8 Tdo 701/2013
Datum rozhodnutí: 07.08.2013
Dotčené předpisy: § 206 odst. 1, 2 tr. zák., § 184 odst. 1, 2 tr. zákoník



8 Tdo 701/2013-59

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 7. srpna 2013 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaném v neprospěch obviněného J. V. , proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 12. 2011, sp. zn. 4 To 238/2011, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 21 T 90/2010, t a k t o :

Podle § 265k odst. 1 tr. ř. za podmínek § 265p odst. 1 tr. ř. s e z r u š u j e rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 12. 2011, sp. zn. 4 To 238/2011.

Současně podle § 265k odst. 2 tr. ř. s e z r u š u j í také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265 l odst. 1 tr. ř. s e věc p ř i k a z u j e Krajskému soudu v Ostravě, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Novém Jičíně rozsudkem ze dne 29. 6. 2011, sp. zn. 21 T 90/2010, uznal obviněného J. V. (dále jen obviněný ) vinným, že 1) dne 21. 7. 2009 v 18.05 hod., v H., okr. K., rozeslal z e-mailové schránky do emailových schránek: emailovou zprávu s textem nazvaným "Jak vládní a justiční orgány zajišťují v ČR občanům lidská práva", ve kterém o starostovi M.N. J. Mgr. I. T. uvedl nepravdivé výroky, které u neinformovaného příjemce mohly reálně vyvolat dojem mj. o protiprávní činnosti Mgr. I. T. páchané v postavení starosty M. N. J., konkrétně pak např. že Mgr. I. T. "je příkladem toho, jak si stát takového "člověka" povolá a najme k likvidaci občanů", že "se jako ředitel školy postaral o to, že ze školy zmizelo více než 1/2 milionu Kč", že "proto tento bezcharakterní člověk, který jedná v rozporu s pravomocí a zákony, který nemá žádné vědomí a svědomí, může za podpory státních, policejních a justičních orgánů falšovat rozsudky soudů a podsouvat nepravomocné rozsudky", že "jako starosta m.N. J. maskuje svoji neschopnost tím, že v rozporu se zákonem a pravomocí nařizuje fiktivní exekuce a ukládá pokuty",

přičemž jednal srozuměn s tím, že tato tvrzení jsou nepravdivá a jsou způsobilá ohrozit vážnost Mgr. I. T. u spoluobčanů a poškodit jej v zaměstnání, zejména snížit jeho důvěryhodnost v rámci volné soutěže politických stran v příštích komunálních volbách a při výkonu jeho pravomoci veřejného činitele,

2) dne 28. 10. 2009 v 10.21 hod., v H., okr. K., rozeslal z emailové schránky do emailových schránek: , text datovaný dne 28. 10. 2009 a nazvaný "Stížnost na metody, kterých používá starosta M. N. J. Mgr. I. T. při upevňování své moci", ve kterém o starostovi M. N. J. Mgr. I. T. uvedl nepravdivé výroky, konkrétně pak např. "To, co podniká starosta M. N. J. Mgr. I. T., to vše je zoufalý "podlý" a promyšlený čin takto mne umlčet, aby se nikdo nedozvěděl, jakým způsobem okrádá vlastníky pozemků o pozemky a naspořené peníze ... ", a dále přiložil text datovaný dnem 26. 10. 2009 nazvaný "Takto vykonává svou pravomoc starosta M. N. J. Mgr. I. T.", ve kterém sděluje o starostovi m. N. J. Mgr. I.T., že: "Starosta M. N. J. Mgr. I. T. rozkrádá naše pozemky - naše vlastnictví... ", dále: " ... Už mne nebaví neustále kolem dokola poukazovat na lži, podvody, krádeže a trestné činy starosty M. N. J. Mgr. I. T. ... ",

3) dne 17. 11. 2009 v 12.06 hod., v H., okr. K., rozeslal z emailové schránky do emailových schránek: text datovaný dne 17. 11. 2009 nazvaný "Gestapácké metody, v předvečer 20. výročí oslav demokracie, svobody, nezávislosti a existence právního státu, místo uplatňování lidských práv", kdy přílohou tohoto mailu byly již dříve rozeslané emailové zprávy a to text ze dne 26. 10. 2009 s názvem "Takto vykonává svou pravomoc starosta M. N. J. Mgr. I. T.", ve kterém o starostovi M. N.J. Mgr. I. T. uvedl nepravdivé výroky, konkrétně pak např. "Starosta M. N. J. Mgr. I. T. rozkrádá naše pozemky - naše vlastnictví...", dále: " ... už mne nebaví neustále kolem dokola poukazovat na lži, podvody, krádeže a trestné činy starosty M. N. J.Mgr. I. T. ... ", a dále text ze dne 28. 10. 2009 nazvaný "Stížnost na metody, kterých používá starosta M. N.J. Mgr. I. T. při upevňování své moci", ve kterém sděluje o starostovi m. N. J. Mgr. I. T., že: "To co podniká starosta M. N. J. Mgr. I T., to vše je zoufalý "podlý" a promyšlený čin takto mne umlčet, aby se nikdo nedozvěděl, jakým způsobem okrádá vlastníky pozemků o pozemky a naspořené peníze ... ",

