8 Tdo 740/2009
Datum rozhodnutí: 24.06.2009
Dotčené předpisy:




8 Tdo 740/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. června 2009 o dovolání obviněné I. V., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. 3. 2009, sp. zn. 9 To 106/2009, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 12 T 12/2008, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněné I. V. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 8. 12. 2008, sp. zn. 12 T 12/2008, byla obviněná I. V. uznána vinnou trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. částečně dokonaným a částečně nedokonaným ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák. k § 250 odst. 1, 2 tr. zák., kterého se podle popsaných skutkových okolností dopustila tak, že v době od 13. 4. 2006 do 14. 8. 2006 v B. na M., přislíbila celkem čtrnácti uvedeným osobám poskytnutí nebankovní půjčky, na základě čehož si nechala zaplatit poplatky za zajištění půjčky, činící v celkové výši částku 47.200,- Kč, které si ponechala pro vlastní potřebu, když dále požadovala zaplacení dalších poplatků za zajištění půjčky v celkové výši 4.500,- Kč, přestože věděla, že nebude schopna přislíbené finanční prostředky zajistit, a ani tak nehodlala učinit. Rozsudek dále obsahuje jména konkrétních poškozených a částky, které od nich získala. Celkem tak způsobila škodu včetně té, která hrozila, ve výši 60.000,- Kč.

Za tento trestný čin byla obviněná podle § 250 odst. 2 tr. zák. odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání 24 měsíců, jehož výkon byl podle § 60a odst. 1, § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří roků, a současně byl nad obviněnou vysloven dohled. Bylo také rozhodnuto o náhradě škody.

Proti rozsudku podala obviněná odvolání, o kterém Krajský soud v Brně usnesením ze dne 11. 3. 2009, sp. zn. 9 To 106/2009, rozhodl tak, že jej podle § 253 odst. 1 tr. ř. zamítl jako opožděně podané.

Obviněná prostřednictvím obhájkyně JUDr. V. Ž. podala proti shora uvedenému usnesení odvolacího soudu dovolání, které opřela o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), k) a l) tr. ř., k nimž jednotlivě zmínila, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř., uplatňuje jen z opatrnosti, s ohledem na možnost, že v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný, a pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. uvedla, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, ač v řízení mu předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvedla, že měla být zproštěna obžaloby podle § 226 písm. a) tr. ř., popř. § 226 písm. b) tr. ř. pro nedostatek subjektivní stránky, neboť neměla v úmyslu poškozené podvést. Obviněná poukázala na to, že v rámci předmětu své živnosti nabízela zprostředkování peněz formou úvěru nebo půjček, klienty informovala o tom, že je pouze zprostředkovatelka, mandatářka, kterou klienti zmocnili k tomu, aby pro ně sehnala finanční prostředky, a to prostřednictvím plné moci k mandátní smlouvě. Za tyto služby měla sjednanou určitou provizi a klienti podepsali dohodu o provedení práce a složení provizní odměny. Obviněná též zdůraznila, že byla s poškozenými uzavřena dohoda o sjednání půjčky jako závazek do budoucna v případě, že bude poskytnuta investorem klientovi půjčka. K zajištění pohledávek byla sepsána a podepsána bianko směnka, která by se v případě, že by nedošlo k odkoupení pohledávky, anulovala. Klienti byli dále informováni, že směnka bude nabídnuta investorovi, případně třetí osobě k odkoupení, a teprve v případě, že k odkoupení dojde, budou jim vyplaceny investorem nebo odkupitelem finanční prostředky. Peníze poškození měli obdržet do dvou měsíců od odprodeje směnek, nikoli od podpisu mandátní smlouvy, a dále byli informováni o tom, že k odkupu nemusí dojít vůbec. Obviněná jednala s Č. i. a f. s., s. r. o., v Praze (dále jen Č. ), kterou se cítí být podvedena, neboť Č. požadovala zaplacení 1 % minimální ceny prodeje pohledávek, za kterou budou pohledávky nabízeny k odkupu a teprve po jeho zaplacení měla Č. právo obchodovat se směnkami, obviněná však uhradila pouze část ceny prodeje pohledávek, a to ve výši 6.000,- Kč, neboť od klientů větší částku v té době neobdržela. Bez vědomí obviněné a v rozporu se smlouvou pak Č. začala vymáhat po jejich klientech pohledávky, které navíc nebyly splatné a nebylo je možno vymáhat, protože originály směnek měla a má v držení a nikdy je Č. nepředala. Dovolatelka dále uvedla, že neměla v úmyslu poškozené podvést, ale jejím úmyslem bylo za určitou provizi opatřit jako zprostředkovatel svým klientům finanční prostředky. Ve chvíli, kdy na ni poškození podali trestní oznámení, zabránili jí realizovat podnikatelský záměr, proto obviněná nenaplnila skutkovou podstatu trestného činu podvodu po objektivní ani po subjektivní stránce, když se jednalo o běžný obchodně právní vztah.

V závěru dovolání obviněná z výše uvedených důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. 3. 2009, sp. zn. 9 To 106/2009 a současně zrušil i rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 8. 12. 2008, sp. zn. 12 T 12/2008, a to ve výroku o vině, ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody s tím, aby byla zrušena také další rozhodnutí na zrušený rozsudek a usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Městskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Pokud by dovolací soud podle § 265m odst. 1 tr. ř. sám ve věci rozhodl, navrhla dovolatelka, aby byla zproštěna obžaloby podle § 226 písm. a) tr. ř., popřípadě § 226 písm. b) tr. ř.

