8 Tdo 709/2011
Datum rozhodnutí: 23.06.2011
Dotčené předpisy: § 283 odst. 1 tr. zákoník



8 Tdo 709/2011
U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. června 2011 o dovolání, které v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 9 T 192/2010 podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněného P. Z., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. 1. 2011, sp. zn. 3 To 1/2011, t a k t o :


Podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř. se dovolání nejvyššího státní zástupce o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í :

Obviněný P. Z. byl rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 12. 11. 2010, sp. zn. 9 T 192/2010, uznán vinným pod bodem 1) přečinem usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, 3 tr. zákoníku a přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, pod bodem 2) přečinem neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku podle § 151 tr. zákoníku. Za tyto přečiny byl odsouzen podle § 143 odst. 3, § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na šest roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu osmi roků. V dalším bylo rozhodnuto o náhradě škody.

Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný uvedených přečinů dopustil tím, že

1) dne 3. 7. 2010 v B. poté, co vypil v restauraci ve středu města větší přesněji nezjištěné množství alkoholických nápojů a ačkoliv není držitelem žádného řidičského oprávnění, čímž porušil ustanovení § 5 odst. 2 písm. b) a § 3 odst. 3 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, řídil v silně podnapilém stavu ulicemi města vlastní výkonný osobní automobil Chrysler Neon, přičemž ve 20:15 hod. při jízdě po ulici V. ve směru od středu města v důsledku vědomě agresivní jízdy, v rychlosti nejméně 95 km/h najel do prostoru mezi chodníkem a nástupním ostrůvkem tramvají K. n.", kde se na chodníku a tramvajovém ostrůvku nacházelo více osob v celkovém počtu kolem 20 lidí, čímž porušil ustanovení § 4 písm. a), § 13 odst. 1 a § 18 odst. 4 citovaného zákona, nezvládl řízení vozidla, najel nejprve na obrubník chodníku a poté na nástupní ostrůvek, kde v rychlosti nejméně 91 km/h srazil dvě ženy, přerazil označník tramvajové zastávky a sloupek semaforu a s vozidlem zastavil až za křižovatkou s ulicí K.; při uvedené dopravní nehodě utrpěla L. Š., kritické poranění životně důležitých orgánů, a to mozku, plic a částečné přetržení hrudní srdečnice, v důsledku čehož na místě zemřela, a B. Š., utrpěla zavřenou zlomeninu lebeční klenby s bezvědomím, oboustranné rozsáhlé zhmoždění obou čelních laloků a levého spánkového laloku mozku, mnohočetná poranění zvláště dolních končetin a hematom pravé ledviny, což si vyžádalo úvodní hospitalizaci na oddělení ARO do 11. 7. 2010, následnou hospitalizaci nejméně do 31. 7. 2010 a poté mnohaměsíční léčení, které trvá do současnosti, přičemž se dle ošetřujícího lékaře jedná o těžké zranění s pravděpodobnými trvalými následky, poškozená je stále omezena v běžných aktivitách, trpí mimo jiné poruchou krátkodobé paměti, poruchou chuti a čichu; poškozením označníku zastávky vznikla Dopravnímu podniku města Brna, a. s., škoda ve výši 30.608,- Kč a poškozením sloupku signalizačního zařízení pro chodce a tramvaje byla způsobena společnosti Brněnské komunikace, a. s., škoda odhadnutá na 30.000,- Kč; chemickým rozborem krve obviněného odebrané ve 21:50 hod. a poté i ve 22:20 hod. metodou plynové chromatografie a enzymatickou byla zjištěna hladina alkoholu ve výši 2,48, resp. 2,43 g/kg, přičemž obviněný v době vyšetření jevil zřetelné známky ovlivnění alkoholem,

2) dne 3. 7. 2010 po 20:15 hod. v B. na ulici V. jako řidič vlastního automobilu Chrysler Neon, po zavinění shora uvedené dopravní nehody, za situace, kdy za jeho silně poškozeným vozidlem ležely ve vozovce dvě sražené silně krvácející ženy v bezvědomí, se nejprve opakovaným startováním pokoušel uvést do chodu motor vozidla a poté, aniž by se snažil jakýmkoliv způsobem zraněným ženám pomoci, utekl z místa nehody na ulici J. U. do nedaleké restaurace U p., kde si objednal a zaplatil jedno pivo, a aniž by je dopil, odešel z restaurace a poté byl na ulici zadržen hlídkou Policie České republiky, přičemž jakoukoliv účast na dopravní nehodě popíral.

Rozsudek soudu prvního stupně napadli odvoláními obviněný a v jeho neprospěch i státní zástupce Městského státního zastupitelství v Brně. Z podnětu odvolání státního zástupce byl rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 19. 1. 2011, sp. zn. 3 To 1/2011, rozsudek soudu prvního stupně podle § 258 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. ř. zrušen ve výroku o trestu odnětí svobody. Podle § 259 odst. 3, 4 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že obviněnému byl podle § 143 odst. 3 tr. zákoníku, § 43 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody na sedm roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 256 tr. ř. bylo odvolání obviněného jako nedůvodné zamítnuto.

Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Brně, kterým rozhodl ve věci samé ve druhém stupni, podal v zákonné lhůtě nejvyšší státní zástupce dovolání, a to v neprospěch obviněného. Odkázal v něm na důvod dovolání uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.

