8 Tdo 665/2009
Datum rozhodnutí: 18.06.2009
Dotčené předpisy:




8 Tdo 665/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. června 2009 o dovolání obviněného R. K., proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 1. 2009, sp. zn. 7 To 5/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň - město pod sp. zn. 7 T 52/2008, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného R. K. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný R.K. byl rozsudkem Okresního soudu Plzeň město ze dne 1. 10. 2008, sp. zn. 7 T 52/2008, uznán vinným trestným činem ohrožení pod vlivem návykové látky podle 201 odst. 1 tr. zák. a odsouzen podle § 201 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody na tři měsíce. Podle § 58 odst. 1 tr. zák. byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu stanovou podle § 59 odst. 1 tr. zák. na dvanáct měsíců. Podle § 49 odst. 1, § 50 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu osmnácti měsíců.

Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný označeného trestného činu dopustil tím, že v P. dne 8. 6. 2008 kolem 3.50 hodin řídil po předchozím požití alkoholických nápojů z parkoviště u diskotéky A. na křižovatku ulic K. S. osobní automobil Škoda Felicia, přičemž pomalou jízdou po prostředku vozovky zaujal hlídku Městské policie P., která jej ve 3.52 hod. zkontrolovala, zjistila, že z dechu je mu cítit alkohol, a proto přistoupila k provedení dechové zkoušky, kdy mu naměřila přístrojem Dräger ve 3.56 hod. 1,77 g/kg, a následně přivolala hlídku PČR, která ve 4.10 hod. provedla opětovnou dechovou zkouškou, kdy mu naměřila přístrojem Dräger 1,79 g/kg alkoholu, což podle znaleckého posudku odpovídá hladině alkoholu v krvi ve výši 1,7 g/kg, když takto ovlivněný řidič není schopen řídit vozidlo bezpečně a s jistotou, provedení lékařského vyšetření a krevní zkoušky na vyšetření při ovlivnění alkoholem nebylo provedeno, neboť obviněný odmítl vyšetření a odběr krve.

Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním směřujícím proti výroku o vině i trestu. Usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 1. 2009, sp. zn. 7 To 5/2009, bylo odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.

Proti tomuto usnesení podal obviněný prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání v rozsahu odpovídajícím výroku o vině i trestu. S odkazem na důvod dovolání uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítl, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.

Dovolatel shrnul průběh řízení s připomenutím důkazů, které soudy obou stupňů provedly a které provést odmítly, a to včetně způsobu jejich hodnocení. Uzavřel, že pokud se nepodařilo objektivně, tj. odběrem a vyšetřením krve, zjistit přesné množství alkoholu v době jízdy a za situace, kdy nebyl podle jeho názoru zjištěn takový souhrn ostatních okolností, ze kterých by bylo možno beze všech pochybností vyvodit stav řidiče vylučující způsobilost k jízdě motorovým vozidlem, měl být obžaloby zproštěn. V hodnocení jeho výpovědi odvolacím soudem bez jejího prověření spatřoval porušení práva na spravedlivý proces, neboť měl právo nevypovídat nebo se vyjádřit k věci a důkazům proti němu v kterémkoli stadiu trestního řízení. Odvolací soud se s ní měl vypořádat jako s každým jiným důkazem a pokud by jejím ověřováním nahrazoval činnost soudu prvního stupně, může věc vrátit tomuto soudu. Navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k novému rozhodnutí, popř. aby je nahradil rozhodnutím vlastním.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného zdůraznila, že samotná skutečnost, že se nepodařilo objektivně zjistit přesné množství alkoholu v krvi řidiče v době jízdy, ještě nevylučuje jeho trestní odpovědnost za trestný čin podle § 201 odst. 1 tr. zák. neboť ta je totiž podmíněna stavem, který vylučuje způsobilost k výkonu řidičské činnosti. Tento stav nebyl zjištěn jen výsledky orientačních dechových zkoušek, které byly provedeny přístrojem, který umožňuje kvalifikovat množství požitého alkoholu, ale soud ho měl za prokázaný souhrnem provedených důkazů, zejména svědeckých výpovědí o způsobu jízdy obviněného a znaleckého posudku, když podle poznatků lékařské vědy není žádný, tedy ani nadprůměrně disponovaný řidič motorového vozidla, schopen bezpečně řídit motorové vozidlo, dosáhne-li hladina alkoholu v jeho krvi nejméně 1,00 g/kg. Měla za to, že soud prvního stupně, s jehož skutkovými a právními názory se odvolací soud ztotožnil, provedl odpovídající zjištění důležitá pro trestní odpovědnost, že u obviněného k výraznému snížení potřebných schopností vlivem požitého alkoholu došlo, a to v rozsahu, jaký předpokládá ustanovení § 201 odst. 1 tr. zák. Vzhledem k popsaným skutkovým zjištěním, které soudy vyvodily z provedených důkazů vypovídajících o míře ovlivnění obviněného alkoholem a o snížení jeho řidičských schopností, neshledala pochybení v právním posouzení skutku jako trestného činu ohrožování pod vlivem návykové látky podle § 201 odst. 1 tr. zák. Navrhla proto, aby bylo zjevně neopodstatněné dovolání obviněného odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle § 265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.

