8 Tdo 673/2011
Datum rozhodnutí: 15.06.2011
Dotčené předpisy: § 187 odst. 1,2a, písm. b) tr. zák., § 283 odst. 1,2b, písm. d) tr. zák.



8 Tdo 673/2011
U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. června 2011 o dovolání obviněného R. W., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 5. 2010, sp. zn. 9 To 146/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 21 T 68/2009, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř. se dovolání obviněného R. W. o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í :


Rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 28. 12. 2009, sp. zn. 21 T 68/2009, byl obviněný R. W. uznán vinným v bodě I. 1a), b), 2a) trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, 2 písm. a), v bodě I. 1b) navíc podle § 187 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., v bodě I. 2b) trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 188 odst. 1 tr. zák. a v bodě I. 3) trestným činem nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 2 písm. b) tr. zák. Za tyto trestné činy byl odsouzen podle § 187 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyři a půl roku, pro jehož výkon byl zařazen podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou, a podle § 55 odst. 1 písm. a), b) tr. zák. mu byl uložen trest propadnutí věci, a to věcí konkretizovaných a popsaných ve výroku o trestu.

Dále bylo rozhodnuto o vině a trestu obviněných J. T. a A. T. (body II. a III. rozsudku výroku o vině a trestu) a o částečném zproštění obviněné A. T.

Krajský soud v Plzni jako soud odvolací rozsudkem ze dne 18. 5. 2010, sp. zn. 9 To 146/2010, rozhodl o odvoláních podaných proti shora uvedenému rozsudku soudu prvního stupně obviněnými R. W., J. T. a A. T. a státním zástupcem Okresního státního zastupitelství v Sokolově podaným v neprospěch všech obviněných tak, že z podnětu těchto odvolání podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. ho zrušil v odsuzující části ohledně jmenovaných obviněných a podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného R. W. uznal vinným v bodě I. 1a), b), 2a) trestným činem (správně však zločinem) nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku, v bodě I. 2b) trestným činem (správně přečinem) výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle § 286 odst. 1 tr. zákoníku, v bodě I. 3) trestným činem nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 2 písm. b) tr. zák., kterých se podle skutkových zjištění tam popsaných ve shodě s tím, jak byla vymezena i v rozsudku soudu prvního stupně, dopustil tím, že
I. 1. ač nevlastnil zvláštní oprávnění k zacházení s omamnými a psychotropními látkami podle § 4 a § 8 zák. č. 167/1998 Sb. v platném znění, tak distribuoval pervitin, tj. hydrochlorid metamfetaminu, který je psychotropní látkou uvedenou v příloze č. 5 k zák. č. 167/1998 Sb. viz Seznam II. podle Úmluvy o psychotropních látkách,
a) v období od počátku měsíce ledna 2004 do konce měsíce července 2008, vyjma období, kdy byl ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, tj. od 12. 4. 2005 do 16. 8. 2005 a od 20. 11. 2006 do 19. 3. 2007, na různých místech v okrese S. a Ch. prodal v igelitové přepravce ve formě krystalů různých barev M.W., celkem v 15-ti případech po 500,- Kč a 600,- Kč, případně až 1.000,- Kč pervitin za celkovou částku nejméně 10.000,- Kč, což představuje nejméně 10 g pervitinu,
b) v období od počátku měsíce září 2008 do měsíce října 2008 na různých místech v okrese Ch. daroval a prodal za 2.000,- Kč mladistvé, 6 gramů pervitinu ve formě krystalů, přičemž znal její věk.
I. 2. Před započetím domovní prohlídky na základě příkazu Okresního soudu v Sokolově ze dne 27. 11. 2008, sp. zn. 31 Nt 2736/2008, v místě svého bydliště v M. L., okres Ch., M., dne 3. 12. 2008 ve 21.55 hodin na základě výzvy vydal omamné a psychotropní látky, jakož i věci související s výrobou pervitinu, které přechovával
a) pro účely distribuce:
1 igelitovou přepravku o velikosti 7,5 x 4 cm s obsahem hnědé krystalické látky o hmotnosti 4,51 g, zjištěn metamfetamin 79,3% čistoty staženo na bázi metamfetaminu, co představuje 3,58 g čisté báze metamfetaminu,
1 igelitovou přepravku o velikosti 9 x 6 cm s obsahem hnědé krystalické látky 9,2 g, zjištěn metamfetamin 62,4% čistoty staženo na bázi metamfetaminu, což představuje 5,74 g čisté báze metamfetaminu,
1 igelitovou přepravku 7,5 x 4 cm s obsahem hnědé krystalické látky 0,75 g, zjištěn metamfetamin 78% čistoty staženo na bázi metamfetaminu, což představuje 0,58 g čisté báze metamfetaminu,
b) pro účely výroby metamfetaminu na základě dehydroxylace efedrinu, eventuelně pseudoefedrinu, různé nádoby a laboratorní či jiné pomůcky, mnohé s obsahem matamfetaminu, efedrinu nebo pseudoefedrinu, k uvedené výrobě sloužící, jež jsou podrobně ve výroku rozsudku rozepsány,
přičemž metamfetamin je zařazen mezi psychotropními látkami v příloze II. zák. č. 167/1998 Sb. a efedrin či pseudoefedrin je zařazen mezi prekurzory v kategorii jedna přílohy I Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 273/2004 ze dne 11. 2. 2004 v kategorii jedna přílohy Nařízení Rady (ES) č. 111/2005 ze dne 22. 12. 2004 a obviněný nevlastnil zvláštní oprávnění k zacházení s omamnými a psychotropními látkami podle § 4 a § 8 zák. č. 167/1998 Sb.,
I. 3. ačkoli není a nebyl držitelem zbrojního průkazu tak od přesně nezjištěné doby do 21.55 hodin dne 3. 12. 2008, tj. před započetím provedení domovní prohlídky na základě příkazu Okresního soudu v Sokolově ze dne 27. 11. 2008, sp. zn. 31 Nt 2736/2008, v místě svého bydliště v M. L., okres Ch., M. v bytě o velikosti 1+0, na výzvu vydal tam konkrétně uvedené 2 ks zbraně a střelivo, jež přechovával.

