8 Tdo 534/2011
Datum rozhodnutí: 17.05.2011
Dotčené předpisy: § 250a odst. 1 tr. zák., § 250a odst. 4 tr. zák.



8 Tdo 534/2011-38

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. května 2011 o dovolání obviněné L. D. , proti rozsudku Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího ze dne 6. 1. 2011, sp. zn. 67 To 378/2010, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 31 T 49/2010, t a k t o :

Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. s e z r u š u j í rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 6. 1. 2011, sp. zn. 67 To 378/2010, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 30. 9. 2010, sp. zn. 31 T 49/2010, ve výroku o vině v bodě I., ve výroku o trestu a náhradě škody ohledně obviněné L. D., a s přiměřeným použitím § 261 tr. ř. též ohledně obviněného M. H.

Podle § 265k odst. 2 tr. ř. s e z r u š u j í další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265 l odst. 1 tr. ř. se Obvodnímu soudu pro Prahu 4 v rozsahu tohoto zrušení p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :


Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 30. 9. 2010, sp. zn. 31 T 49/2010, byla obviněná L. D. v bodě I. uznána vinnou trestným činem pojistného podvodu podle § 250a odst. 1, 4 písm. b) tr. zák., ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák., kterého se podle skutkových zjištění tam popsaných dopustila tím, že
v úmyslu neoprávněně vylákat pojistné plnění z titulu povinného a havarijního pojištění sjednaného pojistnou smlouvou (Smlouva o způsobu pojišťování souboru motorových vozidel předmětů leasingu) uzavřenou dne 24. 3. 2004 s Českou pojišťovnou, a. s., oznámila telefonicky dne 14. 12. 2004 prostřednictvím svého druha P. J., na zákaznickou linku klientského centra České pojišťovny, a. s., P., nepravdivé informace o dopravní nehodě, ke které mělo dojít dne 14. 12. 2004 v 19.35 hodin v P., P., před křižovatkou s ulicí L. tak, že se měla střetnout motorová vozidla tovární značky Seat Ibiza, jehož majitelem v době dopravní nehody byla spol. ŠkoFIN, s. r. o., jehož uživatelem a řidičem byla L. D., a tovární značky Mercedes Benz S 320, jehož majitelem a řidičem v době dopravní nehody byl M. H., kdy obviněná L. D. údajně nepřizpůsobila rychlost jízdy vozidla ke vzdálenosti, na kterou měla výhled a zezadu měla narazit do vozidla Mercedes, které po nárazu přejelo ulicí L. a přední částí sjelo do příkopu, a oznámení učinila, přestože věděla, že k uvedené dopravní nehodě nedošlo a že poškození předmětných motorových vozidel nevzniklo v místě a způsobem, jak oznámila Policii České republiky do protokolu o nehodě v silničním provozu s projednáním č. j. PSP-6520/DN-2004, při ohlášení pojistné události České pojišťovně, a. s., a při šetření Policií České republiky nepravdivě, v úmyslu neoprávněně vylákat pojistné plnění z titulu povinného pojištění sjednaného shora uvedenou pojistnou smlouvou popsal průběh dopravní nehody i M. H., který si byl rovněž vědom toho, že k dopravní nehodě nedošlo způsobem, který uvedl do protokolu o nehodě v silničním provozu s č. j. PSP-6520/DN-2004 ze dne 14. 12. 2004, neboť byl pouze fiktivně veden jako majitel vozidla Mercedes Benz S 320, a k následnému jednání s Českou pojišťovnou, a. s., a převzetí pojistného plnění zplnomocnil blíže neztotožněnou osobu, která jej záměrně vedla jako majitele vozidla v úmyslu zastřít svoji totožnost, přičemž poškozená Česká pojišťovna, a. s., komunikovala písemně s obviněnými zasíláním vyrozumění na kontaktní adresy obviněných, a to dvěma dopisy ze dne 17. 12. 2004 zaslanými obviněné s žádostí o doplnění údajů (devinkulace, kopie technického průkazu, kopie řidičského průkazu, faktura) a s potvrzením o registraci škodné události, dopisem ze dne 11. 1. 2005, zaslaným obviněnému M. H. s žádostí o doplnění údajů (kopie technického průkazu), dopisem ze dne 10. 3. 2005 zaslaným obviněné s informací o výplatě a rekapitulací likvidace pojistné události, dopisy ze dne 3. 6. 2005 a ze dne 23. 10. 2005 zaslaným obviněnému s informací o průběhu šetření škodné události, jakož i s obviněným M. H. komunikovala telefonicky v období duben až červen 2005, a společnost ŠkoFIN, s. r. o., dopisem ze dne 1. 2. 2005 žádala obviněnou o uvolnění pojistného plnění a vinkulaci ve prospěch ŠkoFIN, s. r. o., a obviněný podáním ze dne 9. 1. 2005 požadoval od České pojišťovny, a. s., úhradu za pronájem vozu ve výši 87.465,- Kč za dobu od 20. 12. 2004 do 9. 1. 2005, podle faktury vystavené R. M. obviněnému M. H. jako odběrateli, a na základě shora uvedených nepravdivých údajů Česká pojišťovna, a. s., vyplatila dne 14. 3. 2005 společnosti ŠkoFIN, s. r. o., za poškození vozidla Seat Ibiza částku 265.500,- Kč, dne 8. 4. 2005 vyplatila za odtah motorového vozidla zn. Seat Ibiza společnosti Autoklub Bohemia Assistance, a. s., částku 4.025,- Kč a za poškození vozidla zn. Mercedes Benz S 320 vyplatila dne 6. 5. 2005 M. H. částku 390.241,- Kč, čímž byla České pojišťovně, a. s., způsobena škoda v celkové výši 659.766,- Kč.

