8 Tdo 590/2015
Datum rozhodnutí: 22.07.2015
Dotčené předpisy: § 145 odst. 1 tr. zákoník, § 122 odst. 2 písm. b),i)) tr. zákoník, § 15 odst. 1 tr. zákoník



8 Tdo 590/2015-49

U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. července 2015 o dovolání obviněného MUDr. P. B. , proti rozsudku Vrchního soudu v v Praze ze dne 13. 1. 2015, sp. zn. 7 To 89/2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 48 T 4/2014, takto :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného MUDr. P. B. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 3. 9. 2014, sp. zn. 48 T 4/2014, byl obviněný MUDr. P. B. uznán vinným zvlášť závažným zločinem těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. zákoníku, za což byl podle § 145 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání sedmi let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí 1 ks mobilního telefonu iPhone 5, IMEI 013172002571240, bez SIM. Podle § 70 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí věci, a to: 1x lednice zn. Whirpool HVY57AA, 1x mikrovlnná trouba zn. Bosch s/n:0755702000786, 1x LCD televize LG 19LG3050 s/n: 901MALFD0496, 1x souprava Harman Cardon skládající se z dekodéru (s/n: yc0016-23931), CD přehrávače (s/n: wa0016-30427) a rádia (s/n: an0053-02161), 1x poškozený mobilní telefon Apple iPhone mod. A1303 32GB, černý, prasklá záda a vypouklá baterie, IC ID 579C-A1303, 1x mobilní telefon Apple iPhone mod. A1241 16GB, černý, IC ID 579C-A1241, 1x černo-stříbrný přehrávač pro Apple iPhone/iPod s vestavěnými reproduktory zn. Bower & Wilkins, s/n: z-0061910, 1x digitální fotoaparát zn. FujiFilm s/n: 9tb58218 včetně nabíječky na baterie a obalu, 1x notebook zn. ASUS EEE 1001HA s/n: 9a0aas557056 včetně síťového adaptéru, 1x notebook zn. SONY PCG VGN-P11Z, s/n: 282839515001207, IMEI 354533020658482 včetně síťového adaptéru a cestovní brašny černé barvy, 1x serverový počítač zn. Apple bílé barvy, s/n: 6f9061dj2us včetně napájecího kabelu, 1x LCD televize zn. Samsung, s/n: alqr3sms300416f včetně napájecího kabelu, 1x kávovar zn. Dolce Gusto Krups KP5000, šedé barvy, s/n 02365900D, 1x odšťavňovač zn. Catler mod. JE8010, provedení nerez, bez výrobního čísla, 1x vrtací kladivo s akumulátorem zn. Bosch GBH 36V-LI s/n:798801822 včetně příslušného plastového kufru, 4 ks vrtáků, baterie a nabíječky na baterie, 1x vysavač zn. Rainbow mod. E223P, s/n: A/11050EA včetně 2 ks hadic a 2 ks nástavců, 2x zahradní celodřevěná polohovací lehátka, 1x vysavač zn. Rainbow mod. E223P, s/n: A/11050EA včetně 2 ks hadic, 1 ks vzduchové potrubí, 7 ks nástavců (uloženy v krabici), a 1x přenosný projektor zn. 3M, s/n: B9K43915249 včetně trojnohého stativu. Podle § 70 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí věci, a to osobního vozu tov. zn. BMW X5 XDRIVE 30D X5, RZ 2AT 4381, r. v. 2010, barva černá metal, VIN WBAZW41040L429469, a 100% podílu ve výši 200 000 Kč ve společnosti HemoClinic, s. r. o., IČ 24802425. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu lékařské praxe na dobu deseti let. Podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl uložen peněžitý trest v počtu 700 celých denních sazeb, přičemž denní sazba činí 10 000 Kč, tj. celkem ve výši 7 000 000 Kč. Podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání tří let. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená D. P., odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti označenému rozsudku podali odvolání obviněný a státní zástupce Městského státního zastupitelství v Praze. Obviněný napadl výrok o vině rozsudku, jakož i všechny výroky na něj navazující, státní zástupce v neprospěch obviněného brojil proti výroku o trestu. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 13. 1. 2015, sp. zn. 7 To 89/2014, z podnětu podaných odvolání rozsudek soudu prvního stupně podle § 258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil, a to z podnětu odvolání státního zástupce ve výroku o způsobu výkonu trestu odnětí svobody a z podnětu odvolání obviněného ve výroku o trestu propadnutí 1x soupravy Harman Cardon, skládající se z dekodéru (s/n: yc0016-23931), CD přehrávače (s/n: wa0016-30427) a rádia (s/n: an0053-02161) a ve výroku o peněžitém trestu. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku obviněného pro výkon trestu odnětí svobody zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku obviněnému uložil peněžitý trest v počtu 500 celých denních sazeb, přičemž denní sazba činí 10 000 Kč, tj. celkem ve výši 5 000 000 Kč. Podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanovil náhradní trest odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců.

Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně, jež nebyla rozhodnutím odvolacího soudu dotčena, se obviněný zvlášť závažného zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. zákoníku dopustil tím, že v období od 10. 3. 2008 do minimálně 26. 11. 2010 v P., v prostorách F. n. K. V., v místě svého trvalého bydliště, v prostorách P. N., v prostorách N. M. a na dalších blíže neustanovených místech v P. a M. jako ošetřující lékař poškozeného S. H., při jeho léčbě pokročilé fáze perianálního abscesu, následně vytvořené chronické píštěle a řitní trhliny a související anální inkontinence proto, aby získal od poškozeného neoprávněně majetkový prospěch, vědomě postupoval především způsobem neodpovídajícím diagnostickým a léčebným možnostem, tedy non lege artis, neboť nepřiměřeně dlouhou dobu léčil zánětlivou perianální afekci bez intenzivnější snahy o třeba i opakované konzultace o diagnostice a léčebném selhávání se specializovanými pracovišti, a ačkoli si byl vědom rizika vzniku závislosti na opiátovém léku Dolsin, od 20. 8. 2008 do prosince 2008 prováděl nepřiměřené (abundantní) denní převazy s použitím Dolsinu jako prostředku klidnícího chronickou bolest, při léčení anální fisury od ledna 2009 prováděl neadekvátní, mnohokráte opakované anální dilatace s použitím Dolsinu jako analgetika, které mělo tyto dilatace umožnit, nestanovil řádně klinicky ověřené diagnózy rektoanální inkontinence a nepodloženě konstatoval nevratný stav pro posudkovou komisi, prováděl neindikované abundantní používání opiátu Dolsin pro léčení chronické bolesti neonkologického charakteru a ve stejné době podal poškozenému nejméně 199 kusů 100 mg ampulí Dolsinu a 220 kusů 50 mg ampulí Dolsinu evidovaných lékařskou dokumentací, přičemž tento lék obsahoval 5% injekční roztok s účinnou látkou pethidin, která je uvedena v příloze č. 1 nařízení vlády č. 463/2013 Sb. ze dne 18. prosince 2013, o seznamech návykových látek, jako látka omamná, takto Dolsin poškozenému aplikoval či umožnil aplikovat nejméně dne 10. 3. 2008 v množství 100 mg, 2. 4. 2008 v množství 100 mg, 23. 6. 2008 v množství 100 mg, 12. 7. 2008 v množství 100 mg, 21. 8. 2008 v množství 200 mg, 22. 8. 2008 v množství 300 mg, 23. 8. 2008 v množství 400 mg, 24. 8. 2008 v množství 200 mg, 25. 8. 2008 v množství 100 mg, 26. 8. 2008 v množství 100 mg, 27. 8. 2008 v množství 100 mg, 28. 8. 2008 v množství 100 mg, 29. 8. 2008 v množství 100 mg, 1. 9. 2008 v množství 100 mg, 2. 9. 2008 v množství 100 mg, 3. 9. 2008 v množství 100 mg, 4. 9. 2008 v množství 100 mg, 8. 9. 2008 v množství 100 mg, 10. 9. 2008 v množství 50 mg, 11. 9. 2008 v množství 50 mg, 18. 9. 2008 v množství 50 mg, 20. 9. 2008 v množství 100 mg, 24. 9. 2008 v množství 50 mg, 26. 9. 2008 v množství 50 mg, 13. 10. 2008 v množství 100 mg, 15. 10. 2008 v množství 100 mg, 27. 10. 2008 v množství 100 mg, 28. 10. 2008 v množství 100 mg, 30. 10. 2008 v množství 100 mg, 5. 11. 2008 v množství 100 mg, 28. 11. 2008 v množství 300 mg, 29. 11. 2008 v množství 400 mg, 30. 11. 2008 v množství 400 mg, 1. 12. 2008 v množství 200 mg, 27. 12. 2008 v množství 100 mg, 31. 12. 2008 v množství 100 mg, 12. 1. 2009 v množství 100 mg, 13. 1. 2009 v množství 100 mg, 15. 1. 2009 v množství 100 mg, 16. 1. 2009 v množství 100 mg, 19. 1. 2009 v množství 200 mg, 24. 1. 2009 v množství 100 mg, 15. 2. 2009 v množství 100 mg, 25. 2. 2009 v množství 100 mg, 2. 3. 2009 v množství 100 mg, 3. 3. 2009 v množství 150 mg, 4. 3. 2009 v množství 50 mg, 5. 3. 2009 v množství 50 mg, 9. 3. 2009 v množství 50 mg, 10. 3. 2009 v množství 50 mg, 13. 3. 2009 v množství 50 mg, 16. 3. 2009 v množství 100 mg, 20. 3. 2009 v množství 100 mg, 21. 3. 2009 v množství 50 mg, 23. 3. 2009 v množství 100 mg, 24. 3. 2009 v množství 50 mg, 28. 3. 2009 v množství 150 mg, 29. 3. 2009 v množství 50 mg, 31. 3. 2009 v množství 50 mg, 2. 4. 2009 v množství 50 mg, 6. 4. 2009 v množství 100 mg, 8. 4. 2009 v množství 50 mg, 9. 4. 2009 v množství 100 mg, 10. 4. 2009 v množství 100 mg, 17. 4. 2009 v množství 300 mg, 18. 4. 2009 v množství 300 mg, 19. 4. 2009 v množství 100 mg, 20. 4. 2009 v množství 100 mg, 22. 4. 2009 v množství 100 mg, 23. 4. 2009 v množství 100 mg, 28. 4. 2009 v množství 100 mg, 29. 4. 2009 v množství 100 mg, 30. 4. 2009 v množství 100 mg, 4. 5. 2009 v množství 150 mg, 5. 5. 2009 v množství 100 mg, 6. 5. 2009 v množství 150 mg, 7. 5. 2009 v množství 100 mg, 8. 5. 2009 v množství 250 mg, 9. 5. 2009 v množství 600 mg, 10. 5. 2009 v množství 600 mg, 11. 5. 2009 v množství 350 mg, 13. 5. 2009 v množství 200 mg, 14. 5. 2009 v množství 400 mg, 18. 5. 2009 v množství 200 mg, 19. 5. 2009 v množství 400 mg, 20. 5. 2009 v množství 400 mg, 21. 5. 2009 v množství 400 mg, 22. 5. 2009 v množství 400 mg, 25. 5. 2009 v množství 400 mg, 26. 5. 2009 v množství 400 mg, 27. 5. 2009 v množství 400 mg, 28. 5. 2009 v množství 400 mg, 29. 5. 2009 v množství 300 mg, 30. 5. 2009 v množství 200 mg, 31. 5. 2009 v množství 400 mg, 1. 6. 2009 v množství 200 mg, 2. 6. 2009 v množství 200 mg, 3. 6. 2009 v množství 400 mg, 4. 6. 2009 v množství 200 mg, 8. 6. 2009 v množství 200 mg, 9. 6. 2009 v množství 200 mg, 10. 6. 2009 v množství 400 mg, 11. 6. 2009 v množství 200 mg, 12. 6. 2009 v množství 150 mg, 15. 6. 2009 v množství 200 mg, 16. 6. 2009 v množství 200 mg, 17. 6. 2009 v množství 300 mg, 18. 6. 2009 v množství 200 mg, 19. 6. 2009 v množství 100 mg, 22. 6. 2009 v množství 200 mg, 23. 6. 2009 v množství 200 mg, 24. 6. 2009 v množství 200 mg, 25. 6. 2009 v množství 200 mg, 26. 6. 2009 v množství 200 mg, 27. 6. 2009 v množství 200 mg, 28. 6. 2009 v množství 200 mg, 29. 6. 2009 v množství 400 mg, 1. 7. 2009 v množství 200 mg, 2. 7. 2009 v množství 200 mg, 7. 7. 2009 v množství 200 mg, 8. 7. 2009 v množství 200 mg, 9. 7. 2009 v množství 200 mg, 10. 7. 2009 v množství 200 mg, 11. 7. 2009 v množství 200 mg, 12. 7. 2009 v množství 200 mg, 13. 7. 2009 v množství 200 mg, 14. 7. 2009 v množství 400 mg, 15. 7. 2009 v množství 200 mg, 16. 7. 2009 v množství 200 mg, 26. 7. 2009 v množství 200 mg, 13. 8. 2009 v množství 200 mg, 14. 8. 2009 v množství 200 mg, 15. 8. 2009 v množství 200 mg, 16. 8. 2009 v množství 200 mg, 18. 8. 2009 v množství 200 mg, 19. 8. 2009 v množství 400 mg, 20. 8. 2009 v množství 200 mg, 21. 8. 2009 v množství 200 mg, 24. 8. 2009 v množství 150 mg, 25. 8. 2009 v množství 200 mg, 26. 8. 2009 v množství 150 mg, 27. 8. 2009 v množství 150 mg, 1. 9. 2009 v množství 200 mg, 2. 9. 2009 v množství 200 mg, 3. 9. 2009 v množství 200 mg, 4. 9. 2009 v množství 150 mg, 5. 9. 2009 v množství 150 mg, 6. 9. 2009 v množství 150 mg, 7. 9. 2009 v množství 200 mg, 8. 9. 2009 v množství 100 mg, 9. 9. 2009 v množství 100 mg, 10. 9. 2009 v množství 100 mg, 11. 9. 2009 v množství 200 mg, 14. 9. 2009 v množství 100 mg, 21. 9. 2009 v množství 200 mg, 22. 9. 2009 v množství 200 mg, 23. 9. 2009 v množství 200 mg, 24. 9. 2009 v množství 200 mg, 27. 9. 2009 v množství 100 mg, 2. 10. 2009 v množství 100 mg, 5. 10. 2009 v množství 200 mg, 7. 10. 2009 v množství 200 mg, 8. 10. 2009 v množství 200 mg, 9. 10. 2009 v množství 200 mg, 12. 10. 2009 v množství 100 mg, 13. 10. 2009 v množství 200 mg, 14. 10. 2009 v množství 200 mg, 15. 10. 2009 v množství 200 mg, 22. 11. 2009 v množství 100 mg, 28. 3. 2010 v množství 200 mg a dále v období od počátku roku 2009 do minimálně 26. 11. 2010 6040 kusů 100 mg ampulí DOLSINU získaných prostřednictvím na svou vlastní osobu vyplněných opiátových receptů, a to z prostor dnes již neexistující lékárny U Z. na adrese M., 240 kusů 100 mg ampulí DOLSINU, z prostor nemocniční lékárny F. n. K. V., 40 kusů 100 mg ampulí DOLSINU, z prostor nemocniční lékárny F. n. v M., 20 kusů 100 mg ampulí DOLSINU a 10 kusů 50 mg ampulí DOLSINU, z prostor nemocniční lékárny F. T. n. s poliklinikou, 300 kusů 100 mg ampulí DOLSINU a 30 kusů 50 mg ampulí DOLSINU, z prostor nemocniční lékárny N. N. B., 80 kusů 100 mg ampulí DOLSINU získaných prostřednictvím receptů vydaných na svou osobu, jejichž kopie byly dne 24. 9. 2013 vydány V. V., manažerkou P. n. N., to je celkem nejméně 6 809 kusů 100 mg ampulí DOLSINU a 260 kusů 50 mg ampulí DOLSINU, což odpovídá celkovému množství 693 900 mg omamné látky pethidinu, přičemž Dolsin poškozenému opakovaně poskytoval i pro domácí aplikaci tohoto léku bez lékařské či jiné odborné asistence, čímž současně překračoval povolené maximální denní dávky tohoto opiátu, a způsobil tak poškozenému lékařsky navozenou těžkou závislost na opiátech, podstatné snížení pracovní způsobilosti a delší dobu trvající poruchu zdraví, a za Dolsin od poškozeného ve stejné době kromě movitých věcí, které mu poškozený dával a které si i u poškozeného sám objednal, inkasoval vysoké finanční částky, přičemž poškozený přinejmenším v letech 2009 2010 za 5 ks ampulí á 100 mg Dolsinu platil obviněnému částky od 20 000 Kč do 60 000 Kč a takto od poškozeného za Dolsin získal mnohamilionové částky.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání, v němž odkázal na dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Namítl, že na podkladě skutkových zjištění soudů nelze učinit závěr, že svým jednáním naplnil subjektivní stránku stíhaného zvlášť závažného zločinu. Podotkl, že zvlášť závažný zločin těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. zákoníku je úmyslným trestným činem, přičemž úmysl se musí vztahovat i k zamýšlenému následku. Ve vztahu k následku tak musí být dána složka volní, a to ve formě chtění způsobení následku, popřípadě alespoň ve formě srozumění s následkem. Podle jeho přesvědčení soudy zjištěný skutkový stav neumožňuje učinit závěr, že jeho úmysl směřoval ke způsobení následku v podobě těžké újmy na zdraví. Ze skutkových zjištění totiž vyplývá, že v letech 2008 až 2009, ale i později, byl Dolsin při bolestivých zákrocích běžně aplikován a jevil se jako vhodný prostředek ke zklidnění bolesti pro rychlý nástup účinku a krátkodobou účinnost, a to právě i u neonkologických pacientů, jakým byl poškozený, který trpěl bolestmi srovnatelnými s bolestmi onkologického charakteru. Při takových stavech je Dolsin v lékařské praxi dosud využíván, což odvolací soud zaznamenal, a proto dovodil, že z hlediska zavinění při podávání Dolsinu v rámci léčebných zákroků by bylo možné zvažovat pouze nedbalost. Podle názoru obviněného o úmyslu směřujícímu ke způsobení uvedeného následku nelze hovořit ani v tzv. druhé rovině, jak naznačil odvolací soud. Ze skutkových zjištění se totiž podává, že obviněný i v těchto případech poskytoval poškozenému Dolsin k utišení nesnesitelných bolestí. Navíc stav závislosti, ať již na čemkoliv návykovém, sám o sobě není těžkou újmou. Obviněný se domníval, že vedle závislosti musí nastat ještě další zdravotní důsledky, které lze podle zákona a ustálené praxe soudů považovat za těžkou újmu na zdraví, a že mezi závislostí a těmito dalšími zdravotními důsledky musí být dána příčinná souvislost. To však v jeho případě splněno není, neboť ze skutkových zjištění vyplývá, že příčinou snížení pracovní způsobilosti a delší doby trvající poruchy zdraví nebyla závislost poškozeného na Dolsinu, nýbrž pokročilá fáze perianálního abscesu, vytvořené chronické píštěle a řitních trhlin, což zásadním způsobem ovlivňovalo kvalitu života poškozeného a vedlo k nesnesitelným bolestem. Obviněný uzavřel, že ve vztahu k následku mu nelze přičítat ani eventuální úmysl a že skutek měl být posouzen s ohledem na nedbalostní zavinění.

Navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Vrchního soudu v v Praze ze dne 13. 1. 2015, sp. zn. 7 To 89/2014, a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 3. 9. 2014, sp. zn. 48 T 4/2014, ve výroku o vině a výrocích o trestu zrušil, aby zrušil i další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a Městskému soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství v podrobném vyjádření k dovolání uvedla, že ze způsobu uplatnění právních námitek je zřejmé, že dovolatel nevycházel zcela důsledně ze skutkového podkladu výroku o vině. Ze skutkových zjištění popsaných ve výroku o vině se podává, že jednání obviněného mělo za následek těžkou závislost poškozeného na opiátech, a tedy těžkou újmu na jeho zdraví ve smyslu § 122 odst. 2 písm. i) tr. zákoníku. Po připomenutí výkladu znaku těžké újmy na zdraví ve smyslu § 122 odst. 2 písm. i) tr. zákoníku (delší dobu trvající porucha zdraví) uvedla, že pokud v posuzované trestní věci došlo na straně poškozeného k těžké závislosti na opiátech a tím i k podstatnému snížení jeho pracovní způsobilosti (viz blíže závěry znalkyň z odvětví psychiatrie a klinické psychologie), není pochyb o tom, že ve smyslu výkladu tohoto typu těžké újmy na zdraví také došlo k podstatnému omezení do té doby obvyklého způsobu jeho života, a to nejen po vyžadované období šesti týdnů, ale prakticky po zbytek jeho života, kdy se stal na omamných látkách tzv. životně závislým, a to tak, že bez nich nebyl schopen fungovat , jak také ostatně prostřednictvím SMS sděloval dovolateli v souvislosti s úpěnlivými požadavky dalších dávek a jak jej také měli možnost sledovat nejen jeho rodinní příslušníci, ale všichni, se kterými přicházel v inkriminovaném období do styku. O tom, že se poškozený své těžké závislosti nikdy nezbavil, svědčí skutečnost, že k jeho smrtelné autonehodě ze dne 13. 2. 2012 došlo právě pod vlivem opiátů, detekovaných v jeho moči. Dodala ale, že souvislost s jednáním dovolatele již nebyla podložena výsledky provedeného dokazování.

