8 Tdo 562/2011
Datum rozhodnutí: 17.05.2011
Dotčené předpisy: § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.




8 Tdo 562/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. května 2011 o dovolání obviněného L. K., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 1. 2. 2011, sp. zn. 4 To 38/2011, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 1 T 135/2010, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného L. K. o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Břeclavi rozsudkem ze dne 20. 12. 2010, sp. zn. 1 T 135/2010, uznal obviněného L. K. společně s obviněnými I. P., v H., a M. P., v B., vinným, že

všichni obžalovaní společně:

1. v přesně nezjištěném počtu případů od poloviny měsíce března 2010 do 11.5.2010 kolem 20.05 hod., kdy byli zadrženi, v rodinném domě na ul. D. v M., kde má obž. P. trvalé bydliště, neoprávněně vyráběli chemickou cestou psychotropní látku metamfetamin, který je jako psychotropní látka uveden v příloze č. 5 zákona č. 167/1998 Sb., za účelem vlastního užívání a distribuce dalším osobám a to tím způsobem, že obžalovaný P. poskytl ve svém rodinném domě prostory pro nedovolenou výrobu a obžalovaní K. a P. prováděli vlastní výrobu metamfetaminu chemickou cestou, a to v zadní místnosti (kůlně) domu, kdy při domovní prohlídce provedené dne 11.5.2010 v uvedeném domě byl zajištěn jednak vyrobený metamfetamin a dále chemikálie a předměty užívané k výrobě metamfetaminu, a obžalovaní K. a P. vyrobený metamfetamin dále distribuovali, kdy obžalovaný K. přibližně v deseti případech od poloviny měsíce března 2010 do 11.5.2010 v rodinném domě na ul. D. v M., kde v té době bydlel, daroval přesně nezjištěné množství metamfetaminu V. K., B., která si poté látku pervitin aplikovala vdechnutím nosem a obžalovaný P. v nočních hodinách dne 20.2.2010 v jednom případě v místě svého trvalého bydliště v rodinném domě na ul. D. v M., prodal za částku 200 Kč jedno tzv. "psaníčko" obsahující nezjištěné množství metamfetaminu M. K., který byl poté i s tímto psaníčkem zadržen hlídkou Policie ČR, přičemž obž. P. se tohoto jednání dopustil, přestože byl rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 23.7.2008, č.j. 3T 78/2007-839, který ve vztahu k němu nabyl právní moci dne 7.10.2008, odsouzen pro pomoc k trestnému činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 10 odstavec 1 písmeno c) trestního zákona účinného do 31.12.2009 k § 187 odstavec 1,2 písmeno a) trestního zákona účinného do 31.12.2009 a byl mu uložen trest odnětí svobody ve výměře dvou let s podmíněným odkladem výkonu tohoto trestu na zkušební dobu v trvání dvou let, a trest propadnutí věci,

obž. L. K.sám:

2. v době od 17.3.2010 do 11.5.2010 bez důvodu nenastoupil do výkonu trestu odnětí svobody, který mu byl ve výměře devět měsíců se zařazením pro výkon do věznice s ostrahou uložen rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 14.12.2009, č.j. 1 T 50/2009-203, který nabyl právní moci dne 8.1.2010 a to i přesto, že mu byla dne 17.3.2010 doručena výzva k okamžitému nastoupení výkonu tohoto trestu, kterou si osobně převzal dne 17.3.2010, přičemž mu v nástupu výkonu trestu nebránily žádné závažné důvody a obž. K. tak výkon trestu nenastoupil zcela bezdůvodně .

Takto zjištěná jednání soud právně kvalifikoval v případě obviněného L. K. jako ad 1) přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy podle § 283 odst. 1 zák. č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, v platném znění (dále jen trestní zákoník ), ad 2) přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. e) trestního zákoníku. Jednání obviněného I. P. popsané v bodě 1) citovaného rozsudku právně posoudil jako zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. b) trestního zákoníku, a jednání obviněné M. P. taktéž skutkově vymezené pod bodem 1) jako přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy podle § 283 odst. 1 trestního zákoníku.

Obviněnému L. K. za tyto přečiny a sbíhající se dvojnásobný přečin krádeže podle § 205 odst. 2 trestního zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 15. 9. 2010, č.j. 15 T 182/2010-81, uložil podle § 283 odst. 1 trestního zákoníku za užití § 43 odst. 2 trestního zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání tří let nepodmíněně, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. c) trestního zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Současně zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 15. 9. 2010, č. j. 15 T 182/2010-81, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Obviněnému I. P. uložil podle § 283 odst. 2 trestního zákoníku trest odnětí svobody v trvání tří let nepodmíněně a pro jeho výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. c) trestního zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Obviněné M. P. uložil podle § 283 odst. 1 trestního zákoníku trest odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, jehož výkon podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání tří let. Dále podle § 80 odst. 1, 2 trestního zákoníku této obviněné uložil trest vyhoštění ve výměře tří let. Podle § 101 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku současně vyslovil zabrání věcí specifikovaných na str. 5 a 6 předmětného rozsudku.