Za tyto trestné činy byl obviněný R. W. odsouzen podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyři a půl roku, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, a byl mu podle § 70 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci, a to věcí v tomto rozsudku konkretizovaných.

Rovněž bylo rozhodnuto o vině (body II. a III.) a trestech obviněných A.T. a J. T.

Obviněný R. W. podal prostřednictvím obhájce JUDr. Richarda Šendery proti tomuto rozsudku odvolacího soudu s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání, jež zaměřil toliko proti bodům I. 1a), b), 2a) napadeného rozsudku a právní kvalifikaci podle § 283 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku. V tomto rozsahu podaného dovolání odvolacímu soudu vytkl nesprávné použití § 2 odst. 1 tr. zákoníku, neboť za situace, kdy je pro něj příznivější právní úprava podle trestního zákoníku, neměl být uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy v jeho kvalifikované podobě podle § 283 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, ale jen podle jeho základní skutkové podstaty podle § 283 odst. 1 tr. zák. Okolnosti spáchání skutku ve větším rozsahu a vůči mladistvému, jež tvořily kvalifikované znaky podle § 187 odst. 2 písm. a), b) tr. zák., nespadají již pod zákonné znaky kvalifikované skutkové podstaty podle nové právní úpravy podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku. Jednání uvedené v obžalobě měl soud kvalifikovat pouze jako trestný čin podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, a nikoliv též podle § 283 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku spočívající v tom, že byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán, neboť jde o pravou retroaktivitu. Obviněný odvolacímu soudu s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 3 Tdo 562/2010, vytkl, že mu vyměřil stejný trest jako mu byl uložen soudem prvního stupně za situace, kdy aplikoval právní úpravu, kterou označil jako výhodnější oproti právní úpravě, podle které věc posuzoval nalézací soud, a důsledně tedy nedovodil, že aplikace výhodnější právní normy se musí odrazit v přiměřeném snížení trestu. V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Krajského soudu v Plzni zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Plzni k novému projednání a rozhodnutí.