Za tento trestný čin byla obviněná L. D. odsouzena podle § 250a odst. 4 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří roků. Podle § 59 odst. 2 tr. zák. bylo obviněné uloženo, aby ve zkušební době podle svých sil nahradila způsobenou škodu. Podle § 53 odst. 1 tr. zák. jí byl uložen peněžitý trest ve výměře 36.000,- Kč, jehož měsíční splátky byly stanoveny podle § 53 odst. 4 tr. zák. ve výši 3.000,- Kč, a pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, byl stanoven podle § 54 odst. 3 tr. zák. náhradní trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců.

Rovněž bylo rozhodnuto v bodě I. o vině spoluobviněného M. H. a v bodě II. o vině obviněných M. H. a E. Š., o trestech, které byly těmto spoluobviněným uloženy a o náhradě škody.

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 6. 1. 2011, sp. zn. 67 To 378/2010, rozhodl o odvoláních, která podali proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně jmenovaní obvinění tak, že podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. uvedený rozsudek zrušil u obviněných E. Š. a M. H. ve výroku o náhradě škody a podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 2 tr. ř. Odvolání obviněné L. D. podle § 256 tr. ř. zamítl.

Obviněná L. D. podala prostřednictvím obhájkyně Mgr. Heleny Flekové proti uvedenému rozhodnutí odvolacího soudu s odkazem na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. e), g) tr. ř. dovolání. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. namítla, že došlo k promlčení jejího trestního stíhání. K tomu dospěla na základě toho, že usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 16. 12. 2009 jí bylo doručeno dne 7. 1. 2010. Trestného jednání se podle obžaloby měla dopustit dne 14. 12. 2004. K zahájení trestního stíhání tak došlo 24 dnů po uplynutí pěti let od uskutečnění jednání, a bylo proto se zřetelem na § 11 odst. 1 písm. b) tr. ř. promlčeno a mělo být zastaveno. Jestliže je její jednání spojováno s datem 14. 12. 2004, nelze z jakékoli činnosti jiné osoby bez dalšího dovozovat trvání závadného konání či jednání ve smyslu výčtu zmiňované korespondence ze strany České pojišťovny, a. s. Obviněná zmínila, že pojistný podvod je trestným činem, kterým zákonodárce kriminalizoval ne toliko vyvolání majetkových poruch jako v případě podvodu podle § 250 tr. zák., ale již jen hrozbu takové poruchy (poukázala na nález Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2009, sp. zn. ÚS 1748/2008). Soudům též vytkla, že nezjišťovaly skutečnou výši škody, která by při správném vymezení měla dopad na nižší právní kvalifikaci a tedy i kratší běh promlčecí doby. Právě tuto okolnost rozvedla ve vztahu k dovolacímu důvodu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Zdůraznila, že soudy automaticky sečetly částky, které v bodě I. pojišťovna vyplatila jak za vozidla obviněné, tak i za poškození vozidla spoluobviněného M. H., aniž by zkoumaly, zda v takové výši škoda vznikla. Obviněná poukázala na to, že vozidlo Seat, které řídila, bylo nejpozději poškozeno při pořizování fotodokumentace policií, a to v rozsahu, v jakém jej ohodnotil pracovník pojišťovny, který konstatoval, že se jedná o škodu totální. Obviněná měla uzavřenou havarijní pojistku, na základě které by došlo k plnění i bez účasti třetí osoby. Soudy nezkoumaly rozsah smluvního pojištění, poškozená pojišťovna by v souladu s pojistnými podmínkami byla stejně povinna plnit jednak částku 265.500,- Kč za poškození vozidla Seat a zároveň v souladu s pojistnými podmínkami i odtah poškozeného vozidla z místa poškození do opravny. Za škodu měl být považován toliko rozdíl mezi skutečně poskytnutým pojistným plněním na straně jedné a pojistným plněním, které by náleželo s přihlédnutím k jeho důvodnému zkrácení, a to tím spíše, že soud sám konstatoval, že k poškození došlo jindy a jinde, což připustil i znalec. Soudy se však nezabývaly tím, kdy a kde se tak stalo. Ze skutkové věty nevyplývá, jakým konkrétním jednáním se měla trestného činu dopustit, když telefonické ohlášení učinil patrně zmocněný P. J., což však soud nezjišťoval. Z formulace skutkové věty není zřejmé, že poškozená pojišťovna vyplatila pojistné plnění na základě zmiňovaného protokolu o nehodě. Jednáním, kterým by naplnila skutkovou podstatu trestného činu pojistného podvodu by bylo uvedení nepravdivých skutečností do protokolu policie, nikoli telefonické ohlášení pojistné události. Jestliže se však nehoda nestala, jak tvrdí soudy, musela událost vypadající jako dopravní nehoda, obviněná vyvolat.