Proti tomuto rozsudku podal okresní státní zástupce v neprospěch obviněných L. K. a I. P. odvolání, z jehož podnětu Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 1. 2. 2011, sp. zn. 4 To 38/2011, podle § 258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek ohledně těchto obviněných ve výrocích o uložených trestech. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnému L. K. za přečiny nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy podle § 283 odst. 1 trestního zákoníku a maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. e) trestního zákoníku a za sbíhající se dvojnásobný přečin krádeže podle § 205 odst. 2 trestního zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 15. 9. 2010, č.j. 15 T 182/2010-81, uložil podle § 283 odst. 1 trestního zákoníku za užití § 43 odst. 2 trestního zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. c) trestního zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Současně zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 15. 9. 2010, č. j. 15 T 182/2010-81, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Obviněnému I. P. za zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. b) trestního zákoníku, kterým byl uznán vinným napadeným rozsudkem, uložil podle § 283 odst. 2 trestního zákoníku trest odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. c) trestního zákoníku zařadil do věznice s ostrahou.

Obviněný L. K. (dále převážně jen obviněný , příp. dovolatel ) ani s takovýmto rozhodnutím odvolacího soudu nesouhlasil a prostřednictvím obhájce JUDr. Mgr. Petra Houžvičky podal proti němu dovolání, které opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.

Dovolatel v úvodu svého podání uvedl, že soudy nižších stupňů se nevypořádaly se všemi rozhodnými okolnostmi a svá rozhodnutí tak vystavěly na nepotvrzených domněnkách a závěrech. Soudům v této souvislosti vytkl, že svá rozhodnutí o jeho vině skutkem pospaným pod bodem 1) rozsudku soudu prvního stupně učinily především na základě domovní prohlídky, kterou provedla Policie ČR dne 11. 5. 2010. Zdůraznil, že v době zásahu se zdržoval v kuchyni, přičemž údajná výrobna metamfetaminu se nacházela v kůlně na dvoře. Podle jeho názoru by bylo logické, aby jako osoba, která vyrábí drogu, na tuto činnost dohlížel, nikoli aby v inkriminovanou dobu pobýval v kuchyni se svou přítelkyní, která navíc tuto jeho výpověď potvrdila.

Obviněný dále odkázal na výpověď svědka R. K., jenž uvedl, že mu obviněný sdělil, že mu feťáci chodí po zahradě. V návaznosti na tato svá tvrzení poukázal na výpověď obviněné M.P., z níž vyplynulo, že v předmětném domě se zdržovaly osoby vyrábějící metamfetamin již v roce 2009. Z toho dovodil, že látky a náčiní k výrobě metamfetaminu nejspíše byly v domě již před jeho příchodem do něj. On zde měl pronajatou pouze jednu místnost. Ačkoli měl v minulosti problémy s užíváním drog, tato skutečnost sama o sobě nemůže vést bez dalšího k automatickému závěru o jeho vině, jak se stalo v posuzovaném případě.

Ve vztahu k druhému z přečinů [ad 2)], jímž byl uznán vinným, dovolatel namítl, že nástup do výkonu trestu odnětí svobody mu byl odepřen, jelikož nedisponoval občanským průkazem a nemohl tak prokázat svoji totožnost. Ocitl se tak v absurdní situaci, kdy dobrovolně vyhověl výzvě k nástupu výkonu trestu, avšak této povinnosti nemohl z důvodu uvedeného výše dostát. Vyslovil domněnku, že deficit na straně veřejné moci spočívající v nemožnosti prokázat svoji totožnost jiným způsobem (rodný list, ) nemůže být připisován na jeho vrub.

Obviněný nakonec vyslovil nesouhlas s výší uloženého trestu odnětí svobody, která nevychází z žádných okolností, jež by ji odůvodňovaly, a nebude tudíž ani plnit svůj účel.

V závěru dovolání dovolatel navrhl (aniž citoval konkrétní zákonná ustanovení), aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 1. 2. 2011, sp. zn. 4 To 38/2011, v plném rozsahu, zejména pak tu část, kterou mu byl uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání čtyř roků a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil také rozsudek Okresního soudu v Břeclavi ze dne 20. 12. 2010, sp. zn. 1 T 135/2010, a to ve všech jeho výrocích.

Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství se k podanému dovolání ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř. věcně nevyjádřila, pouze vyslovila souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání, a to i pro případ postupu podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) poté, co shledal, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v § 265f odst. 1 tr. ř., se zabýval otázkou, zda jde o dovolání přípustné.

