8 Tdo 649/2009
Datum rozhodnutí: 18.06.2009
Dotčené předpisy:




8 Tdo 649/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. června 2009 o dovolání obviněného F. M., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 11. 2008, sp. zn. 12 To 433/2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jičíně, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného F. M. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Jičíně ze dne 18. 9. 2008, sp. zn. 8 T 31/2008, byl obviněný F. M. (dále jen obviněný , příp. dovolatel ) uznán vinným skutky blíže popsanými ve výroku o vině pod body 1) a 2), které soud právně kvalifikoval jako trestné činy krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák. a porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 2 tr. zák. Za tyto trestné činy a za trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 tr. zák. z trestního příkazu Okresního soudu v Semilech ze dne 6. 3. 2008, sp. zn. 2 T 55/2008, který nabyl právní moci dne 22. 3. 2008, mu soud uložil podle § 238 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. souhrnný trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců, jehož výkon podle § 58 odst. 1, § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání tří roků a šesti měsíců. Současně soud zrušil výrok o trestu z citovaného trestního příkazu, jakož i další výroky, které na tento výrok obsahově navazovaly. Dále soud podle § 228 odst. 1 tr. ř. rozhodl o povinnosti obviněného nahradit škodu dvěma poškozeným a podle § 229 odst. 2 tr. ř. tyto poškozené odkázal se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti tomuto rozsudku podal státní zástupce odvolání v neprospěch obviněného. Krajský soud v Hradci Králové o něm rozhodl rozsudkem ze dne 26. 11. 2008, sp. zn. 12 To 433/2008, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b), d), e) tr. ř. napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 písm. a), odst. 4 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného uznal vinným, že

1) v přesně nezjištěné době od 14:00 hodin dne 27. 1. 2008 do 14:30 hodin dne 2. 2. 2008 v obci L. M. L., okr. J., dosud nezjištěným způsobem nejprve odstranil visací zámek na dveřích stodoly u rekreační chalupy, kterými vnikl dovnitř a zde odcizil 1 ks vysokotlakého čističe zn. VAPkarcher, žluté barvy v hodnotě nejméně 2.000,- Kč a snowboard nezj. značky, černo-modré barvy o délce 135 cm v hodnotě nejméně 4.800,- Kč, čímž způsobil majiteli chalupy T. S., bytem P., ul. M. škodu odcizením věcí v celkové hodnotě 6.800,- Kč a poškozením petlic a jejich uchycení u všech dveří v celkové hodnotě nejméně 800,- Kč,

2) v přesně nezjištěné době od 18:00 hodin dne 3. 2. 2008 do 15:45 hodin dne 7. 2. 2008 v obci M., lokalitě D., okr. J., nezjištěným způsobem ohnul jistící závoru a odstranil visací zámek u dveří kolny domu, ze které odcizil benzínovou motorovou pilu zn. Dolmar, oranžovo-šedé barvy včetně příslušenství v celkové hodnotě nejméně 4.640,- Kč a paroží (jelen 14-terák) v hodnotě nejméně 800,- Kč, čímž způsobil majiteli objektu P. K., bytem P., Z. P., škodu odcizením věcí v celkové hodnotě nejméně 5.440,- Kč a poškozením dveří kolny ve výši nejméně 120,- Kč,

přičemž uvedeného jednání se dopustil přesto, že byl pravomocným rozsudkem Okresního soudu Praha-východ ze dne 19. 11. 2004 pod sp. zn. 16 T 312/2004, odsouzen pro trestné činy krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák. a porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, který vykonal dne 9. 9. 2005, a pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Jičíně ze dne 25. 8. 2004, sp. zn. 1 T 84/2004, byl odsouzen pro trestné činy krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b ), e), odst. 2 tr. zák. a porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců, který vykonal dne 9. 3. 2007 .