Dovolatel především nesouhlasil s právním závěrem odvolacího soudu, že jednání obviněného pod bodem 1) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně nevykazuje vedle přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku také znaky přečinu obecného ohrožení z nedbalosti podle § 273 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. b), odst. 4 tr. zákoníku. Připomněl, že v posuzovaném případě obviněný řídil silné motorové vozidlo ve značně podnapilém stavu, ačkoliv dosud nezískal žádné řidičské oprávnění a tudíž neměl požadované zkušenosti s ovládáním vozu. Ze svědeckých výpovědí a ze znaleckého posudku z oboru dopravy vyplývá, že obviněný při průjezdu rušnou ulicí v centru města B. neustále zvyšoval rychlost, takže v určitém momentě se jeho již zcela neovladatelné vozidlo řítilo rychlostí nejméně 95 km/h do prostoru s více osobami (kolem dvaceti). Následkem jednání obviněného došlo k tragickému následku usmrcení 48leté ženy a těžkému zranění mladé dívky za situace, kdy poškozené s ohledem na nepředvídatelný způsob pohybu vozidla obviněného neměly absolutně žádnou možnost střetu s tímto vozidlem zabránit. Jednáním obviněného byly bezprostředně ohroženy i další osoby nacházející se jak na nástupním ostrůvku, tak na chodníku u B. z. v celkovém počtu kolem dvaceti osob, což potvrdila i přímá svědkyně dopravní nehody K. F. (dle jejího vyjádření lidé uskakovali a na místě byl šílený křik).

Podle dovolatele nelze opomenout ani skutečnost, že obviněný ohrožoval svou riskantní jízdou nejen sražené ženy a další osoby nacházející se v okolí místa nehody, ale i tři další spolucestující, když zcela neovladatelné rotující vozidlo vjelo stále ve značné rychlosti do prostoru rušné křižovatky ulic V. a K. a jen shodou okolností se posádce auta nic nestalo. S poukazem na závěry znaleckého posudku namítal, že vozidlo obviněného bylo v důsledku způsobu jízdy neovladatelné již 64 metrů před označníkem tramvajové zastávky a poté dalších 38 metrů za ním. V okamžiku nájezdu do prostoru mezi tramvajovým ostrůvkem a chodníkem jel obviněný rychlostí nejméně 95 km/h, zde došlo k tečnému kontaktu mezi vozidlem a obrubníkem chodníku na pravé straně, následně k vjetí vozidla na tramvajový ostrůvek. K nárazu do označníku zastávky a k následné rotaci vozidla došlo při rychlosti nejméně 91 km/h, přičemž bylo pouze věcí neovladatelné náhody, kterým směrem se po nárazu rotující vozidlo vydá. Pokud se v ohroženém prostoru tramvajové zastávky nacházelo více osob cca v počtu kolem 20 lidí, byly evidentně všechny tyto přítomné osoby jednáním obviněného vydány v bezprostřední nebezpečí smrti či těžké újmy na zdraví a je zcela bezvýznamné, zda se v kritický moment nacházely na nástupním ostrůvku či na chodníku.

O intenzitě ohrožení osob a majetku svědčí fakt, že obě ženy byly nárazem vymrštěny do vzduchu takovou silou, že poškozená L. Š. při dopadu utrpěla, mimo jiné, odraženým plechem ze zastávky amputaci ruky. Z plánku místa nehody je pak zřejmé rozmístění dalších jízdou obviněného zasažených a nárazem odmrštěných předmětů, konkrétně součástí nástupního ostrůvku - sloupu, držáku jízdního řádu, odpadkových košů apod. Kinetická energie nekontrolovaného automobilu v prostoru tramvajové zastávky v centru města byla tak velká, že po nárazu do předmětů stojících mu v cestě tyto odmrštila několik desítek metrů daleko a konkrétním tragickým následkem bylo usmrcení ženy a těžké zranění mladé dívky. Okolnosti případu tak podle dovolatele vypovídají o obzvlášť hazardním způsobu jízdy obviněného v městské aglomeraci, s nejzávažnějšími následky na lidském životě dospělé ženy a zdraví nezletilé osoby a bezprostředním ohrožení života nejméně dvaceti osob, přičemž nelze přehlédnout útěk obviněného z místa závažné dopravní nehody a ponechání poškozených bez potřebné pomoci s cílem zmařit či ztížit vyšetřování, resp. uniknout trestní odpovědnosti. Proto bylo podle něj na místě jednání obviněného pod bodem 1) rozsudku kvalifikovat jako přečin obecného ohrožení z nedbalosti podle § 273 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. b), odst. 4 tr. zákoníku.

Nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 19. 1. 2011, sp. zn. 3 To 1/2011, aby zrušil i všechna další rozhodnutí na tento rozsudek obsahově navazující, pokud v důsledku zrušení pozbyla podkladu, a aby věc přikázal Krajskému soudu v Brně k novému projednání a rozhodnutí.

Obviněný ve vyjádření k dovolání nejvyššího státního zástupce uvedl, že se ztotožňuje se závěry, které ve věci učinil odvolací soud, a navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání zamítl jako bezúčelové .

Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle § 265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Shledal, že je zcela zřejmé, že projednání dovolání by nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného a otázka, která má být z podnětu dovolání řešena (byť v tomto případě jen nepřímo, v souvislosti s námitkou uplatněnou v dovolání), není po právní stránce zásadního významu.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Je zjevné, že námitky dovolatele lze pod uplatněný důvod podřadit.

