8 Tdo 704/2007
Datum rozhodnutí: 13.06.2007
Dotčené předpisy:




8 Tdo 704/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. června 2007 o dovolání, které podal obviněný L. F., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 6 To 20/2007, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 5 T 152/2006, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného L. F. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 8. 11. 2006, sp. zn. 5 T 152/2006, byl obviněný L. F. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, 2 tr. zák. a trestným činem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 písm. d) tr. zák., platného do 30. 6. 2006. Těchto trestných činů se podle popsaného skutkového zjištění dopustil tak, že dne 21. 6. 2006 ve 22:00 hodin řídil v podnapilém stavu, bez nasazené ochranné přilby motocykl tov. zn. Honda RD02, bez RZ, nesplňující technické podmínky pro provoz na pozemních komunikacích, kdy při jízdě na rovném, přehledném úseku vozovky předjížděl před ním jedoucí autobus takovým způsobem, že po najetí do protisměru prudce brzdil, uvedl motocykl do smyku a v pádu narazil do protijedoucího osobního motorového vozidla tov. zn. Škoda Octavia Combi, řidiče Ing. P. L., když při této dopravní nehodě utrpěla tandemistka na motocyklu S. B. zranění, spočívající v hemoragickém šoku, otřesu mozku, zlomenině nosu, obou čelistí, X.-XII. žebra vpravo, oblouku pravého 1. bederního obratle, těla obratle 2,4 bederního, pánve třetího stupně, stehenní kosti vpravo, bérce vpravo, podvrtnutí krční páteře, tržnou ránu hráze s poraněním řitních svěračů s dobou léčení doposud, když dále bylo zjištěno, že v době řízení činil obsah alkoholu v krvi obviněného 1,81 promile.

Za tyto trestné činy byl odsouzen podle § 224 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku. Podle § 39a odst. 3 tr. zák. byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s dohledem. Podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu tří let a šesti měsíců.

Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací odvolání obviněného L. F. podané proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně usnesením ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 6 To 20/2007 podle § 256 tr. ř. zamítl.

Proti tomuto usnesení soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce JUDr. Š. A. z důvodů § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. dovolání, a vytkl odvolacímu soudu, že pro rozhodnutí o zamítnutí odvolání nebyly splněny zákonné procesní podmínky, zejména proto, že odvolací soud nevyhověl návrhu obhajoby i Krajského státního zástupce na doplnění dokazování výslechem řidiče autobusu, který obviněný předjížděl, jenž mohl vidět, jak osobní automobil zn. Škoda Octavia vyjel z vedlejší silnice na hlavní silnici bez dání přednosti v jízdě vozidlům na hlavní silnici, když tento vadný způsob jízdy řidiče vozidla Škoda Octavia byl příčinou pádu motocyklu na vozovku a vzniku nehodového děje. Zamítnutí tohoto návrhu, nevyslechnutí poškozené S. B. v době rozhodování soudů již schopné podat svědeckou výpověď, a neprovedení vyšetřovacího pokusu, obviněný považoval za porušení dostatečného objasnění skutečného stavu věci ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť se jednalo o důkazy, které mohly vyvrátit tvrzení svědka Ing. P. L., že osobní vozidlo Škoda Octavia jelo přímo po hlavní silnici. Pokud nebylo provedeno uvedené dokazování, jednání, které mu je kladeno za vinu nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl uznán vinným a rozsudek konstruuje trestní odpovědnost obviněného jen jako odpovědnost za následek bez toho, aniž by byla prokázána příčinná souvislost mezi jednáním a následkem.