Takto popsané jednání obviněného odvolací soud právně kvalifikoval jednak jako trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák. a jednak jako trestný čin porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 2 tr. zák. a za tyto trestné činy a za pokus trestného činu krádeže podle § 8 odst. 1 tr. zák. k § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák., kterým byl pravomocně uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Semilech ze dne 6. 3. 2008, sp. zn. 2 T 55/2008, jej odsoudil podle § 238 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců, pro jehož výkon jej zařadil podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou. Současně podle § 35 odst. 2 tr. zák. zrušil výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Semilech ze dne 6. 3. 2008, sp. zn. 2 T 55/2008, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Konečně podle § 228 odst. 1 tr. ř. rozhodl o povinnosti obviněného zaplatit náhradě škody poškozeným T. S. částku 7.600,- Kč a P. K. částku 5.560,- Kč, a podle § 229 odst. 2 tr. ř. tyto poškozené odkázal se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

S tímto rozhodnutím zase nesouhlasil obviněný a podal proti němu dovolání. Učinil tak prostřednictvím obhájkyně JUDr. D. M. a uplatnil v něm dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Napadený rozsudek označil za nepřiměřeně přísný a vytýkal mu, že spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení, neboť trestné činnosti spáchané v lednu a únoru 2008 se dopustil v krajní nouzi.

V další části svého podání dovolatel blíže popsal svou neutěšenou osobní situaci. Od listopadu 2007 do února 2008 pracoval ve stavební firmě, od níž v rozporu s ujednáním obdržel za 3 měsíce práce jen 1.200,- Kč. Neměl proto peníze ani na nejzákladnější potraviny, takže byl v bezprostředním ohrožení života a za této situace se dopustil krádeží. Vzhledem k lepšící se situaci (oženil se, s manželkou se snaží vybřednout z dluhů, které mají, a žít nadále řádným životem) namítal, že výkonem nepodmíněného trestu by se jeho nový partnerský vztah rozpadl a on by skončil stejně jako dříve.

V závěru svého podání proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadená rozhodnutí Okresního soudu v Jičíně a Krajského soudu v Hradci Králové a sám podle § 265m odst. 1 tr. ř. rozhodl tak, že jej zprostí obžaloby z důvodu § 14 tr. zák.

K podanému dovolání se ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupce ). V prvé řadě uvedl, že obviněný proti výroku o vině z rozsudku soudu prvního stupně nepodal odvolání, takže soud druhého stupně z jeho podnětu věc nepřezkoumával, a proto se nyní v dovolacím řízení nemůže domáhat změny skutkových zjištění a z nich učiněných právních závěrů v tom rozsahu, jak odpovídají rozhodnutí soudu prvního stupně. Odvolací soud učinil pouze jedinou úpravu výroku o vině, spočívající v doplnění skutkových okolností popisujících recidivu obviněného a vyjádření recidivy v právním posouzení skutku též podle § 247 odst. 1 písm. a) tr. zák., kterážto součást právní kvalifikace nebyla v rozhodnutí nalézacího soudu zahrnuta. Obviněný však tuto specifickou změnu nenapadá, nýbrž brojí proti své trestní odpovědnosti jako celku, což ovšem po vyhlášení rozsudku okresního soudu neučinil a v tomto rozsahu krajský soud věc ani nepřezkoumával. Z toho důvodu dovolatel nemohl úspěšně napadnout rozsudek soudu druhého stupně námitkami uplatněnými z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Státní zástupce dále uvedl, že pokud obviněný namítá, že kradl proto, aby si mohl koupit jídlo, jde o změnu jeho tvrzení oproti dosavadní obhajobě, kdy hovořil o nutnosti uhradit naléhavý dluh. Jestliže by kradl z hladu, jak nyní tvrdí, zřejmě by se soustředil na potraviny, což nečinil a naopak kradl snadno zpeněžitelné průmyslové výrobky. Kromě toho nelze při hodnocení jeho nové obhajoby přehlédnout skutečnost, že jde o dosud osmnáctkrát trestaného speciálního recidivistu. Obviněný se nemůže dovolávat ustanovení § 14 tr. zák. o krajní nouzi také proto, že krádeže ke škodě majetku jiných občanů v žádném případě nebyly jediným způsobem, jímž mohl řešit svou neutěšenou osobní situaci.