Z hlediska napadeného rozsudku a obsahu dovolání nejvyššího státní zástupce je významná otázka, zda jednání obviněného popsané pod bodem 1) v rozsudku soudu prvního stupně vykazuje vedle znaků přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku také zákonné znaky přečinu obecného ohrožení z nedbalosti podle § 273 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. b), odst. 4 tr. zákoníku., a nikoliv přečinu usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, 3 tr. zákoníku, jak uzavřely soudy obou stupňů.

Podle § 273 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. b), odst. 4 tr. zákoníku se přečinu obecného ohrožení z nedbalosti dopustí, kdo z nedbalosti způsobí obecné ohrožení tím, že vydá lidi v nebezpečí smrti nebo těžké újmy na zdraví nebo cizí majetek v nebezpečí škody velkého rozsahu tím, že zapříčiní požár nebo povodeň nebo škodlivý účinek výbušniny, plynu, elektřiny nebo jiných podobně nebezpečných látek nebo sil nebo se dopustí jiného podobného nebezpečného jednání, takový čin spáchá proto, že porušil důležitou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona, činem způsobí těžkou újmu na zdraví a smrt.

Podstata jednání obviněného spočívala podle zjištění soudů v tom, že ačkoliv nebyl držitelem žádného řidičského oprávnění, řídil v silně podnapilém stavu ulicemi města B. vlastní osobní automobil, přičemž ve 20:15 hod. při jízdě po ulici V., v důsledku vědomě agresivní jízdy, v rychlosti nejméně 95 km/h, najel do prostoru mezi chodníkem a nástupním ostrůvkem tramvají K. n. , kde se na chodníku a tramvajovém ostrůvku nacházelo více osob v celkovém počtu kolem 20 lidí, nezvládl řízení vozidla, najel nejprve na obrubník chodníku a poté na nástupní ostrůvek, kde v rychlosti nejméně 91 km/h srazil dvě ženy, přerazil označník tramvajové zastávky a sloupek semaforu a s vozidlem zastavil za křižovatkou s ulicí K.; při uvedené dopravní nehodě utrpěla L. Š. kritické poranění životně důležitých orgánů, v důsledku čehož na místě zemřela, B. Š. utrpěla vážná poranění, která měla charakter těžké újmy na zdraví s pravděpodobnými trvalými následky, přičemž poškozená je stále omezena v běžných aktivitách, trpí mimo jiné poruchou krátkodobé paměti, poruchou chuti a čichu; v důsledku jednání obviněného byl poškozen označník zastávky a sloupek signalizačního zařízení pro chodce a tramvaje, čímž vznikla Dopravnímu podniku města Brna, a. s., a Brněnským komunikacím, a. s., škoda v celkové výši 60.608,- Kč; chemickým rozborem krve obviněného odebrané ve 21:50 hod. a poté ve 22:20 hod. metodou plynové chromatografie a enzymatickou byla zjištěna hladina alkoholu ve výši 2,48, resp. 2,43 g/kg, přičemž obviněný v době vyšetření jevil zřetelné známky ovlivnění alkoholem.

Městský soud v Brně toto jednání obviněného nekvalifikoval jako přečin obecného ohrožení z nedbalosti podle § 273 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. b), odst. 4 tr. zákoníku, který v něm spatřovala obžaloba, neboť měl za to, že v dané věci není splněn nezbytný požadavek obecně nebezpečného jednání a bez důvodných pochybností není prokázán ani obecně nebezpečný následek, tedy vystavení nejméně sedmi osob nebezpečí těžké újmy na zdraví nebo smrti.

Soud prvního stupně připomněl, že pro stav obecného nebezpečí je typická živelnost a neovladatelnost průběhu událostí, při nichž vliv poruchy je závislý na nahodilých okolnostech, vymykajících se vlivu pachatele i ohrožených osob. Bezohledná jízda osobním automobilem však podle jeho míněná není ze své povahy živelným a neovladatelným dějem, při němž je vznik poruchy závislý na nahodilých okolnostech vymykajících se vlivu řidiče. Příčinou nehody v posuzované věci bylo nezvládnutí vozidla ve velké rychlosti. Obviněný vozidlo na vozovce ovládal, o čemž svědčí i výpověď svědků, kteří s ním ve vozidle cestovali. Pokud ve vedlejší ulici, kde bývá zpravidla po obou stranách zaparkováno větší množství aut, předváděl klikatou jízdou způsob zahřívání pneumatik ve Formuli 1, aniž by poškodil jiné vozidlo, svědčí to o tom, že měl vozidlo pod kontrolou. Ani na ulici V. neměl do okamžiku nehody problémy s jeho ovládáním, pouze vědomě zrychlil, což je ovšem děj, který obviněný ovládal a nevyznačoval se živelností a neovladatelností jeho průběhu. Z žádného z provedených důkazů se podle soudu prvního stupně nepodávalo, že by měl obviněný kromě nezvládnutého manévru ve vysoké rychlosti problém s ovládáním vozidla a že by v průběhu jízdy došlo k jiným kolizním či nebezpečným situacím.