4) dne 25. 1. 2010 v 11.06 hod., v H., okr. K., rozeslal z emailové schránky do emailových schránek: , text datovaný dnem 25. 1. 2010 a nazvaný "Toto je vizitka mafie, která v rozporu s pravomocí a zákonem okrádá občany a sebe obohacuje pod rouškou exekuce", ve kterém o starostovi M. N. J. Mgr. I. T. uvedl nepravdivé výroky, konkrétně pak např. "Znovu a znovu Vám předkládám důkazy o trestných činech starosty M. N. J. Mgr. I.T. (ODS), kterými nás okradl a dále okrádá .... Tady Vám poskytuji relevantní důkazy jen jak nás za spolupráce vydíral, aby nás 3 z rodiny V. zlikvidoval a připravil o vše", přičemž tyto výroky mohly u neinformovaného příjemce vzbudit dojem mj. i protiprávní až trestné činnosti Mgr. I. T. páchané v postavení starosty M. N. J. a jednal s vědomím, že tato tvrzení jsou nepravdivá a jsou způsobilá ohrozit vážnost Mgr. I. T. u spoluobčanů a poškodit jej v zaměstnání, snížit jeho důvěryhodnost při výkonu jeho pravomoci úřední osoby,

a dále v období od 1. 7. 2010 do 16. 9. 2010, jednak v H., okres K., e-mailovými zprávami odeslanými z internetové adresy , jednak v N. J., okr. N.J., na veřejném 28. zasedání Zastupitelstva m. N. J., sděloval převážně státním orgánům, politickým stranám a veřejnosti nepravdivé údaje o v současné době již bývalém starostovi m. N. J. Mgr. I. T. a o soudkyni O. s. v N. J. JUDr. I. B., konkrétně pak

5) dne 1. 7. 2010 v 16.04 hod. rozeslal do emailových schránek: , písemnost pod názvem: K vyrozumění č.j. KRPB-13375-6/TČ-2010-060283-RP z 23. 6. 2010 Mgr. R. P., ve které uvedl, že: ... jsme okrádání starostou M. N. J. Mgr. I. T. (ODS) a jeho podvodnými exekucemi a to zásluhou samosoudkyně JUDr. I. B., která jako dřívější zaměstnankyně MÚ N. J. celou naši restituci řešila podvodným způsobem, neuznávala žádné relevantní písemné důkazy vydané úřady, povyšovala se nad zákon a nás tři spoluvlastníky vydírala placením soudních poplatků a nákladů řízení ... A ostatní soudy? Jen chránily tuto podjatou samosoudkyni JUDr. I. B. a její podvody a vydírání

6) dne 1. 7. 2010 v 16.22 hod. rozeslal do emailových schránek: , písemnost pod názvem: Trestné činy a korupce starosty M. N.J. Mgr. l. T. (ODS), ve které uvedl o Mgr. I. T., že: Zneužívá pravomoci veřejného činitele s úmyslem způsobit jinému škodu a sebe neoprávněně obohatit, vykonává svou pravomoc v rozporu se zákonem a překračuje své povinnosti. K upevněni své moci užívá šikany, diskriminace, psychické a finanční vydírání, psychický teror, korupci..."

7) dne 5. 7. 2010 v 10.59 hod. rozeslal do emailových schránek: písemnost pod názvem Naše vyjádření k vyjádření žalovaného starosty M. N. J. Mgr. I. T. (ODS) k obžalobě k č. j. 7C 124/2010 z 15. 6. 2010, ve které uvedl, že: " ... se domáháme po starostovi M. N. J. Mgr. l. T. (ODS), pachateli trestných činů krádeže a korupce, který nás v rozporu s pravomocí, zákonem, e. ř., o. s. ř. a Listinou okradl vyhrožováním a vydíráním za pomoci advokáta JUDr. M.V. z B. a exekutora JUDr. E. Č. o 173.668,-- ­Kč + 165.032,-- Kč + 133.027,-- Kč, aby nám tyto odcizené a zcizené peníze starosta M. N. J. Mgr. I. T. (ODS) vrátil, celkem tj. 471.723,-- Kč, kterými se neoprávněně obohatil." a dále "... jak rozhodovala podjatá prolhaná samosoudkyně O. s. N. J. JUDr. I. B. ..."

8) dne 30. 8. 2010 v 17.54 hod. rozeslal do emailových schránek: , písemnost pod názvem Demokracie a spravedlnost v ČR, ve které uvedl, že: ... Mgr. I. T. (ODS), který nás šikanuje, vydírá jak psychicky, tak finančně a neuznává zákony ... a dále: Hlavní pachatel trestných činů samosoudkyně JUDr. I. B., která nás svými prolhanými podvodnými rozsudky jen vydírala o peníze a vydávala usnesení a rozsudky na základě despocie, anarchie ...

9) dne 12. 9. 2010 odeslal do emailové schránky podatelny M. ú. N. J. v příloze pod názvem Stranické orgány.doc, písemnost nazvanou Jak ODS bojuje a míní bojovat proti korupci, ve které uvedl o starostovi města N. J. Mgr. I. T., že: ... jeho hlavní prioritou je upevňování své moci na základě korupce, despocie a trestného činu zneužití pravomoci veřejného činitele a to tím, že jako neoprávněný spolu s advokátem JUDr. M. V. z B. a exekutorem JUDr. E. Č. ze S. nechal nás tři spoluvlastníky, J. V., L. Š. a H. Ch., jak sám prohlásil, mstou, uvalit nepravomocnou fiktivní podvodnou exekuci, kterou nám bylo odcizeno a zcizeno více, než 1 000 000,- Kč...