Z popisu přisouzeného skutku je zřejmé, že způsobená těžká újma na zdraví ve smyslu podmínek výkladového ustanovení § 122 odst. 2 písm. i) tr. zákoníku nenastala v příčinné souvislosti s výchozím onemocněním poškozeného, ale v důsledku způsobu léčby ze strany dovolatele, který byl znalecky klasifikován jakožto léčebný postup non lege artis. Státní zástupkyně akcentovala, že v rámci něj prováděl dovolatel nepřiměřené mnohokráte opakované lékařské výkony bez odpovídajícího efektu právě za použití preparátu Dolsin jako analgetika. Při konstatování pacientova nevratného zdravotního stavu pro lékařskou posudkovou komisi, ke kterému dospěl bez stanovení řádně ověřené diagnózy jeho poruchy zdraví, pak dále postupoval způsobem neindikovaným, navíc nepřiměřeným a maximální denní dávky překračujícím. Omamnou látku poškozenému současně opatřoval i za účelem jeho vlastní domácí aplikace bez lékařské či jiné odborné asistence, a to v celkovém množství ve skutkové větě výroku o vině uvedeném. K otázce dovolatelova postupu non lege artis odkázala na odpovídající pasáže obou soudních rozhodnutí (str. 15 rozsudku nalézacího soudu, str. 12 rozsudku odvolacího soudu), ve kterých je na podkladě znaleckých závěrů prof. MUDr. Františka Antoše (obor chirurgie), učiněných v součinnosti s PharmDr. Josefem Bakešem, Ph.D. (obor farmakologie), přesně specifikováno, z jakých důvodů se přisouzený způsob dovolatelovy lékařské péče o poškozeného vymykal odborně uznávaným medicínským metodám, odpovídajícím aktuálnímu stavu lékařské vědy i praktickým poznatkům v oblasti poskytování zdravotní péče.

Státní zástupkyně konstatovala, že podle současné právní teorie se příčinná souvislost mezi jednáním pachatele a způsobeným následkem nepřerušuje, jestliže k jednání pachatele přistoupí další skutečnost, jež spolupůsobí při vzniku následku, avšak jednání pachatele zůstává takovou skutečností, bez níž by k následku nebylo došlo nebo by k němu došlo jinak. Takovou příčinou byl výlučně dovolatelův postup non lege artis, jakým přistoupil k léčbě výchozího onemocnění poškozeného, a v jeho rámci pak přisouzený způsob, jakým jak při výkonu neúčinných léčebných úkonů, tak i mimo něj, vyvolal na jeho straně stav těžké závislosti na opiátech. Dovoláním namítaná (tzv. přistupující) okolnost vážného zdravotního stavu poškozeného (lze-li ji vůbec takto označit) nemohla na následku dovolatelova jednání spolupůsobit, a to už vůbec ne takovým způsobem, aby přerušila vztah příčinné souvislosti mezi ním a způsobením těžké újmy na zdraví poškozeného.

Uzavřela, že vztah příčinné souvislosti mezi jednáním obviněného, jež bylo non lege artis, a těžkou újmou na zdraví poškozeného byl dán a že tato příčinná souvislost, ačkoliv to obviněný odmítá, byla zahrnuta jeho zaviněním. V souvislosti s námitkou nedostatku úmyslného zavinění poznamenala, že dovolatel opět nevycházel z toho rozsahu skutkových zjištění, která se stala pro právní závěr o subjektivní stránce jeho jednání rozhodnými, nýbrž poukázal na ustálenou medicínskou praxi, kdy je přípravek Dolsin běžně indikován. Jak totiž vyplynulo z popisu jeho jednání, postupoval ve vztahu k poškozenému nejen zcela nestandardním způsobem, ale navíc způsobem znalecky klasifikovaným jako postup non lege artis, který především nevycházel z řádně ověřené diagnózy pacientovy poruchy zdraví, a tím ani nebyl realizován prostřednictvím lékařských výkonů, které by byly takovým odborným medicínským postupem podmíněny. Ty se pak zcela zákonitě minuly se svým jinak obecně předpokládaným zdravotním účinkem. Připustila, že uvedené lékařské výkony musely být prováděny s přispěním anestetika, současně však konstatovala, že nelze přehlédnout, že zcela shodné anestetikum s opiátovým účinkem bylo pacientovi podáváno i bez této jinak obvyklé indikace. Podávání anestetika se neomezilo na pouhé tišení bolesti poškozeného, ale v pozdějším období bylo zaměřeno zejména na zmírnění jeho abstinenčních příznaků.

Podle státní zástupkyně nebyl dovolatel postaven před soud a uznán vinným jen za podávání Dolsinu v rámci léčebných zákroků (i když nebyly podloženy postupem lege artis); takto omezeným skutkovým okolnostem jeho jednání by mohl být adekvátní toliko právní závěr o spáchání trestného činu proti zdraví poškozeného maximálně v nedbalostní formě zavinění (str. 9 rozsudku odvolacího soudu). Zopakovala, že aplikace utišujícího přípravku Dolsin se neomezovala na poskytnutí nezbytné anestezie při provádění lékařských zákroků non lege artis, ale byla navíc prováděna zcela nezávisle na takovém účelu, a to způsobem a v rozsahu již výše konstatovaném, za kterého si dovolatel jako lékař při znalosti opiátových účinků Dolsinu musel být vědom nejen toho, že se poškozený na pravidelném přísunu jeho dávek stane velmi brzy závislým, ale že se jeho závislost bude stále prohlubovat, a to právě s výrazným dopadem na jeho psychické a fyzické zdraví. S jeho sestupným vývojem byl dovolatel zcela evidentně srozuměn, neboť měl možnost při svém léčebném kontaktu s poškozeným i mimo něj sledovat, jak se mu měnil takřka před očima v osobu narkomana s klasickými abstinenčními příznaky, které si objektivně vyžadovaly příslušnou odbornou péči. Takovou odbornou péči poškozenému, který byl navíc jeho kamarádem , však dovolatel nesjednal a ani neměl v záměru mu v uvedeném směru být nápomocen, a to právě za stavu, že se jeho původní pacient postupem času stal jeho pravidelným odběratelem stále vyšších a vyšších dávek opiátu. Ty se tak staly předmětem jeho velmi výnosného obchodu, nota bene provozovaného v postavení lékaře, vázaného Hippokratovou přísahou a jednajícího tak právě v této pozdější fázi programového obchodování s narkotikem za podmínek § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku v úmyslu přímém, jak správně dovodil soud odvolací (str. 13 rozsudku). Státní zástupkyně se ztotožnila i se způsobem, jakým odvolací soud odůvodnil přitěžující okolnost takové zavrženíhodné pohnutky dovolatelova jednání ve smyslu § 145 odst. 2 písm. h) tr. zákoníku.

Navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e ) tr. ř. jako dovolání zjevně neopodstatněné.

Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle § 265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání je zjevně neopodstatněné.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení . Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

Je zjevné, že námitky obviněného směřující proti správnosti právního posouzení soudy zjištěného skutku byly uplatněny relevantně. S ohledem na napadený rozsudek odvolacího soudu, obsah dovolání a uplatněný důvod dovolání je významnou otázka, zda správně zjištěné jednání obviněného popsané v tzv. skutkové větě výroku o vině v rozsudku nalézacího soudu ve spojení s odpovídající částí odůvodnění rozsudku soudu prvního a druhého stupně naplňuje znaky skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. zákoníku. Konkrétní výhrady obviněného směřovaly především proti existenci potřebné formy úmyslného zavinění a příčinné souvislosti mezi jeho jednáním a následkem v podobě těžké újmy na zdraví.