V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení . Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., přičemž nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

Opíraje se o tato východiska, nebylo možno přihlížet k výhradám obviněného proti způsobu hodnocení jeho výpovědi odvolacím soudem, poněvadž šlo o výtku směřující proti hodnocení provedených důkazů a tedy námitku stojící mimo vymezený katalog důvodů dovolání. Naopak za relevantní je třeba označit námitky obviněného, jimiž zpochybnil právní závěr, že řídil motorové vozidlo ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil vlivem návykové látky, k této činnosti.

Trestného činu ohrožování pod vlivem návykové látky podle § 201 odst. 1 tr. ř. se dopustí, kdo, byť i z nedbalosti, vykonává ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil vlivem návykové látky, činnost, při které by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku.

Z tzv. právní věty výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně se podává, že soud považoval za naplněné znaky trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 odst. 1 tr. zák., které spočívají v tom, že obviněný úmyslně vykonával ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil vlivem návykové látky, činnost, při které by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku.

Skutková část výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s odpovídající částí odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů obsahují konkrétní skutková zjištění, která všechny zákonné znaky tohoto trestného činu evidentně naplňují. Podstata jednání obviněného podle skutkových zjištění soudu totiž spočívala v tom, že řídil v časných ranních hodinách po Plzni po předchozím požití alkoholických nápojů osobní automobil Škoda Felicia, přičemž pomalou jízdou po prostředku vozovky zaujal hlídku Městské policie P., která jej ve 3.52 hod. zkontrolovala, zjistila, že z dechu jemu cítit alkohol, a proto přistoupila k provedení dechové zkoušky, kdy mu naměřila přístrojem Dräger ve 3.56 hod. 1,77 g/kg a následně přivolala hlídku PČR, která v 4.10 hod. provedla opětovnou dechovou zkouškou, kdy mu naměřila přístrojem Dräger 1,79 g/kg alkoholu, což podle znaleckého posudku odpovídá hladině alkoholu v krvi ve výši 1,7 g/kg, když takto ovlivněný řidič není schopen řídit vozidlo bezpečně a s jistotou. Obviněný odmítl lékařské vyšetření i odběr krve.

Obviněný nezpochybnil, že za popsaných okolností řídil motorové vozidlo a nepolemizoval ani se závěrem, že řízení motorového vozidla představuje činnost, při které hrozí nebezpečí života a zdraví lidí i značné poškození majetku. Vytkl ale, že při nedostatku objektivního zjištění přesného množství alkoholu v krvi v době jízdy, poněvadž odběr a vyšetření krve provedeny nebyly, nebyl zjištěn takový souhrn ostatních okolností, ze kterých by bylo možno dovodit, že vozidlo řídil po předchozím požití alkoholických nápojů ve stavu vylučujícím způsobilost k takové činnosti. Námitky obviněného nemohou obstát.

Dovolací soud připomíná, že v praxi se stupeň ovlivnění pachatele alkoholem obvykle zjišťuje dechovou zkouškou, krevní zkouškou nebo zkouškou moči. Tyto metody umožňují dostatečné zjištění stupně ovlivnění pachatele alkoholem a jejich výsledek je konkrétní údaj o množství alkoholu v krvi vyjádřený číselně v jednotkách g/kg. Použití uvedených metod je však podmíněno určitou součinností pachatele. Není-li možno např. s ohledem na postoj obviněného objektivizovat množství návykové látky, v daném případě alkoholu, v krvi, je třeba míru ovlivnění prokázat pomocí jiných důkazních prostředků. Důkazem o míře ovlivnění obviněného alkoholem a snížení jeho řidičských schopností mohou být kupř. svědecké výpovědi spolujezdců, zasahujících policistů a lékařů, kteří prováděli klinické vyšetření, jakož i svědecké výpovědi o chování obviněného, eventuelně o jeho způsobu jízdy (k tomu srov. např. zhodnocení poznatků Nejvyššího soudu sp. zn. Plsf 2/84, publikované pod č. 12/1985 Sb. rozh. tr., usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 874/2007, publikováno pod č. 26/2008 Sb. rozh. tr., usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 405/2008 aj.).

