8 Tdo 682/2011
Datum rozhodnutí: 23.06.2011
Dotčené předpisy: § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř.



8 Tdo 682/2011
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. června 2011 o dovolání obviněného D. F., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 7. 2010, sp. zn. 6 To 344/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 4 T 106/2009, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného D. F. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 17. 3. 2010, sp. zn. 4 T 106/2009, byli obvinění D. F. (dále převážně jen obviněný , příp. dovolatel ), H. B., v K., P. S., v K., J. Ž., v O., a R. S., v K., uznáni vinnými skutky popsanými v bodech I) až V) výrokové části citovaného rozsudku. Jednání obviněné H. B. [bod I) 1) až 24) rozsudku] soud právně kvalifikoval jako zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen trestní zákoník ), a uložil jí za něj podle § 283 odst. 2 trestního zákoníku trest odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání čtyř roků za současného vyslovení dohledu nad obviněnou ve smyslu ustanovení § 84 trestního zákoníku. Jednání obviněné P. S. [bod II) 1) až 13) rozsudku] soud právně kvalifikoval jako přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 trestního zákoníku, za který jí uložil podle § 283 odst. 1 trestního zákoníku trest odnětí svobody v trvání svou roků a tří měsíců, jehož výkon podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání tří roků za současného vyslovení dohledu nad obviněnou ve smyslu ustanovení § 84 trestního zákoníku. Jednání obviněných R. S. a J. Ž. [body III) 1), 2) a IV) rozsudku] soud shodně posoudil jako přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 trestního zákoníku. Obviněnému R. S. za to uložil podle § 283 odst. 1 trestního zákoníku za použití § 67 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku a § 68 trestního zákoníku peněžitý trest ve výměře 30.000,- Kč, zaplacených v počtu sto dvaceti denních sazbách ve výši 250,- Kč, přičemž podle § 69 odst. 1 trestního zákoníku pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanovil náhradní trest odnětí svobody v trvání jednoho roku. Obviněnému J. Ž. pak uložil podle § 283 odst. 1 trestního zákoníku trest odnětí svobody v trvání dvou let a tří měsíců, jehož výkon podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání tří roků za současného vyslovení dohledu nad obviněným ve smyslu ustanovení § 84 trestního zákoníku.

Jednání obviněného D. F. popsané v bodě V) 1) rozsudku soud právně kvalifikoval jako trestný čin podílnictví podle § 251 odst. 1 písm. a) zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění pozdějších předpisů (dále jen tr. zák. ), a jednání pod bodem V) 2) rozsudku posoudil jako zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákoníku. Za tyto trestné činy mu podle § 283 odst. 2 trestního zákoníku a § 43 odst. 1 trestního zákoníku uložil úhrnný trest odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání čtyř roků za současného vyslovení dohledu nad obviněným ve smyslu § 84 trestního zákoníku. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. poškozeného V. V. odkázal s jeho nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Týmž rozsudkem soud prvního stupně podle § 226 písm. b) tr. ř. zprostil obviněného J. Ž. obžaloby státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Bruntále ze dne 19. 11. 2009, sp. zn. 2 Zt 200/2009, pro skutek popsaný v bodě V) 2), jímž měl spáchat trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. ve stadiu přípravy podle § 7 odst. 1 tr. zák., neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem.

Dále si soud podle § 230 odst. 3 tr. ř. vyhradil právo rozhodnout o zabrání věci na návrh státního zástupce ve veřejném zasedání.

Proti tomuto rozsudku podal odvolání toliko státní zástupce v neprospěch obviněných J. Ž. a D. F. V případě obviněného J. Ž. odvolání státního zástupce směřovalo jak do výroku o vině, tak i do výroku o trestu, zatímco v případě obviněného D. F. pouze do výroku o trestu. Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 19. 7. 2010, sp. zn. 6 To 344/2010, z jeho podnětu podle § 258 odst. 1 písm. b), c) tr. ř. napadený rozsudek ohledně obviněného J. Ž. zrušil ve výroku o vině v bodě IV), výroku o trestu a zprošťujícím výroku v bodě VI), a podle § 259 odst. 1 tr. ř. vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Ohledně obviněného D. F. soud podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek ve výroku o trestu a při nezměněném výroku o vině obviněnému uložil za podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. podle § 283 odst. 2 a § 43 odst. 1 trestního zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání čtyř roků, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. c) trestního zákoníku zařadil do věznice s ostrahou.