10) dne 16. 9. 2010 v aule R., M., N. J. na veřejném 28. zasedání Zastupitelstva m. N. J. osobně sdělil, že: .... já vím, že to paní ta, v tom, v rozsudku, paní B., paní doktorka B. schválila, poněvadž to byla kdysi jeho spolupracovnice, tak samozřejmě, že mu vyšla vstříc, poněvadž pracovala tady na městském úřadě, paní doktorka B., a veškeré, já jsem ji napadl všude, poněvadž ona dělá samé podv ... , já to tu řeknu veřejně, samé podvody, zneužívá pravomoci veřejného činitele, okrádá nás, nejenom o pozemky, ale také o peníze, čili to je doktorka, která pracuje skutečně ve prospěch pana T.

kdy tyto výroky mohly u neinformovaného příjemce vzbudit dojem mj. i protiprávní až trestné činnosti Mgr. I. T. páchané v postavení starosty M. N. J. a JUDr. I. B. páchané v postavení soudkyně O. s. N. J., přičemž jednal s vědomím, že tato tvrzení jsou nepravdivá a jsou způsobilá ohrozit vážnost Mgr. I. T. a JUDr. I. B. u spoluobčanů, poškodit je v zaměstnání, zejména snížit jejich důvěryhodnost při výkonu jejich pravomocí úředních osob. Takto popsané jednání obviněného soud právně kvalifikoval v bodě 1) jako trestný čin pomluvy podle § 206 odst. 1, 2 trestního zákona č. 140/1961 Sb., účinného do 31. 12. 2009 (dále jen tr. zák. ), v bodech 2) až 4) jako přečin pomluvy podle § 184 odst. 1, 2 trestního zákoníku a v bodech 5) až 10) jako přečin pomluvy podle § 184 odst. 1, 2 trestního zákoníku, za což mu podle § 184 odst. 2 trestního zákoníku za použití § 43 odst. 1 trestního zákoníku uložil úhrnný trest odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, jehož výkon podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání jednoho roku a šesti měsíců.

Proti citovanému rozsudku podal obviněný odvolání, o němž Krajský soud v Ostravě rozhodl rozsudkem ze dne 6. 12. 2011, sp. zn. 4 To 238/2011, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu a za podmínek § 259 odst. 3 písm. a) tr. ř. obviněného podle § 226 písm. b) tr. ř. zprostil obžaloby státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Novém Jičíně ze dne 7. 6. 2010, sp. zn. 2 ZT 255/2009, pro skutky, v nichž byly spatřovány trestný čin pomluvy podle § 206 odst. 1, 2 tr. zák. a přečin pomluvy podle § 184 odst. 1, 2 trestního zákoníku, a obžaloby státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Novém Jičíně ze dne 8. 3. 2011, sp. zn. 1 ZT 319/2010, pro skutek, v němž byl spatřován přečin pomluvy podle § 184 odst. 1, 2 trestního zákoníku, neboť v žalobních návrzích označené skutky nejsou trestnými činy.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal nejvyšší státní zástupce (dále též dovolatel ) dovolání. Učinil tak v neprospěch obviněného a uplatnil v něm dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Nejvyšší státní zástupce nejprve rozvedl teoretické úvahy týkající se naplnění zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu pomluvy podle § 206 odst. 1 tr. zák. a trestného činu pomluvy podle 184 odst. 1 trestního zákoníku. Nesouhlasil s právními závěry odvolacího soudu a uvedl, že z objektivních skutkových zjištění tento soud vyvodil chybné právní závěry. Nastala tudíž situace, kdy mezi skutkovými zjištěními a právními závěry soudu existuje extrémní nesoulad.

Podle názoru dovolatele skutková zjištění soudů nepochybně vystihují všechny zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu pomluvy podle § 206 odst. 1 tr. zák. (obdobně i trestného činu pomluvy podle 184 odst. 1 trestního zákoníku), včetně konkrétního zjištění o vědomosti a srozumění obviněného s nepravdivostí údajů a se způsobilostí těchto údajů ohrozit ve značné míře vážnost poškozených. Ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, vyplynulo, že rozpoznávací a ovládací schopnosti obviněného sice jsou vlivem přítomné duševní poruchy sníženy, ale jen nepodstatně (cca o jednu třetinu). Obviněný si tak musel být vědom závěrů plynoucích ze soudních rozhodnutí, které nepotvrdily jeho nároky či tvrzení, ale přesto oslovoval celou řadu institucí a vystupoval na veřejných a medii přenášených zasedáních tím způsobem, že zasahoval do osobnostních práv poškozených. Stejně tak si musel být vědom skutečnosti, že jeho nároky nemají oporu v platném právu a že jeho veřejně prezentovaná tvrzení nemají reálný základ. Jeho opakovaná tvrzení vyznívala účelově a svědčila o jeho konfabulaci motivované nesouhlasem s výsledky předchozích občanskoprávních sporů. Obviněný se za každou cenu snažil prosadit své nároky a když neuspěl standardní cestou, postupoval závadným protiprávním jednáním. Přestože vyčerpal všechny možné opravné prostředky, včetně ústavní stížnosti, jednal dále s úmyslem poškodit zainteresované osoby v očích veřejnosti.

