8 Tdo 556/2007
Datum rozhodnutí: 23.05.2007
Dotčené předpisy:




8 Tdo 556/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. května 2007 o dovolání obviněného Š. Č., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 1. 2007, sp. zn. 11 To 152/2006, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 34 T 1/2006, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Š. Č. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 7. 9. 2006, sp. zn. 34 T 1/2006, byl obviněný Š. Č. uznán vinným pokračujícím trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 tr. zák., a za tento trestný čin mu byl podle § 187 odst. 1 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání čtyř roků, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.

Tento rozsudek napadli obviněný a státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství odvoláními, o nichž Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl rozsudkem dne 15. 1. 2007, sp. zn. 11 To 152/2006, tak, že odvolání obviněného Č. podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl a z podnětu odvolání státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Plzni podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. zrušil shora uvedený rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. rozhodl tak, že obviněného Š. Č. uznal vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, 2 písm. a), 4 písm. c) tr. zák., jehož se v zásadě podle popsaných skutkových zjištění dopustil tak, že po předchozí dohodě o obstarání metamfetaminu a jeho množství a dojednání konkrétních termínů prodeje a místa schůzek v době od 28. 8. 2004 do 24. 9. 2004 převážně o víkendových dnech poté, co bez povolení a tedy neoprávněně od nezjištěného zdroje opatřil metamfetamin, jenž je zařazen do seznamu II. podle Úmluvy o psychotropních látkách přílohy č. 5 k zák. č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů v platném znění, jako psychotropní látka, v O. n. O. a v K. V. prodal za cenu 29,- EUR za 1 gram tuto látku přesně nezjištěné kvality nejméně v pěti případech popsaných pod body 1) až 5) Ch. S. a jeho partnerům A. S. a N. M.

Za tento trestný čin obviněného odsoudil podle § 187 odst. 4 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání deseti roků, pro jehož výkon, jej podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou. Proti tomuto rozsudku soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce Mgr. M. F. dovolání, které opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný nejprve odvolacímu soudu vytkl, že vynesl rozsudek na základě spekulací a nikoliv prokázaných skutečností. V rámci výhrad proti rozsahu provedeného dokazování zejména namítl, že chybějí důkazy o množství drogy, že žádná droga nebyla zajištěna ani nebylo prokázáno, jak ji obviněný opatřil. Nepovažoval za dostatečné, že za jediný důkaz v tomto směru sloužila toliko výpověď svědka A. S., který byl ke svědectví motivován svým trestně právním postavením v N. Obviněný za nedostatečné považoval i to, že nebyl v hlavním líčení proveden výslech ani svědka Ch. S. Obviněný v dovolání zdůraznil svou verzi výpovědi, že látkou, kterou prodával, byl lék K. a nikoliv metamfetamin, a vytkl, že nebylo najisto postaveno, že by byl prodáván ve větším rozsahu . Nedostatky shledal i ve vztahu ke znaku organizované skupině působící ve více státech , neboť soud pro závěr o jejím naplnění vyšel toliko z presumpce, že se všechny zmiňované osoby na dané věci podílely, aniž by tato skutečnost byla prokázána, když se nejednalo o sdružení nejméně tří trestně odpovědných osob. Odvolací soud přitom objektivně nehodnotil, do jaké míry je tento znak naplněn, když A. S. ve věci vystupuje jen jako svědek, a nemůže být proto chápán jako jeden ze členů této organizované skupiny. Obviněný též namítl, že nebylo dostatečně objasněno ani to, jak přeshraniční prvek zvyšuje společenskou nebezpečnost dané trestné činnosti ve smyslu ustanovení § 88 odst. 1 tr. zák. Jeho jednání v žádném případě nevedlo k budování zločineckého uskupení, protože se izolovalo jen na jediného partnera. Použitá právní kvalifikace je proto jen účelovou aplikací zákona bez snahy o naplnění skutečného smyslu právní úpravy. V důsledku toho obviněný označil uložený trest za neúměrně vysoký při zdůraznění, že Ch. S. odsouzený v N. za stejné jednání, byl potrestán mírnějším trestem, ač trestní postihy drogových deliktů v obou zemích jsou velmi podobné.

Z těchto důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 15. ledna 2007, sp. zn. 11 To 152/2006, zrušil.