K dovolání, jež bylo Nejvyššímu státnímu zastupitelství doručeno, se písemně vyjádřil státní zástupce u něj působící a uvedl, že pokud obviněný v zásadě vytýká nedostatky ve vztahu k účinnosti trestního zákona s ohledem na právní kvalifikaci podle § 283 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku, je třeba při porovnání příznivosti ve smyslu § 2 odst. 1 tr. zákoníku vzít v úvahu dřívější a následnou právní úpravu vždy jako celek. Pokud následná právní úprava obsahuje dílčí ustanovení, která v dřívější právní úpravě zahrnuta nebyla, je namístě postupovat podle zmíněného pravidla a v konkrétní věci jako příznivější případně aplikovat úpravu předchozí. Námitkám obviněným uplatněným v dovolání však nepřisvědčil, a postup odvolacího soudu akceptoval, neboť za příznivější považoval právní úpravu pozdější. Státní zástupce v této souvislosti odvolacím soudem zvolenou právní úpravu považoval za vyhovující, neboť ji bylo možné použít i proto, že odvolací soud přezkoumával rozsudek soudu prvního stupně i se zřetelem na odvolání podané státním zástupcem v neprospěch obviněného ve vztahu k výroku o trestu, a namítal v této souvislosti právě i předchozí odsouzení za obdobný trestný čin. S ohledem na to, že dovoláním napadené rozhodnutí shledal z uvedených důvodů správným, navrhl dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítnout.

Nejvyšší soud jako soud dovolací shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), a že námitky dovolatelem uplatněné splňují zákonná hlediska podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle něj lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, což obviněný v rámci podaného dovolání plně respektoval, protože vytýkal nesprávnost použité právní kvalifikace z důvodů pochybení v aplikaci zásad vymezených § 2 odst. 1 tr. zákoníku. Nejvyšší soud z podnětu této relevantně uplatněné námitky zkoumal, zda jí lze přisvědčit.

Pro posouzení, zda použití pozdějšího trestního zákona by bylo pro pachatele příznivější, je rozhodující celkový výsledek z hlediska trestnosti posuzovaného činu, jehož by bylo dosaženo při aplikaci zákona účinného v době spáchání činu a zákona pozdějšího. Jestliže okolnosti vztahující se ke spáchání činu a k osobě pachatele jsou stejně významné podle nové i dřívější trestně právní úpravy, pak pro závěr, který z posuzovaných trestních zákonů je ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 část věty za středníkem trestního zákoníku, resp. § 16 odst. 1 část věty za středníkem tr. zák. pro pachatele příznivější, je rozhodující srovnání trestních sazeb uvedených v posuzovaných zákonech a trestů, které lze na jejich základě uložit (srov. rozhodnutí pod č. 11/1991 a stanovisko č. 1/2011 Sb. rozh. tr.).

