8 Tdo 616/2009
Datum rozhodnutí: 18.06.2009
Dotčené předpisy:




8 Tdo 616/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. června 2009 o dovolání obviněného D. L., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. 9. 2008, sp. zn. 5 To 479/2008, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 12 T 183/2007, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného D. L. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný D. L. podal v zákonné lhůtě prostřednictvím své obhájkyně dovolání proti usnesení Krajského soud v Brně ze dne 3. 9. 2008, sp. zn. 5 To 479/2008, jímž bylo podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 30. 6. 2008, sp. zn. 12 T 183/2007. Tímto rozsudkem byl obviněný D. L. uznán vinným pokusem trestného činu podvodu podle § 8 odst. 1 tr. zák., § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. a trestným činem padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 176 odst. 1 tr. zák. Za tyto trestné činy a za sbíhající se trestný čin úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, 3 tr. zák. spáchaný ve formě účastenství podle § 10 odst. 1 písm. a) tr. zák., jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 4. 6. 2007, sp. zn. 3 T 4/2007, který nabyl právní moci dne 27. 7. 2007, byl odsouzen podle § 250 odst. 3, § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody na pět let, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 57a odst. 1, 5 tr. zák. mu byl uložen trest zákazu pobytu na území města B. na dobu tří let. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 4. 6. 2007, sp. zn. 3 T 4/2007, který nabyl právní moci dne 27. 7. 2007, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. V dalším bylo rozhodnuto o vině a trestu ohledně spoluobviněného J. B., o náhradě škody a zproštění obžaloby pro další skutky, v nichž byly spatřovány dílčí útoky pokračujícího trestného činu podvodu podle § 250 tr. zák.

Dovolání bylo podáno s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. Obviněný vytkl, že v řízení před soudem, které předcházelo vydání meritorního rozhodnutí, neměl právní pomoc, na kterou měl právo a kterou podle § 36 odst. 1 písm. a) tr. ř. mít musel. Tvrdil že mezi ním a jeho ustanoveným obhájcem Mgr. M. S. došlo k rozporům, které vyvrcholily tím, že svým přípisem doručeným Městskému soudu v Brně dne 25. 6. 2008 požádal o ustanovení jiného obhájce a změnu termínu konání hlavního líčení. Skutečnost, že mezi nimi došlo k narušení důvěry, potvrdil i sám obhájce a souhlasil se zrušením ustanovení obhájce. Na tuto okolnost zareagoval Městský soud v Brně tím, že dne 15. 7. 2008 svým opatřením zprostil obhájce Mgr. M. S. povinnosti obhajovat obviněného D. L., a následně mu ustanovil obhájce nového, čímž podle něj důvody ke změně obhájce výslovně uznal. Domněnku, že k tomuto postupu neměl soud prvního stupně žádný důvod, kterou ve svém usnesení vyjádřil odvolací soud, dovolatel označil za lichou, nemající žádnou oporu v zákoně. Obviněný dále vyvozoval, že Městský soud v Brně konal dne 30. 6. 2008 hlavní líčení za situace, kdy obviněný sice formálně obhájce měl, ale byly zde naplněny důvody pro jeho zproštění obhajoby a bylo zřejmé, že jeho obhajoba již nemůže řádně probíhat. Soudu přitom byly tyto skutečnosti známy a později na jejich základě rozhodl o změně obhájce. Obhájce sice formálně měl, jeho právo na obhájce podle § 36 odst. 1 písm. a), odst. 3 tr. ř., resp. právo na právní pomoc v řízení před soudem garantované v čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, ale naplněno nebylo. Obviněný trval na tom, že v části řízení, které předcházelo napadenému rozhodnutí, fakticky neměl obhájce, ač ho podle zákona mít měl. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Brně zrušil (aniž učinil návrh na další postup).



Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se do konání neveřejného zasedání k dovolání obviněného nevyjádřil.

Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle § 265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.

Podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl.

Tento dovolací důvod postihuje typicky především situace, kdy došlo k porušení ustanovení o nutné obhajobě. Zahrnuje však i případy, kdy obviněný sice obhájce, ať již zvoleného či ustanoveného soudem, má, ale orgány činné v trestním řízení neplní jim zákonem uložené povinnosti a neumožní obhájci, aby realizoval svá zákonná oprávnění a povinnosti. Současně je vhodné uvést, že podle praxe soudů citovaný dovolací důvod nenaplní jakékoliv porušení práva na obhajobu, nýbrž pouze takové, které je ve svých důsledcích skutečně relevantní z hlediska meritorního rozhodnutí. Jestliže např. obviněný po určitou část řízení neměl obhájce, ačkoliv ho měl mít, pak je tento dovolací důvod dán jen tehdy, pokud orgány činné v trestním řízení v této době skutečně prováděly úkony trestního řízení směřující k vydání meritorního rozhodnutí napadeného dovoláním (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 528/2002, publikováno též pod č. 48/2003 Sb. rozh. tr.).