Své pochyby o prokázání obecně nebezpečného následku podpořil argumentací, že ze svědeckých výpovědí není zřejmé, kolik osob se nacházelo na nástupním ostrůvku, kam obviněný vjel. Nebylo zjištěno, že by se v bezprostřední blízkosti obou poškozených nacházely další osoby, které by byly vozidlem obviněného ohroženy. I když svědci shodně uvádějí, že v oblasti zastávky se nacházel větší počet osob, z výpovědí je patrné, že tyto osoby stály jak na ostrůvku, tak na chodníku u B. z. Je logické, že počet ohrožených osob je závislý na dráze jedoucího vozidla, a pokud obviněný najel na nástupní ostrůvek, nemohl takový následek hrozit osobám, které stály na chodníku. Možnost vzniku obecně nebezpečného následku je v daném případě limitován rozměry vozidla obžalovaného a konkrétním rozestavením osob ve vztahu k jeho jízdní dráze. Nelze sčítat osoby stojící na ostrůvku s osobami stojícími na chodníku, ani blíže neurčený počet osob nacházející se poblíž dráhy vozidla na ulici V. do okamžiku střetu. Byť se jednalo o výkonné vozidlo, které bylo plně zatížené pasažéry a jeho kinetická energie byla značná, nepředstavovalo nebezpečí srovnatelné s živly vyjmenovanými v ustanovení § 273 odst. 1 tr. zákoníku.

Posouzení jednání obviněného také jako přečinu obecného ohrožení z nedbalosti podle § 273 tr. zákoníku neodpovídá podle soudu prvního stupně ani judikatuře soudů, jmenovitě právním závěrům obsaženým v rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněném v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, 2008, sešit 50, č. T 1141. (strany 7, 8 rozsudku).

Odvolací soud se se závěry prvoinstančního soudu ztotožnil, byť konstatoval, že si je vědom, že jednání obviněného představuje hraniční případ. Trestný čin obecného ohrožení z nedbalosti je podle odvolacího soudu činem, se kterým je spojeno bezprostřední a reálné nebezpečí ohrožující zdraví a život více lidí (nejméně 7) nebo cizí majetek ve velkém rozsahu. Toto nebezpeční musí trvat a ohrožovat po určitou dobu. V daném případě obviněný, který ve značném stavu opilosti řídil motorové vozidlo, bez řidičského oprávnění a nedovolenou rychlostí, bezprostředně ohrožoval život svůj a dalších tří spolucestujících. K relevantnímu následku, tzn. smrti a těžkému ublížení na zdraví však u posádky vozidla nedošlo. K tomuto následku došlo u žen stojících na tramvajovém ostrůvku až poté, co obviněný několikanásobným hrubým porušením předpisů silničního provozu, zejména zvýšením rychlosti, přestal motorové vozidlo ovládat. Právní kvalifikaci skutku obviněného soudem prvního stupně proto označil za správnou a v podrobnostech odkázal na odůvodnění jeho rozsudku (strana 4 napadeného rozsudku odvolacího soudu).

Závěry soudů vztahující se k možnosti naplnění zákonných znaků přečinu obecného ohrožení z nedbalosti podle § 273 tr. zákoníku považuje dovolací soud principiálně za správné.

Objektem trestného činu obecného ohrožení z nedbalosti podle § 273 tr. zákoníku je zájem na ochraně života nebo zdraví lidí anebo zájem na ochraně cizího majetku. Objektivní stránka je představována jednáním pachatele, který způsobí, zvýší obecné nebezpečí, anebo ztíží jeho odvrácení nebo zmírnění. Jde o trestný čin ohrožovací a z hlediska zavinění pachatele o trestný čin nedbalostní (srov. § 16 tr. zákoníku). Jednání z nedbalosti přitom lze uskutečnit jak konáním, tak i opomenutím (srov. § 112 tr. zákoníku).

Obecné nebezpečí je takový stav, při němž nastává větší či menší pravděpodobnost vzniku vážné poruchy, která pro svou povahu, rozsah a intenzitu znamená nebezpečí smrti nebo těžké újmy na zdraví více osob nebo nebezpečí škody velkého rozsahu (srov. přiměřeně rozhodnutí č. 3/1963, 10/1965 Sb. rozh. tr.).Vznik obecně nebezpečného jednání předpokládá jednak obecně nebezpečné jednání pachatele příkladmo uvedené v odstavci 1, jednak následky, spočívající v ohrožení chráněných zájmů v rozsahu a intenzitě vyžadované v odstavci 1.

Obecné nebezpečí nastane tehdy, vznikne-li situace, která svou povahou, rozsahem a intenzitou ohrožení je srovnatelná s nebezpečím požáru, povodně, výbuchu apod., tedy hrozí-li lidem bezprostřední nebezpečí smrti nebo těžké újmy na zdraví anebo škody velkého rozsahu na cizím majetku. Obecné nebezpečí vzniká, když nebezpečí v zákoně uvedené povahy a intenzity hrozí bezprostředně. Nestačí proto, když jednáním pachatele byla vytvořena jen taková situace, v níž obecně nebezpečný následek může sice vzniknout, ale jen po splnění dalších podmínek, které jsou ještě v moci pachatele nebo jiných osob. Zda takové bezprostřední nebezpečí vzniklo, nutno posuzovat vždy v souvislosti se všemi okolnostmi konkrétního případu, se způsobem provedení činu, s časem i místem spáchání činu, s jeho povahou, zejména účinností prostředků, které pachatel použil.

Pro stav obecného nebezpečí kdy k poruše nemusí vůbec dojít je typická živelnost a neovladatelnost průběhu událostí, při nichž vznik poruchy je závislý na nahodilých okolnostech, vymykajících se vlivu pachatele i ohrožených osob (srov. č. I/1966 Sb. rozh. tr., rozhodnutí č. 27/1967, č. 12/1988 Sb. rozh. tr. aj.).