Vzhledem k uvedenému obviněný navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 6 To 20/2007 a přikázal krajskému soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

K tomuto dovolání se ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství, který uvedl, že je sice podáno s odkazem na důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve skutečnosti však uplatněné námitky směřují proti neúplnosti dokazování a napadá soudem učiněná skutková zjištění. Uplatněnému dovolacímu důvodu odpovídá toliko námitka, že skutek, tak jak byl zjištěn nalézacím soudem, není trestným činem, kterou státní zástupce označil za důvodnou. Poukázal na to, že ze skutkové věty není vůbec patrno, kterou důležitou povinnost uloženou mu podle zákona svým jednáním porušil ani zda toto porušení je v příčinné souvislosti se vznikem zranění poškozené B. Mezi větou skutkovou a větou právní tedy existuje rozpor a nepostačuje, pokud jsou tyto údaje následně uvedeny v odůvodnění rozsudku. To, že obviněný neměl přilbu, a že jím řízený motocykl neměl RZ, se vznikem dopravní nehody nepochybně nesouvisí, stejně jako to, že motocykl nesplňoval technické podmínky pro provoz na pozemních komunikacích. Státní zástupce vyjádřil potřebu přesnější specifikace dopravní nehody, a z toho důvodu navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného L. F. podle § 265k odst. 1 tr. ř. vyhověl a aby z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 6 To 20/2007, zrušil všechna další rozhodnutí na ně obsahově navazující, pokud zrušením ztratila svůj podklad, věc podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ostravě k novému projednání a rozhodnutí, případně uložil odvolacímu soudu doplnit dokazování výslechem řidiče předjížděného autobusu.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dále posuzoval otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., neboť dovolání je možné podat jen z důvodů taxativně uvedených v § 265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.

Při posuzování otázky, zda lze obviněným uplatněný dovolací důvod považovat za důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., Nejvyšší soud vycházel z dikce tohoto dovolacího důvodu, jehož prostřednictvím je možné dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci tohoto vymezení je jeho prostřednictvím možné namítat jednak mylnou kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, a dále pak vadnost jiného hmotně právního posouzení, které záleží v nesprávném posouzení některé další otázky, nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v posuzování jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva, zejména trestního, případně i jiných právních odvětví. Nelze za naplnění uvedeného důvodu považovat takové výhrady obviněného, v němž jsou tvrzeny pochybnosti o správnosti skutkových zjištění a s ohledem na obhajobu obviněného jinak hodnoceny důkazy již provedené nebo námitky směřující proti neúplnosti provedeného dokazování. V takovém případě nebyl materiálně, tedy ve skutečnosti uplatněn důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani důvod jiný, protože pochybnosti o správnosti skutkových zjištění, v ustanovení § 265b tr. ř. jako důvod pro podání dovolání není uveden.

Obviněný v souladu s těmito zásadami své dovolání podal jen v části, neboť jeho námitky vztahující se k nedostatečnému hodnocení provedených důkazů nebo neúplnosti provedeného dokazování byly uplatněny v rozporu s tím, jak jsou důvody dovolání zákonem vymezeny, když jimi není možné vytýkat nedostatky ve skutkových zjištěních. Proto, pokud obviněný takové výhrady uplatnil, nenaplňují označený ani žádný jiný z důvodů dovolání vymezených ustanovením § 265b odst. 1 písm. a) l) tr. ř.

Za námitky, které jsou pod obviněným označený důvod podřaditelné, protože jde o nedostatky právní povahy, patří ty, jimiž v závěru svého dovolání namítl, že skutkový stav, který zjistil soud, není trestným činem, neboť nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným.

S ohledem na řešenou problematiku je vhodné připomenout, že trestného činu ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, odst. 2 tr. zák. se dopustí, kdo jinému z nedbalosti způsobí těžkou újmu na zdraví nebo smrt a spáchá-li tento čin proto, že porušil důležitou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona.

Trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 písm. d) tr. zák., ve znění platném do 30. 6. 2006, spáchá, kdo vykonává ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil vlivem návykové látky, zaměstnání nebo jinou činnost, při kterých by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku a způsobí li takovým činem, byť i z nedbalosti jinému ublížení na zdraví nebo větší škodu na cizím majetku nebo jiný závažný následek.

