8 Tdo 691/2011
Datum rozhodnutí: 23.06.2011
Dotčené předpisy: § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.




8 Tdo 691/2011 U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. června 2011 o dovolání obviněného F. B., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 12. 2010, sp. zn. 9 To 432/2010, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 21 T 95/2009, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného F. B. o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 9 rozsudkem ze dne 15. 9. 2010, sp. zn. 21 T 95/2009, rozhodl tak, že při nezměněném výroku o vině trestným činem podílnictví podle § 251 odst. 1 písm. a), odst. 2 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona (dále jen tr. zák. ), ve znění účinném do 30. 6. 2008, a trestným činem podílnictví podle § 251 odst. 1 písm. a) tr. zák., ve znění účinném do 30. 6. 2008, spáchaným ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák., jimiž byl uznán vinným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 30. 11. 2009, sp. zn. 21 T 95/2009, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 17. 2. 2010, sp. zn. 9 To 47/2010, a usnesením Nejvyššího soudu České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. 8 Tdo 753/2010, obviněnému F. B. (dále jen obviněný , příp. dovolatel ) uložil podle § 251 odst. 2 tr. zák., ve znění účinném do 30. 6. 2008, za užití § 35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců, jehož výkon podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání třiceti šesti měsíců.

[Pouze pro úplnost lze doplnit, že obviněný se shora uvedených trestných činů dopustil podle zjištění obou soudů nižších stupňů tím, že

1) po předchozí vzájemné dohodě s dosud neustanovenými osobami v přesně nezjištěné době od 21. 1. 2008 do 23. 4. 2008 v P., na parkovišti před obchodním domem T. převzal od dosud nezjištěné osoby do svého užívání osobní auto tovární značky Mercedes-Benz GL 450 4MATIC černé barvy v hodnotě 1.624.000,- Kč, které bylo podvodně vylákáno dne 21. 1. 2008 k dočasnému užívání v prodejně společnosti M 3000, a. s., v P., Š. na základě nájemní smlouvy dosud neustanovenou osobou prokazující se ztracenými osobními doklady na jméno E. K., následně uzavřel kupní smlouvu mezi G. B. a neznámou osobou, prokazující se odcizeným občanským průkazem, znějícím na jméno V. H., a na základě padělaných dokladů k vozidlu, nechal toto vozidlo dne 28. 4. 2008 na Odboru dopravně-správních agend Městského úřadu v S. zaregistrovat na svoji manželku G. B., kdy jako původ vozidla uváděl individuální dovoz z H., s VIN, kterým byl přeražen původní VIN, přičemž obviněný takto jednal v úmyslu vozidlo užívat, ačkoliv si byl od počátku vědom, že vozidlo pochází z trestné činnosti, spáchané jinou osobou a toto užíval až do 4. 9. 2008, kdy jej vydal orgánům Inspekce ministra vnitra,

2) v přesně nezjištěné době od 14. 5. 2008 do počátku měsíce srpna 2008 převzal v K. od P. P., za účelem následného prodeje, za dohodnutou cenu 100.000,- Kč a přislíbenou provizi ve výši 20.000,- Kč 4 ks diagnostických zařízení, a to přístroje Star Diagnoisis Basic 2, v ceně 93.800,- Kč, přístroje Star Diagnoisis Compact 3 W, v ceně 87.600,- Kč, vše v celkové ceně 542.200,- ­Kč, které byly dne 14. 5. 2008 odcizeny ze společnosti M 3000, a. s., v P., Š., přičemž byl od samého počátku srozuměn s tím, že tyto pocházejí z trestné činnosti, spáchané jinou osobou, diagnostické přístroje se mu prodat nepodařilo a ve dnech 10. 9. 2008 a 11. 9. 2008 je vydal orgánům Inspekce ministra vnitra .]

Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 15. 9. 2010, sp. zn. 21 T 95/2009, podal obviněný odvolání, které Městský soud v Praze usnesením ze dne 16. 12. 2010, sp. zn. 9 To 432/2010, podle § 256 tr. ř. zamítl.

Obviněný však s takovýmto rozhodnutím odvolacího soudu nesouhlasil a prostřednictvím obhájce JUDr. Jiřího Fíly podal proti němu dovolání, které opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.

