8 Tdo 627/2005
Datum rozhodnutí: 18.05.2005
Dotčené předpisy:




8 Tdo 627/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. května 2005 o dovolání obviněného O. S., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici V., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 1. 12. 2004, sp. zn. 5 To 118/2004, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 39 T 8/2004, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného O. S. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 8. 10. 2004, sp. zn. 39 T 8/2004, byl obviněný O. S. uznán vinným trestným činem vraždy podle § 219 odst. 1 tr. zák. a odsouzen podle § 219 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody na jedenáct let, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou; podle § 72 odst. 2 písm. b), odst. 4 tr. zák. bylo uloženo ochranné opatření, ochranné léčení protialkoholní v ambulantní formě.

Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný trestného činu vraždy podle § 219 odst. 1 tr. zák. dopustil tím, že dne 11. 5. 2004 v době kolem 13.40 hodin v P., v bytě M. M., po předchozím požití alkoholu a vzájemné rozepři, v úmyslu usmrtit M. M., který ležel na břichu na posteli, obličejem zabořený do polštáře, přiklekl k němu na postel, chytil okraje polštáře a omotal mu jej kolem hlavy a takto poškozeného držel, dokud nezemřel na následky udušení.

Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, které směřovalo proti výroku o vině i výroku o trestu. Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 1. 12. 2004, sp. zn. 5 To 118/2004, bylo odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.

Obviněný podal proti tomuto usnesení odvolacího soudu prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání v rozsahu odpovídajícím výroku o vině a výroku o trestu. V dovolání namítl, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, a uplatnil tak dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (třebaže na něj výslovně neodkázal). Vytkl, že soud prvního stupně nevycházel před vynesením výroku o vině z provedených důkazů a znaleckých posudků, nehodnotil je ve všech prokázaných a možných souvislostech a nevycházel ze zásady presumpce neviny. Vyjádřil přesvědčení, že k udušení mohlo dojít i tím, že poškozený, který se nacházel ve stavu těžké opilosti a ležel na břichu, se mohl při zabořené hlavě do polštáře zadusit i působením váhy hlavy na polštář. Dodal, že ke smrti udušením mohlo dojít až v době, kdy již polštář kolem hlavy poškozeného nedržel, a bez jeho působení. Uvedl, že v jeho prospěch musí svědčit skutečnost, že sám nedokonal dušení a nebyl mu tak prokázán úmysl poškozeného zabít. Skutek měl být podle něj kvalifikován jako ublížení na zdraví podle § 221 tr. zák. a nikoliv jako trestný čin vraždy podle § 219 tr. zák.

Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a aby soudu prvního stupně přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se do konání neveřejného zasedání k dovolání obviněného nevyjádřil.

Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle § 265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že obviněný podal dovolání z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.

V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení . Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněný uplatnil toliko námitky, které směřovaly proti způsobu, jakým byly hodnoceny provedené důkazy, a proti správnosti skutkových zjištění, která učinil Krajský soud v Brně a z nichž vycházel v napadeném usnesení i Vrchní soud v Olomouci. V podstatě vytkl, že ke smrti poškozeného udušením mohlo dojít až v době, kdy mu již nedržel polštář kolem hlavy, v důsledku působení váhy hlavy poškozeného zabořením obličeje do polštáře. Upozornil, že v jeho prospěch mělo být hodnoceno, že dušení nedokonal, a nemohl mu tak být ani prokázán úmysl usmrtit poškozeného; skutek měl být posouzen jako trestný čin ublížení na zdraví podle § 221 tr. zák.

Lze shrnout, že prostřednictvím takto vymezených výhrad se obviněný primárně domáhal změny skutkových zjištění ve svůj prospěch, a následně ze změny skutkových zjištění vyvozoval, že se trestného činu vraždy podle § 219 odst. 1 tr. zák. nedopustil. Obviněný tak ve skutečnosti brojil proti správnosti skutkových zjištění soudů, nikoliv proti správnosti právního posouzení skutku.

Z výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně se totiž podává, že obviněný v úmyslu usmrtit poškozeného, který ležel na břichu na posteli, obličejem zabořený do polštáře, přiklekl k němu na postel, chytil okraje polštáře a omotal mu jej kolem hlavy a takto poškozeného držel, dokud nezemřel na následky udušení . Tato zjištění se opírají o závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, podle něhož zranění na těle poškozeného jsou následkem přítlaku do polštáře. S ohledem na objektivní zjištění stran těla poškozeného bylo jeho dušení ukončeno a smrt nastala již v době, kdy byl polštář znovu rozbalen; dušení bylo ukončeno mechanismem přítlaku a když byl polštář uvolněn, nastala mozková smrt. Odvolací soud reagoval i na námitku obviněného, že proces dušení mohl u poškozeného pokračovat i poté, co on sám polštář pustil. V této souvislosti zdůraznil, že z výpovědi obviněného z přípravného řízení vyplývá, že od poškozeného odešel až v okamžiku, kdy se v důsledku dušení polštářem již nehýbal (a kdy podle znalce nastala smrt), přičemž byl-li poškozený před jeho odchodem otočen na záda, ani proces dušení nemohl pokračovat vzhledem k poloze těla poškozeného. Právní závěry o formě zavinění úmyslu nepřímém podle § 4 písm. b) tr. zák. k následku smrti poškozeného vycházely právě z těchto skutkových zjištění. Oproti skutkovým zjištěním soudů obou stupňů obviněný uváděl, že ke smrti udušením mohlo dojít až v době, kdy již nedržel polštář kolem hlavy poškozeného, a z tohoto skutkově odlišného závěru vyvozoval i odlišný právní závěr ve vztahu ke svému zavinění.

Námitky skutkové však nezakládají žádný z důvodů dovolání podle § 265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02 aj.). Tato zásada by mohla být prolomena pouze v případě zjištění, že mezi soudy zjištěnými skutkovými okolnostmi a jejich právními závěry existuje extrémní nesoulad. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá přesvědčivý vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů (viz str. 5, 6, 8, 9 rozsudku soudu prvního stupně, str. 4, 5 napadeného usnesení odvolacího soudu) na straně jedné a právními závěry na straně druhé, včetně úvah o zavinění ve formě úmyslu nepřímého podle § 4 písm. b) tr. zák. Námitky obsažené v dovolání obviněného tvořily součást jeho obhajoby uplatněné v odvolacím řízení a odvolací soud se s výtkami obviněného náležitě vypořádal a přesvědčivě zdůvodnil nutnost právního posouzení skutku jako trestného činu vraždy podle § 219 odst. 1 tr. zák. spáchaného v úmyslu nepřímém podle § 4 písm. b) tr. zák.

Protože dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení § 265b tr. ř., Nejvyšší soud je podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě podle § 265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené usnesení a řízení, jež mu předcházelo. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 18. května 2005

Předsedkyně senátu:

JUDr. Věra Kůrková