V závěru svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, protože je zjevně neopodstatněné, a vyjádřil souhlas s tím, aby navrhované rozhodnutí učinil za podmínek uvedených v ustanovení § 265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné rozhodnutí, vyjádřil ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. výslovný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným než navrženým způsobem.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že v této trestní věci je dovolání přípustné, neboť napadá rozhodnutí, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou § 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.

V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení . Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

Nejvyšší soud není další odvolací instancí, nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů obou stupňů. V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich skutkových zjištění a teprve v návaznosti na zjištěný skutkový stav posuzovat hmotně právní posouzení skutku. V takovém případě by se totiž dostával do pozice soudu druhého stupně a suploval jeho činnost (k tomu srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02). Dovolací soud je naopak povinen vycházet ze skutkových zjištění soudů prvního (a event. druhého) stupně a teprve v návaznosti na jimi zjištěný skutkový stav může posuzovat hmotně právní posouzení skutku. V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§ 277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. ř.).

Z tohoto pohledu může být sporné, zda námitky, které obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku uplatnil a o něž existenci citovaného dovolacího důvodu opřel, vůbec spadají pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolatel je totiž uplatnil až v podaném dovolání, neboť proti odsuzujícímu rozsudku soudu prvního stupně odvolání nepodal. Soud druhého stupně však věc přezkoumával podle § 254 odst. 1 tr. ř. z podnětu odvolání státního zástupce podaného v neprospěch obviněného, v jehož neprospěch po zrušení celého odsuzujícího rozsudku nově rozhodl (doplnil skutkové okolnosti popisující recidivu obviněného a zpřísnil nejen právní kvalifikaci, ale především uložený souhrnný trest odnětí svobody). Přestože obviněný tyto konkrétní změny v nyní podaném dovolání výslovně nenapadá, když s poukazem na ustanovení § 14 tr. zák. o krajní nouzi brojí proti své trestní odpovědnosti jako celku, lze s jistou mírou tolerance uzavřít, že taková námitka je pod uplatněný dovolací důvod podřaditelná.

V obecné rovině je třeba k takové námitce uvést, že za krajní nouzi ve smyslu § 14 tr. zák. se považuje takový čin, kterým někdo odvrací nebezpečí přímo hrozící zájmu chráněnému tímto zákonem. Nejde však o krajní nouzi, jestliže bylo možno toto nebezpečí za daných okolností odvrátit jinak anebo je-li způsobený následek zřejmě stejně závažný nebo ještě závažnější než ten, který hrozil.

Už z uvedené zákonné citace je zřejmé, že jednání obviněného nelze pod ustanovení § 14 tr. zák. podřadit. Jak to přiléhavě vyjádřil již státní zástupce, tvrzení obviněného, že kradl proto, aby si mohl koupit jídlo, je nejen v rozporu s jeho předcházející obhajobou (hájil se nutností uhradit naléhavý dluh), ale i v rozporu s jeho faktickým počínáním. Pokud by totiž kradl z hladu, jak v dovolání nově tvrdí, zřejmě by se zaměřil na takové věci (potraviny a nápoje), které jsou relativně snadno dostupné a jimiž by pocit hladu zahnal. To však nečinil a svou pozornost naopak nasměroval na zcela zbytné průmyslové výrobky (vysokotlaký čistič, snowboard, motorovou pilu a další), pro něž se dokonce vloupal do nemovitostí poškozených. Takové krádeže ke škodě majetku jiných občanů v žádném případě nelze považovat za jediný možný způsob, jímž mohl svou neutěšenou osobní a finanční situaci řešit. Přitom nelze přehlédnout, že obviněný není v páchání právě majetkových deliktů osobou nezkušenou, neboť z opisu jeho rejstříku trestů je zřejmé, že jde o osmnáctkrát trestaného speciálního recidivistu.

Proto Nejvyšší soud požadavek obviněného, jímž se s poukazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. domáhal, aby jeho jednání bylo posouzeno jako jednání v krajní nouzi podle § 14 tr. zák., nemohl akceptovat.

Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné, a proto ani nepostupoval podle § 265i odst. 3 tr. ř. a nepřezkoumával napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející.

Takové rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 18. června 2009

Předseda senátu:

JUDr. Jan B l á h a