Dovolatel v úvodu svého podání poukázal na dosavadní procesní vývoj předmětné trestní věci, především na to, že v rámci nového řízení v souladu s výše konstatovanými rozsudečnými výroky mu již nebyl uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu výkonu služby v bezpečnostním sboru ve smyslu zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, v platném znění, a v zákazu výkonu zaměstnání strážníka obecní policie ve smyslu zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii, v platném znění, na dobu tří let. Za stavu, kdy tento trest, který mu byl v původním řízení pravomocně uložen a který byl v řízení o jeho dovolání následně zrušen, v době od 17. 2. 2010 do 14. 7. 2010, t.j. po dobu pěti měsíců vykonal, měl za to, že vykonaný trest zákazu činnosti mu měl být za podmínek § 38 odst. 2 tr. zák. započten do podmíněně odloženého trestu odnětí svobody, popř. že k této skutečnosti mělo být ve smyslu § 38 odst. 3 tr. zák. přihlédnuto při stanovení druhu ukládaného trestu a jeho výměry. Tím, že mu s ohledem na poukazovanou skutečnost nebyl uložen trest mírnější, se cítil poškozen na svém základním právu svobodné volby povolání ve smyslu § 26 Listiny základních práv a svobod, v jehož porušení zároveň spatřoval naplnění jím uplatněného dovolacího důvodu. Je proto přesvědčen, že uvedeným postupem soudy nižších stupňů porušily ustanovení § 23 tr. zák. ve spojení s § 31 a § 35 tr. zák.

Obviněný v závěru svého podání navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 12. 2010, č.j. 9 To 432/2010 ( správně mělo být sp. zn. ), a podle § 265k odst. 2 tr. ř. též další rozhodnutí na citované rozhodnutí obsahově navazující, tj. rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 15. 9. 2010, č.j. 21 T 95/2009 ( správně mělo být sp. zn. ).

K podanému dovolání se ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupkyně ). Po stručném shrnutí jeho obsahu uvedla, že z použité dovolací argumentace nevyplývá, že dovolateli byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, popř. že mu byl uložen trest mimo trestní sazbu nejpřísněji přisouzeného trestného činu. Obviněný ani nenamítal, že mu byl uložen nepřiměřeně přísný trest. Vyslovila proto přesvědčení, že použitý dovolací důvod nenaplnil takovými výtkami, které se shodují s jeho obsahovým zaměřením, ale ani výtkami, které by z jeho rámce vybočovaly.

Dále státní zástupkyně konstatovala, že pokud obviněný s poukazem na vykonanou část vedlejšího trestu zákazu činnosti a v souladu s ustanovením § 38 odst. 2, popř. odst. 3 tr. zák. soudům vytknul, že mu již vykonaný trest měl být do nově uloženého trestu odnětí svobody započten, popř. při jeho ukládání zohledněn, pak namítl, že při rozhodování o trestu nebyly respektovány podmínky posledně uvedeného ustanovení trestního zákona. Takovou námitkou podle jejího názoru věcně naplnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. o jiném nesprávném hmotně právním posouzení, který však neuplatnil formálně, a proto ji lze učinit předmětem dovolacího přezkumu jen s jistou dávkou tolerance.

V tomto kontextu státní zástupkyně rozvedla, že za podmínek § 38 odst. 2 tr. zák. se dřívější trest započítá do nově uloženého trestu v rozsahu, v jakém byl vykonán, pokud je vzhledem k uloženému trestu započítání možné. V posuzovaném případě jde o vztah zčásti vykonaného trestu zákazu činnosti a trestu odnětí svobody podmíněně odloženého na zkušební dobu, kdy se jedná o druhy trestů svými účinky natolik odlišné, že mezi nimi nejde stanovit kvalitativní proporce nezbytné k realizaci úkonu započtení (srov. § 350 odst. 1 tr. ř.). Proto dospěla k závěru, že ke skutečnosti částečně vykonaného trestu zákazu činnosti by bylo možno přihlédnout podle § 38 odst. 3 tr. zák. při stanovení druhu trestu, popř. jeho výměry.

Za podstatné v daném případě státní zástupkyně označila to, že úhrnný trest odnětí svobody, uložený podle § 251 odst. 2 tr. zák., který je jediným hlavním druhem trestu, s nímž zákon tuto kvalifikovanou skutkovou podstatu trestného činu podílnictví spojuje, byl obviněnému uložen v trvání jednoho roku a tedy na samotné spodní hranici tam uvedené trestní sazby. Podmínky ustanovení § 38 odst. 3 tr. zák. nedovolují, aby byl tento trest uložen ve výměře ještě mírnější. Přitom další do úvahy připadající zmírnění trestního postihu, spočívající v případném zkrácení zkušební doby dovolatelova podmíněného odsouzení, se dotýká již jen způsobu výkonu trestu, který již není ve smyslu § 38 odst. 3 tr. zák. modifikovatelný.

