8 Tdo 561/2009
Datum rozhodnutí: 18.06.2009
Dotčené předpisy:




8 Tdo 561/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. června 2009 o dovolání obviněné M. P., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 10. 2008, sp. zn. 9 To 418/2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 5 T 1/2008, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněné M. P. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 14. 8. 2008, sp. zn. 5 T 1/2008, byla obviněná M. P. uznána vinnou trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák., kterého se podle popsaných skutkových zjištění dopustila tak, že dne 30. 11. 2005 v P., ul. N. podepsala s vlastníkem této nemovitosti R. N., dohodu, ve které se zavázala, že za odstupné ve výši 30.000,- Kč, které převzala téhož dne, se do 15. 1. 2006 odstěhuje z bytu ve 2. patře této nemovitosti bez nároku na náhradní byt, což však neučinila, podpis dohody a převzetí peněz popírá, na opakované výzvy k vystěhování nereaguje a byt dosud neoprávněně užívá, čímž způsobila poškozené R. N., škodu v celkové výši 30.000,- Kč.

Za tento trestný čin byla podle § 250 odst. 2 tr. zák. odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců a podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku.

Po vyhlášení rozsudku se obviněná i státní zástupce vzdali práva na odvolání a v souladu s ustanovením § 314d odst. 3 tr. ř. uvedený rozsudek neobsahuje odůvodnění.

Obviněná proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podala odvolání, které Městský soud v Praze usnesením ze dne 9. 10. 2008, sp. zn. 9 To 418/2008, podle § 253 odst. 1 tr. ř. zamítl.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala obviněná prostřednictvím obhájce JUDr. V. D., CSs dovolání, v jehož podání ze dne 17. 1. 2009 tvrdila, že se trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1 tr. zák. nemohla dopustit, neboť doklad nepodepsala a žádnou částku nepřevzala. K tomu rozvedla, že soud prvního stupně ani odvolací soud nevzaly v úvahu, že obviněná nemohla podepsat převzetí částky 30.000,- Kč jako odstupné za to, že se vystěhuje z pronajatého bytu bez náhrady, neboť dne 30. 11. 2005 nebyla přítomna v P., N., ale nacházela se u své sestry v U., kde byla již několik měsíců z důvodu finanční tísně, což prokázala výpovědí své sestry I. J. a též i bývalého manžela S. P., který dne 30. 11. 2005 v bytě obviněné přespával. Dosvědčila to i sousedka M. Š., která bydlí ve stejném domě, měla klíče od bytu obviněné, kde se obviněné v době nepřítomnosti starala o kytky a kočku. Jestliže se obviněná v předmětný den ve svém bydlišti nenacházela, nemohla ani doklad o převzetí uvedené částky podepsat. Požadovala, aby byl pověřen nový znalec, který by posoudil pravost podpisu na dokladu o převzetí částky 30.000,- Kč. Soud však nevyhověl jejímu písemně dne 10. 7. 2008 předloženému návrhu na doplnění dokazování, aby byl předpis nájemného ze dne 25. 9. 2005, předán daktyloskopii, ale soud pouze ověřoval podpis znalkyní a neověřil, že předmětný dokument byl podepsán kuličkovým perem. Nedošlo ani k výslechu zmíněných svědků. K vyjádření o vzdání se odvolání obviněná uvedla, že byla vyčerpána a unavena obžalobou. V závěru dovolání obviněná navrhla zrušení uvedeného rozsudku.

Takto podané dovolání, které neobsahovalo označení zákonného dovolacího důvodu [viz ustanovení § 265f odst. 1 tr. ř., podle kterého musí být v dovolání kromě jiného uvedeno s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. nebo § 265b odst. 2 tr. ř., o které se dovolání opírá], bylo postupem podle § 265h odst. 1 tr. ř. dodatečně doplněno. V podání došlém Obvodnímu soudu pro Prahu 4, obviněná prostřednictvím obhájce uvedla, že jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., protože rozhodnutí spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení.

K podanému dovolání se v souladu s § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství, která za podstatné považovala, že napadeným rozhodnutím došlo k zamítnutí opravného prostředku, avšak stalo se tak pouze z formálního důvodu, a tedy bez uskutečnění věcného přezkumu výroku o vině a navazujícího výroku o trestu, dané rozhodnutí by proto bylo možno napadat pouze prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. alinea prvá tr. ř. s tím, že v daném případě nebyly splněny podmínky pro zamítnutí jejího odvolání podle § 253 odst. 1 tr. ř. Proto za jedinou přezkoumatelnou argumentaci lze považovat tu, která se o posledně uvedený dovolací důvod opírá a v jejímž rámci dovolatelka uvádí, že se svého procesního oprávnění podat odvolání vzdala proto, že byla unavena a vyčerpána obžalobou. Takovou argumentaci však nelze považovat za důvodnou, neboť ve smyslu § 250 odst. 1 tr. ř. zůstává rozhodným, že se svého práva odvolání po vyhlášení odsuzujícího rozsudku ze dne 14. 8. 2008 po poradě se svými dvěma obhájci vzdala, a to i za osoby oprávněné. V návaznosti na tento procesní úkon nemohl odvolací soud rozhodnout jinak, než odvolání zamítnout podle § 253 odst. 1 tr. ř., neboť bylo podáno osobou, jež se práva na odvolání vzdala. Když dovolatelka uplatnila i důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pak je zřejmé, že se nelze zabývat tou její argumentací, kterou takový dovolací důvod podpírá, protože napadá ty rozsudečné výroky, jejichž přezkoumáním se odvolací soud z formálních důvodů vůbec nezabýval. Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud o dovolání obviněné rozhodl tak, že jej podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítá.