Obviněný D. F. s takovýmto rozhodnutím odvolacího soudu vyslovil nesouhlas a prostřednictvím svého obhájce JUDr. Václava Hynšta podal proti němu dovolání, které opřel o dovolací důvody vymezené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) a k) tr. ř.

V úvodu svého podání dovolatel předeslal, že podává dovolání do výroku o vině i do výroku o trestu z rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 7. 2010, sp. zn. 6 To 344/2010. V jeho další části sice nezpochybnil, že spáchal přečin podílnictví, ani to, že spáchal drogový delikt, vyjádřil však přesvědčení, že soudy pochybily, pokud mu uložily trest podle § 283 odst. 2 trestního zákoníku, neboť se usuzovalo, že se měl tohoto zločinu dopustit ve značném rozsahu . Proto dospěl k závěru, že soud při svém rozhodování sice vycházel ze správně zjištěného skutkového stavu, avšak celou věc nesprávně podřadil pod právní kvalifikaci zločinu ve druhém odstavci písm. c) citovaného ustanovení.

Současně obviněný vyslovil domněnku, že napadené rozhodnutí je též neúplné, v čemž spatřoval naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. Tuto neúplnost shledával (zřejmě) v tom, že rozsudek se opírá o ne zcela prokázané množství metamfetaminu předaného dvěma osobám, a to F. F. a H. B. Takto soudem prvního stupně nesprávně vyčíslené množství metamfetaminu posléze převzal do svého rozsudku i odvolací soud. V návaznosti na tato tvrzení označil rozhodnutí soudu druhého stupně za neúplné a nezákonné, neboť v rozsudku uváděné množství pervitinu nemohl předat a také je nepředal. Měl za to, že jeho jednání mělo být vzhledem k množství předaného metamfetaminu posouzeno podle ustanovení § 283 odst. 1 trestního zákoníku.

Z těchto důvodů se dovolatel domáhal zrušení shora citovaného rozsudku Krajského soudu v Ostravě a podle § 265 l odst. 1 tr. ř. úpravy právní kvalifikace a nového rozhodnutí o vině a trestu. Dále navrhl, aby dovolací soud podle § 265 l odst. 4 tr. ř. rozhodl o zrušení výkonu trestu nebo o přerušení výkonu trestu odnětí svobody do doby, než bude nově rozhodnuto. Současně vyslovil podle § 265r tr. ř. souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání, jakož i s tím, aby i případné veřejné zasedání bylo konáno v jeho nepřítomnosti (§ 265r odst. 4 tr. ř.).

K podanému dovolání se ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupce ), jenž uvedl, že je považuje za nepřípustné, neboť s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. směřuje proti výroku o vině, přičemž však soud druhého stupně ve věci rozhodoval výlučně na základě odvolání státního zástupce podaného v neprospěch obviněného D. F. výlučně proti výroku o trestu. Povinností odvolacího soudu tedy nebylo výrok o vině vyslovený nalézacím soudem přezkoumávat a ani tak neučinil. Dovolání tedy v této části fakticky směřuje proti rozsudku soudu prvního stupně, což odporuje ustanovení § 265a odst. 1 tr. ř.

Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. státní zástupce namítl, že z textu dovolání není zřejmé, jaký výrok v rozsudku odvolacího soudu podle názoru dovolatele chybí či je neúplný. Touto částí dovolání se proto podle jeho názoru nelze vůbec zabývat.

Z těchto důvodů státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) dovolání obviněného odmítl jako nepřípustné podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. a aby takové rozhodnutí učinil za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud hodlal učinit rozhodnutí jiné, vyjádřil souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) poté, co shledal, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v § 265f odst. 1 tr. ř., se zabýval otázkou, zda jde o dovolání přípustné.

Pokud jde o tuto (v dané věci zásadní) otázku, je nutné uvést, že předpokladem přípustnosti dovolání je podle § 265a odst. 1 tr. ř. skutečnost, že proběhlo řízení před soudem prvního stupně, ve věci rozhodl soud druhého stupně a vydal některé z rozhodnutí předpokládaných ustanovením § 265a odst. 2 tr. ř. Zákonná dikce tak z hlediska přípustnosti dovolání nastoluje procesní situaci, kdy ve věci rozhodl jak soud prvního stupně, tak soud druhého stupně, přičemž pokud soud druhého stupně sám nerozhodl některým z meritorních rozhodnutí předpokládaných ustanovením § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., lze dovoláním napadnout toliko rozhodnutí, kterým soud druhého stupně zamítl nebo odmítl řádný opravný prostředek proti obdobným rozhodnutím vydaným soudem prvního stupně [§ 265a odst. 2 písm. h) tr. ř.].

