8 Tdo 706/2009
Datum rozhodnutí: 15.07.2009
Dotčené předpisy:




8 Tdo 706/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. července 2009 o dovolání obviněné H. M., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 12. 2008, sp. zn. 5 To 373/2008, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 3 T 36/2007, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné H. M. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Obviněná H. M. byla rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 11. 6. 2008 sp. zn. 3 T 36/2007, uznána vinnou trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. dílem dokonaným, dílem ve stádiu pokusu podle § 8 odst. 1 k § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. Za tento trestný čin byla podle § 250 odst. 3 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. odsouzena k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti čtyř měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let. Podle § 53 odst. 1 tr. zák. byl obviněné uložen peněžitý trest ve výměře 100.000,- Kč, pro případ, že by tento peněžitý trest nebyl ve stanové lhůtě vykonán, byl obviněné podle § 54 odst. 3 tr. zák. stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Podle § 35 odst. 2 tr. zák. byl současně zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 8. 10. 2007, sp. zn. 46 T 76/2007, který byl obviněné doručen dne 24. 10. 2007, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Obviněná se podle skutkových zjištění popsaných ve výroku rozsudku soudu prvního stupně uvedeného trestného činu dopustila tak, že jako osoba podnikající na základě živnostenského listu pod názvem H. M. E., na základě smlouvy o spolupráci, kterou měla uzavřenu se společností GE M. M., a. s., se sídlem P., V. (dále jen společnost M. ), a podle které mohla zprostředkovávat poskytování úvěrů od této společnosti zákazníkům na nákup konkrétního zboží jí prodávaného v provozovně v P., R., podala žádosti a uzavřela smlouvy o úvěru a dalších úvěrových produktech s klienty, kteří by normální cestou na úvěr nedosáhli, kdy zadávala do žádostí a smluv o úvěru i vědomě smyšlené údaje týkající se klientů a jejich bonity, a to jako by tito klienti žádali o poskytnutí úvěru od poškozené společnosti na nákup zboží od obviněné, což se ale nezakládalo na pravdě, a obviněná tak činila kvůli získání majetkového prospěchu pro sebe, neboť po uzavření úvěrové smlouvy těmto klientům, kteří si žádné zboží od obviněné nezakoupili, následně v rozporu s deklarovanou koupí zboží místo konkrétního zboží poskytla část finančního plnění, které získala z proplacených úvěrů, a zbytek si ponechala pro svou potřebu a takto:

1. dne 14. 11. 2005 uzavřela smlouvu o úvěrových a dalších produktech s J. L., bytem L., V. na koupi sportovních potřeb na celkovou částku 74.900,- Kč, přičemž žádné sportovní potřeby nebyly zakoupeny, ale obviněnou byla předána klientce finanční hotovost ve výši 69.900,- Kč a částku 5.000,- Kč si ponechala jako provizi za vyřízení úvěru,

2. dne 17. 11. 2005 uzavřela smlouvu o úvěrových a dalších produktech s J. H., bytem D., T. na koupi sportovních potřeb na celkovou částku 72.310,- Kč, přičemž žádné sportovní potřeby nebyly zakoupeny, ale obviněnou byla předána klientovi finanční hotovost ve výši 68.310,- Kč a částku 4.000,- Kč si ponechala jako provizi za vyřízení úvěru,

3. dne 18. 11. 2005 uzavřela smlouvu o úvěrových a dalších produktech s V. P., bytem M. L., N. na koupi sportovních potřeb na celkovou částku 71.600,- Kč, přičemž žádné sportovní potřeby nebyly zakoupeny, ale obviněnou byla předána klientce finanční hotovost ve výši 66.600,- Kč a částku 5.000,- Kč si ponechala jako provizi za vyřízení úvěru,