Nejvyšší státní zástupce dále odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu (konkrétně na rozhodnutí pod sp. zn. 4 Tz 25/2006 a 7 Tdo 608/2008) a uvedl, že ze strany obviněného se nejednalo o tvrzení hodnotící povahy, ale šlo o závažná nařčení obou poškozených. Z velké části se přitom jednalo o údaje ověřitelné, jejichž hodnověrnost si však neověřil. Veřejný činitel (resp. úřední osoba) sice musí snášet vyšší míru kritiky při své činnosti a je-li vystaven projevům nespokojenosti, mělo by být součástí jeho profesionálního přístupu k funkci se s takovými projevy vyrovnat, nicméně i taková míra profesionality má své meze. Oba poškození se detailně vyjádřili ke všem rozhodným okolnostem a uvedli, že výpady obviněného snášeli dosti dlouho a že tyto útoky přesáhly únosnou míru. Obzvláště vystoupení na zasedání zastupitelstva se značně promítlo do osobního života poškozené JUDr. I.B. a tato situace ji značně stresovala. Obviněný svými nepravdivými výroky ohrozil vážnost napadených osob u spoluobčanů a zejména je poškodil v zaměstnání, narušil jejich osobní rodinné vztahy a v případě poškozeného Mgr. I. T. jej ohrozil v rámci aktivní účasti v jeho politickém životě.

Podle dovolatele proto není možné v projednávané věci aplikovat ustanovení § 12 odst. 2 trestního zákoníku, nelze totiž přehlédnout četnost a závažnost jednotlivých útoků a délku stíhaného období.

Nejvyšší státní zástupce proto v závěru svého podání navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. za podmínky § 265p odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu, jakož i další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 265 l odst. 1 tr. ř. věc přikázal odvolacímu soudu, aby ji znovu projednal a rozhodl. Současně vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud toto rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 tr. ř. Pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné rozhodnutí, souhlasil s rozhodnutím v neveřejném zasedání i jiným než navrhovaným způsobem [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].

K podanému dovolání se ve smyslu ustanovení § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil obviněný v podání, které adresoval nejvyššímu státnímu zástupci. Uvedl v něm, že celá jeho kausa je vykonstruovaná se záměrem zlikvidovat jej a jeho rodinu, a zachránit Mgr. I. T. On sám se bránil proti všem útokům na jeho majetek, ve všech písemných podáních vždy uváděl svůj názor a nutnou obranu, a naopak státní zástupce jednal vždy s úmyslem za každou cenu jej obžalovat z trestného činu pomluvy. Důsledkem takto zmanipulovaného procesu bylo to, že neobdržel rozsudek do deseti pracovních dnů, ale až po šedesáti dvou dnech, a navíc místo jednostránkového rozhodnutí, které mu bylo čteno při vyhlášení dne 29. 6. 2011, dostal rozsudek čtrnáctistránkový.

Obviněný dále namítl, že měl možnost podrobně se vyjádřit k obvinění, vylíčit všechny skutečnosti, které jsou mu kladeny za vinu a podložit je důkazy, všechna jeho tvrzení však byla zametena pod koberec. U veřejného zasedání mu navíc předsedkyně senátu nedovolila pořídit si zvukový záznam z jednání a vyjádřit se k obvinění. Dále nesouhlasil s tím, že samosoudkyně JUDr. I. B. je označována za chudáka , protože podle názoru obviněného jednala jako podjatá a snažila se vše řešit ve prospěch M. N. J., a proto dělala rozhodce a advokáta Mgr. I. T.

Závěrem svého podání obviněný požádal, aby Nejvyšší soud vydal rozsudek, ve kterém bude uvedeno, že je bezúhonný občan a že se žádného trestného činu pomluvy nedopustil, neboť každý má právo podle Listiny vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem a jiným způsobem. Zároveň žádal, aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům a mohl konečně vypovídat před nezávislým, nestranným a spravedlivým soudem.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že v této trestní věci je dovolání přípustné § 265a odst. 2 písm. b), a) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou § 265d odst. 1 písm. a) tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin, nebo se o trestný čin vůbec nejednalo. Důvody dovolání jako specifického opravného prostředku jsou koncipovány tak, že v dovolání není možno namítat neúplnost dokazování, způsob hodnocení důkazů a nesprávnost skutkových zjištění. Nejvyšší soud jakožto soud dovolací nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů ve věci. V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich konečného skutkového zjištění a teprve v návaznosti na to zvažovat právní posouzení skutku.

Jelikož Nejvyšší soud neshledal důvody pro odmítnutí dovolání podle § 265i odst. 1 tr. ř., přezkoumal podle § 265i dost. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost výroků napadeného rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející. K vadám výroků, které nebyly dovoláním napadeny, přihlížel, jen pokud by mohly mít vliv na správnost výroků, proti nimž bylo podáno dovolání. V návaznosti na to Nejvyšší soud shledal, že nejvyšší státní zástupce z hlediska citovaného dovolacího důvodu uplatnil dovolací námitky nejen relevantně, ale i důvodně.

