8 Tdo 715/2009
Datum rozhodnutí: 18.06.2009
Dotčené předpisy:




8 Tdo 715/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud jako soud dovolací rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. června 2009 o dovolání, které podal obviněný I. S., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 2. 2009, sp. zn. 7 To 11/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 4 T 90/2008, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 28. 11. 2008, sp. zn. 4 T 90/2008, byl obviněný I. S. uznán vinným trestným činem vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zák., jehož se podle popsaných skutkových zjištění dopustil tím, že dne 23. 9. 2005 a 27. 10. 2005 v bydlišti poškozeného Š. Z., na adrese N., okres P., pod výhrůžkami ublížení na zdraví a pod psychickým nátlakem spočívajícím ve vyptávání se na děti poškozeného, ho donutil podepsat listiny, a to Smlouvu o dílo ze dne 23. 9. 2005 se společností V., s. r. o., se sídlem L., P., Dohodu o přistoupení k závazku ze dne 27. 10. 2005, a v důsledku těchto událostí poškozený Š. Z. již bez přímého nátlaku, pod vlivem přetrvávajících obav o svůj život a rodinu, dne 20. 12. 2005 v P., M., v kanceláři notáře M. F. podepsal Notářský zápis o uznání závazku, dohodě o splatnosti závazku a o dohodě o přímé vykonatelnosti notářského zápisu ze dne 20. 12. 2005, přičemž obviněný věděl, že všechny tyto listiny jsou fiktivní a údajná půjčka ve výši 310.995,- Kč Š. Z. osobně ve skutečnosti poskytnuta nebyla.

Za tento trestný čin byl obviněný podle § 235 odst. 1 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku. Podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří roků.

Městský soud v Praze, jako soud odvolací usnesením ze dne 10. 2. 2009, sp. zn. 7 To 11/2009, odvolání obviněného podané proti shora uvedenému rozsudku soudu prvního stupně podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.

Obviněný proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal prostřednictvím obhájce Mgr. J. K. dovolání opřené o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., protože napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení, když není zřejmé, zda popsaný skutek je trestným činem. Soudům obou stupňů vytkl, že chybně posoudily otázky vycházející z občanskoprávní problematiky. Odkázal na rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 5. 3. 2008, sp. zn. 32 C 47/2007, který nabyl právní moci dne 23. 5. 2008, jímž byla žaloba, kterou podal Š. Z. na určení neplatnosti Notářského zápisu ze dne 20. 12. 2005, č. j. N 581/2005, NZ 537/2005, zamítnuta. Obviněný dále rozvedl průběh řízení a provedené důkazy v uvedené civilní věci, a poukázal i na odůvodnění předmětného rozhodnutí, podle něhož vzal občanskoprávní soud za prokázané, že notářský zápis, jehož obsahem byla i smlouva o půjčce, byl učiněn svobodně, vážně a bez jakéhokoliv nátlaku. Obviněný dále uvedl, že s ohledem na právní moc zmíněného civilního rozsudku byla zahájena exekuce vedená E. ú., proti níž poškozený podal námitky, které byly zamítnuty jako nedůvodné. Na základě těchto skutečností obviněný dovodil, že poškozenému v souvislosti s úhradou jeho pohledávky v částce 310.995,- Kč nikdy nevyhrožoval ublížením na zdraví a nevystavoval jej psychickému nátlaku, aby ho donutil podepsat listiny k plnění závazku, jež nakonec získaly podobu výše uvedeného Notářského zápisu. Z těchto důvodů obviněný shledal, že v jeho činu není možné shledávat žádný trestný čin, když skutek, jak je popsán v obžalobě, se nestal.

V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) z podnětu tohoto dovolání usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 2. 2009, sp. zn. 7 To 11/2009, zrušil, jakož i další rozhodnutí na citované usnesení navazující.

K podanému dovolání se v souladu s ustanovením § 265h odst. 2 tr. ř., vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství, který nejprve poukázal na podmínky, za nichž lze dovolání na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podat, a s ohledem na obsah podaného dovolání konstatoval, že obviněný jej námitkami uvedenými v dovolání nenaplnil. Podle státního zástupce obviněný rozvedenými výhradami, jimiž poukazoval na rozsudek a řízení jemu předcházející v občanskoprávní věci týkající se žaloby na určení neplatnosti předmětných notářských zápisů, se snažil zpochybnit způsob, jakým soudy obou stupňů v rámci trestního řízení hodnotily provedené důkazy, zejména svědeckou výpověď poškozeného, jemuž uvěřily. Předmětný dovolací důvod nenaplnil, protože brojil výhradně proti skutkovým a nikoliv právním skutečnostem. Státní zástupce nepovažoval za důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani ty výhrady, jimiž obviněný poukazoval na průběh exekučního řízení. K tomu státní zástupce zmínil, že uvedené nedostatky lze napravit cestou obnovy řízení. Vzhledem k tomu, že státní zástupce dovolání obviněného shledal podaným z jiného než z taxativně uvedených důvodů § 265b odst. 1, 2 tr. ř., navrhl, aby toto dovolání Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.

Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou podle § 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dále musel posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť dovolání lze podat jen z důvodů taxativně uvedených v § 265b tr. ř. V uvedené souvislosti považuje Nejvyšší soud za potřebné uvést, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení § 265b tr. ř. nemůže být pouze formální; Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v § 265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonných dovolacích důvodů, nikoli jen jejich označení, je zároveň podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (k tomu viz usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05).

Nejvyšší soud též zdůrazňuje, že je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, či dovozuje jiné procesní postupy, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, II. ÚS 760/02, III. ÚS 282/03, IV. ÚS 449/03). Na podkladě žádného dovolacího důvodu, jak jsou vymezeny v ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno.

Jak z obsahu podaného dovolání plyne, obviněný své výhrady založil na skutečnosti, že se činu nedopustil s tím, že okolnosti vyznačené ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně se nestaly. Na podporu svého názoru, že skutek, tak jak je ve výroku o vině popsán, nespáchal, argumentoval rozhodnutím v občanském řízení. S poukazem na věc vedenou u Obvodního soudu pro Prahu 4, sp. zn. 32 C 47/2007, zpochybňoval správnost způsobu hodnocení důkazů provedených v trestním řízení.

Tyto výtky po obsahové (materiální) stránce nelze považovat za výhrady právní povahy. Obviněný své tvrzení o nesprávnosti právní kvalifikace skutkové podstaty trestného činu vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zák. nezaložil na právních vadách, ale opíral je primárně o jiné skutkové okolnosti, než které byly na základě výsledků provedeného dokazování zjištěny.

S ohledem na to, že obviněný své námitky týkající se nesprávné právní kvalifikace vystavěl na nesouhlasu se skutkovým zjištěním, nelze je pokládat za výhrady uplatněné v souladu s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Nad rámec uplatněného dovolacího důvodu považuje Nejvyšší soud za vhodné uvést, že soud prvního stupně i odvolací soud se zabývaly otázkami rozhodnými pro učiněný závěr o vině obviněného. Zejména posuzovaly výpověď poškozeného, a to nikoli osamoceně, ale v souladu se všemi dalšími ve věci provedenými důkazy, např. výpovědí Š. G., který slyšel, jak obviněný poškozenému újmou na zdraví při požadavku na vydání peněz vyhrožoval, tak i svědka J. Z., který naopak vypovídal v souladu s obhajobou obviněného, které však, z důvodů, jež podrobně vyložil, neuvěřil. Soud prvního stupně posuzoval i obsahy zajištěných listinných důkazů a vysvětlil, že jako svědka notáře JUDr. M. F. nevyslechl, protože i z výpovědi samotného poškozeného vyplynulo, že v rámci jednání u notáře, obviněný vůči poškozenému nevyvíjel žádný nátlak, a celé jednání proběhlo bez jakýchkoliv známek předchozího donucování. Soud též rozvedl, z jakých důvodů své rozhodnutí opřel právě o výpověď poškozeného, zatímco tvrzením, o nichž vypovídali obviněný a svědek J. Z., neuvěřil a považoval je za nevěrohodné. Soud doložil, že uvedené výpovědi s ostatními ve věci provedenými důkazy nekorespondují.

Odvolací soud se rovněž s obdobnými výhradami, jež posuzoval i soud prvního stupně, zabýval a zkoumal zejména to, zda soud prvního stupně provedené důkazy hodnotil v souladu s ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř. a při vyhodnocení všech rozhodných souvislostí, které nalézací soud akcentoval, nezjistil žádná pochybení.

Jestliže obviněný takto učiněné závěry trestních soudů, učiněné na podkladě řádně vedeného dokazování zpochybňoval výsledkem řízení ve výše zmíněné v občanskoprávní věci, je vhodné poznamenat, že uvedené civilní řízení, řešící otázku platnosti notářských zápisů, jež poškozený napadl, nemá žádný dopad na výsledky řízení v projednávané trestní věci, protože ji pro závěr o tom, zda se obviněný dopustil trestného činu vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zák. nelze považovat za rozhodnou. Orgány činné v trestním řízení nejsou vázány tím, jak občanskoprávní soud rozhodl, protože samy posuzují samostatně otázky viny, za něž se považuje nejen každý znak trestného činu, uvedený ať už ve zvláštní nebo obecné části trestního zákona, ale i každou jednotlivou podmínku nutnou pro závěr, zda se jedná o trestný čin či nikoli.

Je třeba připomenout že civilní soud posuzoval okolnosti, za nichž došlo k notářskému zápisu, což je zcela jiná skutečnost, než to, za jakých okolností poškozený předmětné dohody, o nichž notář toliko učinil notářský zápis, podepsal. Rozhodně se nejednalo o otázku předběžnou ve smyslu § 9 odst. 2 tr. ř., avšak ani v takovém případě by soudy nebyly tímto rozhodnutím vázány.

S ohledem na to, že z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze relevantním způsobem uplatnit námitky proti hodnocení důkazů a výsledným skutkovým zjištěním, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že námitky obviněného stojí mimo rámec dovolacího důvodu, o který obviněný své dovolání opřel, a nedopadají ani na žádný z dalších důvodů dovolání vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř.

Nejvyšší soud s ohledem na uvedené okolnosti dovolání obviněného podle 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než jaký je uveden v § 265b tr. ř.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 18. června 2009

Předsedkyně senátu:

JUDr. Milada Šámalová