K tomuto dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství, která ve vztahu k uplatněným námitkám však vyjádřila souhlas se závěry soudu druhého stupně, že obviněný věděl, že se na realizaci posuzovaného trestného činu podílí společně s dalšími osobami, z nichž každá plnila podle předem připraveného plánu určité úkoly, které ve svém souhrnu vedly k dokonání předmětného trestného činu. Za dostatečně prokázané označila, že obviněný čin, jímž byl uznán vinným, chtěl spáchat. Okolnost podmiňující použité vyšší trestní sazby je zahrnuta jeho zaviněním, a to ve formě přímého úmyslu ve smyslu § 4 písm. a) tr. zák. Právní kvalifikaci podle § 187 odst. 1, 2 písm. a), 4 písm. c) tr. zák. shledala jako správnou a ztotožnila se s názorem soudu druhého stupně, že pokud jde o výslech svědka Ch. S., jehož soud nevyslechl, nejedná se o porušení zásady rovnosti účastníků, a absence tohoto důkazu nevedla k důkazní nouzi. V této souvislosti rovněž konstatovala, že s ohledem na dostupný spisový materiál, skutková zjištění nejsou v extrémním rozporu s právním posouzením jednání obviněného a navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného Š. Č. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl a aby tak za podmínek uvedených v ustanovení § 265r odst. 1 tr. ř. učinil v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b) tr. ř., § 304 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.).

Při posuzování otázky, zda lze obviněným uplatněný dovolací důvod považovat za důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., Nejvyšší soud vycházel z dikce tohoto dovolacího důvodu, jehož prostřednictvím je možné dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci tohoto vymezení je jeho prostřednictvím možné namítat jednak mylnou kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, a dále pak vadnost jiného hmotně právního posouzení, které záleží v nesprávném posouzení některé další otázky, nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v posuzování jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva, zejména trestního, případně i jiných právních odvětví. Nelze za naplnění uvedeného důvodu považovat takové výhrady obviněného, v němž jsou tvrzeny pochybnosti o správnosti skutkových zjištění a s ohledem na obhajobu obviněného jinak hodnoceny důkazy již provedené nebo námitky směřující proti neúplnosti provedeného dokazování. V takovém případě nebyl materiálně, tedy ve skutečnosti uplatněn důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani důvod jiný, protože pochybnosti o správnosti skutkových zjištění, v ustanovení § 265b tr. ř. jako důvod pro podání dovolání není uveden.

Obviněný v souladu s těmito zásadami své dovolání podal jen v části, neboť námitky vztahující se k nedostatečnému hodnocení provedených důkazů, neúplnosti provedeného dokazování nebo ve vztahu k nepřiměřenosti uloženého trestu byly uplatněny v rozporu s tím, jak jsou důvody dovolání zákonem vymezeny, když jimi není možné vytýkat nedostatky ve skutkových zjištěních. Proto, pokud obviněný takové výhrady uplatnil, nenaplňují označený ani žádný jiný z důvodů dovolání vymezených ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) l) tr. ř.

Mezi námitky, které jsou pod obviněným označený důvod podřaditelné, protože jde o nedostatky právní povahy, patří ty, jimiž obviněný směřoval proti nesprávnosti použité právní kvalifikace, namítal-li, že nebyly dostatečně objasněny znaky většího rozsahu a organizované skupiny působící ve více státech , které určují kvalifikovanou skutkovou podstatu trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, 2 písm. a), 4 písm. c) tr. zák. Dovolací soud se jimi dále zabýval a zkoumal je v souvislosti s řešením otázky, zda podané dovolání je opodstatněné.

Nejprve je nutné připomenout, že trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, 2 písm. a), 4 písm. c) tr. zák. se dopustí, kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabízí, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed a spáchá-li tento čin jako člen organizované skupiny nebo ve větším rozsahu a ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech.

Pro úplnost je nutné uvést, že podle právní věty vyjádřené v rozsudku soudu druhého stupně se obviněný tohoto trestného činu dopustil v alternativě, že jinému neoprávněně opatřil a prodal psychotropní látku, čin spáchal ve větším rozsahu a ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech.

Znak většího rozsahu je naplněn tehdy, když je stupeň nebezpečí z činu uvedeného v odst. 1 značně vysoký, zejména tehdy, vyrobí-li, doveze, vyveze, proveze, nabízí, zprostředkuje nebo jinak jinému opatří anebo přechovává pro jiného omamnou látku nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed v množství, které je způsobilé k použití pro více lidí. Mimo množství je třeba hodnotit i druh a kvalitu látky, způsob provedení činu apod. Z hlediska zavinění postačí u této okolnosti nedbalost ve smyslu § 6 písm. b) tr. zák. (Šámal, P., Púry, F., Rizman, S. Trestní zákon. Komentář. II. díl. 6., doplněné a přepracované vydání. P.: C.H. B., 2004). Kritériem pro určení tohoto znaku je zejména množství, které obviněný jiným osobám distribuoval, a pokud takovou okolnost není možné prokázat, je možné podle výsledků provedeného dokazování na jeho naplnění usuzovat z výše peněžní částky, kterou za takto prodávanou drogu obviněný utržil, z kvality prodávané drogy a délky doby, po kterou pachatel drogu prodával (srov. usnesení Nejvyšší soudu ze dne 28. 5. 2003, sp. zn. 6 Tdo 620/2003, uveřejněné v Souboru rozhodnutí Nejvyšší soudu, svazek 25, T-608, a též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2005, sp. zn. 5 Tdo 280/2005).