Dovolání bylo v souladu s § 265h tr. ř. zasláno Nejvyššímu státnímu zastupitelství, které však do dne konání neveřejného zasedání nezaslalo písemné vyjádření.

Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda byly naplněny podmínky pro podání dovolání z formálních hledisek. Především posuzoval, zda je dovolání obviněné přípustné.

Přípustnost dovolání vymezuje ustanovení § 265a tr. ř., z něhož vyplývá, že o nepřípustné dovolání jde tehdy, jestliže je jím napadáno jiné rozhodnutí, než je rozhodnutí soudu ve věci samé ve smyslu § 265a odst. 1, 2 tr. ř., což je např. i za situace, když se jím dovolatel domáhá přezkoumání rozhodnutí, které nepřezkoumával a nebyl povinen soud druhého stupně věcně přezkoumat.

K tomu považuje Nejvyšší soud za nutné nejprve uvést, že dovoláním obviněné je napadáno usnesení odvolacího soudu, jímž bylo její odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně zamítnuto podle § 253 odst. 1 tr. ř. K meritornímu přezkoumání rozsudku soudu prvního stupně tedy nedošlo, ale bylo zamítnuto jen z formálních důvodů proto, že obviněná odvolání nepodala včas, ale učinila tak až po uplynutí lhůty stanovené v § 248 odst. 1 tr. ř.

Z taxativního výčtu dovolacích důvodů uvedených v ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l), odst. 2 tr. ř. na tuto situaci dopadá toliko dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., podle něhož je možné dovolání podat, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 v písmenech a) až k) tr. ř. Zmíněný důvod podle uvedené dikce obsahuje dvě alternativy, a je dán při naplnění alespoň jedné z nich. U první se tak stane, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Uvedená alternativa dovolacího důvodu má procesní charakter a má zabránit porušení práva na přístup strany k druhé instanci, a to zejména ve formě odmítnutí nebo zamítnutí opravného prostředku bez věcného přezkoumání napadeného rozhodnutí.

Druhá alternativa dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., je splněna tehdy, když v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., byl dán některý z důvodů dovolání uvedených v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Je však nutné poznamenat, že v případě této varianty, nelze dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. uplatnit, jestliže odvolací nebo stížnostní soud nemohl vůbec věcně přezkoumat rozhodnutí soudu prvního stupně proto, že řádný opravný prostředek nesplňoval náležitosti obsahu odvolání, byl skutečně podán opožděně, osobou neoprávněnou nebo opětovně poté, co se oprávněná osoba vzdala opravného prostředku. Dovolání podané s poukazem na tyto důvody [a nikoli na první alternativu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.], musí být odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. jako nepřípustné (k tomu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2003, sp. zn. 5 Tdo 1135/2003, uveřejněné v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, sešit 2, r. 2004, č. T 655 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2003, sp. zn. 7 Tdo 1464/2003, uveřejněné v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, sešit 3, r. 2004, č. T 666). Tento způsob rozhodnutí vychází z toho, že rozhodnutí soudu druhého stupně (§ 265a odst. 1, 2 tr. ř.) lze dovoláním napadat pouze v tom rozsahu, v jakém byl tento soud oprávněn a povinen přezkoumat rozhodnutí soudu prvního stupně (§ 254 tr. ř.).

Ve vztahu k podanému dovolání je však nutné uvést, že obviněná v něm dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. sice označila, ale jeho existenci shledala toliko ve vztahu k dovolání podanému s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který je naplněn, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Ve vztahu k tomuto dovolacímu důvodu obviněná v dovolání uvedla pouze výhrady týkající se nesprávně zjištěného skutkového stavu, když podle ní nedošlo k takovým okolnostem, které by mohly vést k naplnění skutkové podstaty trestného činu podvodu, jímž byla uznána vinnou. V dovolání také zdůraznila, že soud prvního stupně nevyhověl jejím návrhům na doplnění dokazování. Jak je patrné, tyto argumenty nikterak nebrojí proti postupu odvolacího soudu, jak vyplývá ze smyslu ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., a jak je výšeno uvedeno. Naopak se obviněná s tím, že bylo její odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně jako opožděně podané zamítnuto podle § 253 tr. ř., ztotožnila. Jak totiž z obsahu podaného dovolání vyplývá, ve vztahu k této skutečnosti obviněná nezmínila žádnou výhradu ani pochybnost, a lze říci, že o této okolnosti v rámci svého mimořádného opravného prostředku zcela pomlčela.



Vzhledem ke všem těmto skutečnostem, když bylo shledáno, že v projednávané věci odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně vůbec věcně nepřezkoumával, a ani tak učinit nemohl, protože obviněná odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně podala opožděně, není proti takovému rozhodnutí odvolacího soudu dovolání obviněné podané toliko s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) a l), v jeho druhé alternativě, tr. ř. přípustné.

Nejvyšší soud ze všech těchto důvodů dovolání obviněné I. V. podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. jako nepřípustné odmítl.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 24. června 2009

Předsedkyně senátu:

JUDr. Milada Šámalová