Jako příklady obecně nebezpečného jednání jsou v zákoně uvedeny způsobení požáru nebo povodně, způsobení škodlivých účinků výbušnin, plynů, elektřiny nebo jiných obecně nebezpečných látek nebo sil a dále trestní zákoník uvádí obecně jiné podobné nebezpečné jednání. Z toho je patrné, že musí jít o takové jednání, které svou povahou a intenzitou vytváří bezprostřední hrozbu stejných škodlivých následků jako další jednání příkladmo uvedená v odstavci 1 § 273.

Obecně nebezpečným následkem je vydání lidí (většího počtu) v nebezpečí smrti nebo těžké újmy na zdraví nebo vydání cizího majetku v nebezpečí škody velkého rozsahu. Vydáním lidí v nebezpečí smrti nebo těžké újmy na zdraví ve smyslu znaků přečinu obecného ohrožení z nedbalosti podle § 273 tr. zákoníku, jež zde přichází v úvahu, se rozumí takové ohrožení nejméně sedmi osob (k tomu rozhodnutí č. 39/1982 Sb. rozh. tr.).

Z těchto východisek zřetelně vyplývá, že ke způsobení obecného nebezpečí nestačí jakékoliv jednání, jímž může být lidem způsobena smrt nebo těžká újma na zdraví (nebo na cizím majetku škoda velkého rozsahu), ale musí jít o jednání obecně nebezpečné, z něhož bezprostředně hrozí obecně nebezpečné následky, přičemž je typické přiblížení se k poruše (konkrétní nebezpečí) a dále též určitá živelnost a neovladatelnost průběhu událostí, při nichž porucha často závisí na nahodilých, vlivu pachatele se vymykajících událostech, jak správně zdůraznil i soud prvního stupně.

Judikatura soudů zaznamenává četné situace, jimiž je dokládáno, že otázku, zda jednáním řidiče skutečně vzniklo obecné nebezpečí, je nutno posuzovat v souvislosti se všemi konkrétními okolnostmi takové jízdy. Je třeba uvážit zejména způsob jízdy, její rychlost, délku jízdy a dobu jejího trvání, typ a hmotnost řízeného motorového vozidla, hustotu provozu v době jízdy, charakter těchto vozidel atd.

Tak například podle praxe soudů obecné nebezpečí ve smyslu § 273 odst. 1 tr. zákoníku není způsobeno již pouhým řízením autobusu obsazeného cestujícími opilým řidičem, nýbrž až tehdy, hrozila-li v důsledku opilosti řidiče bezprostředně havárie nebo došlo-li při takové jízdě skutečně k havárii. V tom případě bylo způsobeno obecné nebezpečí i tehdy, nebyl-li nikdo z cestujících zraněn nebo nebyla-li ani způsobena věcná škoda (viz rozhodnutí č. 5/1969 Sb. rozh. tr.).

Jestliže řidič osobního motorového vozidla porušením předpisů silničního provozu zaviní střet s jiným, rovněž plně neobsazeným osobním motorovým vozidlem, a jestliže v důsledku tohoto střetu se vozidlo stane neovladatelným, dostane se na chodník a tam usmrtí dvě osoby, těžce zraní tři osoby a dalších pět osob zraní lehce, podle právního názoru obsaženého v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tz 9/82, publikovaném pod č. 45/1984 Sb. rozh. tr., obecně nebezpečný následek nebyl způsoben obecně nebezpečným jednáním, a nejde tedy o přečin obecného ohrožení z nedbalosti podle § 273 tr. zákoníku.

Naproti tomu za obecné nebezpečí se považuje jednání pachatele, který ve stavu opilosti, jenž vylučoval jeho schopnost bezpečně řídit motorové vozidlo (v jeho krvi bylo v době jízdy více než 2 promile alkoholu), řídil po pozemní komunikaci těžkou a rozměrnou jízdní soupravu (nákladní automobil s návěsem), přičemž pro způsob jeho jízdy, a to zčásti uskutečněné i po dálnici, byl charakteristický prvek živelnosti a neovladatelnosti spočívající v tom, že se soupravou se pohyboval přes oba jízdní pruhy, nebyl schopen udržet přímý směr jízdy, několikrát vyjel mimo vozovku a narazil do svodidel, jel v protisměru apod., takže z jeho jízdy hrozilo konkrétně a bezprostředně nebezpečí pro zájmy chráněné zákonem, neboť došlo též ke kolizím s jinými účastníky silničního provozu, a jen nahodilé, na jednání pachatele nezávislé okolnosti (např. pohotová reakce jiných řidičů, kteří se vyhnuli přímému střetu s vozidlem řízeným pachatelem), zabránily vzniku poruchy na těchto chráněných zájmech, když takové jednání pachatele lze pokládat za jiné podobné nebezpečné jednání (k tomu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 10. 2008, sp. zn. 7 Tdo 1321/2008, uveřejněné pod č. 33/2009 Sb. rozh. tr. a též v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, 2008, sešit 50, č. T 1141.).

Toto posledně uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 1321/2008 se pro soud prvního stupně stalo východiskem pro nalezení společných i odlišných znaků a na podkladě zevrubného srovnání podstatných okolností obou případů soud prvního stupně uzavřel, že jím posuzované jednání obviněného není jednáním obecně nebezpečným, spolehlivě nebyl prokázán ani obecně nebezpečný následek, a čin obviněného proto nekvalifikoval jako přečin obecného ohrožení z nedbalosti podle § 273 tr. zákoníku.