K řešené problematice je nejprve zapotřebí alespoň stručně a v obecné rovině uvést, že trestného činu pomluvy podle § 184 odst. 1 trestního zákoníku (v dané věci obdobně i trestného činu pomluvy podle § 206 odst. 1 tr. zák.) se dopustí, kdo o jiném sdělí nepravdivý údaj, který je způsobilý značnou měrou ohrozit jeho vážnost u spoluobčanů, zejména poškodit jej v zaměstnání, narušit jeho rodinné vztahy nebo způsobit mu jinou vážnou újmu. Tohoto trestného činu podle odst. 2 citovaných ustanovení se pak dopustí ten, kdo spáchá uvedený čin tiskem, filmem, rozhlasem, televizí, veřejně přístupnou počítačovou sítí nebo jiným obdobně účinným způsobem.

Jedná se o ohrožovací trestný čin, škodlivý následek proto ve skutečnosti ani nemusí nastat, a z tohoto důvodu jej ani není třeba prokazovat. Individuálním objektem tohoto trestného činu je ochrana vážnosti, cti a dobré pověsti člověka. K ohrožení vážnosti u spoluobčanů nemusí dojít, stačí, že nepravdivý údaj je k tomu způsobilý, i když v konkrétním případě nic takového nehrozí (např. pro zcela zjevnou nepravdivost takového údaje, nebo pro mimořádnou důvěru, kterou požívá pomluvená osoba).

Z hlediska subjektivní stránky se vyžaduje úmysl, přičemž postačí úmysl eventuální [srov. ustanovení § 15 odst. 1 písm. a), b) trestního zákoníku, resp. § 4 písm. a), b) tr. zák.]. Zavinění obviněného však musí zahrnovat i skutečnost, že sdělený údaj je nepravdivý a současně způsobilý značnou měrou ohrozit vážnost osoby dotčené pomluvou u spoluobčanů (srov. též pojem srozumění v ustanovení § 15 odst. 2 trestního zákoníku). Na takové srozumění se zpravidla usuzuje z toho, že pachatel nepočítal s žádnou konkrétní okolností, která by mohla zabránit následku, který si představoval jako možný, a to ať už by šlo o jeho zásah, nebo zásah jiné osoby.

Ke spáchání trestného činu pomluvy podle § 206 odst. 1 tr. zák., resp. podle § 184 odst. 1 trestního zákoníku postačuje i existence úmyslu eventuálního podle § 4 písm. b) tr. zák., resp. § 15 odst. 1 písm. b) tr. zák., což zahrnuje stav, kdy obviněný věděl, že svým jednáním může porušit nebo ohrozit zájem chráněný trestním zákonem, a pro případ, že tak učiní, s tím byl srozuměn. Pokud pachatel jedná v úmyslu nepřímém, srozumění vyjadřuje jeho aktivní volní vztah k způsobení následku, který je relevantní pro trestní právo. Způsobení takového následku ale není jeho přímým cílem, ani jeho nevyhnutelným prostředkem, poněvadž pachatel sleduje svým záměrem cíl jiný, který může být z hlediska trestního práva jak cílem relevantním, tak i nezávadným. Přitom je však vždy srozuměn s tím, že realizace tohoto cíle předpokládá způsobení, byť vedlejšího, následku významného pro trestní právo. Na takové srozumění se pak usuzuje z toho, že pachatel nepočítal s žádnou konkrétní okolností, která by mohla zabránit následku, který si pachatel představoval jako možný, a to ať už by šlo o jeho zásah, nebo zásah jiné osoby.

Odvolací soud se právě při posuzování naplnění subjektivní stránky projednávaného trestného činu ve svých úvahách zásadně lišil od závěrů soudu prvního stupně. Zejména dospěl k tomu, že obviněný ve svých opakovaných vyjádřeních byl přesvědčen o pravdivosti svých výroků, že šlo o jeho subjektivní hodnocení, a i když se jednalo o hodnocení hyperkritické a vyjádřené nevhodnou formou, šlo o hodnocení prováděné v souladu s Ústavou České republiky a Listinou základních práv a svobod (srov. stranu 9 odůvodnění jeho rozsudku). Poukázal rovněž na skutečnost, že způsob kritiky obviněného vyplývá ze struktury jeho osobnosti a (jak vyplynulo ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie) je ovlivněn duševní poruchou progredujícího charakteru, která se projevuje převažující vztahovačností, paranoiditou a kverulacemi. Proto dospěl k závěru, že zavinění u obviněného není dáno, neboť nechtěl nepravdivé údaje sdělit třetím osobám s úmyslem napadené poškodit, jeho cílem totiž bylo zjednat nápravu soudních rozhodnutí.

S citovanými úvahami odvolacího soudu se však Nejvyšší soud nemohl ztotožnit.

