8 Tdo 712/2007
Datum rozhodnutí: 27.06.2007
Dotčené předpisy:




8 Tdo 712/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dn 27. června 2007 o dovolání obviněného J. S., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 2. 2007, sp. zn. 8 To 8/2007, který rozhodl jako soud odvolací ve věci Městského soudu v Praze ze dne 15. 12. 2006, sp. zn. 10 T 16/2006, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. S. o d m í t á .

Odůvodnění:

Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 15. 12. 2006, sp. zn. 10 T 16/2006, byl obviněný J. S. uznán vinným pokusem trestného činu vraždy podle § 8 odst. 1 k § 219 odst. 1 tr. zák., kterého se podle popsaných skutkových zjištění dopustil tak, že dne 10. 8. 2005 kolem 17.50 hod. v prvním patře v bytě poškozeného J. H., tohoto po předchozí slovní rozepři a pod vlivem alkoholu fyzicky napadl kapesním vystřelovacím nožem s čepelí o délce 110 mm a šířce 14 mm tak, že v úmyslu usmrtit, mu zasadil bodnou ránu do nadbřišku, čímž mu způsobil bodnou ránu břicha, pronikající stěnou břišní do levého laloku jater s následným krvácením do dutiny břišní, které bylo znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství posouzeno jako vážná porucha zdraví s poškozením důležitých orgánů, v důsledku čehož byl poškozený ohrožen na životě a jeho smrt byla odvrácena včasným lékařským zákrokem.

Za tento trestný čin byl obviněný J. S. odsouzen podle § 219 odst. 1 tr. zák. za užití § 40 odst. 1, 2 tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi let, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. mu byl uložen trest propadnutí věci kapesního vystřelovacího nože. Podle § 228 odst. 1 tr. zák. bylo též rozhodnuto o povinnosti obviněného zaplatit způsobenou škodu.

Tento rozsudek napadli odvoláními obviněný J. S. a poškozený J. H., o nichž Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl rozsudkem ze dne 14. 2. 2007, sp. zn. 8 To 8/2007, tak, že z podnětu odvolání obviněného podle § 258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu odnětí svobody, způsobu jeho výkonu, a ve výroku o náhradě škody a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnému J. S. podle § 219 odst. 1 tr. zák. za použití § 40 odst. 1, 2 tr. zák. uložil trest odnětí svobody v trvání šesti let a podle § 39a odst. 3 tr. zák. jej pro výkon tohoto trestu zařadil do věznice s dozorem. Odvolání poškozeného J. H. podle § 253 odst. 1 tr. ř. zamítl.

Proti citovanému rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce JUDr. R. Ch. dovolání opřené o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., přičemž toto dovolání směřoval proti výrokům, jimiž odvolací soud potvrdil rozsudek nalézacího soudu v celém výroku o vině, ztotožnil se se skutkovými závěry nalézacího soudu a s právní kvalifikací popsaného skutku. Obviněný zejména vyjádřil, že soud prvního stupně i odvolací soud čin obviněného nesprávně právně posoudily, pokud v něm shledaly pokus trestného činu vraždy podle § 8 odst. 1 k § 219 odst. 1 tr. zák. Zdůraznil, že této právní kvalifikaci neodpovídá způsob provedení činu, rozsah a intenzita užitého násilí a nebylo tak stále prokázáno naplnění subjektivních znaků skutkové podstaty tohoto trestného činu. V této souvislosti obviněný poukázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 994/2006, v této věci dříve vydané, a konstatoval, že v novém řízení, předcházejícím vydání nyní napadeného rozhodnutí, prováděném po zrušení předchozích rozhodnutí na základě uvedeného usnesení, nebyly provedeny takové důkazy, které by odstranily pochybnosti, jež Nejvyšší soud v citovaném usnesení uložil. Obviněný proto navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc přikázal odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.

K tomuto dovolání se ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství, který shledal, že výsledky dokazování svědčí pro právní závěr, že obviněný J. S. byl minimálně srozuměn s tím, že poškozenému J. H. útokem nožem může způsobit smrt, a s ohledem na rozhodné okolnosti daného případu s tím byl srozuměn [§ 4 písm. b) tr. zák.]. Proto uzavřel, že napadené rozhodnutí netrpí žádnou vadou, kterou by bylo třeba odstranit cestou dovolání jako mimořádného opravného prostředku sloužícího toliko k nápravě závažných procesních a hmotně právních vad, které jsou taxativně uvedeny v ustanovení § 265b tr. ř. Dovolání obviněného J. S. tedy zhodnotil jako zjevně neopodstatněné a jako takové je navrhl odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. a současně souhlasil, aby tak Nejvyšší soud učinil v neveřejném zasedání za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.).