Podstata jednání obviněného spočívala v tom, že v období od března 2008 do konce listopadu 2010 jako ošetřující lékař poškozeného S. H. při jeho léčbě pokročilé fáze perinatálního abscesu a následně vytvořené chronické píštěle a řitní trhliny a s tím související anální inkontinence proto, aby získal od poškozeného neoprávněný majetkový prospěch, především postupoval způsobem neodpovídajícím diagnostickým a léčebným možnostem, tedy non lege artis, neboť nepřiměřeně dlouhou dobu léčil zánětlivou perinatální afekci bez intenzívnější snahy o třeba i opakované konzultace o diagnostice a o léčebném selhávání se specializovanými pracovišti a ačkoliv si byl vědom rizika vzniku závislosti na opiátovém léku Dolsin, v tam uvedeném období od srpna do prosince 2008 prováděl nepřiměřené denní převazy s použitím Dolsinu jako prostředku klidnícího chronickou bolest, při léčení anální fisury od ledna 2009 prováděl neadekvátní mnohokráte opakované anální dilatace s použitím Dolsinu jako analgetika, které mělo tyto dilatace umožnit, nestanovil řádně ověřené diagnózy rektoanální inkontinence a nepodloženě konstatoval nevratný stav pro posudkovou komisi, prováděl neindikované nepřiměřené používání opiátu Dolsin pro léčení chronické bolesti neonkologického charakteru a ve stejné době podal poškozenému ve výroku o vině rozsudku nalézacího soudu časově rozepsané množstevní dávky preparátu Dolsin; tyto si pro potřebu poškozeného opatřoval způsobem tam blíže uvedeným, přičemž mu v rozhodném období podal tuto omamnou látku v celkovém tam rozepsaném množství (při korekci, na niž upozornil odvolací soud na str. 10, 11 rozsudku) 6.809 ks 100 mg ampulí a 260 ks 50 mg ampulí s celkovým obsahem 693.900 mg omamné látky pethidinu, přičemž poškozenému poskytoval Dolsin i pro domácí aplikaci tohoto léku bez lékařské či jiné odborné asistence, čímž současně překračoval povolené maximální denní dávky tohoto opiátu, a způsobil tak poškozenému lékařsky navozenou těžkou závislost na opiátech, podstatné snížení pracovní způsobilosti a delší dobu trvající poruchu zdraví a za Dolsin od poškozeného ve stejné době kromě movitých věcí pobíral vysoké finanční prostředky, přičemž jen za období let 2009 2010 za 5 ks ampulí á 100 mg Dolsinu vyinkasoval od poškozeného částky od 20.000 Kč do 60.000 Kč a takto od poškozeného získal mnohamilionové částky.

Takto popsaný skutek byl oběma soudy právně posouzen jako zločin těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. zákoníku. Soud prvního stupně v této souvislosti shrnul, že obviněný po dobu několika let, ač si byl nutně vědom toho, že lék Dolsin vyvolá velmi brzy závislost, tento opakovaně prakticky bezdůvodně (neboť sám možnost jiného způsobu léčby připustil, navíc se o ní měl poradit s jiným pracovištěm, anebo léčbu tímto lékem odmítnout) poškozenému poskytoval, čímž mu způsobil závislost na tomto léku a v jejím důsledku i poruchu zdraví, která poškozeného prakticky od roku 2009 vyřadila z běžného způsobu života a pracovní schopnosti. Byly tak naplněny znaky těžké újmy na zdraví ve smyslu § 122 odst. 2 písm. i) tr. zákoníku. Jasnou motivací takové léčby byla skutečnost, že tímto způsobem od poškozeného dlouhodobě získával vysoké finanční částky a jiné movité věci (viz str. 43, 44 rozsudku).

Shodně i odvolací soud uzavřel, že obviněný naplnil zákonné znaky výše uvedeného zločinu. Těžká újma na zdraví je podle něj reprezentována jednak podstatným snížením pracovní způsobilosti poškozeného, jednak jeho delší dobu trvající poruchou zdraví [§ 122 odst. 2 písm. b), i) tr. zákoníku], přičemž v obou případech je naplnění těchto znaků podloženo závěry příslušných znaleckých posudků. Obě tyto formy těžké újmy na zdraví mají vzdáleně jistou souvislost s původním zraněním poškozeného, nicméně podle chirurgického posudku na poškozeného jsou následkem právě předmětné léčby non lege artis včetně použití Dolsinu, nikoli následkem původního zranění poškozeného, a podle psychiatrického posudku byla u poškozeného diagnostikována těžká závislost na opiátech jakožto duševní porucha v podobě těžké újmy na zdraví. Jde-li o zvlášť přitěžující okolnost spočívající ve spáchání činu ze zavrženíhodné pohnutky, je podle závěrů odvolacího soudu trestná činnost obviněného projevem té nejvíce odsouzeníhodné ziskuchtivosti a chamtivosti, morální zvrhlosti, bezcitnosti a bezohledného sobectví. Ve vztahu k pochybnostem obviněného o existenci úmyslného zavinění, odvolací soud akcentoval, že obviněný zcela pomíjí, že sám vypověděl, že o účincích dlouhodobějšího podávání Dolsinu věděl, a nejen jako lékař přitom musel být přinejmenším srozuměn s tím, že závislost na tomto opiátu se všemi jejími zdravotními důsledky při jeho zjištěném množství a intervalech jeho obstarávání může poškozenému přivodit; minimálně pozdější etapa či poslední fáze podávání Dolsinu z celkové doby uvedené ve výroku by nasvědčovaly netoliko úmyslu eventuálnímu, ale přímému (viz str. 13 rozsudku).

Dovolací soud s právními úvahami soudů nižších stupňů souhlasí, přiléhavě vystihují podstatu věci, jsou správné.

Zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. zákoníku se dopustí, kdo jinému úmyslně způsobí těžkou újmu na zdraví a čin spáchá ze zavrženíhodné pohnutky. Těžkou újmou na zdraví se podle § 122 odst. 2 tr. zákoníku rozumí jen vážná porucha zdraví nebo jiné vážné onemocnění. Za těchto podmínek je těžkou újmou na zdraví, mimo jiné, ztráta nebo podstatné snížení pracovní způsobilosti [srov. písm. b)] nebo delší dobu trvající porucha zdraví [srov. písm. i)]. Trestný čin těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku je trestným činem úmyslným. K naplnění subjektivní stránky tohoto trestného činu nestačí, že pachatel jednal úmyslně, nýbrž musí být prokázáno, že jeho úmysl ve smyslu § 15 tr. zákoníku směřoval ke způsobení následku těžké újmy na zdraví (k tomu č. 22/1968-I. Sb. rozh. tr.). Z hlediska úmyslu způsobit těžkou újmu na zdraví stačí zjištění, že pachatel věděl, že svým jednáním může způsobit tento těžší následek, a byl s tím srozuměn (úmysl eventuální).

V kontextu s výtkou obviněného směřující proti naplnění znaku těžké újmy na zdraví nutno podotknout, že vymezení pojmu těžká újma na zdraví, tedy vážná porucha zdraví nebo vážné onemocnění, která odpovídá alespoň jednomu z taxativně uvedených typů v § 122 odst. 2 písm. a) až i) tr. zákoníku, je velmi široké a obecné. Stupeň závažnosti jednotlivých případů může být různý. Jednotlivé typy těžké újmy na zdraví se mohou vzájemně překrývat, takže v konkrétním případě může mít porucha zdraví znaky jednoho nebo několika druhů těžké újmy na zdraví, což je třeba v rozsudku (případně v jiném rozhodnutí) vyjádřit.