Z těchto důvodů státní zástupkyně dospěla k názoru, že obviněným použitou dovolací argumentaci nelze shledat důvodnou.

Na samotný závěr svého vyjádření státní zástupkyně poznamenala, že z hlediska posuzované problematiky není možno odkázat ani na odpovídající pasáž odůvodnění napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, neboť se možným postupem ve smyslu § 38 odst. 2, 3 tr. zák. zabýval toliko ve vztahu k vykonané části zkušební doby podmíněného odsouzení obviněného a uplatněnou odvolací námitku o jeho poškození dosud vykonanou částí později zrušeného trestu zákazu činnosti odmítl s věcným odkazem na nedostatek splnění podmínky jeho bezúhonnosti ve smyslu § 4a odst. 1 písm. a) zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii, v platném znění, která se však nikterak nedotýká nyní uplatněné dovolací námitky.

Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl a učinil tak za podmínek uvedených v ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Současně ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. vyjádřila svůj výslovný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že v této trestní věci je dovolání přípustné [ § 265a odst. 2 písm. a), h) tr. ř. ] , bylo podáno osobou oprávněnou [ § 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. ] , v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán tehdy, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.

Má-li dojít k naplnění tohoto dovolacího důvodu, musí být v dovolání namítána existence jedné z jeho dvou alternativ, tedy že došlo buď k uložení nepřípustného druhu trestu, nebo k uložení druhu trestu sice přípustného, avšak mimo zákonnou trestní sazbu. Výrok o trestu sice může být napaden dovoláním i z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pokud ovšem dovolatel namítá nesprávné hmotněprávní posouzení ve vztahu k některým zvláštním hmotněprávním podmínkám při ukládání trestu, např. pochybení při ukládání souhrnného trestu nebo společného trestu za pokračování v trestném činu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2004, sp. zn. 11 Tdo 575/2004, uveřejněné v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, sešit, 6. ročník 2004, T 701). Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 31 až § 34 tr. zák. a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani žádného jiného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř. (srov. rozhodnutí publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. trest.).

Jak je zřejmé z předchozího textu, obviněný spatřoval naplnění citovaného dovolacího důvodu v tom, že soudy mu měly již vykonanou část trestu zákazu činnosti, uloženého dřívějším rozsudkem v téže věci, započíst do nově ukládaného trestu odnětí svobody, popř. při jeho ukládání zohlednit. To ovšem podle jeho názoru neučinily, neboť ponechaly výši nově uloženého podmíněného trestu odnětí svobody beze změny (vzhledem k původnímu, na základě usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. 8 Tdo 753/2010, zrušenému rozsudku ze dne 30. 11. 2009).

S ohledem na shora uvedená teoretická východiska a konstantní soudní judikaturu je zcela zřejmé, že dovolatelovy námitky směřují toliko proti údajně nesprávné aplikaci kritérií uvedených v ustanoveních § 31 až § 35 tr. zák. v návaznosti na ustanovení § 23 tr. zák. a § 38 odst. 2, 3 tr. zák. Takové výhrady však rozhodně nelze pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. podřadit. Hmotněprávní pochybení při ukládání trestu sice lze v dovolání vytýkat (ve shora vymezeném rozsahu) i prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ten však obviněný jednak neuplatnil, jednak jím formulované výhrady jej nemohly naplnit (na rozdíl od názoru státní zástupkyně je Nejvyšší soud přesvědčen, že tomu tak nemůže být ani s jistou mírou tolerance). Namítaným nezohledněním ustanovení § 38 odst. 2, 3 tr. zák. soudy nižších stupňů nikterak nepřekročily zákonem stanovenou hranici trestní sazby trestu odnětí svobody (a jeho podmíněného odkladu) stanovenou zákonem na trestný čin podílnictví podle § 251 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zák. a trestný čin podílnictví podle § 251 odst. 1 písm. a) tr. zák. spáchaný ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák.

Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Proto ani nepostupoval podle § 265i odst. 3 tr. ř. a nepřezkoumával napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Své rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 23. června 2011

Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a