Z hlediska obsahu dovolání je významná otázka, zda v hlavním líčení dne 30. 6. 2008 měl obviněný obhájce, a to nejen formálně, ale zda též soud prvního stupně umožnil, aby právo na obhajobu bylo konkrétně a účinně realizováno. Obviněný totiž nezpochybnil, že v hlavním líčení obhájce formálně měl [jednalo se o nutnou obhajobu podle § 36 odst. 1 písm. a), odst. 3 tr. ř.], ale tvrdil, že jeho právo na obhajobu ve skutečnosti naplněno nebylo, poněvadž žádal, aby byl ustanovený obhájce povinnosti obhajování zproštěn pro ztrátu důvěry, ale nebylo mu do konání hlavního líčení vyhověno. Soud prvního stupně až dne 15. 7. 2008 jeho žádosti vyhověl, ustanoveného obhájce povinnosti obhajování zprostil a ustanovil mu posléze nového obhájce, čímž ve skutečnosti uznal, že důvody pro jím požadovanou změnu obhájce existovaly již v době konání hlavního líčení dne 30. 6. 2008. Ve vztahu k uplatněnému dovolacímu důvodu uvedenému v ustanovení § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. takto postavenou otázku dovolací soud shledal relevantní.

Dovolací soud ve shodě s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva (např. C. proti P., B. proti P. aj.) či Ústavního soudu (např. nálezy sp. zn. III. ÚS 83/96, III. ÚS 304/99, II. ÚS 2448/08 aj.) rovněž zastává názor, že cílem ustanovení garantujících právo na obhajobu, jak vyplývá z čl. 6 odst. 3 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva ) či čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod je ochrana nikoliv teoretických či iluzorních, nýbrž konkrétních a účinných práv. Podle čl. 6 odst. 3 písm. c) Úmluvy má každý, kdo je obviněn z trestného činu, právo obhajovat se osobně nebo za pomoci obhájce podle vlastního výběru nebo, pokud nemá prostředky na zaplacení obhájce, aby mu byl obhájce poskytnut bezplatně, jestliže to zájmy spravedlnosti vyžadují; podle čl. 37 odst. 2 Listiny každý má právo na právní pomoc v řízení před soudy, a to od počátku řízení. Nelze současně nepřipomenout, že samotné ustanovení obhájce nezaručuje účinnost pomoci, kterou může obviněnému poskytnout. Státu nelze přičítat odpovědnost za každé selhání ustanoveného obhájce. Za splnění povinností daných ustanoveními trestního řádu obhájce odpovídá nikoliv soudu (coby orgánu veřejné moci), ale obhajovanému, příp. orgánu, jemuž je kárně podroben (§ 32 zákona o advokacii). Pokud obhájce při výkonu obhajoby své povinnosti poruší nebo poskytuje-li právní pomoc v rozporu s platným právem nebo s etickými pravidly a nejde-li přitom o trestný čin, nelze nápravu v zásadě sjednat jinak než prostřednictvím České advokátní komory. Evropský soud pro lidská práva konstatoval (viz C. proti P. aj.), že čl. 6 odst. 3 písm. c) Úmluvy zavazuje příslušný orgán veřejné moci k zásahu pouze tehdy, je-li neplnění závazků ustanovených obhájců zřejmé či pokud je o tom dostatečně informován jiným způsobem. O takovou situaci se ovšem v posuzovaném případě nejednalo.

Z obsahu spisu Městského soudu v Brně sp. zn. 12 T 183/2007 se podávají následující skutečnosti. Podáními došlými Městskému soudu v Brně dne 19. 6. 2008 a 25. 6. 2008 obviněný žádal o odvolání ustanoveného obhájce a ustanovení obhájce jiného a současně o zrušení již stanoveného termínu hlavního líčení, aby se on i jeho nový obhájce mohli řádně připravit. Svoji žádost odůvodnil tím, že dosud činný obhájce s ním nespolupracuje, neposkytuje mu náležitou podporu, nepodal mu patřičné vysvětlení vzniklé situace, v důsledku čehož ztratil důvěru, že je způsobilý ochránit jeho práva (č. l. 1026, 1033).

Na výzvu soudu prvního stupně ustanovený obhájce Mgr. M. S., neztotožňuje se s výtkami obviněného o jeho nečinnosti, předložil soudu přehled procesních úkonů, jichž se účastnil. Dovozoval, že obhajobu vede řádně a činí všechny úkony potřebné k ochraně a prosazování práv obviněného. Nicméně po vyjádření obviněného i on připustil, že došlo k podstatnému narušení vzájemné důvěry, a souhlasil s tím, aby soud jeho ustanovení zrušil.

