8 Tdo 55/2007
Datum rozhodnutí: 25.01.2007
Dotčené předpisy:




8 Tdo 55/2007

U S N E S E N Í



Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. ledna 2007 o dovolání obviněné E. K., J. J., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 2. 2006, sp. zn. 6 To 33/2006, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 37 T 13/2005, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných E. K. a J. J. o d m í t a j í .

Odůvodnění:

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 18. 7. 2005, sp. zn. 37 T 13/2005, byl obviněný J. J. uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. a obviněná E. K. byla uznána vinnou trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 2 tr. zák., oba dílem ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák.

Za tento trestný čin byl obviněný J. J. odsouzen podle § 250 odst. 3 tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dva a půl roku a podle § 39a odst. 1, 3 tr. zák. byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s dozorem. Obviněná E. K. byla odsouzena podle § 250 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pět let. Podle § 59 odst. 2 tr. zák. byla obviněné uložena povinnost, aby ve zkušební době podle svých sil nahradila škody, které trestným činem způsobila.

Dále byli oba obvinění pro zbývající činy zproštěni obžaloby, a bylo též rozhodnuto o náhradě škody.

Městský soud v Praze jako soud odvolací projednal odvolání obou obviněných podaná proti rozsudku soudu prvního stupně zaměřená proti výrokům o vině i trestu, a rozsudkem ze dne 14. 2. 2006, sp. zn. 6 To 33/2006, rozsudek soudu prvního stupně zrušil ohledně obviněného J. J. podle § 258 odst. 1 písm. b), f) odst. 2 tr. ř. a ohledně obviněné E. K. podle § 258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., u obou obviněných tak učinil ve vztahu k odsuzující části rozsudku (tedy ve výroku o vině, trestu a náhradě škody), a za podmínek § 259 odst. 3 písm. a), b) tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného J. J. uznal vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. a obviněnou E. K. trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák., jichž se obvinění podle popsaných skutkových zjištění dopustili tím, že

1. obviněný J. J. sám dne 19. 12. 2002 v hotelu, převzal od poškozeného J. J., částku ve výši 125.000,- Kč, kterou na poškozeném vylákal pod záminkou, že tato částka bude využita na nákup zboží firmy H., jež bez spolupráce poškozeného J. J. rozprodá, čímž poškozený získá zpět svůj vklad a následně obviněný zpracoval fakturu na zboží v hodnotě 127.128,- Kč, kterou poškozený J. J. podepsal jako příjemce a na faktuře, přes uplatněné výhrady k obsahu faktury, které obviněný neakceptoval, podepsal i údaj o převzetí zboží, ačkoliv zboží v uvedené hodnotě mu obviněný nepředal, následně mu přímo nebo k rukám svědkyně K. P. předal pouze zboží v celkové hodnotě 7.414,- Kč, zbytek peněz přes urgence poškozenému nevrátil a způsobil tak poškozenému J. J. škodu ve výši nejméně 117.586,- Kč.

2. obvinění J. J. a E. K. společně dne 12. 11. 2002 v hotelu, vylákali na poškozené B. P., částku ve výši 120.000,- Kč, s tím, že za tyto peníze obdrží v této hodnotě zboží firmy H., obviněný J. J. vyhotovil fakturu na částku 120.247,- Kč, kterou nechali poškozenou podepsat včetně prohlášení, že zboží převzala s tvrzením, že podepsání takové doložky o převzetí zboží, aniž je zboží předáno, je běžnou praxí, avšak žádné zboží ani následně poškozené nepředali, peníze jí nevrátili a způsobili tak poškozené B. P. škodu v celkové výši 120.000,- Kč.

3. obviněná E. K. sama v hotelu, vylákala na poškozené I. H., dne 14. 5. 2003 částku 50.105,- Kč a dne 27. 5. 2003 částku 30.675,- Kč, pod záminkou, že se jedná o peníze na zboží firmy H., které pro poškozenou obviněná E. K. rozprodá a z prodeje zboží bude mít poškozená finanční zisk, a dne 27. 5. 2003 v hotelu byla vyhotovena souhrnná faktura na částku ve výši 80.780,- Kč, kterou nechala poškozenou podepsat včetně prohlášení, že poškozená zboží převzala, s tvrzením, že podepsání takové doložky o převzetí zboží, aniž je zboží předáno, je běžnou praxí, ve skutečnosti poškozené žádné zboží nepředala, na jméno poškozené sice obviněná zboží firmy H. odebrala a osobně převzala ve skladu, a to za částku 21.946,20 Kč, avšak až dne 26. 6. 2003, poškozené nebylo ani dodáno zboží ani jí nebyly vráceny peníze, čímž poškozené I. H. způsobila škodu v celkové výši 80.780,- Kč.