Pokud jde o tuto (v dané věci zásadní) otázku, je nutné uvést, že předpokladem přípustnosti dovolání je podle § 265a odst. 1 tr. ř. skutečnost, že proběhlo řízení před soudem prvního stupně, ve věci rozhodl soud druhého stupně a vydal některé z rozhodnutí předpokládaných ustanovením § 265a odst. 2 tr. ř. Zákonná dikce tak z hlediska přípustnosti dovolání nastoluje procesní situaci, kdy ve věci rozhodl jak soud prvního stupně, tak soud druhého stupně, přičemž pokud soud druhého stupně sám nerozhodl některým z meritorních rozhodnutí předpokládaných ustanovením § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., lze dovoláním napadnout toliko rozhodnutí, kterým soud druhého stupně zamítl nebo odmítl řádný opravný prostředek proti obdobným rozhodnutím vydaným soudem prvního stupně [§ 265a odst. 2 písm. h) tr. ř.].

Proto v případě, že odvolání bylo podáno toliko proti výroku o trestu rozsudku soudu prvního stupně a odvolací soud tak podle § 254 odst. 1 tr. ř. přezkoumával zákonnost a odůvodněnost pouze tohoto oddělitelného výroku rozsudku, jakož i správnost postupu řízení, které mu předcházelo (aniž byl přitom povinen přezkoumat jiné výroky postupem podle § 254 odst. 2, 3 tr. ř.), může dovolatel napadnout dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu jen v tom rozsahu, v jakém byl odvolací soud oprávněn přezkoumat rozsudek soudu prvního stupně. Směřuje-li dovolání proti výroku, který odvolací soud nepřezkoumával podle § 254 odst. 1 tr. ř. a neměl povinnost jej přezkoumat ani podle § 254 odst. 2, 3 tr. ř., musí být takové dovolání odmítnuto jako nepřípustné podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2003, sp. zn. 5 Tdo 82/2003, publikované pod č. 20/2004 Sb. rozh. trest.).

Z tohoto pohledu je v posuzované věci významné, že obviněný odvolání proti odsuzujícímu rozsudku soudu prvního stupně nepodal. Pokud odvolací soud tento rozsudek přezkoumával, učinil tak pouze na základě odvolání státního zástupce činného u Okresního státního zastupitelství v Břeclavi, který je podal v neprospěch obviněného a toliko proti výroku o trestu (konkrétně proti výši nepodmíněného trestu odnětí svobody). Odvolací soud tak z napadeného rozsudku přezkoumával podle § 254 odst. 1 tr. ř. výhradně výrok o trestu, aniž by přezkoumával, resp. měl povinnost přezkoumat podle § 254 odst. 1 věty druhé, případně odst. 2, 3 tr. ř. též ostatní výroky tohoto rozsudku.

Za této situace je evidentní, že obviněný se podaným dovoláním nemohl domáhat přezkoumání výroku o vině z odsuzujícího rozsudku, jak chtěl zřejmě učinit v rámci uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (z tohoto důvodu lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení). Nejvyšší soud se proto jeho výhradami nemohl pro jejich nepřípustnost vůbec zabývat.

Jestliže by tedy obviněný podal dovolání jen z tohoto důvodu, bylo by nutné je odmítnout podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř. jako nepřípustné.

Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., Nejvyšší soud musel dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný další dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V návaznosti na to je však třeba dodat, že z hlediska § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami.

Tučně zvýrazněný dovolací důvod je dán tehdy, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Má-li dojít k naplnění tohoto dovolacího důvodu, musí být v dovolání namítána existence jedné z jeho dvou alternativ, tedy že došlo buď k uložení nepřípustného druhu trestu, nebo k uložení druhu trestu sice přípustného, avšak mimo zákonnou trestní sazbu. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 31 až § 34 tr. zák. a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani žádného jiného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř. (srov. rozhodnutí publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. trest.).

Námitky obviněného vůči nepřiměřené výši uloženého trestu odnětí svobody nejsou způsobilé citovaný dovolací důvod naplnit, neboť jimi brojil toliko proti nepřiměřenosti uloženého trestu, nikoli proti vadám tímto důvodem předpokládaným.

Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Proto ani nepostupoval podle § 265i odst. 3 tr. ř. a nepřezkoumával napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Přitom je nutné uvést, že takový aplikační postup nezasáhl do základních práv dovolatele, a tudíž není ani v rozporu s nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 180/03 a I. ÚS 55/04, v nichž tento soud vyslovil výhrady k extenzivnímu výkladu § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. ze strany Nejvyššího soudu.

Své rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.


P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 17. května 2011

Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a