Hlavnímu líčení dne 30. 6. 2008 byli přítomni jak obviněný, tak i obhájce obviněného zastoupen JUDr. J. S., který jej opakovaně zastupoval i při předchozích procesních úkonech v této trestní věci. Obviněný trval na žádosti o změnu obhájce, po krátkém doplnění dokazování o čtení listin a po prohlášení dokazování za skončené byly předneseny závěrečné řeči a vyhlášen odsuzující rozsudek. Není bez zajímavosti, že obviněný D. L. se ztotožnil se závěrečnou řečí obhájce (č. l. 1039). Z obsahu spisu se rovněž podává, že opatřením ze dne 15. 7. 2008, sp. zn. 12 T 183/2007, byl Mgr. M. S. zproštěn povinnosti obhajovat obviněného D. L. z důvodu narušení jejich vzájemné důvěry (č. l. 1082). Opatřením ze dne 17. 7. 2008 byla obviněnému ustanovena obhájkyně JUDr. B. H. (č. l. 1086).

Pro úplnost je vhodné dodat, že obhájce Mgr. M. S. byl obviněnému ustanoven opatřením Městského soudu v Brně ze dne 12. 3. 2007, sp. zn. 70 Nt 381/2007, z důvodu uvedeného v § 36 odst. 1 písm. a) tr. ř. a součástí spisového materiálu je i substituční plná moc pro Mgr. J. S. (posléze JUDr. J. S.). Ten se též účastnil jak obhájcem označených procesních úkonů v přípravném řízení (včetně porad s klientem a jeho návštěv ve V. K.), tak i hlavních líčení ve dnech 26. 9. 2007, 10. 10. 2007, 15. 10. 2007, 26. 10. 2007, 30. 6. 2008. JUDr. J. S. za ustanoveného obhájce Mgr. M. S. v hlavním líčení kladl např. otázky svědkům, činil návrhy na doplnění dokazování (č. l. 750, 782, 799, 1038 aj.). Obhájce podal odvolání proti v pořadí prvnímu odsuzujícímu rozsudku soudu prvního stupně ze dne 26. 10. 2007. Nebyly zaznamenány žádné okolnosti, které by dokládaly zjevnou pasivitu obhájce, jeho ignoranci ve vztahu k ochraně a prosazování práv obviněného.

Z výše uvedené rekapitulace vyplývá, že ustanovený obhájce, resp. jeho zástupce JUDr. J. S., nejednal v kolizi a proti zájmům obviněného. V průběhu hlavních líčení ani mimo ně obviněný nečinil návrhy, které by se odlišovaly od návrhů obhájce, nevyjadřoval nesouhlas se způsobem, jakým byla obhajoba vedena. Z obsahu spisu nejsou patrny žádné skutečnosti, které by svědčily pro závěr, že obhájce obviněného jednal v rozporu s pokyny obviněného nebo že by snad činil kroky, které by ve svých důsledcích mohly vést ke zkrácení práv obviněného nebo které by zhoršovaly jeho postavení. Obhajoba obviněného byla vedena standardním způsobem nevymykajícím se běžné praxi. Tvrzení obviněného, že nebyla ze strany obhájce poskytována součinnost, se jeví jako účelová, vedená snahou oddálit vyhlášení rozsudku, neboť žádné okolnosti reálně potvrzující pravdivost tvrzení obviněného nebyly zjištěny. Není žádného důvodu pochybovat o tom, že obhájce postupoval v mezích ustanovení § 41 tr. ř. a že obhajoba obviněného byla nejen formálně, ale i fakticky zajištěna. Dovolací soud proto v podstatě souhlasí a sdílí závěry, které ve vztahu k obdobně formulované námitce uplatněné v odvolacím řízení učinil již Krajský soud v Brně (viz strana 9 napadeného usnesení).

Městský soud v Brně tedy nepochybil, konal-li hlavní líčení dne 30. 6. 2008, aniž by vyhověl žádosti obviněného o zproštění povinnosti obhajování ustanoveného obhájce Mgr. M. S., a v přítomnosti jej zastupujícího JUDr. J. S. Nic na tom nemění ani pozdější opatření Městského soudu v Brně ze dne 15. 7. 2008, jímž byl jmenovaný ustanovený obhájce povinnosti obhajování zproštěn. V této souvislosti není od věci poznamenat, že v opatření Městský soud v Brně neuvedl jediný rozumný důvod, jímž by vysvětlil změnu situace od konání hlavního líčení dne 30. 6. 2008, kdy na žádost obviněného nijak nereflektoval.

Jelikož námitky uplatněné v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. akceptovat nelze, Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 18. června 2009

Předsedkyně senátu:

JUDr. Věra Kůrková