Na základě obsahu spisu a odůvodnění napadených rozhodnutí Nejvyšší soud shledal, že skutková zjištění, jak jsou výše popsána, plně korespondují i se spisovým materiálem a mají dostatečný podklad v odůvodnění usnesení soudu druhého stupně, kde je podrobně rozvedeno, za jakých souvislostí k dopravní nehodě došlo a jaká konkrétní ustanovení zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a změnách některých zákonů, ve znění pozdějších změn (dále jen zák. č. 361/2000 Sb. ), obviněný porušil. Ze znění tohoto odůvodnění je patrné, že soud prvního stupně spatřoval porušení důležité povinnosti uložené obviněnému podle zákona v tom, že nerespektoval ustanovení § 4 písm. a), b), § 5 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. b), § 6 odst. 1 písm. f), § 17 odst. 5 písm. c) a § 18 odst. 1, 4 zák. č. 361/2000 Sb., neboť řídil motocykl po předchozím požití alkoholických nápojů, motocykl nesplňoval podmínky k provozu na pozemních komunikacích, obviněný a poškozená neměli ochranné přilby a obviněný započal manévr předjíždění, aniž mu toto dovolovala situace v silničním provozu, tedy s vědomím, že může omezit či ohrozit protijedoucí vozidla.

Z tohoto výčtu ustanovení, která obviněný nerespektoval, je zřejmé, že v něm jsou zahrnuta všechna pravidla, která obviněný porušil, aniž by z něho vyplývalo, která z nich byla přímou příčinou vzniku dopravní nehody. Dovolací soud tuto nepřesnost nepovažuje za nedostatek, v jehož důsledku by bylo nutné napadená rozhodnutí rušit, ale je vhodné upřesnit, že za bezprostřední příčinu vzniku dopravní nehody spočívající v tom, že obviněný uvedl motocykl do smyku a v pádu narazil do protijedoucího osobního motorového vozidla, v důsledku čehož tandemistka na motocyklu S. B. utrpěla shora uvedená zranění, bylo porušení ustanovení § 17 odst. 5 písm. c) zák. č. 361/2000 Sb., podle něhož řidič nesmí předjíždět, jestliže by ohrozil nebo omezil protijedoucí řidiče nebo ohrozil jiné účastníky provozu na pozemních komunikacích. Obviněný tuto zásadu nerespektoval a předjížděl autobus za situace, kdy neměl s ohledem na protijedoucí motorové vozidlo pro takový manévr splněny předpoklady když, za dané situace nebylo zřejmé, že předjíždění bezpečně bez ohrožení spolujezdkyně nebo jiných účastníků silničního provozu ukončí. Je nepochybné, že se na vzniku nehody podílelo i to, že obviněný motocykl se spolujezdkyní řídil pod vlivem alkoholických nápojů, když v době jízdy jeho krev obsahovala 1,81 promile alkoholu, což je množství, které rozhodně podstatnou měrou snižovalo schopnost obviněného dostatečně přesně a spolehlivě reagovat na vzniklou dopravní situaci. Tím porušil zákaz vyslovený v ustanovení § 5 odst. 2 písm. b) zák. č. 361/2000 Sb., že řidič nesmí řídit vozidlo bezprostředně po požití alkoholického nápoje nebo v době, kdy by mohl být pod jeho vlivem. Rozhodně tato skutečnost měla výrazný podíl právě na tom, že obviněný jednak řídil motocykl při projíždění obcí rychlostí klem 70 km/h, tedy za dané situace takovou rychlostí, která nejenom že převyšovala rychlost v obci povolenou, ale byla vzniklé situaci natolik nepřiměřená konkrétním okolnostem, že se rovněž spolupodílela na tom, že obviněný nebyl schopen přiměřeně reagovat na všechny vzniklé skutečnosti. Za bezprostřední příčinu dopravní nehody je nutné v daných souvislostech tudíž považovat i porušení ustanovení § 18 odst. 1 zák. č. 361/2000 Sb., že rychlost jízdy musí řidič mimo jiné přizpůsobit zejména svým schopnostem, vlastnostem vozidla, nákladu a jiným okolnostem, které je možné předvídat. Obviněný však stavu, kdy byl pod vlivem alkoholu, řídil motocykl, o němž věděl, že nesplňuje podmínky k provozu na pozemních komunikacích, i to, že spolujezdkyně neměla ochrannou přilbu, jel rychlostí, při níž motocykl v důsledku uvedených okolností nezvládl, dostal smyk a následně havaroval. I když porušení spočívající v nedostatku ochranné přilby a nedostatečného technického stavu vozidla, nebyly přímo těmi okolnostmi, které by vyvolaly dopravní nehodu, nepochybně se jednalo o rizikové momenty násobící při velké rychlosti možnost vzniku nebezpečí, a obviněný měl s ohledem i na ně přizpůsobit rychlost jízdy.