Otázka, zda v konkrétním případě jde o některý druh těžké újmy na zdraví, je otázkou právní, jejíž řešení přísluší orgánům činným v trestním řízení a v konečné fázi soudu. Tuto otázku ovšem soud řeší zpravidla na podkladě posudku znalce, resp. znalců z oboru lékařství, poněvadž právní posouzení jednotlivých typů těžké újmy na zdraví mohou usnadnit soudně lékařská hlediska. Znalec či znalci se zde vyjadřují zejména k povaze a závažnosti zranění nebo onemocnění, k příčinám jeho vzniku, k potížím z něj nastalých pro poškozeného, k povaze, závažnosti a délce trvání omezení obvyklého způsobu života poškozeného, ke způsobu a trvání jeho léčení a k jeho eventuálním následkům.

Jak již bylo shora naznačeno a jak se explicitně podává též z tzv. skutkové věty výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, obviněný měl poškozenému způsobit podstatné snížení pracovní způsobilosti a delší dobu trvající poruchu zdraví.

Za těžkou újmu na zdraví ve smyslu § 122 odst. 2 písm. i) tr. zákoníku, tedy delší dobu trvající poruchu zdraví, považují soudy vážnou poruchu zdraví nebo vážné onemocnění, které omezovaly způsob života poškozeného nejméně po dobu šesti týdnů. Vážná porucha zdraví nebo vážné onemocnění především znamená velmi citelnou újmu v obvyklém způsobu života poškozeného. Doba, po kterou trval tento vážný stav, je obvykle podstatně kratší, než trvalo celkové léčení a pracovní neschopnost poškozeného. Za těžkou újmu na zdraví je třeba považovat nejen delší dobu trvající vážnou poruchu zdraví fyzického, ale i duševního, popř. delší dobu trvající vážné duševní onemocnění (srov. č. 9/1981-II., č. 51/1983 Sb. rozh. tr.). Jen pro úplnost je namístě dodat, že v současné době díky pokročilému stupni lékařské vědy trvá stav, který lze označit za vážnou poruchu na zdraví, mnohdy kratší dobu než šest týdnů i u těch nejzávažnějších zranění ohrožujících život poškozeného nebo i u takových zranění, jejichž úplné vyléčení je mimořádně zdlouhavé. V těchto případech proto bývá závěr, že šlo o těžkou újmu na zdraví, odůvodněn závažnější povahou poruchy zdraví a příznaků, které ji doprovázely, nebo také značnou délkou léčení a pracovní neschopnosti výrazně přesahující šest týdnů. Opačný přístup by byl v rozporu se smyslem ustanovení § 122 odst. 2 písm. i) tr. zákoníku (srov. přiměřeně zhodnocení č. II/1965 Sb. rozh. tr., popř. č. 13/1966-III., č. 18/1969 Sb. rozh. tr., viz také Šámal, P. a kol. Trestní zákoník I. § 1 až 139. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 1322).

Podstatným snížením pracovní způsobilosti coby těžkou újmou na zdraví podle § 122 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku se rozumí trvalý chorobný stav spojený alespoň s podstatným snížením povšechné pracovní způsobilosti. Zde je třeba rozlišovat mezi povšechnou pracovní způsobilostí a pracovní způsobilostí v přiměřeném zaměstnání nebo dosavadním povolání. V konkrétních případech pracovní způsobilost v dosavadním povolání a v jiných přiměřených povoláních může být nedotčena, zatímco povšechná pracovní způsobilost je snížena.

Podstatné snížení pracovní způsobilosti vyžaduje, aby snížení pracovní způsobilosti bylo trvalé, závažné a podstatné. Z hlediska soudně lékařského jde většinou o případy, kdy pracovní nezpůsobilost je vyšší než 50%. Jestliže podstatné snížení pracovní způsobilosti nebude trvalé a dá se odstranit léčením (např. rehabilitací, užitím speciální terapie), nejde o těžkou újmu na zdraví podle tohoto písmene. Zpravidla však odstranění ztráty nebo podstatného snížení pracovní způsobilosti použitím léčebných prostředků vyžaduje delší dobu, takže půjde o těžkou újmu na zdraví podle § 122 odst. 2 písm. i) tr. zákoníku (srov. přiměřeně zhodnocení pod č. II/1965 Sb. rozh. tr., viz také Šámal, P. a kol. Trestní zákoník I. § 1 až 139. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 1318, 1319).

Ze znaleckého posudku prof. MUDr. Františka Antoše, CSc., znalce z oboru zdravotnictví, odvětví chirurgie (č. listu 1368-1375), vyplývá, že v následcích léčby, která byla vedena non lege artis, lze spatřovat těžkou újmu na zdraví především v podobě podstatného snížení pracovní schopnosti a v dlouhé době trvající poruše zdraví. Znalec konstatoval, že při aplikaci Dolsinu docházelo k zásadním pochybením, která vedla k těžké závislosti na tomto opiátu. Z ústavního znaleckého posudku Ústřední vojenské nemocnice Praha z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie (č. listu 1376-1401, resp. 1402-1458), se podává, že u poškozeného byla diagnostikována těžká závislost na opiátech, která je duševní poruchou (diagnóza F11.2) a těžkou újmou na zdraví. MUDr. Petr Navrátil, znalec, jenž se na vypracování ústavního znaleckého posudku podílel, v hlavním líčení uvedl, že otázka týkající se pracovní způsobilosti poškozeného zadána nebyla, avšak že člověk s těžkou závislostí, jakou měl poškozený, není schopen trvalého pracovního zařazení (srov. č. listu 4877). Ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví farmakologie znalce PharmDr. Josefa Bakeše, Ph.D., vyplývá, že opakované podávání Dolsinu vyvolává lékovou závislost, jeho využití pro léčbu chronické silné bolesti, která vyžaduje dlouhodobé podávání, je postupem non lege artis; takový postup vede k vážnému poškození pacienta na jeho zdraví (konvulzivní poruchy mozku, kvalitativní poruchy vědomí, pozornosti, myšlení a halucinacím), a to obzvláště za situace, je-li umožněno jeho podávání bez kontroly a s dalšími léčivy podobného účinku (č. listu 507).

Závěry znalců zcela korespondují s výpověďmi rodinných příslušníků poškozeného a jeho přátel, známých. Uvedení zcela jednoznačně potvrdili, že užívání Dolsinu mělo za následek totální devastaci osobnosti poškozeného. Poškozený, původně aktivní, společenský, práceschopný člověk, který úspěšně podnikal, byl solventní a vedl nadstandardní způsob života, se stal fakticky narkomanem, přestal pracovat, veškeré finanční prostředky používal na koupi Dolsinu, a když mu peníze došly, začal rozprodávat majetek a posléze se i zadlužovat. Poškozený byl vyřazen z běžného způsobu života, jeho jediným zájmem bylo získat drogu, o nic jiného se nestaral. Jelikož nebyl schopen užívání Dolsinu vlastní vůlí regulovat, drogou se několikrát předávkoval. V důsledku toho, jakož i v důsledku silných abstinenčních příznaků, musel být opakovaně hospitalizován v psychiatrické léčebně.