4. dne 19. 11. 2005 uzavřela smlouvu o úvěrových a dalších produktech jménem J. H., bytem Č. L., B M na koupi sportovních potřeb na celkovou částku 74.305,- Kč, přičemž žádné sportovní potřeby nebyly zakoupeny, ale obviněnou byla klientce předána finanční hotovost ve výši 59.305,- Kč a částku 15.000,- Kč si ponechala jako provizi za vyřízení úvěru,

5. dne 20. 11. 2005 uzavřela smlouvu o úvěrových a dalších produktech jménem J. K., bytem H., S. na koupi sportovních potřeb na celkovou částku 71.155,- Kč, přičemž žádné sportovní potřeby nebyly zakoupeny, ale obviněnou byla předána klientovi finanční hotovost ve výši 56.155,- Kč a částku 15.000,- Kč si ponechala jako provizi za vyřízení úvěru,

6. dne 23. 11. 2005 uzavřela smlouvu o úvěrových a dalších produktech jménem M. L., bytem Ch., P. na koupi sportovních potřeb na celkovou částku 74.520,- Kč, přičemž žádné sportovní potřeby nebyly zakoupeny, ale obviněnou byla předána klientovi finanční hotovost ve výši 59.520,- Kč a částku 15.000,- Kč si ponechala jako provizi za vyřízení úvěru,

7. dne 27. 11. 2005 uzavřela smlouvu o úvěrových a dalších produktech se S. S., bytem D., M. na nákup sportovních potřeb na celkovou částku 72.975,- Kč, přičemž žádné sportovní potřeby nebyly zakoupeny, ale obviněnou byla klientce předána finanční hotovost ve výši 52.975,- Kč a částku 20.000,- Kč si ponechala jako provizi za vyřízení úvěru,

8. dne 27. 11. 2005 předložila žádost o uzavření smlouvy o úvěrových a dalších produktech jménem D. S., bytem O. L., L. na koupi sportovních potřeb na celkovou částku 38.320,- Kč, přičemž tato žádost byla předložena bez vědomí klientky, avšak poškozená společnost úvěr neschválila a finanční prostředky nevyplatila,

9. dne 28. 11. 2005 uzavřela smlouvu o úvěrových a dalších produktech s L. S., bytem V. M., H. na koupi sportovních potřeb na celkovou částku 70.315,- Kč, přičemž žádné sportovní potřeby nebyly zakoupeny, ale obviněnou byla předána klientovi finanční hotovost ve výši 50.315,- Kč a částku 20.000,- Kč si ponechala jako provizi za vyřízení úvěru,

10. dne 28. 11. 2005 uzavřela smlouvu o úvěrových a dalších produktech s I. P., bytem L., D. na koupi sportovních potřeb na celkovou částku 71.015,- Kč, přičemž žádné sportovní potřeby nebyly zakoupeny, ale obviněnou byla předána klientce finanční hotovost ve výši 63.000,- Kč a částku 8.015.- Kč si ponechala jako provizi za vyřízení úvěru,

11. dne 28. 11. 2005 uzavřela smlouvu o úvěrových a dalších produktech jménem E. B., bytem T., R. na koupi sportovních potřeb na celkovou částku 74.350,- Kč, přičemž klientka odmítla následně smlouvu uzavřít, přesto obviněná smlouvu poškozené společnosti zaslala a vyplacené finanční prostředky si ponechala pro sebe,

12. dne 5. 12. 2005 uzavřela smlouvu o úvěrových a dalších produktech jménem N. M., bytem L. n. P., P. na koupi sportovních potřeb na celkovou částku 65.292,- Kč, přičemž žádné sportovní potřeby nebyly zakoupeny, ale obviněnou byla klientce předána finanční hotovost ve výši 45.000,- Kč a částku 20.292,- Kč si ponechala jako provizi za vyřízení úvěru,

a tímto svým jednáním způsobila poškozené společnosti M. celkovou škodu ve výši 792.737,- Kč a další škodu ve výši 38.320,- Kč hodlala způsobit.