4. obvinění J. J. a E. K. společně v době od 4. 10. 2002 do 14. 10. 2002 obviněná E. K. za účelem vylákání peněz od poškozené Mgr. I. S., této poškozené tvrdila, že pokud složí finanční částku na nákup zboží, bude toto zboží bez její účasti rozprodáno a poškozená tak získá zpět peníze zhodnocené o zisk, na základě čehož poškozená dne 14. 10. 2002 v hotelu, předala obviněnému J. J., který poškozené tyto informace potvrdil, částku ve výši 25.500,- Kč a dne 16. 10. 2002 tamtéž částku ve výši 5.600,- Kč, přičemž obviněný J. J. vyhotovil vedle příjmových dokladů rovněž fakturu na souhrnnou částku 31.100,- Kč, kterou nechal poškozenou podepsat včetně prohlášení, že zboží převzala s tvrzením, že podepsání doložky o převzetí zboží, aniž je zboží předáno, je běžnou praxí, avšak žádné zboží ani následně poškozené nepředal a z téhož důvodu zaslala poškozená dále dne 25. 10. 2002 na účet obviněného J. J. částku celkem 45.000,- Kč v platbách ve výši 44.000,- Kč a 1.000,- Kč, ani za tyto peníze však poškozená žádné zboží neobdržela, byla sice uskutečněná telefonická objednávka na zboží v hodnotě 24.627,40 Kč od firmy H., na které však uvedla pro doručení zboží adresu, na které bydlela a bydlí obviněná E. K., a rovněž peníze poškozené Mgr. I. S. nevrátila a způsobili jí tak škodu v celkové výši 76.100,- Kč.

5. obvinění J. J. a E. K. společně dne 24. 6. 2003 v hotelu, vylákali na poškozené Ing. S. Š., částku ve výši 125.000,- Kč. pod záminkou, že se jedná o peníze na nákup zboží firmy H., které obžalovaní sami pro poškozenou rozprodají a poškozená tak dostane peníze zpět se ziskem, na převzetí peněz vystavila obviněná E. K. příjmový doklad a dále obviněná E. K. zpětně vystavila dne 29. 7. 2003 fakturu s datem 24. 6. 2003 na částku 118.833,- Kč, kterou nechal poškozenou podepsat včetně prohlášení, že zboží převzala, s tvrzením, že podepsání takové doložky o převzetí zboží, aniž je zboží předáno, je běžnou praxí, avšak poškozená trvala na opravě tohoto textu, že převzala pouze fakturu, nikoli zboží, neboť poškozená obdržela pouze jeden výrobek v hodnotě 6.500,- Kč dne 24. 6. 2003 a následně dne 4. 8. 2003 dva výrobky H. v hodnotě 470,- Kč a 420,- Kč, poškozené nebyly peníze vráceny, a to ani přesto, že obviněná E. K. poškozené zaslala dne 1. 10. 2003 zprávu prostřednictvím e-mailu, kde tvrdila, že poškozené téhož dne posílá částku 125.000,- Kč poštovní poukázkou typu C , ačkoli v téže době dopisem datovaným dne 7. 10. 2003 prohlašuje, že má v držení zboží poškozené a hodlá jí je vrátit, a tímto jednáním poškozené Ing. S. Š. způsobili škodu ve výši 117.610,- Kč.

6. obviněná E. K. sama dne 27. 2. 2003 v hotelu, vylákala na poškozené M. H., částku ve výši 75.173,- Kč pod záminkou, že se jedná o peníze na zboží firmy H., které bude uloženo v meziskladu a následně rozprodáno, poškozená jí tuto částku předala a obviněná vyhotovila fakturu na částku 75.173,- Kč, kterou nechala poškozenou podepsat včetně prohlášení, že poškozená zboží převzala s tvrzením, že podepsáním takové doložky o převzetí zboží, aniž je zboží předáno, je běžnou praxí, ve skutečnosti poškozené žádné zboží nepředala ani při převzetí peněz ani později, ani jí peníze nevrátila, a poškozené H. způsobila škodu ve výši 75.173,- Kč.

7. obviněný J. J. sám dne 20. 2. 2003 v kavárně hotelu, vylákal na poškozené R. V., částku ve výši 55.509,- Kč pod záminkou, že tato částka bude použita na nákup zboží firmy H., které bude rozprodáváno z meziskladu, obviněný tuto částku převzal a vyhotovil fakturu na částku 55.509,- Kč, na kterou dopsal, že zboží poškozená převzala, ačkoli ve skutečnosti jí předal pouze zboží v hodnotě 6.000,- Kč, a žádné další zboží jí nepředal a peníze nevrátil, čímž způsobil poškozené R. V. škodu ve výši 49.509,- Kč.