Při řešení časové působnosti je tedy třeba vždy posoudit, který zákon, zda ten v době spáchání činu nebo pozdější, je příznivější pro pachatele. Rozhodujícím kritériem pro posouzení otázky, zda použití pozdějšího zákona by bylo pro pachatele příznivější, je celkový výsledek z hlediska trestnosti, jehož by bylo při aplikaci toho či onoho zákona dosaženo, s přihlédnutím ke všem právně rozhodným okolnostem konkrétního případu. Použití nového práva je tedy pro pachatele příznivější tehdy, jestliže jeho ustanovení posuzovaná jako celek skýtají výsledek příznivější než právo dřívější (srov. nález Ústavního soudu ze dne 22. 1. 2001, sp. zn. IV. ÚS 158/2000, uveřejněn pod č. 12 ve sv. 21 Sb. nál. a usn. Ústavního soudu). Pro otázku, kterého souhrnu trestněprávních norem bude použito, je tedy podstatné porovnání, které z těchto různých posouzení je jako celek pro pachatele příznivější (srov. rozhodnutí č. 73/1951, č. 19/1962, č. 11/1992 a č. 11/2004-I. Sb. rozh. tr.). Pachatelův skutek se posuzuje podle toho práva, jehož použití je pro obviněného příznivější, a to bez rozdílu, zda jde podle dřívějšího a pozdějšího práva o stejné či různé skutkové podstaty. Přitom se použije ve všech směrech buď jen práva platného v době činu, anebo jen práva pozdějšího (rozhodnutí č. 32/1951 Sb. rozh. tr.). Při uplatnění zásady, že dřívějšího nebo nového zákona je třeba užít jako celku, se postupuje tak, že se všechny zjištěné skutkové i právní okolnosti nejprve posoudí podle staré právní úpravy a z hlediska souhrnu všech srovnávaných skutečností se uváží, jaká právní kvalifikace a trest by na ně dopadaly, poté se ohledně všech zjištěných skutkových i právních skutečností posouzení provede podle nové právní úpravy dopadající na čin obviněného, a takto učiněná dvě posouzení viny a trestu se vyhodnotí z hlediska jejich příznivosti pro obviněného.

V projednávané věci jde o porovnání všech okolností, jež byly skutkově vymezeny v rozsudku soudu prvního stupně a tímto soudem právně posouzeny jako trestný čin podle § 187 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zák. Uvedeného trestného činu se dopustí ten, kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabízí, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed (trestní sazba odnětí svobody na jeden až pět let), spáchá-li pachatel uvedený čin jako člen organizované skupiny nebo ve větším rozsahu [(písm. a)], nebo spáchá-li takový čin na osobě mladší než osmnáct let [(písm. b)], bude potrestán odnětím svobody na dvě léta až deset let.

Zločin podle § 283 odst. 1, 2 písm. a) až d) tr. zákoníku, podle nějž čin kvalifikoval odvolací soud, pachatel spáchá, když neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabídne, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed (trestní sazba odnětí svobody na jeden rok až pět let nebo peněžitý trest), spáchá-li pachatel takový čin jako člen organizované skupiny [(písm. a)], ač byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán [(písm. b)], ve značném rozsahu [(písm. c)], ve větším rozsahu vůči dítěti nebo v množství větším než malém vůči dítěti mladšímu patnácti let [(písm. d)], bude potrestán odnětím svobody na dvě léta až deset let nebo propadnutím majetku.

Obě tyto právní úpravy mají v odstavci 2) možnost uložit trest odnětí svobody ve stejné sazbě od dvou do deseti roků. Žádný z dalších u obou těchto úprav uvedených trestů není rozhodující, neboť obviněnému nebyl ukládán trest propadnutí majetku ani peněžitý trest. Proto z hlediska v této věci zvažovaných okolností ve smyslu § 2 odst. 1 tr. zákoníku nejsou tyto druhy trestu významné.

Oproti předchozí úpravě podle § 187 tr. zák., nová právní úprava podle § 283 tr. zákoníku v odstavci 2 rozšiřuje okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby a jinak je koncipuje, neboť již nepovažuje za zvlášť přitěžující okolnost spáchání činu ve větším rozsahu, ale váže tuto okolnost v odstavci 2 písm. d) na větší rozsah vůči dítěti (za dítě se podle § 126 tr. zákoníku rozumí osoba mladší osmnácti let).