Nejvyšší státní zástupce tento závěr odmítl a v podstatě ve shodě s námitkami obsaženými v odvolání akcentoval, že obviněný řídil silné motorové vozidlo ve značně podnapilém stavu, ačkoliv nebyl držitelem žádného řidičského oprávnění a neměl potřebné zkušenosti s ovládáním vozu. Při průjezdu rušnou ulicí B. neustále zvyšoval rychlost, až jeho již neovladatelné vozidlo pohybující se rychlostí 95 km/h vjelo do prostoru s více osobami (kolem dvaceti). Označenou rychlostí vozidlo vjelo do prostoru mezi tramvajovým ostrůvkem a chodníkem, zde došlo k tečnému kontaktu mezi vozidlem a obrubníkem chodníku na pravé straně a následně k vjetí vozidla na tramvajový ostrůvek. K nárazu do označníku zastávky a k následné rotaci vozidla došlo při rychlosti nejméně 91 km/h, přičemž bylo pouze věcí neovladatelné náhody, kterým směrem se po nárazu rotující vozidlo vydá. Připomněl, že vozidlo bylo v důsledku jízdy obviněného neovladatelné již 64 metrů před označníkem tramvajové zastávky a poté dalších 38 metrů za ním, tedy na dráze 102 m. Neopomněl připomenout, že následkem jednání obviněného došlo k usmrcení 48leté ženy a těžkému zranění mladé dívky, aniž by poškozené s ohledem na nepředvídatelný způsob pohybu vozidla měly jakoukoliv možnost střetu s vozidlem zabránit. Pokud se ale v ohroženém prostoru nacházelo více osob v počtu kolem 20, byly všechny přítomné osoby vydány v bezprostřední nebezpečí smrti nebo těžké újmy na zdraví a je zcela bezvýznamné, zda se nacházely na nástupním ostrůvku nebo chodníku.

Dovolací soud souhlasí s názorem soudu prvního stupně, že bezohledná jízda osobním automobilem není a priori živelným a neovladatelným dějem, představujícím obecné nebezpečí, resp. obecně nebezpečné jednání, a to ani tehdy, není-li obviněný držitelem žádného řidičského oprávnění a řídí motorové vozidlo pod vlivem alkoholu. Podle znaleckého posudku z oboru dopravy znalce doc. Ing. A. V., Ph.D., byla příčinou dopravní nehody především rychlost jízdy vozidla v daném místě nehody a nezvládnutí jízdy, když pro průjezd mezi tramvajovým ostrůvkem a chodníkem na pravé straně komunikace nelze jet stále v přímém směru, ale je nutno provést mírné přemístění vozidla vpravo, což obviněný s ohledem na rychlost jízdy, jež činila nejméně 95 km/h, nezvládl, ve snaze vjet mezi ostrůvek a chodník najel příliš k obrubníku chodníku na pravé straně komunikace a při korekci směru jízdy vlevo tuto opět nezvládl a najel na tramvajový ostrůvek (č. l. 338, 339). Až do příjezdu na kritické místo však neměl podle svědků sedících s ním v automobile žádné problémy s ovládáním vozidla, svědek J. V. uvedl, že nepoznal, že obviněný není držitelem řidičského oprávnění (č. l. 264), obdobně způsobilost obviněného řídit motorové vozidlo nezpochybnili ani V. K. (č. l. 266) či J.H. (č. l. 358), všichni v podstatě shodně uvedli, že jeho způsobilost vozidlo bez potíží řídit byla diskvalifikována až ve chvíli jeho významného zrychlení krátce před místem činu, ulicemi města vozidlo řídil, aniž by došlo k jakémukoliv střetu s jinými vozidly či dokonce k ohrožení bezpečnosti a zdraví osob. Výstižně soud také upozornil, že byť se jednalo o výkonné vozidlo, obsazené čtyřmi lidmi, takže vozidlo včetně posádky mohlo mít podle znalce hmotnost 1.381 kg, čemuž odpovídá i značná kinetická energie, nepředstavovalo nebezpečí srovnatelné s ostatními alternativami označovanými za obecné nebezpečí v ustanovení § 273 odst. 1 tr. zákoníku. Lze jistě připustit, že i jízda motorovým vozidlem za určitých předpokladů může představovat obecně nebezpečné jednání, ale dosavadní soudní praxe spojovala tento závěr typicky s jízdou vozidly větších rozměrů a hmotnosti (autobusy, tahače, nákladní vozidla apod.). Pokud je obecné nebezpečí spojováno s jízdou osobním motorovým vozidlem, předpokládalo nepřijatelný způsob jízdy v těsném spojení se vznikem obecně nebezpečného následku, jakým je kupř. bezprostřední ohrožení cestujících plně obsazeného autobusu jakož i dalších účastníků silničního provozu hazardním předjížděním, v důsledku něhož došlo ke sjetí autobusu mimo zpevněný povrch a jeho převrácení na střechu, což si vyžádalo nejen značnou škodu na majetku, ale především způsobení těžkých zranění více osob (viz např. rozsudek Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 11. 2. 2009, sp. zn. 10 T 188/2008, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 5. 2009, sp. zn. 4 To 296/2009).