8. obviněný J. J. sám dne 2. 6. 2003 v hotelu, vylákal na poškozené M. L., částku ve výši 70.930,- Kč pod záminkou, že se jedná o peníze na nákup zboží firmy H., které obviněný sám pro poškozenou rozprodá a poškozená tak dostane peníze zpět s padesátiprocentním ziskem, vystavil příjmový doklad a fakturu s datem 2. 6. 2003 na částku 70.930,- Kč, kterou nechal poškozenou podepsat včetně prohlášení, že zboží převzala, s tvrzením, že podepsání takové doložky o převzetí zboží, aniž je zboží předáno, je běžnou praxí, avšak poškozená trvala na opravě tohoto textu, že převzala pouze fakturu nikoli zboží, na svém stejnopisu faktury provedla opravu tak, že škrtla slovo zboží a nahradila slovem fakturu , obviněný odmítl předat k opravě svůj stejnopis faktury s tvrzením, že se jedná pouze o formalitu a poškozené žádné peníze nevrátil, zboží jí ani následně nedodal a způsobil tak poškozené M. L. škodu ve výši 70.930,- Kč.

9. obviněný J. J. sám v blíže nezjištěné době v průběhu měsíce března 2003, u hotelu převzal od svědkyně Z. P., výrobky společnosti H. v hodnotě 120.000,- Kč pod záminkou, že toto zboží potřebuje pouze krátkodobě, a do dvou, nejdéle do tří týdnů je vrátí, což však neučinil, a postupně vrátil pouze část zboží v hodnotě 29.881,10 Kč, dosud nevrátil zboží v hodnotě 90.118,90 Kč, přičemž u svědkyně Z. P. měly toto zboží uloženo neztotožněné osoby H. a P., s jejichž souhlasem zboží na dohodnutou dobu svědkyně Z. P. obviněnému půjčila, a škoda tak vznikla těmto osobám.

10. obviněný J. J. sám v blíže nezjištěné době v období od listopadu 2002 do jara roku 2003 včetně, pod záminkou, že má zákazníky na prodej tohoto zboží, kterým pro poškozeného prodej tohoto zboží zajistí, převzal ve dvou případech produkty firmy H. v celkové hodnotě 220.000,- Kč od poškozeného K. P., které předtím sám od firmy H. poškozený zakoupil, přičemž obviněný odmítl podepsat soupis zboží, žádné peníze za toto zboží poškozenému nevyplatil ani mu zboží nevrátil, s výjimkou již prošlého zboží v hodnotě 12.000,- Kč, které mu vrátil v průběhu roku 2003, a způsobil tak poškozenému škodu ve výši 220.000,- Kč.

Obviněný J. J. byl za uvedený trestný čin odsouzen podle § 250 odst. 3 tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dva a půl roku, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem.

Obviněná E. K. byla odsouzena podle § 250 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. odložen na zkušební dobu v trvání pěti let. Podle § 59 odst. 2 tr. zák. bylo obviněné uloženo, aby ve zkušební době podle svých sil nahradila škody, které trestným činem způsobila.

Proti uvedenému rozsudku soudu druhého stupně podali oba obvinění dovolání z důvodů § 265b odst. 1 písm. d), g) tr. ř.; obviněná E. K. tak učinila prostřednictvím obhájce JUDr. P. B. a obviněný J. J. prostřednictvím obhájce JUDr. D. Č.

Obviněná E. K. ve svém dovolání nejprve uvedla, že od počátku přípravného řízení popírala svou vinu, nikdy se činů, které jí jsou za vinu kladeny, nedopustila ani nejednala s úmyslem kohokoliv uvést v omyl a způsobit mu popsaným jednáním škodu. Zdůraznila, že soud při hodnocení důkazů nashromážděných v přípravném řízení i v řízení před soudem nebral do úvahy všechny významné skutečnosti. Při kontaktu s klienty jen prezentovala práva a povinnosti vůči potencionálním zájemcům o tuto práci. Je proti samotným principům podnikání, aby v tomto jejím jednání byl shledáván trestný čin podvodu. Obviněná dále vznesla výhrady k jednotlivým dílčím útokům tak, že k bodu 2) uvedla, že skutkový děj tam popsaný je opřen jen o účelovou výpověď svědkyně B. P., která okolnosti nepopsala pravdivě, a že ve věci nejsou přímé ani nepřímé důkazy vyvracející, že poškozená produkty převzala. K bodu 3) uvedla, že poškozená I. H. po překontrolování výrobků podepsala převzetí požadovaných výrobků, a po vzniklých problémech s jejich distribucí na straně poškozené, dokonce uzavřela dohodu, že se pokusí výrobky za poškozenou prodat. U bodu 4) obsah výpovědi poškozené Mgr. I. S. označila za nepravdivou, stejně jako i výpověď poškozené Ing. S. Š. k bodu 5) a vznesla argumenty svědčící o nevěrohodnosti výpovědi této poškozené, která se pokoušela vše řešit z pozice síly a výhrůžek. Obviněná vyjádřila, že ani v případě jednání pod bodem 6) nepodávala žádné nepravdivé informace a poškozená M. H. podala centrále společnosti H. neopodstatněný podnět, vůči němuž se obviněná ohradila již ve svém písemném prohlášení. Argumentaci poškozené označila za smyšlenou a její požadavek za neoprávněný nárok. Obviněná takto vyjádřené výhrady shrnula do závěru, že v dané trestní věci existují dvě skupiny důkazů, a to její výpověď a výpověď obviněného J. J. ve spojení s listinnými důkazy na jedné straně, oproti výpovědím poškozených, neúspěšných při distribuční činnosti, k níž se zavázali. Vyslovila názor, že soud měl ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. hodnotit všechny okolnosti případu v jejich souhrnu, a to i logiku výpovědi každého svědka, a tuto posuzovat s dalšími ve věci provedenými důkazy. Tyto argumenty obviněná podřadila pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Zdůraznila však, že v popisu skutku, jak byl odvolacím soudem zjištěn, neshledává ničeho protiprávního a naplňujícího subjektivní a objektivní stránku trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák., a zpochybnila, že by zaviněně někoho uvedla v omyl a úmyslně způsobila následek, předpokládaný v ustanovení § 250 tr. zák.

Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. dovolatelka shledala pochybení v tom, že soud prvního stupně u hlavního líčení konaného dne 18. 7. 2005 porušil její právo provést důkazy v její přítomnosti, když opětovně otevřel dokazování, a v její nepřítomnosti jako důkaz provedl listinné důkazy (9 ks originálů faktur + další faktury), které dne 15. 7. 2005 předložil soudu obviněný J. J., k nimž se v důsledku své absence neměla možnost u hlavního líčení vyjádřit. Odvolacímu soudu vytkla, že při veřejném zasedání tuto vadu, kterou uznal, sám nenapravil a neumožnil ji dodatečně se vyjádřit ve veřejném zasedání dne 14. 2. 2006 ke všem takto nezákonně provedeným důkazům, neboť neprovedl všechny listinné důkazy obviněným J. J. doručené do podatelny soudu prvního stupně. Podle obviněné v rámci veřejného zasedání u odvolacího soudu nebylo pochybení soudu prvního stupně zhojeno.

Z těchto důvodů obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) podle § 265k odst. 1 tr. ř. napadené rozhodnutí zrušil a přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Obviněný J. J. v mimořádném opravném prostředku nejprve vyjádřil výhrady k jednotlivým dílčí útokům tak, že v bodě 1) je výpověď poškozeného J. J. v rozporu s listinným dokladem potvrzujícím převzetí zboží, který osobně podepsal a za nevěrohodnou označil i výpověď svědka J. P. Soudům vytkl, že nesprávně postupovaly při hodnocení věrohodnosti nejenom těchto výpovědí, ale i u svědka P. B. Za výpověď, která je v rozporu s listinnými důkazy, označil i výpověď poškozené B. P. u bodu 2), a stejným způsobem se vyjádřil i v bodě 4) vystupující poškozené Mgr. I. S. Ohledně bodu 5) nepochopil, proč soud v tomto případě, narozdíl od obdobných situací, kde jej obžaloby zprostil, ho uznal vinným, ač šlo o naprosto stejnou důkazní situaci. V případě bodů 7) a 8) výpovědi poškozených R. V. a M. L. shledal v rozporu s provedenými listinnými důkazy. U bodu 9) kromě výpovědi svědkyně Z. P. nebyly zajištěny žádné jiné důkazy, soud neztotožnil údaje této poškozené s vlastníky zboží H. a P., a není jasné, zda takové osoby vůbec existují. Bylo nesprávné, že soud této svědkyni uvěřil. U dílčího činu pod bodem 10) zmínil existenci rozporů ohledně časových a místních údajů mezi výpovědí poškozeného K. P. a V. N. a zpochybnil závěr, kdy a kde se činu měl dopustit, a zdůraznil nevěrohodnost zejména svědka V. N. V návaznosti na tyto výhrady obviněný uvedl, že od počátku přípravného řízení jednoznačně svou vinu popíral a vytkl, že soud při hodnocení důkazů nebral do úvahy všechny klíčové skutečnosti. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. na základě těchto námitek uvedl, že v popsaných skutkových zjištěních neshledal nic protiprávního a naplňujícího znaky trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák., [uznán vinným však byl podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák.], ale jedná se o obchodní transakci řádně doloženou listinnými důkazy příjmovým dokladem o platbě v hotovosti a potvrzením o převzetí zboží, když poškozenými je následně účelově napadán důkaz o převzetí zboží, přestože pravdivost dokladu a podpisů na nich napadána není. Poškození zneužili své početní převahy a snažili se si svůj podnikatelský neúspěch kompenzovat na úkor obviněných. Dovolatel tak usoudil, že se trestného činu kladeného mu za vinu nikdy nedopustil, resp. nikdy nejednal s úmyslem uvést kohokoli v omyl a způsobit popsaným jednáním škodu.