Pro posouzení této skutečnosti je nutné vycházet z pravidla, že trestný čin podle § 283 tr. zákoníku dopadá na všechny omamné a psychotropní látky, které se od sebe liší co do povahy i účinků, v důsledku čehož nelze pro všechny tyto látky stanovit společnou hranici či výši rozsahů ve smyslu § 283 odst. 2 písm. d), odst. 3 písm. d) [větší rozsah], odst. 2 písm. c) [značný rozsah], odst. 3 písm. c) [velký rozsah] tr. zákoníku, ale je nutné každý z těchto rozsahů vymezovat individuálně. Toto rozlišení je třeba odvíjet od množství těchto látek stanoveného jako množství větší než malé, které je pro jednotlivé omamné a psychotropní látky určeno nařízením vlády č. 467/2009 Sb. Při stanovení každého z jednotlivých typů rozsahů omamné nebo psychotropní látky je třeba mít na zřeteli kvantifikační stupně rozsahu činu (větší, značný, velký) a lze je oddělit podle jejich vzájemné proporcionality a společenské škodlivosti vyjádřené sazbami trestu odnětí svobody u těchto zvlášť přitěžujících okolností. Na naplnění určitého typu rozsahu (většího, značného, velkého) bude však možné usuzovat ne toliko z konkrétního množství a kvality omamné nebo psychotropní látky, ale i z dalších okolností, např. z výše peněžní částky, kterou za takto vyráběnou či distribuovanou látku pachatel buď utržil anebo utržit chtěl či mohl, délky doby, po niž pachatel s uvedenými látkami neoprávněně nakládal, eventuelně pro jaký okruh osob byl určen. Současně je však třeba podpůrně zohlednit i další okolnosti, za nichž byl takový čin spáchán, tedy zejména způsob, jakým pachatel s uvedenými látkami nakládal, intenzita újmy, jež hrozila nebo skutečně nastala u poškozených osob, případně i jiné skutečnosti (srov. rozhodnutí č. 1/2006 Sb. rozh. tr.). Pojem většího rozsahu je vždy v § 283 tr. zákoníku vázán na další podmínku, kterou je v odstavci 2 písm. d) dítě, a v odstavci 3 písm. d) dítě mladší patnácti let. Za stejně postihované a tedy za obdobně škodlivé je považováno jednání dosahující značného rozsahu v odstavci 2 písm. c) u dospělého konzumenta drog a většího rozsahu vůči dítěti v odstavci 2 písm. d). Obě tyto zvlášť přitěžující okolnosti jsou zařazeny do druhého odstavce, avšak v souhrnu všech skutečností, k nimž je nutné přihlížet, závažnost činu z nich plynoucí bude menší, než je tomu u takových okolností vyjádřených v odstavci 3 písm. c) u velkého rozsahu a v písm. d) u většího rozsahu vůči dítěti mladšímu patnácti let , jež by s ohledem na toto začlenění mělo mít obdobnou škodlivost. Znak většího rozsahu , protože je vždy spojen s tím, že směřuje vůči dítěti, nebo dítěti mladšímu patnácti let [§ 283 odst. 2 písm. d), odst. 3 písm. d) tr. zákoníku], bude naplněn již při podstatně menším množství drogy, než představují znaky značného rozsahu podle § 283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku a velkého rozsahu podle § 283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku (viz rozhodnutí č. 12/2011 Sb. roz. tr.).