Soud prvního stupně se právě otázce obecně nebezpečného následku, jímž se v daných souvislostech rozumí vystavení nejméně sedmi osob nebezpečí těžké újmy na zdraví nebo smrti, zevrubně věnoval a odůvodnil, proč na jeho existenci nelze bez pochybností usuzovat. Uvedl, že z výpovědí svědků popisujících místo činu, nebylo možné zjistit, kolik osob se vyskytovalo právě na tramvajovém nástupním ostrůvku, kam obviněný vjel, a nebylo zjištěno, že by se v bezprostřední blízkosti poškozených nacházely další osoby. Třebaže slyšení svědci udali, že se v blízkosti místa činu nacházelo kolem dvaceti až třiceti osob, je z jejich výpovědí patrné, že se jednalo o osoby soustředěné jak na nástupním ostrůvku, tak na přilehlém chodníku či chodnících (viz výpovědi svědků L. J. č. l. 360, K. F. č. l. 361). Soud prvního stupně proto opodstatněně poznamenal, že možnost vzniku obecně nebezpečného následku je v tomto případě limitována rozměry vozidla a konkrétním rozestavěním osob ve vztahu k jeho jízdní dráze a že nelze bez dalšího sčítat osoby stojící na ostrůvku s osobami stojícími na chodníku či dalšími osobami, jež se nacházely poblíž dráhy jízdy. Je totiž logické, že pokud obviněný srazil osobním motorovým vozidlem osoby na tramvajovém nástupním ostrůvku, neohrožoval se stejnou intenzitou osoby stojící na chodníku. Ani při uvážení tří spolucestujících v osobním automobile soud prvního stupně nedospěl ke spolehlivému závěru, že by bylo nebezpečí smrti nebo těžké újmy na zdraví vystaveno nejméně 7 lidí.

Dovolací soud nepomíjí námitku nejvyššího státního zástupce, že při formulaci tohoto názoru nebyla vzata v úvahu skutečnost, že vozidlo se v důsledku způsobu jízdy obviněného stalo neovladatelným na dráze cca 102 metrů, že bylo věcí náhody, kterým směrem se po nárazu rotující vozidlo vydá a že pokud se v ohroženém prostoru nacházelo více osob, všechny tyto přítomné osoby byly vydány v bezprostřední nebezpečí smrti nebo těžké újmy na zdraví a není významné, zda byly na chodníku či nástupním ostrůvku. Je sice pravda, že vozidlo bylo podle znalce neovladatelné na dráze cca 102 metrů, to samo o sobě ale nemůže bez přihlédnutí ke konkrétní situaci na místě činu znamenat, že všechny osoby vyskytující se po této dráze byly vystaveny takovému nebezpečí smrti nebo těžké újmy na zdraví, které lze označit za bezprostřední. Podle názoru Nejvyššího soudu soud prvního stupně uvážlivě posoudil intenzitu zásahu do zájmu chráněného zákonem ustanovením § 273 tr. zákoníku. Není přece žádnou výjimkou, že motorové vozidlo se po kolizi s jiným vozidlem stane neovladatelným po nezanedbatelnou dráhu, což bez přihlédnutí ke konkrétní situaci ještě neznamená, že by bezprostřednímu nebezpečí smrti nebo těžké újmy na zdraví byly vystaveny posádky střetnuvších se vozidel včetně dalších osob pohybujících se podél pozemní komunikace.

V této souvislosti nelze nepoznamenat, že odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně je zdánlivě v rozporu se zněním příslušné skutkové věty, v níž je mimo jiné uvedeno, že obviněný najel do prostoru, kde se na chodníku a na tramvajovém ostrůvku nacházelo více osob v celkovém počtu dvacet, ale je patrné, že údaj o celkovém počtu nacházejících se osob nutno vnímat jako údaj o celkové atmosféře na místě činu, dokládající rušnost ulice, nikoliv jako relevantní údaj o počtu osob bezprostředně ohrožených bezohledným jednáním obviněného vztahující se k obecně nebezpečnému následku.

Zjištěné okolnosti a způsob jízdy obviněného samozřejmě nelze vůbec bagatelizovat, na jednání obviněného je zcela po právu třeba nahlížet jako na čin nemravný, neomluvitelný a zavrženíhodný. Výkonné osobní motorové vozidlo řídil, ačkoliv není držitelem žádného řidičského oprávnění, řídil je z malicherné pohnutky a předvádivosti nepřiměřenou rychlostí vysoko přesahující rychlost, jíž smí jet řidič v obci, po rušných, frekventovaných částech města, a to pod vlivem předchozího požitého alkoholu. Po zadržení s odstupem více jak 1,5 hodiny od posuzovaného jednání bylo chemickým rozborem jeho krve zjištěna hladina alkoholu ve výši převyšujícím 2,4 g/kg, což je takové množství alkoholu, které bez jakýchkoliv pochybností vylučovalo jeho schopnost bezpečně řídit motorové vozidlo. Že je tento závěr opodstatněný je doloženo příčinami a vlastním průběhem nehodového děje, jak byl výše popsán. Zjištěné okolnosti jízdy obviněného jasně svědčí o tom, že z jeho strany šlo o riskantní řízení vozidla, čemuž odpovídá i výčet a závažnost těch ustanovení zákona o silničním provozu, která porušil a na něž soud prvního stupně správně upozornil. Ten též správně vyhodnotil, že v konkrétní situaci jde o hrubé porušení zákonů o bezpečnosti dopravy.

Jen pro úplnost dovolací soud uvádí, že závěr o naplnění zákonného znaku obecného nebezpečí nemůže ovlivnit ani dovolatelem akcentovaný útěk obviněného z místa závažné dopravní nehody či ponechání poškozených bez potřebné pomoci s cílem zmařit či ztížit vyšetřování, resp. uniknout trestní odpovědnosti. Tyto okolnosti svědčí o bezohlednosti a cynismu obviněného, samy o sobě však pro právní kvalifikaci skutku jako přečinu obecného ohrožení z nedbalosti podle § 273 tr. zákoníku relevantní nejsou.