Nejvyšší soud jako soud dovolací, nejprve zkoumal, zda byly naplněny podmínky pro podání dovolání z formálních hledisek. Především posuzoval, zda je dovolání obviněné přípustné, což je prioritní otázka.

Přípustnost dovolání vymezuje ustanovení § 265a tr. ř., z něhož vyplývá, že o nepřípustné dovolání jde tehdy, jestliže je jím napadáno jiné rozhodnutí, než je rozhodnutí soudu ve věci samé ve smyslu § 265a odst. 1, 2 tr. ř., což je např. i za situace, jestliže se jím odvolatel domáhá přezkoumání rozhodnutí, které nepřezkoumával a nebyl povinen soud druhého stupně věcně přezkoumat.

K tomu považuje Nejvyšší soud za nutné nejprve uvést, že dovoláním obviněné je napadáno usnesení odvolacího soudu, jímž bylo její odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně zamítnuto podle § 253 odst. 1 tr. ř. K meritornímu přezkoumání rozsudku soudu prvního stupně tedy nedošlo, ale bylo zamítnuto jen z formálních důvodů proto, že se obviněná svého práva podat řádný opravný prostředek proti rozsudku soudu prvního stupně výslovně vzdala (§ 250 odst. 1 tr. ř.).

Z taxativního výčtu dovolacích důvodů uvedených ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l), odst. 2 tr. ř. na tuto situaci dopadá toliko dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., podle něhož je možné dovolání podat, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 v písmenech a) až k) tr. ř. Zmíněný důvod podle uvedené dikce obsahuje dvě alternativy, a je dán při naplnění alespoň jedné z nich. U první se tak stane, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Uvedená alternativa dovolacího důvodu má procesní charakter a má zabránit porušení práva na přístup strany k druhé instanci, a to zejména ve formě odmítnutí nebo zamítnutí opravného prostředku bez věcného přezkoumání napadeného rozhodnutí.

Druhá alternativa dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., je splněna tehdy, když v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., byl dán některý z důvodů dovolání uvedených v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.

Je však nutné poznamenat, že v případě této varianty, nelze dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. uplatnit, jestliže odvolací nebo stížnostní soud nemohl vůbec věcně přezkoumat rozhodnutí soudu prvního stupně proto, že řádný opravný prostředek nesplňoval náležitosti obsahu odvolání, byl skutečně podán opožděně, osobou neoprávněnou nebo opětovně poté, co se oprávněná osoba vzdala opravného prostředku. Dovolání podané s poukazem na tyto důvody [a nikoli na první alternativu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.], musí být odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. jako nepřípustné (k tomu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2003, sp. zn. 5 Tdo 1135/2003, uveřejněné v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, sešit 2, r. 2004, č. T 655 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2003, sp. zn. 7 Tdo 1464/2003, uveřejněné v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, sešit 3, r. 2004, č. T 666). Tento způsob rozhodnutí vychází z toho, že rozhodnutí soudu druhého stupně (§ 265a odst. 1, 2 tr. ř.) lze dovoláním napadat pouze v tom rozsahu, v jakém byl tento soud oprávněn a povinen přezkoumat rozhodnutí soudu prvního stupně (§ 254 tr. ř.).

K podanému dovolání je však nutné uvést, že obviněná v něm dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. neoznačila, ale dovolání podala toliko s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který je naplněn, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Ve vztahu k tomuto dovolacímu důvodu obviněná v dovolání uvedla pouze výhrady týkající se nesprávně zjištěného skutkového stavu, když podle ní nedošlo k výslechu svědků, kteří by mohli potvrdit, že v uvedený den se nenacházela v P., tudíž nemohla převzít částku 30.000,- Kč, ani podepsat dokument stvrzující její převzetí. V dovolání také zdůraznila, že soud prvního stupně nevyhověl jejím návrhům na doplnění dokazování. Tyto argumenty nikterak nebrojí proti postupu odvolacího soudu ve smyslu § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., jak je výšeno uvedeno, naopak se obviněná ztotožnila s tím, že bylo její odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, ohledně něhož se vzdala práva na řádný opravný prostředek podle § 253 tr. ř. zamítnuto. Jak totiž uvedla v obsahu dovolání, odvolání se vzdala, protože již byla unavená a vyčerpaná.

Vzhledem ke všem těmto skutečnostem, když bylo shledáno, že v projednávané věci odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně vůbec věcně nepřezkoumával a ani tak učinit nemohl, protože se obviněná odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně vzdala, není proti takovému rozhodnutí odvolacího soudu dovolání obviněné podané toliko s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přípustné.

Nejvyšší soud proto dovolání obviněné M. P. podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. jako nepřípustné odmítl.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 18. června 2009

Předsedkyně senátu:

JUDr. Milada Šámalová