Jak je z obsahu napadeného rozhodnutí patrné, odvolací soud se těmito kritérii plně a důsledně neřídil a v souladu s nimi rozhodná hlediska podle § 2 odst. 1 tr. zákoníku neposuzoval, o čemž svědčí zejména odůvodnění napadeného rozhodnutí na straně 12. Podle tam uvedených úvah považoval odvolací soud novou právní úpravu za příznivější proto, že ustanovení § 283 trestního zákoníku neobsahuje jako samostatnou okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby větší rozsah ani spáchání činu vůči osobě mladší 18 let . Své úvahy však opřel o závěr, že je příznivější nová právní úprava podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, když obviněnému přiznal v rámci okolností podmiňujících použití vyšší trestní sazby jen jednu, a to, že obviněný byl za takový čin ve výsledných třech letech odsouzen, což je okolnost skutkově podložená provedeným dokazováním. Existenci této zvlášť přitěžující okolnosti Nejvyšší soud v kontextu všech zjištěných skutkových i právních souvislostí nezpochybňuje a v souladu s odvolacím soudem konstatuje, že ji je nutné při úvahách o naplnění znaků podle nové právní úpravy brát na zřetel jako skutečnost, která nově, na rozdíl od předchozí právní úpravy, jako kvalifikační znak přistupuje. V této souvislosti je nutné zdůraznit, že takovýto závěr je v souladu s výše uvedenými pravidly vymezenými ustanovením § 2 odst. 1 tr. zákoníku, a rozhodně se proto nejedná o pravou retroaktivitu, za níž obviněný tento postup v dovolání považuje.

Neúplnost úvah odvolacího soudu při posuzování všech hledisek významných podle § 2 odst. 1 tr. zákoníku, a tedy příznivosti právní úpravy, Nejvyšší soud spatřoval v tom, že dovolací soud podrobněji nezkoumal, zda vedle uvedené okolnosti podle § 283 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku, nelze shledávat naplnění i další okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby podle § 283 odst. 1, 2 písm. d) tr. zák., a tedy zda by se navíc ještě nejednalo o čin spáchaný ve větším rozsahu na dítěti. V takovém případě by bylo možné dovodit sice dvě okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby podle nové právní úpravy podle § 283 odst. 1. 2 písm. b), d) tr. zákoníku, což by bylo porovnáváno s dvěmi zvlášť přetěžujícími okolnostmi podle § 187 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zák., a pak by při stejnosti jak počtu okolností podmiňujících použití vyšší trestní sazby, a tak i stejných sazbách trestu odnětí svobody nebyl pro obviněného příznivější nový trestní zákoník, ale úprava podle předchozího práva.

Se zřetelem na shora uvedená hlediska se však odvolací soud při posuzování okolností, za nichž byl čin spáchán, ohledně bodu I. 1b) nezabýval a nezkoumal, zda množství drogy, jež obviněný od počátku měsíce září 2008 do měsíce října 2008 na různých místech v okrese Ch. daroval a prodal za 2.000,- Kč mladistvé v hmotnosti 6 g pervitinu ve formě krystalů, nelze považovat za naplnění kvalifikačního znaku ve větším rozsahu vůči dítěti ve smyslu § 283 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku. U této okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby nelze bez dalšího srovnání a posouzení brát do úvahy jen samotné množství předmětné drogy, na které se usuzovalo podle § 187 odst. 2 písm. a) tr. zák., neboť tato skutečnost vychází z jiných předpokladů. Především je nutné zdůraznit, že pro novou právní úpravu je rozhodné, že pro trestnost činu se vychází u jednotlivých omamných látek, psychotropních látek a přípravků je obsahujících z množství, za které se považuje množství větší než malé , jež je stanoveno v § 2 nařízení vlády č. 467/2009 Sb. Pro pervitin (metamfetamin) je za toto množství považováno více než 2 g, jež s ohledem na další okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby u § 283 tr. zákoníku představuje kvantitativní hodnotu této drogy u dospělého člověka. Tato skutečnost je tedy jedním z určujících hledisek pro posouzení většího rozsahu vůči dítěti . Proto s přihlédnutím ke všem dalším okolnostem, jež je nutné posuzovat (viz shora citované rozhodnutí č. 1/2006 Sb. rozh. tr.), měl odvolací soud zvažovat, zda se zřetelem na všechny skutečnosti, jež z dokazování ve vztahu k bodu I. 1b) vyplynuly, nejde u zjištěného množství 6 g pervitinu podávané sedmnáctileté dívce již o naplnění znaku většího rozsahu vůči dítěti podle § 283 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku. V daném případě se soud neměl spokojit jen s gramáží této drogy, ale bylo namístě zjistit a posoudit všechny skutečnosti, které tento znak tvoří, jak bylo výše zdůrazněno.