Proto v případě, že odvolání bylo podáno toliko proti výroku o trestu rozsudku soudu prvního stupně a odvolací soud tak podle § 254 odst. 1 tr. ř. přezkoumával zákonnost a odůvodněnost pouze tohoto oddělitelného výroku rozsudku, jakož i správnost postupu řízení, které mu předcházelo (aniž byl přitom povinen přezkoumat jiné výroky postupem podle § 254 odst. 2, 3 tr. ř.), může dovolatel napadnout dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu jen v tom rozsahu, v jakém byl odvolací soud oprávněn přezkoumat rozsudek soudu prvního stupně. Směřuje-li dovolání proti výroku, který odvolací soud nepřezkoumával podle § 254 odst. 1 tr. ř. a neměl povinnost jej přezkoumat ani podle § 254 odst. 2, 3 tr. ř., musí být takové dovolání odmítnuto jako nepřípustné podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2003, sp. zn. 5 Tdo 82/2003, publikované pod č. 20/2004 Sb. rozh. trest.).

Z tohoto pohledu je v posuzované věci významné, že obviněný D. F. (resp. žádný z obviněných) odvolání proti odsuzujícímu rozsudku soudu prvního stupně nepodal. Pokud odvolací soud tento rozsudek přezkoumával, učinil tak pouze na podkladě odvolání státního zástupce činného u Okresního státního zastupitelství v B., který je podal v neprospěch obviněných J. Ž. a D. F., přičemž v případě prvního z nich je směřoval jak do výroku o vině, tak do výroku o trestu, zatímco v případě druhého jmenovaného pouze do výroku o trestu (konkrétně proti typu a výměře trestu odnětí svobody). Odvolací soud tak z napadeného rozsudku ohledně dovolatele přezkoumával podle § 254 odst. 1 tr. ř. výhradně výrok o trestu, aniž by přezkoumával, resp. měl povinnost přezkoumat podle § 254 odst. 1 věty druhé, případně odst. 2, 3 tr. ř. též ostatní výroky tohoto rozsudku.

Za této situace je evidentní, že obviněný se podaným dovoláním nemohl domáhat přezkoumání výroku o vině z odsuzujícího rozsudku, jak chtěl zřejmě učinit v rámci uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (z tohoto důvodu lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení). Nejvyšší soud se proto jeho výhradami nemohl pro jejich nepřípustnost vůbec zabývat.

Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., Nejvyšší soud musel dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný další dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V návaznosti na to je však třeba dodat, že z hlediska § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. je dán tehdy, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Chybějícím je takový výrok jako celek, pokud není obsažen v určitém rozhodnutí, přestože jej podle zákona měl soud do výrokové části pojmout. Neúplnost výroku rozhodnutí pak spočívá v absenci či neúplnosti obligatorních náležitostí výrokové části rozsudku a jeho jednotlivých výroků [k tomu srov. zejména ustanovení § 120 odst. 1 písm. c), odst. 3, § 121 až § 124, § 134 odst. 1 písm. c) tr. ř.].

V dané věci se však o takový případ nejednalo. Dovolatelovu námitku, že ve skutkové větě výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně bylo nepřesně stanoveno množství metamfetaminu, které předal dvěma výše specifikovaným osobám, je třeba považovat z hlediska citovaného dovolacího důvodu za irelevantní. Z formulace uvedené námitky navíc není ani zcela zřejmé, zda obviněný jejím prostřednictvím brojil proti učiněným skutkovým zjištěním či právnímu posouzení skutku z hlediska znaku značného rozsahu . Jak již bylo řečeno výše, proti nesprávnému právnímu posouzení dovolatel své námitky směřovat nemohl, jelikož nebyl osobou, která podala odvolání, a ve vztahu k němu soud druhého stupně rozsudek nalézacího soudu přezkoumával a byl povinen přezkoumat toliko ve výroku o trestu (z podnětu odvolání podaného státním zástupcem). Neúplnost či absenci některého z výroků, jež má na mysli ustanovení § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř., přitom nevytknul. Nezbývá tudíž než konstatovat, že i v této části je dovolání obviněného nepřípustné.

Nejvyšší soud za tohoto stavu postupoval podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. a dovolání obviněného jako nepřípustné odmítl. Toto své rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 23. června 2011
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a