O tom, že poškozenému, u nějž byla diagnostikována těžká závislost na opiátech, byla způsobena těžká újma na zdraví v podobě podstatného snížení pracovní schopnosti a v podobě delší dobu trvající poruchy zdraví, jež byly v posuzovaném případě konkrétními projevy takto zjištěné duševní poruchy, tedy není pochyb. Pracovní nezpůsobilost poškozeného byla jistě vyšší než 50 %. Poškozený, který původně úspěšně podnikal, přestal být v důsledku užívání Dolsinu práceschopným. S ohledem na to, že jeho jediným zájmem a jedinou denní aktivitou bylo obstarání drogy a že jej její užívání výrazně psychicky a fyzicky devastovalo, přestal být schopen nejen svého původního povolání, ale i jakéhokoliv povolání jiného. Byl osobou, kterou závislost na léku postupně fyzicky a psychicky ničila. Byl pod nadvládou drogy, přičemž nebyl schopen se z jejího vlivu vymanit, a to ani pomocí odborné péče. Závislost poškozeného na léku, na opiátu, měla charakter duševní poruchy (diagnóza F11.2), která poškozeného vyřadila z běžného života a neumožnila mu trvalé pracovní zařazení. Uvedenou těžkou závislost na opiátech nelze než označit za delší dobu trvající vážné duševní onemocnění mající za následek taktéž podstatné snížení jeho pracovní schopnosti.

Další výhrady obviněného byly soustředěny ve zpochybnění existence příčinné souvislosti mezi jeho jednáním a následkem v podobě těžké újmy na zdraví poškozeného.

V obecné rovině není od věci připomenout, že příčinný vztah, který spojuje jednání s následkem, je obligatorním znakem objektivní stránky trestného činu. Požadavek příčinného vztahu znamená, že určitá osoba může být trestná jen tehdy, jestliže svým jednáním následek skutečně způsobila. Podle právní nauky i respektované judikatury soudů jednání pachatele má povahu příčiny i tehdy, když kromě něj k následku vedlo jednání další osoby, poněvadž příčinná souvislost mezi jednáním pachatele a následkem se nepřerušuje, jestliže k jednání pachatele přistoupí další skutečnost, jež spolupůsobí při vzniku následku, avšak jednání pachatele zůstává takovou skutečností, bez níž by k následku nebylo došlo. Příčinná souvislost je totiž dána i tehdy, když vedle příčiny, která bezprostředně způsobila následek (např. těžkou újmu na zdraví jiného), působila i další příčina. Jednání pachatele, i když je jen jedním článkem řetězu příčin, které způsobily následek, je příčinou následku i tehdy, pokud by následek nenastal bez dalšího jednání třetí osoby, případně i dalšího jednání pachatele, zakládajícího jiný skutek (srov. přiměřeně rozhodnutí č. 72/1971 a 37/1975 Sb. rozh. tr.).

Každé jednání, bez kterého by následek nebyl nastal, není však stejně důležitou příčinou následku (zásada gradace příčinné souvislosti). Důležité také je, aby jednání pachatele bylo z hlediska způsobení následku příčinou dostatečně významnou. Jestliže při vzniku následku v podobě těžké újmy na zdraví jiného spolupůsobilo více příčin, je třeba hodnotit každou příčinu co do jejího významu pro vznik následku zvlášť a určit její důležitost pro následek, který z jednání obviněného nastal. Jednání pachatele, i když je jen jedním článkem řetězu příčin, které způsobily následek, je příčinou následku i tehdy, kdyby následek nenastal bez dalšího jednání třetí osoby (k tomu srov. č. 72/1971 Sb. rozh. tr., rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2002, sp. zn. 3 Tz 317/2001, uveřejněný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 16, pod č. T 389., aj.).

Výtka obviněného, že příčinou snížené pracovní způsobilosti a delší dobu trvající poruchy zdraví nebyla závislost poškozeného na Dolsinu, nýbrž pokročilá fáze perianálního abscesu, vytvořené chronické píštěle a řitních trhlin, nemůže ve světle skutkových zjištění soudů obstát. Byť poškozený zmíněnými zdravotními obtíži bezesporu trpěl a byť tyto obtíže kvalitu jeho života nepochybně ovlivňovaly, následek v podobě snížené pracovní způsobilosti a delší dobu trvající poruchy zdraví byl v příčinné souvislosti s užíváním Dolsinu, resp. v příčinné souvislosti s jednáním obviněného, který Dolsin poškozenému obstarával.

Jak správně připomíná státní zástupkyně ve shodě s odvolacím soudem, způsobená těžká újma na zdraví nenastala v příčinné souvislosti s výchozím onemocněním poškozeného, jak se v dovolání mylně uvádí, ale v důsledku ve výroku o vině rozsudku nalézacího soudu popsaného způsobu jeho léčení z dovolatelovy strany, který byl znalecky klasifikován jakožto léčebný postup non lege artis. V jeho rámci dovolatel prováděl tam specifikované nepřiměřené mnohokráte opakované lékařské výkony bez odpovídajícího efektu právě za použití preparátu Dolsin jako analgetika. Při konstatování pacientova nevratného zdravotního stavu pro lékařskou posudkovou komisi, ke kterému dospěl bez stanovení řádně ověřené diagnózy jeho poruchy zdraví, pak takto dále postupoval způsobem neindikovaným, navíc nepřiměřeným a maximální denní dávky překračujícím. Tuto omamnou látku poškozenému současně opatřoval i za účelem jeho vlastní domácí aplikace bez lékařské či jiné odborné asistence, a to v celkovém množství uvedeném ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně.

Odvolací soud výstižně zdůraznil a ze závěrů znaleckých posudku znalců z oboru chirurgie i psychiatrie zřetelně vyplývá, že právě jednání obviněného popsané ve výroku o vině rozsudku nalézacího soudu spočívající v neindikovaném abundantním používání Dolsinu a mající za následek narůstající závislost poškozeného na tomto opiátu bylo z hlediska zásady gradace příčinné souvislosti relevantní příčinou vzniku zjištěné poruchy zdraví u poškozeného záležející ve způsobení lékařsky navozené těžké závislosti na opiátech, podstatném snížení pracovní způsobilosti a delší dobu trvající poruše zdraví.

Odmítnout je třeba i výhrady obviněného, že zjištěné skutkové okolnosti nenaplňují z hlediska zavinění znaky subjektivní stránky zločinu, jímž byl uznán vinným, poněvadž úmysl se musí vztahovat i k zamýšlenému následku, čemuž ale soudem zjištění skutkové okolnosti podle jeho názoru nesvědčí.