Soud prvního stupně věnoval náležitou pozornost objasnění množství alkoholu v krvi obviněného a především způsobu jeho jízdy a chování v době následující bezprostředně po jeho zastavení hlídkou Městské policie P. Uvedl, že i při absenci výsledku krevní zkoušky byl stav obviněného vylučující způsobilost bezpečně řídit motorové vozidlo spolehlivě prokázán výsledky dvou dechových zkoušek, znaleckým posudkem a též svědeckými výpověďmi strážníků městské policie B. B. a J. L., kteří popsali způsob jízdy obviněného i jeho chování, či zasahujících policistů nstržm. P. K. a nstržm. S. L. Přesvědčivě se soustředil na hodnocení výpovědí těchto svědků v kontextu s výsledky opakovaně provedené dechové zkoušky, při níž byla přístrojem Dräger naměřena hodnota 1,77 g/kg a posléze 1,79 g/kg alkoholu. Přiléhavě připomněl, že při posuzování způsobilosti k řízení motorového vozidla je třeba přihlížet k celému souhrnu zjištění, způsobu jízdy řidiče, jeho celkovému chování, přičemž nelze ignorovat ani výsledek dechové zkoušky, zejména je-li provedena přístrojem, který umožňuje kvantifikovat množství požitého alkoholu, byť vykazuje určitou odchylku. Na podkladě jím učiněných zjištění pak uzavřel, že obviněný řídil motorové vozidlo ve stavu vylučujícím způsobilost k takové činnosti, který si přivodil předchozím požitím alkoholu (strany 2 až 4 rozsudku soudu prvního stupně).

S těmito závěry se ztotožnil odvolací soud a souhlasí s nimi i dovolací soud. Soudy závěr o stavu vylučujícím způsobilost obviněného k řízení motorového vozidla opřely jednak o výsledky dvou dechových zkoušek, jednak o svědecké výpovědi strážníků městské policie, kteří popsali chování obviněného, způsob jeho jízdy, a z nichž jasně vyplynulo, že obviněný řídil osobní vůz způsobem, který ohrožoval ostatní účastníky silničního provozu, poněvadž jel pomalu prostředkem vozovky, jeho vozidlo nedrželo směr (č. l. 58, 59). Jak správně uvedl soud prvního stupně, výsledky dechové zkoušky nebylo možné odmítnout jen proto, že by mohly být zatíženy určitou nepřesností, poněvadž v konkrétním případě, byly-li naměřeny opakovaně hodnoty převyšující 1,7 g/kg alkoholu, neměly nepřesnosti či odchylky měření žádný význam pro vyslovení závěru, že se jednalo o stav vylučující způsobilost řídit motorové vozidlo, a navíc výsledky měření korespondovaly s ostatními ve věci provedenými důkazy. Za těchto okolností není významné, že se nepodařilo pro nedostatek součinnosti obviněného objektivně zjistit přesné množství alkoholu v jeho krvi; sama tato skutečnost nikterak nezpochybňuje přesvědčivost závěru, že ostatními dostupnými a provedenými důkazy bylo prokázáno, že obviněný řídil motorové vozidlo a vykonával tak činnost, při které by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku, ve stavu vylučujícím způsobilost k takové činnosti, který si přivodil vlivem návykové látky (alkoholu). V této souvislosti je třeba připomenout, že podle poznatků lékařské vědy není žádný, tedy ani nadprůměrně disponovaný řidič motorového vozidla schopen bezpečně řídit motorové vozidlo, dosáhne-li hladina alkoholu v jeho krvi nejméně 1,00 g/kg. Jinými slovy, jestliže je u řidiče motorového vozidla zjištěno, že v době jízdy měl nejméně 1,00 g/kg alkoholu v krvi, pak je v důsledku toho vždy vyloučena jeho způsobilost řídit motorové vozidlo (k tomu též rozhodnutí č. 12/2008 Sb. rozh. tr.).

Poněvadž obviněný vědomě vykonával činnost, při které by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku, a to evidentně ve stavu vylučujícím jeho způsobilost, který si přivodil vlivem návykové látky, naplnil svým jednáním všechny zákonné znaky trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 odst. 1 tr. zák.

Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 18. června 2009

Předsedkyně senátu:

JUDr. Věra Kůrková