K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. uvedl, že i když došlo k porušení ustanovení o přítomnosti u spoluobviněné E. K. dotýkalo se i jeho. U hlavního líčení před soudem prvního stupně dne 18. 7. 2005 byly v nepřítomnosti obviněné provedeny listinné důkazy, k nimž se obviněná nemohla vyjádřit, a odvolací soud tento nedostatek v rámci veřejného zasedání konaného dne 14. 2. 2006 nezhojil. Vzhledem k tomu, že šlo o společné řízení s obviněnou E. K., byl její nepřítomností dotčen i on sám, když se nemohla vyjádřit k jeho doplněným důkazům a případně jeho tvrzení podpořit.

Závěrem svého dovolání obviněný J. J. navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. 2. 2006, sp. zn. 6 To 33/2006, a to s odkazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. d), g) tr. ř., a podle § 265l odst. 1 tr. ř. a přikázal Městskému soudu v Praze, aby předmětnou věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

K dovolání obou obviněných se v souladu s ustanovením § 265h odst. 2 tr. ř. v samostatných podáních písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství. Po stručném shrnutí obsahu obou dovolání a jim předcházejícího řízení konstatoval, že pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., zdůraznil, že Nejvyšší státní zastupitelství nemělo k dispozici trestní spis, a proto pro své úvahy může vycházet jen z předpokladu, že odvolací soud obviněnou s listinnými důkazy neseznámil. Pro tento případ tudíž navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil ve vztahu k obviněné E. K. rozsudek Městského soudu v Praze, a přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 4, aby předmětnou věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Ohledně dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který dovolatelka též namítla, uvedl, že nelze pod tento, ale ani pod žádný z dalších dovolacích důvodů zakotvených v ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l), odst. 2 tr. ř. subsumovat její argumentaci založenou na zpochybňování výpovědí svědkyň B. P., Mgr. I. S., Ing S. Š. a M. H., respektive na polemice se způsobem, jakým soudy obou stupňů hodnotily shromážděné důkazy, tedy nejenom svědectví jmenovaných osob, ale i listinné důkazy. Na druhou stranu lze pod dovolatelkou namítaný důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit její výhradu, že ze skutkové věty rozsudku odvolacího soudu neshledává ničeho protiprávního naplňujícího subjektivní a objektivní stránku tr. činu podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. a v této části navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.

K dovolání obviněného J. J. státní zástupce ve vztahu k důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., shledal, že bylo podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., protože obviněný namítal skutečnosti, které se jeho osoby netýkaly. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., shledal, že je zčásti podáno rovněž mimo uvedený deklarovaný důvodu, lze k němu ze vznesených námitek však podřadit to, že nemohl být pravomocně uznán vinným podvodným jednáním, protože v popisu skutku neshledal ničeho protiprávního naplňujícího subjektivní a objektivní stránku trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. jde o shodnou námitku, jakou uplatnila i obviněná E. K., a proto odkázal na vyjádření, které k jejímu dovolání rozvedl. V závěru tohoto svého vyjádření navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného J. J. odmítl podle 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obou obviněných jsou přípustná podle § 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. Obdobně zjistil, že byla podána osobami oprávněnými [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dále musel posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. d), g) tr. ř., neboť dovolání lze podat jen z důvodů taxativně uvedených v § 265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.

Podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. lze dovolání podat, byla-li porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání.

Toto ustanovení předpokládá, že v rozporu se zákonem bylo konáno hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, ač měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna, čímž byl ve svém důsledku obviněný zkrácen na svém právu, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti a mohl se vyjádřit ke všem prováděným důkazům, jak je zakotveno v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále Listiny ).

Na základě těchto kritérií Nejvyšší soud posuzoval, zda výhrady dovolatelů jsou s těmito zákonnými podmínkami v souladu, a shledal, že právně relevantně tento dovolací důvod namítala pouze obviněná E. K., která byla tou osobou, v jejíž nepřítomnosti bylo hlavní líčení konáno.