Podle skutkové věty výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, se měl obviněný souzeného trestného činu pomluvy podle § 206 odst. 1, 2 tr. zák. a přečinů pomluvy podle § 184 odst. 1, 2 tr. zákoníku dopustit tím, že na desítky e-mailových adres rozeslal zprávy s textem nazvaným: Jak vládní a justiční orgány zajišťují v ČR občanům lidská práva, ve kterém o starostovi m. N. J. Mgr. I. T. uvedl nepravdivé výroky, např. že Mgr. I. T. je příkladem toho, jak si stát takového člověka povolá a najme k likvidaci občanů , že se jako ředitel školy postaral o to, že ze školy zmizelo více než 1/2 milionu Kč , že proto tento bezcharakterní člověk, který jedná v rozporu s pravomocí a zákony, který nemá žádné vědomí a svědomí může za podpory státních a policejních a justičních orgánů falšovat rozsudky soudů a podsouvat nepravomocné rozsudky , dále text nazvaný stížnost na metody, kterých používá starosta m.N.. J. Mgr. I. T. při upevňování své moci , ve kterém o starostovi města uvedl výroky např. že to, co podniká starosta je zoufalý, podlý a promyšlený čin takto mne umlčet, aby se nikdo nedozvěděl, jakým způsobem okrádá vlastníky pozemků o pozemky a naspořené peníze , ..., že starosta rozkrádá naše pozemky naše vlastnictví už mne nebaví neustále kolem dokola poukazovat na lži, podvody, krádeže a trestné činy starosty ; dále text nazvaný gestapácké metody v předvečer 20. výročí oslav demokracie, svobody, nezávislosti a existence právního státu, místo uplatňování lidských práv ; dále text nazvaný toto je mafie, která v rozporu s pravomocí a zákonem okrádá občany a sebe obohacuje pod rouškou exekuce , ve kterém uvedl znovu a znovu vám předkládám důkazy o trestných činem starosty, kterými nás okradl a dále okrádá, tady vám poskytuji relevantní důkazy jen jak nás za spolupráce vydíral, aby nás tři z rodiny V. zlikvidoval a připravil o vše . Dále sděloval jednak e-mailovými zprávami, jednak na zasedání zastupitelstva města N. J. státním orgánům, politickým stranám a veřejnosti nepravdivé údaje o starostovi Mgr. I. T. a o soudkyni O. s. v N.J. JUDr. I. B., konkrétně jsme okrádání starostou a jeho podvodnými exekucemi, a to zásluhou samosoudkyně JUDr. I. B., která jako dřívější zaměstnankyně M. ú. N. J. celou naši exekuci řešila podvodným způsobem, neuznávala žádné relevantní písemné důkazy vydané úřady, povyšovala se nad zákon a nás tři spoluvlastníky vydírala placením soudních poplatků a nákladů řízení a ostatní soudy jen chránily tuto podjatou soudkyni a její podvody a vydírání , atd. (podrobněji srov. skutkovou větu výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně).

Předně je třeba konstatovat, že znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, vypracovaný soudním znalcem MUDr. Ivanem Drábkem, prokázal u obviněného pouze existenci duševní poruchy progredujícího charakteru, která se rozvinula v posledních letech na podkladě stenické osobnosti a situační zátěže a projevuje se anomálií struktury osobnosti a převažující vztahovačností, paranoiditou a kverulacemi. Dále obviněný trpí emoční duševní poruchou, přičemž stav je hraniční a postupem času nejspíše vzroste do trvalé poruchy s bludy. Znalec však zároveň uvedl, že v době páchání skutku byl obviněný schopen plně rozpoznat nebezpečnost svého jednání a jeho ovládací schopnosti byly vlivem přítomné duševní poruchy sníženy nepodstatně jen asi o jednu třetinu. Obviněný si byl vědom toho, co činí, jeho jednání bylo jednáním příčetné osoby a z tohoto pohledu tedy skutečnost, že jeho ovládací schopnosti byly vlivem duševní poruchy nepodstatně sníženy, nemůže mít vliv na posouzení subjektivní stránky trestného činu tak, že by nebyl za své jednání trestně odpovědný.

Odvolací soud dále poněkud nelogicky konstatoval, že obviněný sice byl schopen pochopit soudní rozhodnutí ve sporech, které vedl, nebyl však s to se s nimi ztotožnit a respektovat je, proto také útočil na poškozené. Toto jednání však prý nesměřovalo k tomu, aby napadené osoby poškodil, neboť chtěl pouze zjednat nápravu svých vlastních sporů (blíže srov. stranu 10 odůvodnění rozsudku soudu druhého stupně).

Ani s těmito úvahami odvolacího soudu nemohl Nejvyšší soud souhlasit.

Obviněný po řadu let vede soudní spory s m. N. J. týkající se právních vztahů k pozemkům. Z přiložených civilních spisů vyplývá, že obviněný využívá všech procesních možností, aby dosáhl svého. Jeho žaloby však byly opakovaně zamítnuty a vzhledem k tomu, že obviněný (jakožto strana, která ve věci neměla úspěch) neuhrazoval náklady řízení, jsou proti němu vedeny exekuce. Z těchto skutečností plyne, že obviněný si je vědom možností, které mu právní řád České republiky nabízí, tyto možnosti také využívá, ale s výsledky svých sporů není schopen se ztotožnit a přijmout je. Za tohoto stavu je nutné odlišit takové chování osoby, kdy tato využívá (i když přes míru a mnohdy obtěžujícím způsobem) všechny zákonné a procesní instituty (konkrétně se např. opakovaně a velmi často domáhá nahlédnutí do katastru nemovitostí či využívá možnosti vyjádřit se na různých veřejných zasedáních) od projevů, které již zásadním způsobem překračují hranici hodnotících a kritizujících úsudků a výrazným způsobem ohrožují soukromou sféru poškozených.