S ohledem na shora uvedené obviněná v závěru dovolání navrhla, aby Nejvyšší soud dovoláním napadený rozsudek ve vztahu k obviněné zrušil spolu s rozsudkem soudu prvního stupně a přikázal soudu prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

K dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce působící u Nejvyššího státního zastupitelství, který nejprve shrnul obsah napadených rozhodnutí a námitky uplatněné obviněnou a uvedl, že promlčecí doba začíná běžet od okamžiku, kdy byl trestný čin dokonán, tedy od naplnění všech znaků příslušné skutkové podstaty trestného činu. Rozhodná je doba ukončení jednání, a pokud je znakem skutkové podstaty účinek, popř. těžší účinek, pak promlčecí doba začíná běžet od vzniku účinku. U skutkových podstat trestných činů, jejichž znakem je vznik majetkové škody, je nutno za okamžik spáchání činu považovat vznik škody, resp. vznik škody charakterizované zákonem jako těžší následek. Protiprávní jednání obviněné bylo dokonáno až způsobením následku v podobě výplaty pojistného plnění, k němuž došlo 14. 3. 2005, resp. 6. 5. 2005, přičemž usnesení o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 tr. ř. bylo policejním orgánem doručeno obviněné dne 7. 1. 2010, tedy v pětileté promlčecí lhůtě stanovené zákonem. K tvrzení, že nebyl dostatečně zjištěn skutkový stav věci, státní zástupce uvedl, že v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění učiněných soudem. Protože dovoláním napadené rozhodnutí nevykazuje vady, jež by naplnily obviněnou deklarované dovolací důvody, státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť je zjevně neopodstatněné.

Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve ověřil, že dovolání obviněné je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou podle § 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.).

S ohledem na uplatněné výhrady dovolatelky Nejvyšší soud neshledal důvod k odmítnutí dovolání podle § 265i odst. 1 tr. ř., a proto přezkoumal podle § 265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost výroku rozhodnutí, proti němuž bylo podáno dovolání v rozsahu a z důvodů v něm uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že dovolání je důvodné.

Obviněná podala dovolání s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř., podle něhož se dovolání podává, jestliže proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoli podle zákona bylo nepřípustné, a podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., z jehož podnětu lze dovolání uplatnit, když rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Protože obviněná vznesla námitku, že trestní stíhání bylo promlčeno, šlo by o okolnost, že ve věci existoval obligatorní důvod uvedený v § 11 odst. 1 písm. b) tr. ř., pro který nelze trestní stíhání zahájit a bylo-li již zahájeno, musí být zastaveno, tudíž jde o skutečnosti, které na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. dopadají. Pokud obviněná vytýkala nedostatky ohledně nesprávného použití okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby shledávané v naplnění znaku značné škody podle § 250a odst. 4 tr. zák., vznesla tuto námitku v souladu s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., protože brojila proti nesprávnosti použité právní kvalifikace.