Z obsahu spisu vyplývá, že obviněná E. K. byla opakovaně přítomná při hlavních líčeních konaných ve dne 10. 3. 2005, 14. 4. 2005, 9. 6. 2005 a 28. 6. 2005, při němž vzala na vědomí, že se hlavní líčení odročuje na 18. 7. 2005 (č. l. 727). Z protokolu o tomto hlavním líčení se též podává, že k tomuto odročení došlo poté, co všechny zúčastněné strany přednesly své závěrečné návrhy a obvinění uvedli i své závěrečné řeči a soudem bylo konstatováno, že pro stávající krátkou dobu k poradě nelze provést vyhlášení rozhodnutí. K hlavnímu líčení konanému dne 18. 7. 2005 (č. l. 733) se obviněná E. K. nedostavila, ač vzala jeho termín na vědomí. Její nepřítomnost obhájce obviněné JUDr. Z. R. (č. l. 734) omluvil, tím, že je na zahraniční dovolené a ústně mu dala souhlas s konáním hlavního líčení v její nepřítomnosti. Na základě toho bylo hlavní líčení konáno v nepřítomnosti obviněné, a podle § 218 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o doplnění dokazování. Podle § 213 odst. 2 tr. ř. byly stranám předloženy k nahlédnutí příjmové pokladní doklady, výdajové pokladní doklady, faktury, předložené obviněným do podatelny soudu. Podle § 213 odst. 1 tr. ř. byl přečten průvodní dopis návrh bez data doručený soudu dne 15. 7. 2005 a podání zmocněnce poškozených JUDr. H. ze dne 15. 7. 2005 a aktuální rejstřík trestů na oba obviněné. Obviněný J. J. se k dokladům, které předložil, vyjádřil a sdělil, že se jedná o doklady odběratelů, kteří stejně předávali zboží, a to včetně svědka N. Upřesnil, že se jedná o část dokladů, neboť některé již nemá v evidenci. Po vyjádření stran a přednesení návrhů byl soudem prvního stupně vyhlášen rozsudek. Z protokolu o veřejném zasedání o odvolání konaném z podnětu obou obviněných před Městským soudem v Praze dne 14. 2. 2006 (č. l. 809) za přítomnosti i obviněné E. K. se podává, že obviněná ve vztahu ke své nepřítomnosti u hlavního líčení dne 18. 7. 2005 sdělila, že obhájce JUDr. Z. R. nepověřila, aby prohlásil, že žádá, aby hlavní líčení bylo odročeno a bylo jednáno v její nepřítomnosti. Odvolací soud podle § 213 odst. 1 tr. ř. přečetl dopis ze dne 15. 7. 2005, podání zmocněnce JUDr. H. ze dne 15. 7. 2005 a rejstříky trestů obou obviněných, včetně nových osobních důkazů došlých odvolacímu soudu. Byly rovněž přečteny faktury na č. l. 274 - 285, příjmové doklady na č. l. 393 - 394 a faktury na č. l. 272, 302, 323. Obviněná se ke všem těmto důkazům vyjádřila ve smyslu § 214 tr. ř.

Podle § 202 odst. 2 tr. ř. se v nepřítomnosti obviněného může hlavní líčení provést, jen když soud má za to, že lze věc spolehlivě rozhodnout a účelu trestního řízení dosáhnout i bez přítomnosti obviněného, a obžaloba byla obviněnému řádně doručena a obviněný byl k hlavnímu líčení včas a řádně předvolán a o skutku, který je předmětem obžaloby, byl obviněný už některým orgánem činným v trestním řízení vyslechnut a bylo dodrženo ustanovení o zahájení trestního stíhání (§ 160 tr. ř.) a obviněný byl upozorněn na možnost prostudovat spis a učinit návrhy na doplnění vyšetřování (§ 166 odst. 1 tr. ř.). Podle § 202 odst. 3 tr. ř. nedostaví-li se obviněný bez řádné omluvy k hlavnímu líčení a soud rozhodne o tom, že se hlavní líčení bude konat v nepřítomnosti obviněného, lze v hlavním líčení protokoly o výslechu svědků, znalců a spoluobviněných přečíst za podmínek uvedených v § 211 tr. ř.

Odchylně jsou vymezeny podmínky pro konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného, je-li obviněný ve vazbě, ve výkonu trestu odnětí svobody nebo jde-li o trestný čin, za který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje pět let (§ 202 odst. 4 tr. ř.), avšak o tuto situaci se v posuzovaném případě nejedná.

Nejvyšší soud na základě zjištěných skutečností shledal, že pokud obviněná před odvolacím soudem vytkla, že svému obhájci výše uvedený souhlas s konáním hlavního líčení bez její přítomnosti nikdy nedala, byl správný postup odvolacího soudu, jestliže k této výhradě obviněné nepřihlížel. Není totiž věcí obecného soudu, zda je takové tvrzení pravdou či nikoliv. Nezodpovědný výkon oprávnění a povinností obhájce v rámci smluvního vztahu mezi ním a obviněným a jeho nepříznivé důsledky nemohou být důvodem pro odchylné posuzování práv a povinností obviněného. Je věcí obviněného, kdy a koho z osob oprávněných k poskytování právních služeb formou obhajoby v trestním řízení (§ 37 tr. ř.) pověří svou obhajobou, případně zda svého práva volby vůbec využije. Za uskutečněnou volbu ovšem obviněný nese odpovědnost sám, a již proto není soud oprávněn posuzovat kvalitu obhajoby či nečinnost obhájce (srov. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 25. září 1996 publikovaný ve Sbírce zákonů ČR pod č. 293/1996 Sb.).