Městský soud v Praze usnesením ze dne 18. 12. 2008 sp. zn. 5 To 373/2008, z podnětu odvolání podaného obviněnou podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o peněžitém trestu a k němu se vážícím výroku o uložení náhradního trestu odnětí svobody. Jinak ponechal rozsudek soudu prvního stupně beze změny.

Obviněná prostřednictvím obhájce JUDr. T. M. podala proti uvedenému usnesení Městského soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 dovolání, jež opřela o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má za to, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Obviněná poukázala na to, že se nemohla dopustit trestného činu podvodu, jak jí je kladeno za vinu, když po objektivní ani po subjektivní stránce nenaplnila jeho skutkovou podstatu, protože byla pouze smluvní zprostředkovatel úvěru, a o tom, zda úvěr společnost M. poskytne, nerozhodovala. Jejím úkolem bylo pouze na základě smluvního vztahu s M., jejímž jménem mohla smlouvu uzavírat, což se neobešlo bez souhlasu M. Soudům obou stupňů vytkla, že tyto skutečnosti nebraly do úvahy a nezkoumaly je se zřetelem na naplnění subjektivní stránky trestného činu podvodu, a nezabývaly se řádně tím, že neměla úmysl od počátku trestný čin spáchat a způsobit škodu. Obviněná zdůraznila, že byla pouze prostředníkem mezi společností M. a potencionálním zákazníkem. Toliko ti, kteří smlouvu uzavřeli a uvedli nepravdivé údaje, poté mohli naplnit skutkovou podstatu úvěrového podvodu podle § 250b tr. zák., neboť uvedli nepravdivé informace. To, že smlouvy se svolením poškozené společnosti uzavřela a následně vyplatila po odstoupení od koupě předmětu plnění, nemůže být vůbec trestným činem. Za trestné nelze považovat ani to, že vyplatila cenu předmětu poté, co si od ní odečetla provizi, na kterou měla nárok a byla součástí poskytnutého úvěru. Vzhledem k tomu, že obviněná nenaplnila skutkovou podstatu trestného činu podvodu podle § 250 tr. zák., navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 12. 2008 sp. zn. 5 To 373/2008 zrušil a věc vrátil Městskému soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí.

Dovolání obviněné bylo zasláno k vyjádření Nejvyššímu státnímu zastupitelství, avšak do doby konání neveřejného zasedání Nejvyšší soud jeho případné písemné vyjádření neobdržel.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejdříve zjistil, že dovolání obviněné je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou podle § 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.).

Protože dovolání je možné podat jen z důvodů taxativně uvedených v § 265b tr. ř., Nejvyšší soud posuzoval též otázku, zda byl dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatněn v souladu se zákonnými podmínkami.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Na jeho podkladě je ve vztahu ke zjištěnému skutku možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. V souladu se zjištěným skutkovým stavem lze proto namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným.

S ohledem na takto vymezená pravidla pro řádné uplatnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., Nejvyšší soud shledal, že obviněná H. M. uplatnila v zásadě jedinou námitku, kterou je možno pod uplatněný dovolací důvod podřadit tím, že vytýkala, že soudy správně zjištěný skutkový stav nesprávně právně vyhodnotily a posoudily jako trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., ač dostatečně nezkoumaly, zda byly naplněny všechny znaky této skutkové podstaty.

K takto relevantně se zákonem uplatněné výhradě je vhodné nejdříve vyjádřit, že trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. se dopustí ten, kdo ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku značnou škodu nebo jiný zvlášť závažný následek.

K tomu je potřeba uvést, že uvedením v omyl je jednání, kterým pachatel předstírá okolnosti, které nejsou v souladu se skutečným stavem věci (viz přiměřeně srov. rozhodnutí č. 57/1978, č. 46/1981 Sb. rozh. tr.). Omylem je rozpor mezi představou a skutečností. Jde o něj i tehdy, když podváděná osoba nemá o důležité okolnosti žádnou představu nebo se domnívá, že se nemá čeho obávat.

