8 Tdo 717/2009
Datum rozhodnutí: 15.07.2009
Dotčené předpisy:




8 Tdo 717/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. července 2009 o dovolání obviněného J. M., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 5. 3. 2009, sp. zn. 9 To 97/2009, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 1 T 94/2008, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. M. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 19. 11. 2008, sp. zn. 1 T 94/2008, byli obvinění J. M., S. S. a M. Z. uznáni vinnými majetkovou trestnou činností popsanou v bodech 1) až 4) jeho výroku. Obviněný J. M. (dále jen obviněný , příp. dovolatel ) byl vedle toho v bodě 5) rozsudku uznán vinným, že:

blíže nezjištěného dne v měsíci listopadu 2007 v místě svého bydliště v K. na ulici N. předal obviněnému S. S. pervitin (metamfetamin) o hmotnosti cca 0,250 g (tzv. 2 čárky), který náleží mezi psychotropní látky zařazené na seznamu II. podle přílohy č. 5 k zákonu č. 167/1998 Sb., a to jako odměnu za občanský průkaz, řidičský průkaz a mobilní telefon zn. Sony Ericsson K300i, které obviněný S. S. a M. Z., dne 1. 11. 2007 odcizili B. M., a následně předali obviněnému J. M. .

Takto zjištěné jednání obviněného soud právně kvalifikoval jako trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek podle § 187 odst. 1 tr. zák. a podle § 187 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. mu uložil za tento trestný čin a za trestné činy majetkového charakteru úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon podle § 60a odst. 1 tr. zák. a § 58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu pěti let s dohledem, a povinnost nahradit jednotlivým poškozeným způsobenou škodu.

Proti tomuto rozsudku podal státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Hodoníně v neprospěch obviněného odvolání, které zaměřil proti výroku o trestu. Rozsudek napadl odvoláním rovněž obviněný, a to výhradně ve výroku, jímž byl uznán vinným trestným činném nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek podle § 187 odst. 1 tr. zák. O těchto odvoláních rozhodl Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 5. 3. 2009, sp. zn. 9 To 97/2009, tak, že k odvolání státního zástupce podle § 258 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek ve výroku o trestu obviněného zrušil a za podmínek § 259 odst. 3, 4 tr. ř. nově rozhodl tak, že podle § 187 odst. 1 tr. zák., za použití § 35 odst. 1 tr. zák., mu uložil úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců, pro jehož výkon jej podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou. Odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. zamítl.

Obviněný s takovýmto rozhodnutím odvolacího soudu nesouhlasil a prostřednictvím obhájce JUDr. J. K. podal proti výroku, jímž byl uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek podle § 187 odst. 1 tr. zák. dovolání, které opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř.

Dovolatel, přestože v úvodu svého podání uvedl, že si je vědom toho, že dovolání nelze podávat ze skutkových důvodů, trval na tom, že hodnocení důkazů je v extrémním rozporu s provedenými důkazy. V této souvislosti pak ze svého hlediska hodnotil důkazní situaci a namítal, že jediným důkazem proti němu byla osamělá, nevěrohodná a účelová výpověď spoluobviněného S. S. z přípravného řízení, kterou navíc u hlavního líčení změnil.

Obviněný dále namítal, že látka, kterou jinému opatřil, nebyla psychotropní, přičemž odkázal na výpověď této osoby (zřejmě měl na mysli spoluobviněného S. S.) u hlavního líčení, a že se jednalo o vcelku nepatrné množství látky. Jakkoliv připustil, že skutková podstata trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek podle § 187 odst. 1 tr. zák. neobsahuje množství látky, trval na tom, že k naplnění kriteria společenské nebezpečnosti je nutné, aby se jednalo o významné množství psychotropní látky. Je proto přesvědčen, že není dána společenská nebezpečnost jeho jednání ve smyslu § 3 odst. 2 tr. zák., když stupeň nebezpečnosti činu pro společnost je nepatrný.