S ohledem na to, že obviněný své dovolání opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Nejvyšší soud zkoumal, zda obviněným uplatněné argumenty na zákonná hlediska, pro která lze v tomto případě dovolání uplatnit, dopadají, a shledal, že obviněný svým dovoláním v souladu s označeným dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vytýkal vady v subjektivní stránce, což jsou otázky právní povahy. Nejvyšší soud proto mohl dále posuzovat, zda toto dovolání je opodstatněné.

Jak již bylo shora naznačeno, Nejvyšší soud v této trestní věci rozhoduje již podruhé, když svým předcházejícím usnesením ze dne 23. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 994/2006, dříve dovoláním napadená rozhodnutí zrušil a věc přikázal Městskému soudu v Praze, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

V návaznosti na toto rozhodnutí je proto s ohledem na obdobné námitky obviněného vhodné konstatovat, že pokus trestného činu vraždy podle § 8 odst. 1 k § 219 odst. 1 tr. zák., je trestným činem úmyslným a bylo nutné zkoumat, zda se tohoto činu obviněný dopustil v úmyslu jiného usmrtit.

Nejvyšší soud podrobně rozvedl všechny zásady vztahující se k otázce subjektivní stránky ve svém zmíněném dřívějším rozhodnutí, a proto ve vztahu k teoretickým východiskům jen odkazuje na jeho odůvodnění, neboť není potřebné je znovu opakovat. V návaznosti na to dovolací soud posuzoval, zda soudy prvního a druhého stupně respektovaly uvedené právní závěry a shledal, že v tomto směru nedošlo k žádnému pochybení a všechny otázky, které bylo nutné objasnit, byly dostatečně posouzeny a vyjádřeny. Otázkou zavinění obviněného se soudy obou stupňů zabývaly v potřebné míře a na základě doplněného dokazování si vytvořily dostatečné podklady pro závěry, které ohledně této otázky učinily a věnovaly jí velkou pozornost.

Je vhodné poukázat na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (str. 9), který po zvážení, zda se jedná o daný trestný čin, či zda nejde o trestný čin ublížení na zdraví podle § 222 odst. 1 tr. zák., jak bylo jednání obviněného J. S. původně obžalobou kvalifikováno, popřípadě o trestný čin jiný, dospěl k závěru, že obviněný se dopustil jednání pro společnost nebezpečného, které směřovalo k usmrcení jiného v úmyslu čin spáchat, přičemž k dokonání činu nedošlo. Přitom vysvětlil ze všech potřebných hledisek, že se jedná o pokus trestného činu vraždy a nikoli o jiný trestný čin, k čemuž dospěl především s ohledem na charakter předmětného nože, jeho délky ostří, závěru znalce z oboru zdravotnictví soudního lékařství o razantnosti bodnutí, ze znalosti způsobeného poranění a závěrů znalce o možných důsledcích bodnutí. Zabýval se i dalšími skutečnostmi významnými z hlediska subjektivních znaků a na základě souhrnu všech svých úvah a zjištění shledal, že čin obviněného vykazuje všechny znaky skutkové podstaty pokusu trestného činu vraždy podle § 8 odst. 1 k § 219 odst. 1 tr. zák.

Soud druhého stupně se se závěry soudu nalézacího plně ztotožnil a konstatoval, že obviněný předmětnou ránu vedl poměrně velkou silou, nešlo tedy o demonstrativní, ale vážně míněný útok, jímž poškozenému způsobil zranění popsané ve výroku rozsudku, které by bez včasné odborné lékařské pomoci vedlo ke smrti. Takové pomoci se poškozenému dostalo, a ke smrti nedošlo. Na této skutečnosti se však obviněný nijak nepodílel, protože nejen, že odmítl poskytnout poškozenému pomoc nebo tuto pomoc přivolat, ale dokonce se výslovně vyjádřil tak, že se bude na poškozeného dívat, jak chcípne (č. l. 35). Odvolací soud rovněž zdůraznil, že s ohledem na to, že toto prohlášení obviněný učinil, za situace, kdy byl poškozený již vážně ohrožen na životě, a obviněný skutečně k jeho pomoci ničím nepřispěl, nejde o demonstrativní chování, ale skutečně míněný záměr přivodit poškozenému smrt. Odvolací soud rovněž zdůraznil i další okolnosti, za nichž k útoku došlo, když zejména poukázal na nečekanost, zákeřnost a razanci útoku, který obviněný proti tělu poškozeného vedl.