Z dikce § 250 tr. zák. ve spojení s § 3 odst. 3 tr. zák. je tedy pro naplnění subjektivní stránky trestného činu podvodu třeba úmyslného zavinění.

Podle § 4 tr. zák. je trestný čin spáchán úmyslně, jestliže pachatel chtěl způsobem v trestním zákoně uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem úmysl přímý podle § 4 písm. a) tr. zák., nebo věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn úmysl nepřímý podle § 4 písm. b) tr. zák., přičemž k naplnění subjektivní stránky úmyslného trestného činu postačuje, je-li spáchán alespoň v úmyslu nepřímém.

Nejvyšší soud, s ohledem na skutková zjištění obsažená ve výrokové části rozsudku soudu prvního stupně, jak jsou popsána v předcházející části tohoto rozhodnutí, včetně příslušných odůvodnění napadaného rozhodnutí a k nim se vážící obsah spisového materiálu, shledal, že uvedená a zmíněná obecná kritéria vymezující zavinění pachatele, byla soudem prvního stupně i odvolacím soudem, který se rovněž ve svém rozhodnutí k odvolacím námitkám obviněné vypořádával, plně akceptována.

Z popisu skutku a se zřetelem na příslušné části odůvodnění napadených rozhodnutí je nepochybné, že obviněná byla oprávněna zprostředkovávat poskytování úvěrů od společnosti M., avšak toliko za účelem nákupu konkrétního zboží prodávaného v provozovně v P., R. Obviněná však nepostupovala v souladu s tím, jak byla povinna na základě smlouvy ze dne 24. 10. 2005 uzavřené mezi společností M. a společností E., za kterou vystupovala obviněná, v níž v čl. II., § 1 bylo stanoveno, že obchodník je povinen dodat zákazníkovi zboží specifikované ve smlouvě o úvěru ve lhůtě dohodnuté zákazníkem, ... a že je obchodník povinen zajistit podpis zákazníka na žádosti o úvěr před provedením ověření nebo schválení uvedené žádosti o úvěr M. . Obviněná tyto povinnosti vědomě neplnila a prostřednictvím uzavřených smluv s klienty, kteří jsou ve výroku rozsudku soudu prvního stupně popsáni, sjednávala žádosti o úvěr a další úvěrové produkty s tím, že určené podmínky nesplní. Proto uvedené smlouvy uzavírala s osobami, které potřebovaly peníze, avšak běžných úvěrů by se pro nedostatek finančních prostředků nedomohly. Proto obviněná v žádostech sepisovala takové nepravdivé údaje, které podstatně zlepšovaly bonitu uvedených klientů. Poté, co na podkladě těchto žádostí byl ze strany poškozené společnosti M. poskytnut těmto klientům úvěr, obviněná bez toho, aniž by za takto účelově poskytnuté finanční prostředky poskytla klientům ve smlouvě o úvěru specifikované zboží, peníze sama vyinkasovala, většinovou část z nich předala klientům a část, kterou označovala jako provizi, si ponechala.

Na základě těchto zjištěných skutečností soud prvního stupně na straně 12 shledal, že motivem jednání obviněné bylo získání nemalé finanční částky z prostředků vyplacených společností M., které klientům nevyplácela v plné výši, když jim požadované zboží nedodala. Tento soud uzavřel, že obviněná naplnila znaky trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. dílem dokonaného, u bodu 8. dílem nedokonaného ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák.