Dovolatel soudu druhého stupně rovněž vytkl, že nenapravil pochybení vytýkaná v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a s jeho odvoláním se vypořádal pouze v obecné rovině. V závěru svého podání proto navrhl, aby Nejvyšší soud napadená rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil v celém rozsahu a podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal věc Krajskému soudu v Brně k novému projednání a rozhodnutí. Alternativně pak navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265m odst. 1 tr. ř. ve věci rozhodl sám tak, že jej obžaloby zprostí z důvodu uvedeného v § 226 písm. a) tr. ř. S ohledem na skutečnost, že je ohrožen nástupem trestu odnětí svobody, obviněný požádal, aby předseda senátu Nejvyššího soudu rozhodl podle § 265o odst. 1 tr. ř. o odkladu výkonu tohoto trestu, což odůvodnil svým vážným zdravotním stavem.

K podanému dovolání se ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství v Brně (dále jen státní zástupce ) a uvedl, že z námitek obviněného vyplývá, že jejich část směřuje do oblasti skutkových zjištění a deklarovanému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jinému dovolacímu důvodu obsahově neodpovídá. Jsou to námitky, ve kterých dovolatel provedl vlastní hodnocení důkazů a napadal věrohodnost usvědčující výpovědi spoluobviněného S. S. z přípravného řízení. Dovolacímu důvodu neodpovídají ani námitky, kterými obviněný zpochybnil charakter látky předané tomuto spoluobviněnému. K těmto námitkám nelze při rozhodování o dovolání přihlížet.

Z hlediska uplatněného dovolacího důvodu státní zástupce považoval za relevantní pouze námitku, podle níž vzhledem k nepatrnému množství předané látky není naplněna materiální stránka souzeného trestného činu. Současně však k ní uvedl, že ustanovení § 187 odst. 1 tr. zák. nestanoví, jaké množství psychotropní látky (nebo jiné látky v tomto ustanovení uvedené) se vyžaduje ke spáchání tohoto trestného činu, a že k trestnímu postihu v zásadě postačuje, pokud je některým ze způsobů v tomto ustanovení uvedených nakládáno s jakýmkoli množstvím takové látky. Přesto je vždy na místě z hlediska stupně nebezpečnosti činu pro společnost posuzovat konkrétní okolnosti případu. Je skutečností, že nalézací soud ve vztahu k množství a druhu předané látky (mimo zjištění, že jde o látku psychotropní) učinil pouze stručné konstatování o menším rozsahu trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek podle § 187 odst. 1 tr. zák. V této souvislosti však považoval za nutné uvést, že množství 0,25 g metamfetaminu představuje orientačně pět běžných dávek průměrného konzumenta této psychotropní látky. V kontextu se skutečností, že k naplnění formálních znaků jmenovaného trestného činu postačuje opatření jakéhokoli množství psychotropní látky jiné osobě, nelze opatření metamfetaminu ve shora uvedeném množství z hlediska způsobilosti takovéhoto množství metamfetaminu ohrozit lidskou psychiku a lidské zdraví považovat za natolik bezvýznamné, aby konkrétní stupeň nebezpečnosti činu pro společnost neodpovídal ani nejlehčím v praxi se běžně vyskytujícím případům trestného činu podle § 187 odst. 1 tr. zák. (odkázal přitom na rozhodnutí č. 43/1996 Sb rozh. trest.). Skutek v podobě vylíčené v tzv. skutkové větě proto vykazuje nejen formální, ale i materiální znaky trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek podle § 187 odst. 1 tr. zák.

Státní zástupce proto uvedl, že dovolací námitky uplatněné obviněným v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tomuto dovolacímu důvodu zčásti neodpovídají a zčásti jde o námitky zjevně nedůvodné.

Pokud se týká dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., státní zástupce ve svém vyjádření uvedl, že obviněný dovolání opřel o tu jeho část, podle které bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., ačkoli byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k); konkrétně se mělo jednat o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Protože rozhodnutí soudu prvního stupně vadou uvedenou v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zatíženo nebylo, není důvodně uplatněn ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.

V závěru svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, protože jde o dovolání zjevně neopodstatněné, a aby takovéto rozhodnutí učinil podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že v této trestní věci je dovolání přípustné § 265a odst. 2 písm. a), h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou § 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.

Obviněný ve svém podání uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., na jeho základě lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.

Z předchozího textu je zřejmé, že tento dovolací důvod obviněný uplatnil v jeho druhé alternativě, neboť tvrdil, že v řízení, které předcházelo vydání napadeného rozhodnutí, byl dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tato alternativa by v dané věci mohla být naplněna pouze ze předpokladu, že by napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející bylo skutečně zatíženo hmotně právními vadami v citovaném důvodu dovolání předpokládanými.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.

V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení . Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

Nejvyšší soud se z těchto hledisek nejprve věnoval opodstatněnosti dovolacích námitek obviněného a shledal, že převážná jejich část směřuje do skutkových zjištění, jak je učinily soudy nižších stupňů. Dovolatel zpochybnil jednak věrohodnost usvědčující výpovědi spoluobviněného S. S., jednak charakter látky tomuto spoluobviněnému předané. Takové námitky však nelze považovat za naplňující zvolený ani žádný jiný dovolací důvod, neboť představovaly pouhý pokus obviněného o vlastní konstrukci alternativního skutkového děje, nikoliv výhrady k nesprávnému podřazení výsledků provedeného dokazování pod příslušná ustanovení trestního zákona. Pokud by dovolatel uplatnil pouze tyto výhrady, musel by Nejvyšší soud jeho dovolání odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Dovolatel však ve svém mimořádném opravném prostředku uplatnil také námitky, které jsou pod citovaný dovolací důvod podřaditelné. Jednalo se zejména o argumenty, jimiž brojil proti naplnění materiální stránky posuzovaného trestného činu. Nejvyšší soud však shledal, že jde o námitky zjevně neopodstatněné.

Pro spolehlivé posouzení otázky, zda obviněný svým jednáním naplnil veškeré zákonné znaky skutkové podstaty shora uvedeného trestného činu či nikoliv, je rozhodující nejen skutek uvedený ve výroku o vině v rozsudku soudu prvého stupně, ale i na něj navazující tzv. právní věta. Právě z ní vyplývá, že obviněný neoprávněně jinak jinému opatřil psychotropní látku .

K tomu je zapotřebí alespoň stručně a v obecné rovině uvést, že trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek podle § 187 odst. 1 tr. zák. se dopustí ten, kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabízí, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed.

Z uvedené zákonné citace je zřejmé (a v tom lze souhlasit s dovolatelem), že trestní zákon na rozdíl od ustanovení § 187a tr. zák. nestanoví, jaké množství jedu, omamné nebo psychotropní látky, přípravku obsahujícího omamnou nebo psychotropní látku nebo prekursoru se vyžaduje ke spáchání tohoto trestného činu.

Z účelu tohoto ustanovení však vyplývá, že k trestnímu postihu stačí jakékoliv množství takovéto látky [srov. i novelizaci § 30 odst. 1 písm. b), e), f) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, provedenou zákonem č. 112/1998 Sb. současně s novelizací trestního zákona]. Je však třeba vždy z hlediska stupně nebezpečnosti činu pro společnost (srov. § 3 odst. 2, 4 tr. zák.) posuzovat konkrétní okolnosti případu, zejména druh a účinnost konkrétního jedu, omamné nebo psychotropní látky, zda zjištěné množství v daném případě a v jaké intenzitě bylo způsobilé ovlivnit psychiku člověka nebo ohrozit jeho zdraví příp. i život.