Nejvyšší soud shledal, že přestože odvolací soud z tohoto pohledu předmětné skutečnosti důsledně neposuzoval a zcela nedostál všem podmínkám, jimiž se měl při úvahách o tom, která právní úprava je pro obviněného příznivější, zabývat, nepovažoval tuto vadu za natolik závažnou, aby při uvážení všech dalších a rozhodných zjištění, jež byly tímto soudem brány do úvahy, byl předmětný rozsudek zrušen. Uvedené nezvažované skutečnosti by bylo nutné nejprve na podkladě dalšího dokazování po zrušení napadeného rozhodnutí prokazovat a objasňovat. Doplnění dokazování by však nemohlo přinést ve svém dopadu pro obviněného takové změny, které by konečný závěr o vině obviněného podstatněji v jeho prospěch ovlivnily. Proto, když Nejvyšší soud na základě všech těchto úvah a právních závěrů, posoudil situaci obviněného vycházející z nyní napadeného rozsudku, s tou, v níž by byl, pokud by bylo napadené rozhodnutí zrušeno a soudy by o právní kvalifikaci z hlediska účinnosti zákonů podle § 2 odst. 1 tr. zákoníku způsobem shora naznačeným rozhodovaly, shledal, že ve svém výsledku by pro obviněného nebyla ohledně trestu ani z hlediska viny jeho pozice jakkoli výhodnější. Proto se všemi uvedenými výhradami použitou právní kvalifikaci považoval v daných souvislostech za přiléhavou a rovněž i užitou v souladu se zákonem.

Jestliže se obviněný s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 3 Tdo 562/2010, domníval, že když odvolací soud podle § 2 odst. 1 tr. zákoníku shledal jako příznivější právní úpravu podle trestního zákoníku, měl již automaticky z tohoto důvodů zmírnit trest, který mu před tím soud prvního stupně podle staré právní úpravy vyměřil, nelze se s takovým názorem plně ztotožnit. V daném případě jde o situace od sebe odlišné v tom, že ve zmiňovaném rozhodnutí Nejvyššího soudu byla trestní sazba podle nového zákona mírnější, než tomu bylo u trestného činu, za nějž byl pachatel odsouzen. V dovoláním napadené věci (narozdíl od zmiňovaného rozhodnutí) pro ukládání trestu nezměnily žádné podmínky, neboť, jak je výše uvedeno, obě srovnávané trestní sazby u trestu odnětí svobody jsou rovnocenné, a ani jinak se skutečnosti rozhodné pro ukládání tohoto druhu trestu ať podle nové tak i podle staré právní úpravy nemění, a není proto důvod, aby obviněnému byl trest za zcela stejných okolností i podmínek zmírňován.

Na podkladě všech rozvedených úvah dospěl Nejvyšší soud k závěru, že projednání dovolání, při němž by bylo nutné napadený rozsudek zrušit a soudu přikázat, aby o věci znovu jednal a shora uvedeným způsobem rozhodl, by nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného, tudíž by takové řízení ve svém výsledku na situaci a výsledném trestu obviněného nic nezměnilo. Rovněž bylo bráno do úvahy, že otázka, která je tímto rozhodnutím dovolacím soudem posuzována, není po právní stránce zásadního významu, protože vztah mezi souhrnným a společným trestem byl již soudní praxí vyřešen a nečiní ani z jiného důvodu potíže.

Nejvyšší soud ze všech těchto důvodů dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř. odmítl.


P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 15. června 2011 Předsedkyně senátu: JUDr. Milada Šámalová