Z tzv. skutkové věty výroku o vině nalézacího soudu vyplývá, že obviněný postupoval ve vztahu k poškozenému nejen zcela nestandardním způsobem, ale navíc způsobem znalecky klasifikovaným jako postup non lege artis. Ve znaleckých posudcích z oboru zdravotnictví, odvětví chirurgie prof. MUDr. Františka Antoše i farmakologie PharmDr. Josefa Bakeše, Ph.D., bylo přesně specifikováno, z jakých důvodů se zjištěný způsob dovolatelovy lékařské péče o poškozeného vymykal odborně uznávaným medicínským metodám, odpovídajícím aktuálnímu stavu lékařské vědy i praktickým poznatkům v oblasti poskytování zdravotní péče. Konkrétní skutečnosti a důvody, ve kterých lze spatřovat znaky postupu non lege artis byly zevrubně uvedeny a vysvětleny ve znaleckém posudku prof. Františka Antoše (viz č. listu 1369 až 1372, 1373) a korespondují s důvody uváděnými nalézacím soudem (str. 16, 17 rozsudku) i odvolacího soudu (str. 12). Stěžejní důvody, pro které postup obviněného při léčbě poškozeného byl non lege artis, byly vymezeny následovně: nepřiměřeně dlouhá doba léčení bez intenzivnější snahy o třeba i opakované konzultace ohledně diagnostiky a léčebného selhávání se specializovanými pracovišti; od 20. 8. 2008 do prosince 2008 nepřiměřené denní převazy s použitím Dolsinu jako prostředku uklidňujícího chronickou bolest; při léčení anální fisury od ledna 2009 neadekvátně, mnohokráte opakované anální dilatace s použitím Dolsinu jako analgetika, které je mělo umožnit; nestanovení řádně klinicky ověřené diagnózy rektoanální inkontinence s nepodloženým konstatováním nevratného stavu pro posudkovou komisi; neindikované abundantní používání opiátu Dolsin pro léčení chronické bolesti neonkologického charakteru; mnohokráte opakované překročení povolené jednotlivé maximální dávky opiátů, které jsou stanoveny SPC (souhrn údajů o přípravku). Postup obviněného především nevycházel z řádně ověřené diagnózy pacientovy poruchy zdraví a tím ani nebyl realizován prostřednictvím lékařských výkonů, které by byly takovým odborným medicínským postupem podmíněny. Ty se pak zcela zákonitě minuly se svým jinak obecně předpokládaným zdravotním účinkem. Tyto lékařské výkony sice musely být prováděny s přispěním anestetika, nelze však přehlédnout, že zcela shodné anestetikum s opiátovým účinkem bylo pacientovi podáváno i bez této jinak obvyklé indikace. Podstatným nicméně zůstává, že takovým způsobem pacient nebyl léčen postupem lege artis a tedy se podávání anestetika omezilo nejen na pouhé tišení jeho bolesti v souvislosti s takto zatíženým přístupem jeho lékaře, ale v pozdějším období bylo zaměřeno zejména na zmírnění jeho abstinenčních příznaků.

Dovolací soud považuje za výstižnou argumentaci odvolacího soudu, podle níž na jednání obviněného nutno nazírat ve dvou paralelních rovinách, a to jednak v rovině Dolsinu poskytovaného poškozenému při léčebných zákrocích, jednak v rovině Dolsinu předávaného poškozenému mimo mantinely těchto zákroků (viz str. 9 rozsudku odvolacího soudu). Pokud by byla posuzována odpovědnost obviněného jen za podávání Dolsinu v rámci léčebných zákroků, jistě by bylo možné zvažovat nedbalostní trestný čin, jak navrhuje obviněný. V posuzované věci je však významné, že obviněný poškozenému lék opiát se stimulačním efektem podobným kokainu, jenž je určen výlučně k akutnímu užití, nikoliv k léčení chronické bolesti neonkologického charakteru, obstarával nad rámec léčby a po dobu několika let mu jej s vědomím, že lék vyvolává silnou závislost a že tuto poškozenému již vyvolal, výlučně pro účely získání majetkového prospěchu soustavně dodával. Ilustrativní je shrnutí odvolacího soudu, že zatímco v oné první rovině byl obviněný uznán vinným podáním 199 kusů 100 mg ampulí Dolsinu a 220 kusů 50 mg ampulí Dolsinu, v rovině druhé de facto nesouvisející s léčbou, šlo již o podání 6610 100 mg ampulí Dolsinu a 40 kusů 50 mg ampulí Dolsinu.

Poškozený trpěl duševní poruchou, těžkou závislostí na opiátech, která negativně ovlivnila jeho osobní a pracovní život a která byla způsobena dlouhodobým užíváním Dolsinu, léku se stimulačním efektem podobným kokainu, jenž je určen výlučně k akutnímu užití, nikoliv k léčení chronické bolesti. Využití Dolsinu pro léčbu chronické bolesti, která vyžaduje dlouhodobé podávání pacientovi, je považováno za postup non lege artis, neboť uvedený lék má řadu nežádoucích účinků a vede k rychlému rozvoji lékové závislosti, k čemuž v případě poškozeného, jak vyplývá ze závěrů znaleckých posudků, i došlo.

Aplikace utišujícího přípravku Dolsin se v daném případě neomezovala pouze na poskytnutí nezbytné anestezie při provádění lékařských zákroků non lege artis, ale byla navíc prováděna zcela nezávisle na takovém účelu, a to způsobem a v rozsahu již výše konstatovaném, za kterého si dovolatel jako lékař při znalosti opiátových účinků Dolsinu musel být vědom nejen toho, že se poškozený na pravidelném přísunu jeho dávek stane velmi brzy závislým, ale že se jeho závislost bude stále prohlubovat, a to právě s výrazným dopadem na jeho psychické a fyzické zdraví. Jak správně připomíná státní zástupkyně ve vyjádření k dovolání, s jeho sestupným vývojem byl dovolatel zcela evidentně srozuměn, neboť měl možnost při svém léčebném kontaktu s poškozeným i mimo něj sledovat, jak se mu měnil takřka před očima v osobu narkomana s klasickými abstinenčními příznaky, které si objektivně vyžadovaly příslušnou odbornou péči. Takovou odbornou péči poškozenému, který byl navíc jeho kamarádem , však dovolatel nesjednal a ani neměl záměr mu v uvedeném směru být nápomocen. Jeho původní pacient se totiž postupem času stal pravidelným odběratelem stále vyšších a vyšších dávek opiátu, což se stalo předmětem jeho velmi výnosného obchodu. Motivován snadným a rychlým finančním ziskem, obviněný se vtělil do role dealera drog a zneužíval drogové závislosti poškozeného a jeho odkázanosti na jeho osobu.

Jestliže obviněný, vědom si rizika rychlého vzniku závislosti na Dolsinu a vědom si toho, že poškozený se na tomto léku závislým již stal, poškozenému lék opakovaně po dobu několika let podával, resp. mu jej prodával, je zjevné, že jednal úmyslně. Úmysl obviněného směřoval ke způsobení následku v podobě těžké újmy na zdraví. Obviněný věděl, že svým jednáním může tento následek způsobit, a byl s tím přinejmenším srozuměn [srov. § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku]. Dovolací soud se ztotožňuje s názorem odvolacího soudu, že obviněný musel být v počáteční fázi podávání Dolsinu přinejmenším srozuměn s tím, že závislost na opiátu se všemi jejími zdravotními důsledky při jeho zjištěném množství a intervalech jeho obstarávání může poškozenému přivodit, a že v pozdější fázi podávání Dolsinu chtěl takový následek způsobit [srov. § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku].

Soudy správně uzavřely, že v posuzovaném případě byl dán vztah příčinné souvislosti mezi jednáním obviněného, jež bylo non lege artis, a těžkou újmou na zdraví poškozeného; tato příčinná souvislost byla zahrnuta zaviněním obviněného.

Jen pro úplnost a nad rámec námitek explicitně uplatněných v dovolání lze dodat, že přesvědčivě se vypořádaly i s existencí zvlášť přitěžující okolnosti spočívající ve spáchání činu ze zavrženíhodné pohnutky ve smyslu § 145 odst. 2 písm. h) tr. zákoníku, ve vztahu k níž není pochyb o zavinění ve formě úmyslu přímého podle § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Čin obviněného byl proto správně kvalifikován jako zločin těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. zákoníku, znaky jehož skutkové podstaty byly naplněny po stránce objektivní i subjektivní.

Napadený rozsudek odvolacího soudu nespočívá na nesprávném právním posouzení skutku a ani jiném nesprávném hmotně právním posouzení ve smyslu důvodu dovolání obsaženému v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolání je zjevně neopodstatněné, proto je Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 22. července 2015 JUDr. Věra Kůrková
předsedkyně senátu