Při aplikaci těchto obecných zásad na posuzovaný případ je třeba v prvé řadě konstatovat, že skutková část výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s odpovídající částí odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů obsahuje konkrétní skutková zjištění, která odpovídají tzv. právní větě rozsudku a vyjadřují všechny zákonné znaky trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek podle § 187 odst. 1 tr. zák.

Ve vztahu k dovolateli a ke konkrétním jím relevantně uplatněným námitkám je pak významná především otázka, zda množství 0,25 g metamfetaminu již představuje takové množství psychotropní látky, které je schopné ohrozit lidskou psychiku a lidské zdraví natolik, aby konkrétní stupeň nebezpečnosti činu pro společnost bylo možno považovat za vyšší než nepatrný.

Podle § 3 odst. 4 tr. zák. je stupeň nebezpečnosti činu pro společnost určován zejména významem chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsobem provedení činu a jeho následky, okolnostmi, za kterých byl čin spáchán, osobou pachatele, mírou jeho zavinění a jeho pohnutkou. Čin, jehož stupeň nebezpečnosti pro společnost je nepatrný, není trestným činem, i když jinak vykazuje znaky trestného činu (§ 3 odst. 2 tr. zák.).

Při úvahách o tom, zda obviněný naplnil materiální znak posuzovaného trestného činu, je nutno podle praxe soudů vycházet z toho, že již stanovením formálních znaků určité skutkové podstaty zákon předpokládá, že při jejich naplnění v běžně se vyskytujících případech bude stupeň nebezpečnosti činu pro společnost zpravidla vyšší než nepatrný. Ustanovení § 3 odst. 2 tr. zák. se při naplnění formálních znaků určité skutkové podstaty uplatní jen tehdy, když stupeň nebezpečnosti činu v konkrétním případě nebude odpovídat ani běžně se vyskytujícím případům trestného činu této skutkové podstaty (srov. rozhodnutí č. 43/1996 Sb. rozh. tr.). O to se v posuzovaném případě evidentně nejednalo.

Nejvyšší soud v tomto směru přisvědčil správnosti argumentace státního zástupce obsažené v jeho vyjádření k podanému dovolání, že množství 0,25 g metamfetaminu představuje orientačně pět běžných dávek průměrného konzumenta této psychotropní látky, a že v kontextu se skutečností, že k naplnění formálních znaků jmenovaného trestného činu postačuje opatření jakéhokoli množství psychotropní látky jiné osobě, nelze opatření metamfetaminu ve shora uvedeném množství z hlediska způsobilosti takovéhoto množství metamfetaminu ohrozit lidskou psychiku a lidské zdraví považovat za natolik bezvýznamné, aby konkrétní stupeň nebezpečnosti činu pro společnost neodpovídal ani nejlehčím v praxi se běžně vyskytujícím případům trestného činu podle § 187 odst. 1 tr. zák.

Nejvyšší soud se proto s právním posouzením zjištěného skutku ztotožnil a z výše uvedených důvodů dospěl k závěru, že výhrady obviněného nemají opodstatnění, neboť rozsudek soudu prvního stupně ani rozsudek odvolacího soudu vytýkanými vadami netrpí. Oba soudy v souladu se zákonem vyložily a řádně odůvodnily všechny rozhodné závěry z hlediska jimi použité právní kvalifikace a v jednání obviněného zcela správně shledaly naplnění skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 tr. zák.

Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§ 265h odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Učinil tak v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Pokud obviněný ve svém podání rovněž navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodl o odkladu výkonu rozhodnutí, je zapotřebí uvést, že o takovém podnětu dovolací soud nerozhodoval. Předseda senátu soudu prvního stupně v předkládací zprávě návrh na odklad výkonu rozhodnutí ve smyslu § 265h odst. 3 tr. ř. neučinil a předseda senátu Nejvyššího soudu důvody pro případný postup podle § 265o odst. 1 tr. ř. neshledal.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 15. 7. 2009

Předseda senátu:

JUDr. Jan B l á h a