Obviněný použitými výroky na adresu obou poškozených opakovaně a systematicky prezentoval nepravdivé informace o tom, že starosta m. N.J. Mgr. I. T. se dopouští trestné činnosti tím, že např. ze školy zmizelo více než 1/2 milionu Kč, že falšuje rozsudky, podsouvá nepravomocné rozsudky, nařizuje fiktivní exekuce, že se dopouští vydírání, podvodů, krádeží a že okrádá vlastníky pozemků o pozemky a naspořené peníze , atd. Obdobným způsobem obviněný několikrát nařknul poškozenou JUDr. I. B. z toho, že jako soudkyně vedla jeho restituční spory podvodným způsobem, že jakožto bývalá zaměstnankyně M. ú. N. J. tzv. šla na ruku starostovi , že jej (obviněného) vydírala placením soudních poplatků a nákladů řízení, a že vydávala rozsudky na základě despocie a anarchie. Pokud odvolací soud uvedl, že obviněný nebyl veden úmyslem napadené osoby poškodit, pak tento závěr odporuje výpovědi jeho samotného. Z té totiž jednoznačně vyplývá, že obviněný spatřuje všechno zlo právě v osobách obou poškozených a že odmítá akceptovat skutečnost, že oba poškození nejsou v jeho sporech nijak osobně zainteresováni. Obviněný uvedl, že samosoudkyně se ve svých rozsudcích dopouštěla vydírání a podvodů, že zneužívala své pravomoci, že neakceptovala žádné předkládané důkazy, že starosta prováděl podvody s pozemky, že jej vydíral placením neoprávněných poplatků za přestupky, kterých se nedopustil, apod.
Přitom však bylo dokazováním zjištěno, že všechny tyto výroky jsou nepravdivé, že poškozený starosta Mgr. I. T. vstupuje do kontaktu s obviněným pouze jako zástupce m. N. J. v rámci soudních sporů a ne jako osoba prosazující své vlastní zájmy, a že žádná ze shora popsaných nařčení nejsou pravdivá. Stejně tak poškozená soudkyně JUDr. I. B. postupovala ve sporech obviněného v souladu se zákonem, a že v době, kdy byl Mgr. I. T. místostarostou nebo starostou, nebyla v zaměstnaneckém poměru k městu a jmenovaného zná v podstatě jenom z médií.

V uvedeném kontextu se tedy již zdaleka nejednalo jen o pouhé hodnotící výroky. Obviněný (vědom si skutečného právního stavu svých záležitostí) účelově vytrhával informace z kontextu (např. fiktivní exekuce ), záměrně je zveličoval a překrucoval a nadto rozšiřoval evidentně nepravdivá tvrzení o údajné trestné činnosti poškozených. Činil-li tak opakovaně po dobu několika let, navíc prostřednictvím internetu nebo na veřejných a veřejnosti přenášených shromážděních, pak takové informace byly způsobilé vyvolat mylnou představu o tom, že starosta města a poškozená soudkyně jednají v jakémsi komplotu a že obviněný je obětí protizákonných praktik poškozených. Obviněným šířené nepravdy nakonec skutečně ohrozily vážnost obou poškozených u spoluobčanů a zejména je poškodily v zaměstnání, narušily jejich osobní rodinné vztahy a v případě poškozeného Mgr. I. T. jej ohrozily v rámci aktivní účasti v jeho politickém životě (viz blíže odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně).

Ze všech těchto okolností je nutné dovodit (a soud prvního stupně tak správně učinil), že obviněný jednal minimálně v úmyslu nepřímém ve smyslu § 4 písm. b) tr. zák., resp. ve smyslu § 15 odst. 1 písm. b) trestního zákoníku, neboť je u něho dáno srozumění ve smyslu § 15 odst. 2 trestního zákoníku. To ostatně soud prvního stupně slovně vyjádřil i ve skutkové větě výrokové části rozsudku slovy přičemž jednal srozuměn s tím, že tato tvrzení jsou nepravdivá a jsou způsobilá ohrozit vážnost Mgr. I. T. u spoluobčanů a poškodit jej v zaměstnání, zejména snížit jeho důvěryhodnost v rámci volné soutěže politických stran v příštích komunálních volbách a při výkonu jeho pravomoci veřejného činitele . Už proto nelze souhlasit s argumentací odvolacího soudu, že skutková zjištění nejsou ve skutkových větách popsána tak, aby odpovídala použité právní kvalifikaci, neboť z nich nevyplývá konkrétní zjištění o vědomosti a srozumění obviněného jak s nepravdivostí údajů uvedených v předmětných přípisech, tak se způsobilostí těchto údajů ohrozit v potřebné míře vážnost Mgr. I. T. a JUDr. I. B. (srov. stranu 8 odůvodnění jeho rozsudku).

Nejvyšší soud přisvědčil také další námitce nejvyššího státního zástupce, že odvolací soud se dostatečně nevypořádal ani s otázkou společenské škodlivosti činu a s aplikací zásady subsidiarity trestní represe.