Podle skutkových zjištěních, jak je ve svém rozsudku popsal soud druhého stupně, obviněný v uvedených pěti případech ve dnech 28. 8. 2004, 3. 9. 2004, 4. 9. 2004, 10. 9. 2004 a 24. 9. 2004 poté, co převzal od Ch. S. finanční hotovost (v bodech 1), 2) ve výši 1.500,- EUR, v dalších případech v nezjištěné výši), pokaždé předal Ch. S. přesně nezjištěné množství, cca 50g, metamfetaminu, který C. S. po zabalení do hliníkové fólie a kondomu uschoval do konečníku a doprovázen zejména A. S. a N. M. je takto dopravil přes hraniční přechod do S. r. N., kde zajistil prodej této psychotropní látky.

Odvolací soud ve svém rozhodnutí se na straně 11 vytýkaným znakem zabýval a na základě popsaných skutkových zjištění podpořených výsledky dokazování, které bylo provedeno soudem prvního stupně a jež sám zčásti i zopakoval, učinil závěr, že obviněný prokázaným trestným jednáním znak většího rozsahu naplnil. Zejména poukázal na skutečnost, že podle praxe soudů se za orientační hodnotu pro jeho vymezení považuje asi 200 dávek matamfetaminu, což představuje množství 10 g této drogy v její čisté podobě (viz např. usnesení Nejvyšší soudu z 12. 7. 2000, sp. zn. 4 Tz 142/2000). Současně zdůraznil i to, že jde o množství způsobilé ohrozit na zdraví větší počet osob. Zákonná kritéria znaku většího rozsahu ve smyslu odst. 2 písm. a) § 187 tr. zák. proto shledal v daném případě naplněna.

Nejvyšší soud takto učiněný závěr považuje za správný a plně korespondující jak se zjištěnými skutkovými okolnostmi tak i obecnými podmínkami, neboť obviněný v každém z popsaných pěti případů Ch. S. předal množství kolem 50 g metamfetaminu, tj. celkem 250 g. Podle výpovědi Ch. S. (viz č. l. 19 rozsudku soudu prvního stupně) byla tato látka vždy dobré kvality, což doložil i konkrétními skutečnostmi, mimo jiné i tvrzením o jejím výborném účinku.

Protože obviněný namítal i nedostatky ve vztahu ke znaku ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech , vyjadřující znak kvalifikované skutkové podstaty odst. 4 písm. c) § 187 tr. zák., je nutné v této souvislosti uvést, že organizovanou skupinou se rozumí sdružení nejméně tří osob trestně odpovědných, jejichž vzájemná součinnost na realizování trestné činnosti vykazuje takovou míru plánovitosti jejího průběhu a tomu odpovídající rozdělení a koordinaci úloh jednotlivých účastníků, že tyto okolnosti zvyšují pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu a tím i jeho nebezpečnost pro společnost (srov. rozhodnutí č. 45/1986 Sb. rozh. tr.) V daných souvislostech není nutné, aby se jednalo o soustavnou trestnou činnost, a postačí, když je tímto způsobem proveden i pouze jeden akt trestné činnosti (srov. např. rozhodnutí č. 53/1976 II). Uvedený znak je naplněn i tehdy, bylo-li prokázáno spojení nejméně mezi dvěma státy, a to případně včetně České republiky.

Podle popsaných skutkových zjištěních se podává, že obviněný v bodech 1), 2), 3), 4) převzal od Ch. S. finanční prostředky potřebné k zakoupení metamfetaminu (v prvních dvou případech se jednalo o 1500,- EUR, v dalších tato částka nebyla přesně specifikována, avšak s tím, že se 1 g této látky prodával za 29, EUR), které byly dopraveny na území České republiky ze S. r. N. mimo jiné i A. S., a v zásadě ve všech pěti případech C. S. po zabalení této látky do hliníkové fólie a kondomu ji uschoval do konečníku a většinou doprovázen A. S. a N. M. nebo jinými osobami, ji dopravil přes hraniční přechod do S. r. N., kde zajistil další prodej této drogy.