Soud druhého stupně, který se se závěry soudu prvního stupně ohledně viny obviněné ztotožnil, k subjektivní stránce takto kvalifikovaného trestného činu na straně 7 svého usnesení rozvedl, že obviněná jednala v přímém úmyslu podle § 4 písm. a) tr. zák., neboť již v době realizace každého z inkriminovaných případů, v době kdy byly finanční prostředky poukázány společností M. do její dispozice, věděla, že nejde o reálný autentický nákup relativně drahého zboží, ale jen a pouze o vylákání finančních prostředků M. pod záminkou pouze předstíraného prodeje zboží údajnému zájemci. Obviněná tak bezhotovostně poukázané peníze místo jejich započtení na uskutečněný prodej následně v hotovosti vybírala a rozdělovala podle své vůle. Poškozená společnost M. byla obviněnou uvedena v omyl tím, že pachatelka na základě smluvně založené důvěře poškozenou společnost (konkrétní pracovníky finančního oddělení, kteří na základě obviněnou zpracovaných úvěrových smluv peníze na účet obviněné zasílali) oklamala jednak tím, že do návrhů smluv uváděla nepravdivé informace a jednak tím, že předstírala plnění dalších smluvních pravidel, k nimž byla povinna, ač tak nečinila, ale jediným záměrem bylo právě touto cestou vylákat finanční prostředky.

Na základě všech těchto skutečností Nejvyšší soud shledal, že soudy nižších stupňů nepochybily, pokud dospěly k závěru, že obviněná od počátku jednala s podvodným záměrem poškozenou společnost uvést v omyl, když věděla, že ke splnění jejich smluvně stanovených závazků vůči poškozené nedojde, a tím způsobila společnosti M. škodu ve výši 792.737,- Kč a o další ve výši 38.320,- Kč se pokusila.

Vzhledem k tomu, že učiněná skutková zjištění soudu prvního stupně dávají dostatečný podklad pro závěr, že obviněná jednala v přímém úmyslu podle § 4 písm. a) tr. zák. uvést poškozenou v omyl a způsobit jí značnou škodu, byly dostatečně objasněny a prokázány všechny znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. Nejvyšší soud se z výše popsaných důvodů ztotožnil i s argumentací soudů obou stupňů rozvedenou v odůvodnění jejich rozhodnutí, na kterou pro stručnost toliko odkazuje.

Pro úplnost Nejvyšší soud jen závěrem považuje za nutné zmínit, že pokud obviněná v rámci podaného dovolání též poukázala na možnost právního posouzení jejího činu jako úvěrového podvodu podle § 250b tr. zák., soudy správně podle této právní kvalifikace jednání obviněné neposuzovaly. Trestného činu úvěrového podvodu se totiž dopustí ten, kdo při sjednávání úvěrové smlouvy či v žádosti o poskytnutí subvence nebo dotace uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí. Úvěrovou smlouvou ve smyslu § 250b tr. zák. se rozumí smlouva o úvěru podle § 497 a násl. obč. zák. Pod tento pojem nelze podřadit takové typy smluv, které spočívají nikoli v poskytnutí peněžních prostředků, nýbrž v poskytování zboží a služeb na základě tzv. odložených plateb (k tomu srov. rozhodnutí č. 6/2004-I Sb. rozh. tr.). S ohledem na charakter předmětného úvěrového vztahu je patrné, že v projednávané věci nebyly uzavírány smlouvy o úvěru podle § 497 a násl. obč. zák., ale jde zde o úvěrový způsob profinancování zakoupeného zboží. K tomu je též nutné podotknout, že obviněná by nemohla být pachatelkou trestného činu úvěrového podvodu i proto, že pachatelem při sjednávání úvěrové smlouvy, může být kterýkoli z účastníků úvěrové smlouvy, tj. především dlužník. Tím obviněná v daných úvěrových vztazích nebyla, neboť tyto toliko zprostředkovávala. Účastenství ve formě pomoci podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák. je založeno na akcesoritě, která v daném případě nepřichází v úvahu, neboť osoby, které sjednaly prostřednictvím obviněné předmětné úvěrové smlouvy, nebyly z trestného činu úvěrového podvodu obviněny.

Ze všech důvodů, jak jsou výše rozvedeny, Nejvyšší soud neshledal námitky obviněné důvodnými, a protože soudy v potřebné míře se již se všemi výhradami obviněné v dostatečně vypořádaly a všechny podstatné okolnosti objasnily, bylo dovolání jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 15. července 2009

Předsedkyně senátu:

JUDr. Milada Šámalová