K tomu dovolací soud připomíná, že podle nového trestního zákoníku, který nabyl účinnosti dnem 1. 1. 2010 a podle něhož soud prvního stupně jednání obviněného z převážné části právně posuzoval, je trestným činem obecně protiprávní čin, který trestní zákon označuje za trestný a který vykazuje znaky uvedené v takovém zákoně (srov. § 13 odst. 1 trestního zákoníku). Společenská škodlivost ovšem není zákonným znakem trestného činu, protože má význam jen jako jedno z hledisek pro uplatňování zásady subsidiarity trestní represe ve smyslu § 12 odst. 2 trestního zákoníku. Trestní zákoník nevymezuje žádná hlediska pro stanovení konkrétní míry či stupně společenské škodlivosti činu, který se má považovat za trestný čin. Zásadně tedy platí, že každý protiprávní čin, který vykazuje všechny znaky uvedené v trestním zákoníku, je trestným činem, a proto ho obecně nelze považovat za čin, který není společensky škodlivý. Opačný závěr v podobě konstatování nedostatečné společenské škodlivosti činu by bylo možné učinit jen zcela výjimečně v případech, v nichž z určitých závažných důvodů není vhodné uplatňovat trestní represi, a pokud posuzovaný čin svou závažností neodpovídá ani těm nejlehčím, běžně se vyskytujícím trestným činům dané právní kvalifikace.

V daném případě se jednalo o naprosto standardní spáchání výše uvedeného trestného činu, přičemž žádné mimořádné okolnosti, jejichž zohlednění by mohlo vést k závěru o možnosti, vhodnosti a důvodnosti aplikace ustanovení § 12 odst. 2 trestního zákoníku, nelze shledávat.

Nad rámec řečeného a jen pro úplnost Nejvyšší soud poznamenává, že nepřehlédl, že nástroje, pomocí nichž se realizuje trestněprávní ochrana, omezují základní práva či svobody a jen důsledné respektování principu ultima ratio zaručuje, že takové omezení bude možno ještě považovat za proporcionální s účelem sledovaným trestním řízením. V konkrétním případě je však přesvědčen, že prostředky trestního práva a trestní postih obviněného byly soudem prvního stupně uplatněny důvodně, neboť nelze očekávat, že by jiné prostředky ochrany práv fyzických osob byly účinnější či vhodnější.

Nejvyšší soud se totiž identifikoval s dovolatelem i v tom, že jakkoliv veřejný činitel (resp. podle dnešní terminologie úřední osoba) na jedné straně musí být připraven snášet vyšší míru kritiky při své činnosti a je-li vystaven projevům nespokojenosti, musí být součástí jeho profesionálního přístupu k funkci vyrovnat se s takovými projevy, na druhé straně tato předpokládaná míra profesionality a především hranice snášenlivosti musí mít své meze. Jestliže oba poškození se i v tomto směru detailně vyjádřili ke všem rozhodným okolnostem a uvedli, že pomluvy a urážky ze strany obviněného se rozhodli řešit až poté, co přesáhly únosnou míru, když do té doby je snášeli relativně dlouho. Do osobního života poškozené JUDr. I. B. se značně promítlo zejména vystoupení obviněného na zasedání zastupitelstva M. N. J., které ji značně stresovalo, poškozeného Mgr. I. T. pak obviněný svými výpady ohrozil rovněž v souvislosti s jeho aktivní účastí v politickém životě. Obviněný tak svými opakovanými nepravdivými výroky a podáními ohrozil vážnost napadených osob u spoluobčanů a obzvláště je poškodil v zaměstnání, narušil jejich osobní rodinné vztahy. Nelze přitom přehlížet ani celkovou dobu, po kterou tak činil, počet jeho podání a množství adresátů, jimž tato podání zasílal.

Za této situace pak ovšem nezbývá než konstatovat, že právní posouzení skutku v základní i kvalifikované skutkové podstatě, které zvolil soud prvého stupně, bylo správné a zákonné. Tak tomu ovšem není ohledně dovoláním napadeného rozsudku odvolacího soudu. Proto Nejvyšší soud z podnětu dovolání nejvyššího státního zástupce rozhodl tak, že podle § 265k odst. 1 tr. ř. za podmínek § 265p odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 12. 2011, sp. zn. 4 To 238/2011, a současně podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Poté Nejvyšší soud podle § 265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, neboť to byl právě tento odvolací soud, jehož rozhodnutím došlo k výše uvedeným pochybením.

Po zrušení rozhodnutí odvolacího soudu se tak trestní věc obviněného vrací do stadia řízení před rozhodnutím o podaném odvolání. V současné době se nejeví nezbytně nutným dosud provedené dokazování dále doplňovat. Povinností odvolacího soudu však bude, aby ze všech hledisek, na něž v tomto rozhodnutí Nejvyšší soud upozornil, znovu posoudil skutek, pro který je tento obviněný stíhán, a především jej bezchybně právně posoudil (přitom musí dbát ustanovení § 265s odst. 1 tr. ř.).

Odůvodnění nového rozhodnutí odvolacího soudu musí odpovídat požadavkům obsaženým v ustanovení § 125 odst. 1 tr. ř., event. § 134 odst. 2 tr. ř.

V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání, neboť vady napadeného rozhodnutí vytknuté dovoláním a zjištěné Nejvyšším soudem nebylo možno odstranit v řízení o dovolání ve veřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 7. srpna 2013


Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a