Nejvyšší soud tyto úvahy považuje za přiléhavé především ve vztahu k výsledkům dokazování, které bylo soudem prvního stupně za účelem řádného objasnění otázky zavinění obviněného provedeno, a které bylo zaměřeno na prokázání všech skutečností významných pro zjištění okolností, za nichž k útoku obviněného proti tělu poškozeného došlo. Za významné je zmínit především výslech znalce z oboru zdravotnictví, soudního lékařství Doc. MUDr. P. K., který doplnil své závěry dříve uvedené a připustil, že k útoku na poškozeného, který byl postavou větší a silnější než obviněný, ze strany obviněného došlo za situace, kdy poškozený stál a skláněl se nad sedícím obviněným, který útok vedl zespodu proti břichu poškozeného. Tento mechanizmus zranění, který znalec jako možný připustil, svědčí o tom, že obviněný poškozeného zasáhl cíleně s vědomím, proti které části těla poškozeného útočí. Byla tak vyloučena dříve se nabízející pochybnost o nahodilosti tohoto jednání.

Pouze pro úplnost dovolací soud považuje za nutné upřesnit, že i když soud prvního stupně ani dovolací soud neuvedly konkrétní formu zavinění, ze všech okolností, které ve svém rozhodnutí rozvedly, je nepochybné, že se jedná o úmysl přímý podle § 4 písm. a) tr. zák., což lze dovodit zejména z tvrzení soudu prvního stupně, že obviněný poškozeného bodnul zcela úmyslně , když i slovně vyjádřil slovy, ať poškozený chcípne . I s tímto závěrem se dovolací soud ztotožnil, protože tak bylo dostatečně prokázáno, že obviněný chtěl způsobem v zákoně uvedeným ohrozit zájem tímto zákonem chráněný, tedy poškozenému přivodit smrt, jak upravuje § 4 písm. a) tr. zák.

S přihlédnutím k těmto skutečnostem, jakož i k těm, které podrobně k této otázce ve svém odůvodnění rozvedl a vysvětlil zejména soud prvního stupně, Nejvyšší soud neshledal ohledně subjektivní stránky žádné pochybnosti či nedostatky, a považuje je za zcela přiléhavé všem prokázaným okolnostem a plně v souladu se zásadami stanovenými zákonem. Závěr o tom, že obviněný spáchal pokus trestného činu vraždy podle § 8 odst. 1 k § 219 odst. 1 tr. zák. je ze všech rozvedených důvodů správný.

Dalším z obviněným uplatněných dovolacích důvodů je důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., jenž je dán tehdy, bylo li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž by byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) § 265b tr. ř.

V daném případě tento dovolací důvod nebylo možné použít, protože odvolání obviněného bylo v posuzovaném případě v souladu se zákonem a v řádně provedeném odvolacím řízení podle § 254 tr. ř. věcně přezkoumáno. Za dodržení všech zákonných procesních podmínek nebylo odmítnuto ani zamítnuto, ale odvolacím soudem bylo v této věci meritorně rozhodnuto podle § 258 a § 259 odst. 3 tr. ř. Je tak zřejmé, že v daném případě není splněno zákonem předpokládané hledisko, že v odvolacím řízení byl řádný opravný prostředek zamítnut nebo odmítnut, a proto tento důvod není dán. Na jeho podkladě proto nebylo možné dovolání obviněného přezkoumávat.

Ze všech těchto skutečností a právních úvah Nejvyšší soud shledal rozsudky Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 2. 2007, sp. zn. 8 To 8/2007 a Městského soudu v Praze ze dne 15. 12. 2006, sp. zn. 10 T 16/2006, správnými s tím, že tyto soudy nepochybily, pokud obviněného J. S. uznaly vinným pokusem trestného činu vraždy podle § 8 odst. 1 tr. zák. k § 219 odst. 1 tr. zák. Na základě těchto důvodů bylo dovolání obviněného ve vztahu k relevantně uplatněným námitkám posouzeno jako zjevně neopodstatněné a podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. bylo odmítnuto.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 27. června 2007

Předsedkyně senátu:

JUDr. Milada Šámalová