Vzhledem k tomu, že otázka promlčení se odvíjí od právní kvalifikace, jíž byl obviněný uznán vinným, a od ní se dovozuje běh promlčení doby (viz § 67 tr. zák), Nejvyšší soud se nejdříve zaměřil na posouzení důvodnosti výhrad podřazených pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a zkoumal, zda soudy dostatečně uvážily všechny rozhodné skutečnosti týkající se trestného činu pojistného podvodu, jímž byla obviněná L. D. v bodě I. uznána vinnou, a to zejména se zaměřením na otázky, které byly uplatněny ve vztahu ke kvalifikované podobě trestného činu úvěrového podvodu podle § 250a odst. 1, 4 písm. b) tr. zák.

Trestný čin pojistného podvodu podle § 250a odst. 1, 4 písm. b) tr. zák. spáchá ten, kdo při sjednávání pojistné smlouvy nebo při uplatnění nároku na plnění z takové smlouvy uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí, způsobí-li takovým činem na cizím majetku značnou škodu nebo jiný zvlášť závažný následek. Horní hranice trestu odnětí svobody činí v tomto případě osm let.

Pokud jde o objektivní stránku uvedeného trestného činu, je třeba zdůraznit, že nepravdivými údaji jsou takové údaje, jejichž obsah vůbec neodpovídá skutečnému stavu, o němž je podávána informace, a to byť jen o některé důležité skutečnosti pro uzavření pojistné smlouvy nebo pro likvidaci pojistné události nebo pro poskytnutí plnění z pojistné smlouvy. Naproti tomu se za hrubě zkreslené údaje považují takové, které mylně nebo neúplně informují o podstatných a důležitých okolnostech pro uzavření pojistné smlouvy. O podstatné zamlčení údajů jde tehdy, pokud v souvislosti s uzavíráním pojistné smlouvy nebo při likvidaci pojistné události nebo při uplatnění práva na plnění z pojistné smlouvy nejsou uvedeny jakékoli údaje, které jsou rozhodující nebo zásadní pro plnění z pojistné smlouvy, a které by vedly, pokud by byly druhé straně známy, k tomu, že by plnila v jiné výši.

Podle tzv. právní věty byla obviněná uznána vinnou v alternativě, že společným jednáním s obviněným M. H. při uplatnění nároku na plnění z pojistné smlouvy uvedla nepravdivé údaje a způsobila takovým činem na cizím majetku značnou škodu.

Podle popsaného skutkového děje se obviněná uvedeného činu dopustila tím, že v úmyslu neoprávněně vylákat pojistné plnění z titulu povinného a havarijního pojištění sjednaného pojistnou smlouvou s Českou pojišťovnou, a. s., oznámila telefonicky dne 14. 12. 2004 prostřednictvím svého druha P. J. nepravdivé informace o dopravní nehodě, ke které mělo dojít dne 14. 12. 2004, při níž se měla střetnout motorová vozidla Seat Ibiza, jehož uživatelem a řidičem vozidla byla L. D., a Mercedes Benz S 320, jehož majitelem a řidičem v době dopravní nehody byl M. H., kdy obviněná L. D. údajně nepřizpůsobila rychlost jízdy vozidla ke vzdálenosti, na kterou měla výhled a zezadu měla narazit do vozidla Mercedes, které po nárazu přejelo ulicí L. a přední částí sjelo do příkopu, a oznámení učinila, přestože věděla, že k uvedené dopravní nehodě nedošlo a že poškození předmětných motorových vozidel nevzniklo v místě a způsobem, jak oznámila Policii České republiky do protokolu o nehodě v silničním provozu s projednáním č. j. PSP-6520/DN-2004 a při ohlášení pojistné události České pojišťovně, a. s., a při šetření Policií České republiky nepravdivě, v úmyslu neoprávněně vylákat pojistné plnění z titulu povinného pojištění sjednaného shora uvedenou pojistnou smlouvou popsal průběh dopravní nehody i M. H., který si byl rovněž vědom toho, že k dopravní nehodě nedošlo způsobem, který uvedl do protokolu o nehodě v silničním provozu, a na základě shora uvedených nepravdivých údajů Česká pojišťovna, a. s., vyplatila dne 14. 3. 2005 společnosti ŠkoFIN, s. r. o., za poškození vozidla Seat Ibiza částku 265.500,- Kč, dne 8. 4. 2005 vyplatila za odtah motorového vozidla zn. Seat Ibiza společnosti Autoklub Bohemia Assistance, a. s., částku 4.025,- Kč a za poškození vozidla zn. Mercedes Benz S 320 vyplatila dne 6. 5. 2005 M. H. částku 390.241,- Kč, čímž byla České pojišťovně, a. s., způsobena škoda v celkové výši 659.766,- Kč.