Odvolací soud se zabýval podrobně i vyhodnocením tohoto znaku a ve svém rozhodnutí, především na straně 12 a 13 jeho odůvodnění, své závěry o naplnění tohoto znaku dostatečně a výstižně vysvětlil. Při konstatování, že se u obviněného jednalo o volnější formu spolupráce s organizovanou skupinou (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2005, sp. zn. 7 Tdo 1411/2004, uveřejněné v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, sešit 13, č. T-771) zdůraznil, že obviněný věděl, že se na realizaci posuzovaného trestného činu podílí společně s dalšími osobami, že každý z nich plní podle předem připraveného plánu určité úkoly, které ve svém souhrnu povedou k dokonání předmětného trestného činu. Poukázal v této souvislosti na osoby stojící na straně S. r. N., jak jsou ve skutkových zjištění konkrétně uvedeny (Ch. S., A. S. a N. M.) nebo které nebyly zjištěny, ale které poskytovaly finanční prostředky na koupi metamfetaminu, či zakoupené drogy ve S. r. N. dále distribuovali. Vedle těchto osob se jednalo i o nezjištěné dodavatele, kteří na území České republiky pro obviněného Š. Č. uvedenou drogu zajišťovali.

Nejvyšší soud se s úvahami odvolacího soudu, jak jsou v citované části napadeného rozsudku rozvedeny ztotožnil, a pro stručnost na ně pouze odkazuje, protože jsou učiněny v souladu se zjištěnými skutkovými okolnostmi a plně dopadají i na obecně právní zásady tento pojem vymezující.

Pro úplnost je vhodné jen dodat, že na závěr o naplnění znaku ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech , odvolací soud správně usuzoval ze všech ve věci zjištěných skutečností, zejména z okolností, za nichž se uvedená trestná činnost realizovala. Bylo zdůrazněno, že právě obviněný Š. Č. byl tím, kdo od neznámé osoby nebo skupiny osob získával metamfetamin, a poté zajišťoval distribuci této omamné látky z území České republiky do S. r. N. způsobem, jak je ve skutkových zjištěních popsán. Uvedeným postupem byla tato omamná látka v množství, svědčícím o tom, že bude sloužit i dalším případným konzumentům, Ch. S., který v zčásti i za součinnosti dalších, a to konkrétně A. S. a N. M., tuto látku dopravoval přes státní hranice z území České republiky do S. r. N., kde ji předával dalším osobám, na něž byl napojen, aby ji dále prodávaly.

V daném případě není rozhodující, že A. S., v této trestní věci vystupuje v postavení svědka (ovšem stejně jako i Ch. S., který byl v téže věci za tytéž skutky uznán vinným ve věci Zemského soudu v Cvikově ve S. r. N., viz rozsudek č. l. 2266 připojeného spisu), neboť pro to, aby se mohlo dovodit, že se jedná o organizovanou skupinu, ve smyslu shora uvedené zásady, není rozhodné, aby všechny osoby, spadající do minimálního počtu tří osob, byly v postavení obviněného nebo spoluobviněného, a proto postačí, že jsou jen v postavení svědků. Je totiž rozhodující, že se jedná o toho, kdo koná ve vzájemné součinnosti s dalšími takto působícími a vystupujícími osobami, podílí se na plánovitém uskutečňování ve stanovené hierarchii mu svěřeného úseku činnosti, která je v rámci celého rozdělení jednotlivých úkolů koordinována tak, aby byl zajištěn cíl, k němuž tato činnost směřuje (viz srov. rozhodnutí č. 45/1986 Sb. rozh. tr.). Všechny tyto požadavky svědek A. S. splňuje, a proto je zcela v souladu s uvedenými kritérii, že i on byl zahrnut mezi osoby působící v rámci zkoumané organizované skupiny.

Všechna tato zjištění, s přihlédnutím k tomu, že obviněný Š. Č., Ch. S. a A. S. se znali z dřívější doby a jejich kontakty byly navázány v souvislosti s distribucí drog, dostatečně svědčí o tom, že se jednalo o organizovanou skupinu, v níž měl každý svou úlohu a plnil konkrétně určený úkol. Bylo tudíž správně zjištěno, že obviněný shora pospaným způsobem jednal ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech .

Když Nejvyšší soud posoudil na základě shora rozvedených úvah všechny relevantně uplatněné výhrady obviněného Š. Č., shledal, že odvolací soud při změně skutkových zjištění, která učinil v souladu s ustanovením § 254 odst. 3 tr. ř., správně takto nově popsaný skutek právně posoudil v souladu se zákonem jako trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, 2 písm. a), 4 písm. c) tr. zák. Dovolání obviněného, které bylo v převážné části jen opakováním námitek již dříve uplatněných v rámci podaného odvolání, bylo posouzeno jako zjevně neopodstatněné a jako takové bylo podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 23. května 2007

Předsedkyně senátu:

JUDr. Milada Šámalová