V souvislosti s tímto právním názorem považuje Nejvyšší soud k námitce obviněné, že dokazování nemělo být konáno v její nepřítomnosti, protože jí tak bylo znemožněno se k provedeným důkazům vyjádřit, za nutné uvést, že obviněná, když dala souhlas s konáním hlavního líčení dne 18. 7. 2005 ve své nepřítomnosti, tak činila za situace, kdy již bylo dokazování před soudem prvního stupně ukončeno a podle prohlášení soudu prvního stupně zbývalo při odročeném hlavním líčení vyhlásit napadený rozsudek. Obviněná proto nemohla předpokládat, že bude ve věci doplňováno dokazování. Odvolací soud měl tuto skutečnost na zřeteli, a proto v rámci konání veřejného zasedání uvedený postup soudu prvního stupně označil za vadný, a napravil ho tím, že sám znovu provedl důkazy, které v nepřítomnosti obviněné E. K. byly před soudem prvního stupně provedeny a umožnil jí se k nim vyjádřit. Tím uvedený procesní nedostatek zhojil. V dané souvislosti je významné, že odvolací soud takto zopakoval jen důkazy, které se vztahovaly k trestné činnosti obviněné. Z tohoto důvodu nekonstatoval znovu obsah originálů faktur a příjmových dokladů obviněným J. J. předložených dne 15. 7. 2005 do podatelny soudu prvního stupně, do jehož obsahu bylo při hlavním líčení 18. 7. 2005 umožněno stranám nahlédnout. Byť to sice výslovně odvolací soud ve svém rozhodnutí nekonstatoval, z obsahu tohoto svazku (který se ve spise nalézá, ale není jako součást spisu žurnalizován), vyplývá, že se jedná o doklady mající vztah toliko k podnikatelské činnosti obviněného J. J., jak v zásadě i on sám před soudem prvního stupně vyjádřil (viz č. l. 734).

V důsledku tohoto postupu odvolacího soudu Nejvyšší soud shledal, že nebylo porušeno právo obviněné deklarované v čl. 38 odst. 2 Listiny, podle nějž má každý právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům.

Dovolání obviněné v té části, v níž bylo podáno s odkazem na důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., shledal Nejvyšší soud zjevně neopodstatněným.

Pokud ze stejného dovolacího důvodu rozhodnutí odvolacího soudu napadl i obviněný J. J., který odkázal na stejné skutečnosti, jaké uplatnila i obviněná E. K., tedy takové, jimiž byla vyjádřena nepřítomnost obviněné E. K., je nutné uvést, že jde o výhrady, které nemají žádný vztah k osobě obviněného J. J. Ke své osobě obviněný ve spojitosti s nepřítomností obviněné E. K. u hlavního líčení dne 18. 7. 2005 toliko vytýkal, že s ohledem na podmínky společného řízení byl její nepřítomností dotčen v tom směru, že když se obviněná nevyjádřila k doplňovaným důkazům, nemohla jej v jím uváděném tvrzení doplnit a podpořit.

Nejvyšší soud shledal, že v případě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. obviněný J J. byl při hlavním líčení dne 18. 7. 2005 osobně přítomen, předložil důkazy a k těm, které byly prováděny, se sám vyjádřil. Tato okolnost není zákonem vymezenou okolností, neboť nebyla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného J. J. v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Nejde tudíž o důvod vymezený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., ale ani o žádný jiný z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř.

Vzhledem k tomu, že oba obvinění v rámci svých dovolání vznesli velice podobné a v některých pasážích i zcela shodné námitky, které podřadili pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možné se vznesenými námitkami zabývat současně.

V mezích tohoto dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení . Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., přičemž nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

V žádném případě nelze postupovat opačně, tedy že v dovolání jsou tvrzeny pochybnosti o správnosti skutkových zjištění a hodnocení provedených důkazů, což právě obviněný v podaném dovolání činí; tak je tomu v případě, jestliže namítá, že již od počátku přípravného řízení jednoznačně popírá vinu ze spáchání tr. činů, kladených mu za vinu, že jednotlivých, soudem trestněprávně kvalifikovaných jednání se nikdy nedopustil, resp. nikdy nejednal s úmyslem uvést kohokoliv v omyl a způsobit mu popsaným jednáním škodu. V takovém případě nebyl ve skutečnosti (materiálně) uplatněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který by se týkal nesprávného hmotně právního posouzení, tj. jiného, než je právní kvalifikace skutku, jímž byl obviněný uznán vinným, ale důvod jiný, a to pochybnosti o správnosti skutkových zjištění a hodnocení důkazů.