Na základě těchto zjištění je zcela nepochybné, že soud prvního stupně a odvolací soud, který se s jeho rozhodnutím ztotožnil, nepochybily, jestliže dospěly k závěru, že obviněný skutek, jak je shora uveden a popsán ve skutkových zjištěních soudu prvního stupně, porušením ustanovení § 17 odst. 5 písm. c), § 18 odst. 1 a § 5 odst. 2 písm. b) zák. č. 361/2000 Sb., porušil důležitou povinnost uloženou mu podle zákona. Z nedbalosti tak způsobil těžkou újmu na zdraví poškozené S. B. Jeho trestné jednání bylo zcela v souladu se zákonem posouzeno jednak jako trestný čin ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, 2 tr. zák. a jednak jako trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 písm. d) tr. zák.

Ze všech uvedených důvodů jsou proto námitky obviněného směřované proti uvedené právní kvalifikaci neopodstatněné.

Dalším z obviněným uplatněných dovolacích důvodů je důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., jenž je dán při naplnění alespoň jedné ze dvou zde alternativně uvedených podmínek. U první z nich se tak stane, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Uvedená alternativa dovolacího důvodu má procesní charakter a má zabránit porušení práva na přístup strany k druhé instanci, a to zejména ve formě odmítnutí nebo zamítnutí opravného prostředku bez věcného přezkoumání napadeného rozhodnutí.

V daném případě tuto alternativu nebylo možné použít, protože odvolání obviněného bylo v posuzovaném případě v souladu se zákonem a v řádně provedeném odvolacím řízení podle § 254 tr. ř. věcně přezkoumáno a za dodržení zákonných podmínek odvolacím soudem podle § 256 tr. ř. zamítnuto (přiměřeně srov. rozhodnutí č. T 481 s T 491, Soubor rozhodnutí Nejvyššího soudu, sešit 20, ročník 2003).

Druhá alternativa dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., je splněna tehdy, když v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., byl dán některý z důvodů dovolání uvedených v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.

Z dalších důvodů dovolání uvedených v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. však obviněný tvrdí existenci pouze výše zmíněného důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se shora citovaným konkrétním odůvodněním. Jak však vyplývá z výše vyjádřeného názoru dovolacího soudu, ani tento důvod dovolání nebyl obsahově naplněn. V předmětné trestní věci není proto dána ani druhá alternativa dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.

Ze všech těchto skutečností a právních úvah Nejvyšší soud shledal jako správné usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 6 To 20/2007, který v návaznosti na rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 8. 11. 2006, sp. zn. 5 T 152/2006, obviněného L. F. uznal vinným uvedenými trestnými činy. Dovolání obviněného ve vztahu k relevantně uplatněným námitkám proto jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 13. června 2007

Předsedkyně senátu:

JUDr. Milada Šámalová