Jakkoliv lze posuzované jednání vnímat skutečně jako hraniční co do možnosti odmítnout jeho právní posouzení jako přečin obecného ohrožení z nedbalosti, jak poznamenal i odvolací soud, soudy přesvědčivě vysvětlily, jakými úvahami byly vedeny, pakliže uzavřely, že jednání obviněného nevykazuje znaky přečinu obecného ohrožení z nedbalosti podle § 273 odst. 1, 2 písm. b), odst. 3 písm. b), odst. 4 tr. zákoníku, a Nejvyšší soud jejich závěry akceptuje.

Přes uvedené ale nelze právní kvalifikaci skutku popsaného pod bodem 1) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně označit za správnou, byl-li posouzen vedle přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku pouze jako přečin usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, 3 tr. zákoníku, jehož pachatele lze potrestat odnětím svobody na dvě léta až osm let. Jistě není žádných pochybností o tom, že obviněný naplnil svým jednáním zákonné znaky obou těchto přečinů, čímž ale podstatné rysy jeho jednání nejsou co do možností jeho právního posouzení vyčerpány. Co do způsobeného následku (účinku) soudy zohlednily, že jinému z nedbalosti způsobil smrt proto, že hrubě porušil zákony o bezpečnosti dopravy, dostatečně však již nevzaly v potaz, že v úvahu přichází též právní názor, že jinému z nedbalosti způsobil těžkou újmu na zdraví a čin spáchal proto, že porušil důležitou povinnost uloženou mu podle zákona, což naplňuje zákonné znaky přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Pachatele tohoto přečinu lze potrestat odnětím svobody na šest měsíců až čtyři roky. Soudy se touto otázkou vůbec nezabývaly a neodůvodnily, proč skutek právně neposoudily i podle tohoto zákonného ustanovení.

Dovolací soud poznamenává, že stěží by mohl obstát názor o faktické konzumpci, jež představuje jeden z případů, kdy je vyloučen jednočinný souběh trestných činů, který vychází z pravidla, že každý skutek má být zásadně posouzen podle všech zákonných ustanovení, jež na něj dopadají (srov. č. 25/1964 Sb. rozh. tr.). Jednočinný souběh se dělí na stejnorodý a nestejnorodý podle toho, zda pachatel jedním skutkem naplní vícekrát tutéž skutkovou podstatu trestného činu, anebo jedním skutkem naplní více různých skutkových podstat trestných činů.

Zjištění, že se v konkrétním případě jedná o faktickou konzumpci, nelze opírat jen o srovnání trestních sazeb v úvahu přicházejících trestných činů spáchaných v jednočinném souběhu, ale je na ni nutné usuzovat z faktického průběhu činu. Pouze podle okolností, za nichž byl čin spáchán, a s přihlédnutím k jeho povaze a závažnosti (společenské škodlivosti) je možné dojít k závěru o tom, zda je trestný čin prostředkem jen relativně malého významu ve srovnání se základním trestným činem nebo vedlejším, málo významným produktem základního trestného činu (k tomu rozhodnutí č. 10/1987-II. Sb. rozh. tr., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2011, sp. zn. 8 Tdo 1499/2010).

Opíraje se o tato východiska a se zřetelem na závažnost účinků jak smrti, tak i těžké újmy na zdraví v posuzovaném případě, nelze konstatovat, že by přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl prostředkem jen relativně malého významu ve srovnání se základním přečinem usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, 3 tr. zákoníku a již vůbec nejde o vedlejší, málo významný produkt základního přečinu.

V posuzované věci je ale zcela zřejmé, že ani při změně právního posouzení skutku spočívající v tom, že by byl kvalifikován jako jednočinný souběh přečinů ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, 2 tr. zákoníku a usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, 3 tr. zákoníku, což navíc dovolatel ani nenamítal, by nemohlo dojít k žádné relevantní změně hodnocení společenské škodlivosti činu obviněného a změna právního posouzení skutku by nemohla zásadně ovlivnit ani závěry rozhodné pro stanovení druhu trestu a jeho výměry. Obviněnému byl uložen úhrnný trest odnětí svobody ve výměře sedmi let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, a dále též citelný trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na osm let. Trest odnětí svobody vyměřený jen mírně pod horní hranicí trestní sazby trestného činu nejpřísněji trestného dozajista odpovídá povaze a vysoké závažnosti činu obviněného, jakož i dalším hlediskům uvedeným v ustanovení § 39 tr. zákoníku, obdobný závěr nutno učinit i ohledně trestu zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel. Na tomto hodnocení by se v konkrétní situaci nemohlo nic významného změnit ani tehdy, byl-li by skutek posouzen ještě jako další přečin.

Současně je evidentní, že otázka, která má být z podnětu dovolání řešena, nemá po právní stránce význam, který by bylo lze v současné chvíli označit jako zásadní, zvláště pak též proto, že nejde o otázku, jež by byla dovoláním explicitně otevřena k řešení. Obviněný vykonává uložený trest odnětí svobody a dovolací soud v konkrétním případě neshledal dostatečně silný důvod, aby v zájmu na formální správnosti a zákonnosti rozhodnutí byla narušena stabilita konečného a vykonatelného rozhodnutí.

Nejvyšší soud proto dovolání nejvyššího státního zástupce podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř. odmítl, neboť je zcela zřejmé, že projednání dovolání by nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného a otázka, která má být z podnětu dovolání řešena, není po právní stránce zásadního významu. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. června 2011 Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková