003.


Byl-li za počátek běhu promlčecí doby Nejvyšším soudem stanoven den 9. 9. 2006, bylo nutné dále zkoumat, zda po něm byly ze strany soudu v následném období činěny takové úkony, které by bylo možné považovat za úkony směřující ke stíhání obviněného F. K., a které by měly za následek přerušení promlčení ve smyslu § 67 odst. 3 tr. zák., a na základě nichž by podle § 67 odst. 4 tr. zák. počala běžet nová promlčecí doba.


Podle shora rozvedeného obsahu obou spisů bylo v době od 9. 9. 2003 až do 9. 9. 2006 pouze vydáno usnesení o spojení ve věcí ze dne 31. 7. 2006, sp. zn. 3 T 175/2003, a předsedou senátu byly dne 16. 8. 2006 vyžádány dotazy na Centrální evidenci obyvatel, Centrální evidenci vězňů, Úřad práce v Prostějově, a Českou správu sociálního zabezpečení v Prostějově.


Toliko tyto dva úkony bylo možné do okamžiku, kdy nastalo promlčení, posuzovat ze všech hledisek významných podle zásad stanovených ustanovením § 67 odst. 3 tr. zák.


Posuzujeme-li zmíněný pokyn předsedy senátu ze dne 16. 8. 2006 z pohledu, zda se jednalo o úkon, který směřoval k trestnímu stíhání obviněného, anebo šlo jen o formální snahu a alibistický počin, je nutné vycházet z celého stavu věci, jak byl v této době již znám. Jak Nejvyšší soud výše shrnul, ve zprávách došlých na Okresní soud v Prostějově dne 23. 9. 2003 a 31. 10. 2003 policie sdělila, že obviněný F. K. se zdržoval v obci P., kde jednak pracoval na pile, a jednak zde bydlel u J. B. Pokud by po spojení věcí (nebo kdykoliv předtím) měl soud skutečnou snahu ve věci nařídit hlavní líčení a obviněného k němu předvolat, bylo příznačné, že měl pátrání po obviněném a své pokyny ke zjištění jeho pobytu zaměřit na tuto poslední známou adresu. Předseda senátu však takto nepostupoval a bez ohledu na obsah spisu pouze paušálně vyžádal dne 16. 8. 2006 nové dotazy. Nutné je též zdůraznit, že pro krátkost času, který v této době již zbýval do promlčení trestního stíhání, lze na formálnost uvedeného postupu usuzovat i z toho, že soud tento dotaz činil písemným pokynem kanceláři, namísto, aby volil operativnější prostředky např. fax, e-mail, telefonickou předběžnou žádost atd., jimiž by mohl rychleji zjistit skutečnosti významné pro ověření současného pobytu obviněného, vytvořit si tím podklad pro jeho předvolání a zamezit nepřerušení běhu promlčení doby. Nelze vyloučit ani to, že soud mohl současně s vyžádáním uvedených zpráv též hlavní líčení nařídit a na adresu dodatečně zjištěného pobytu obviněného poté předvolat.


Pokud předseda senátu naznačeným způsobem nepostupoval, je nutné shora uvedenou žádost ze dne 16. 8. 2006 chápat pouze jako formální úkon (přiměřeně též rozhodnutí č. 24/2006 Sb. rozh. tr.).


Usnesení o spojení věcí ze dne 31. 7. 2006, sp. zn. 3 T 175/2003 má rovněž povahu pouze formální a nezpůsobilo přerušení trestního stíhání, o čemž svědčí i to, že po tomto rozhodnutí nenásledoval žádný další úkon, který by zaručoval úspěšné pokračování v projednávání této trestní věci. Uvážíme-li z právních hledisek shora rozvedených, okolnosti, za nichž byl v této konkrétní věci uvedený úkon učiněn, je nutné posuzovat i to, že k němu došlo již po uplynutí převážné délky promlčecí doby, tedy konkrétně 40 dní před jejím skončením. V této souvislosti navíc nelze přehlédnout, že státní zástupce již při podání obžaloby ve věci sp. zn. 3 T 175/2003 dne 9. 9. 2003 v obžalobě navrhoval spojení této trestní věci obviněného F. K. s věcí sp. zn. 3 T 114/2003. Poté, co ke spojení došlo až 31. 7. 2006, a bylo možné o celém skutku rozhodovat v jednom řízení, nenásledoval žádný úkon, který by nasvědčoval snaze o urychlené ukončení věci např. tím, že by bylo nařízeno hlavní líčení. Je tak zřejmé, že se v tomto konkrétním případě nejednalo o úkon, jehož provedení by skutečně sledovalo trestní stíhání pachatele, a proto mu nelze přiznat schopnost vyvolat účinky uvedené v ustanovení § 67 odst. 3 tr. zák.


Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že po datu 9. 9. 2003, kdy byla podána obžaloba ve věci sp. zn. 3 T 175/2003, nebyl proveden ze strany soudu žádný úkon, který by směřoval k přímému projednání předmětné trestní věci, a proto k promlčení trestního stíhání došlo dne 9. 9. 2006.


Ze všech těchto skutečností a právních úvah Nejvyšší soud shledal usnesení Okresního soudu v Prostějově ze dne 14. 12. 2006, sp. zn. 3 T 114/2003 a Krajského soudu v Brně ze dne 30. 1. 2007, sp. zn. 8 To 22/2007, v zásadě správnými, neboť soudy nepochybily, pokud stanovily, že došlo k promlčení trestního stíhání a toto z důvodu uvedeného podle § 11 odst. 1 písm. b) tr. ř. zastavily. Věcnou správnost tohoto postupu nemění okolnost, že Nejvyšší soud na základě shora rozvedených úvah dobu promlčení určil jinak, než bylo stanoveno v napadených rozhodnutích.


Na základě těchto důvodů bylo dovolání nejvyšší státní zástupkyně posouzeno jako nedůvodné a bylo podle § 265j tr. ř. zamítnuto.





P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.


V Brně dne 11. července 2007


Předsedkyně senátu:


JUDr. Milada Šámalová