Z obsahu obou podaných dovolání vyplývá, že ačkoli obvinění deklarovali dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., uplatnili z větší části námitky, které směřovaly proti provedenému dokazování. Patří sem námitky spočívající v tom, že nalézací soud neprovedl v náležitém rozsahu dokazování, když při hodnocení důkazů nashromážděných jak v řízení přípravném, tak z důkazů provedených v rámci hlavního líčení nebral do úvahy všechny skutečnosti nepochybně klíčové pro učinění rozhodnutí o vině a trestu. Jedná se rovněž i o výhrady, jimiž zpochybnili věrohodnost poškozených J. J., B. P., Mgr. I. S., R. V., M. L., M. H., I. H., Ing. S. Š., Z. P., K. P. a V. N. a polemizovali se způsobem, jakým soudy obou stupňů hodnotily shromážděné důkazy, tedy nejenom svědectví jmenovaných osob, ale i svědectví J. P., P. B., ale i listinné důkazy a pokud obvinění dále tvrdili, že v důsledku procesního postupu soudů, které neakceptovaly návrh na provedení konfrontace s J. J., došlo k nepřípustnému zkrácení jejich práva na obhajobu. V žádném případě tedy nejde o námitky, které by se týkaly otázky tzv. právního posouzení skutku (jímž byli obvinění uznáni vinnými), nýbrž se ve své podstatě jedná o námitky ohledně aplikace ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., které mají procesně právní charakter a ze strany obviněných tak jde o námitky, které jsou právně irelevantní, neboť stojí mimo rámec zákonného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a proto k nim dovolací soud nepřihlížel.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl však oběma obviněnými relevantně uplatněn v té části dovolání, v níž vytkli, že v popisu skutku, obsaženém ve skutkové větě rozsudku odvolacího soudu nelze shledávat nic protiprávního a naplňujícího po subjektivní či objektivní stránce trestné činy podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák., event. podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák.

Trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 2 tr. zák. se dopustí ten, kdo ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti a způsobí tak škodu nikoli malou Podle § 250 ost. 1, 3 písm. b) tr. zák. se tohoto trestného činu dopustí ten, kdo ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti a způsobí takovým činem značnou škodu nebo jiný zvlášť závažný následek.



Z výše uvedené skutkové věty rozsudku soudu druhého stupně je zřejmé, že se obvinění trestného jednání dopouštěli tím, že buď jednotlivě nebo společně od poškozených pod záminkami dodávky nebo nákupu výrobků firmy H. vylákávali od jednotlivých poškozených různé finanční částky, vystavili pro poškozené faktury, které obsahovaly i prohlášení, že poškozené osoby převzaly zmíněné výrobky s tím, že podepsání doložky o převzetí zboží, aniž je zboží předáno, je běžnou praxí, avšak zboží poškozeným nepředali a nevrátili jim ani vyinkasované finanční prostředky. Z uvedených popsaných zjištění není pochyb o tom, že oba obvinění, ať již každý zvlášť nebo společně, uváděli poškozené osoby v omyl, a tyto osoby vedeny nepravdivými údaji obviněných o tom, že jim bude zboží později dodáno, předaly obviněným požadované finanční hotovosti. Tím se obvinění o finanční prostředky získané na úkor těchto poškozených obohatili a způsobili jim tak vyčíslenou škodu.

Nejvyšší soud proto shledal, že uvedená skutková zjištění, jak jsou u jednotlivých dílčích útoků v rámci pokračujícího trestného činu v rozsudku odvolacího soudu popsána, jsou dostatečným podkladem pro závěr, že obvinění po objektivní stránce naplnili všechny znaky uvedených skutkových podstat trestných činů, jimiž byli uznáni vinnými.

Jestliže byly výhrady obviněných zaměřeny též proti závěrům o subjektivní stránce, je vhodné uvést, že podle § 4 tr. zák. je čin spáchán úmyslně, jestliže pachatel a) chtěl způsobem v trestním zákoně uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem (úmysl přímý), nebo b) věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn (úmysl nepřímý).

Podle skutkových zjištění obvinění v jednotlivých případech od poškozených vylákali pod nepravdivou záminkou finanční prostředky, které neměli v úmyslu poškozeným vrátit a také jim je nevrátili. Z takto popsaného jednání je zřejmé, že obvinění své činy realizovali cíleně, chtěně a vědomě, a dopustili se jich proto v přímém úmyslu (§ 4 písm. a) tr. zák., neboť tímto svým jednáním směřovali k vylákání peněz od poškozených a k tomu, že jim uvedenou škodu způsobí.

Nejvyšší soud proto shledal, že skutková zjištění popsaná ve výroku rozsudku odvolacího soudu byla právně správně posouzena a odvolací soud nepochybil, jestliže dospěl k závěru, že jak obviněná E. K., tak i J. J. po všech stránkách naplnili znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. u obviněné E. K. a podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. u obviněného J. J.

Tato právní kvalifikace trestného jednání, jímž byli obvinění uznáni vinnými rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 14. 2. 2006, sp. zn. 6 To 33/2006, byla posouzena jako odpovídající zákonu i všem zjištěným skutečnostem.

Nejvyšší soud se s těmito právními závěry odvolacího soudu, který navázal na stejné úvahy rozvedené v rozsudku soudu prvního stupně, ztotožnil a shledal, že dovolání obviněného J. J. i obviněné E. K. jsou zjevně neopodstatněná, a proto je podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.

Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. ledna 2007



Předsedkyně senátu:

JUDr. Milada Šámalová