Je tak zřejmé, že jednáním obviněné L. D. a spoluobviněného M. H. byla poškozené České pojišťovně, a. s. způsobena škoda ve výši přesahující 500.000,- Kč, tedy škoda značná (§ 89 odst. 11 tr zák.), jež je okolností podmiňující použití vyšší trestní sazby podle § 250a odst. 4 písm. b) tr. zák.

Pokud jde o výši způsobené škody, oba soudy vycházely pro své závěry ze zpráv poškozené pojišťovny, jak rozvedl na straně 15 rozsudku soud prvního stupně, s nímž se v této otázce odvolací soud, který se výší způsobené škody nezabýval, v zásadě ztotožnil (viz strana 5 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Za základ výroku o vině u obviněné L. D. (a potažmo též i ohledně M. H. v bodě I.) vzaly tu výši, která byla pojišťovnám za poškození u obou předmětných vozidel předložena, jak byla škoda na těchto vozidlech tj. na vozidle Seat řízeném obviněnou L. D. a na vozidle Mercedes Benz řízeném obviněným M. H., po zinscenované dopravní nehodě dne 14. 12. 2004 vykázána, v částce 265.500,- Kč a 390.241,- Kč včetně ceny za odtah v částce 4.025,- Kč.

Z výroku o vině u skutku pod bodem I. ani z odůvodnění napadených rozhodnutí nevyplývá, že by se soudy zabývaly otázkou, jaká skutečná škoda zinscenováním předmětné šetřené dopravní nehody vznikla, a to se zřetelem na skutečnost, že vozidla před tím, než k předstírání nehody došlo, byla poškozena. Takový závěr učinil znalec Ing. Jiří Dvořák zapsaný pro obor ekonomika, ceny a odhady motorových vozidel, z něhož oba soudy vyšly. Na jeho základě shledaly, že dopravní nehoda v bodě I. byla předstíraná, zinscenovaná, k dopravní nehodě, resp. ke kontaktu vozidel došlo jinde a v jiných časových dimenzích (str. 11- 12, 15, 17 rozsudku soudu prvního stupně). Rovněž podle odvolacího soudu (viz odůvodnění na straně 5) nebylo vyloučeno, že ke kontaktu předmětných vozidel na místě nehodového děje dojít sice mohlo, ale v takovém případě by jejich střet měl za následek jen vznik drobných, finančně bezvýznamných poškození. Proto odvolací soud považoval za logické, že v inkriminovaném případě (bod I.) se jednalo o fingovanou nehodu s umělým kontaktem dříve již poškozených vozidel.

Pokud soudy dospěly k závěru, že v době, kdy byla dopravní nehoda zinscenována, již vozidla poškozena byla, dostatečně nezkoumaly, k jaké výši škody při zinscenování došlo (zde nestačí jen zmínka o tom, že taková škoda byla zanedbatelná, jak dovodil odvolací soud na straně 5 odůvodnění svého rozsudku) a nezkoumaly v jaké výši před tím, než byla dopravní nehoda předstírána, byla na vozidlech škoda a kde, či kdy k ní došlo. Jestliže se soudy touto otázkou nezabývaly a za kvalifikační znak považovaly celou zjištěnou škodu, jak byla pojišťovně nahlášena, nerespektovaly názor, že škodou způsobenou trestným činem pojistného podvodu podle § 250a tr. zák. je částka, která se rovná rozdílu mezi skutečně poskytnutým pojistným plněním na straně jedné a pojistným plněním, které by náleželo, kdyby pachatel neuvedl nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo nezamlčel podstatné údaje při uplatnění nároku na pojistné plnění, na straně druhé. Za škodu nelze bez dalšího považovat celou výši poskytnutého pojistného plnění, je-li zřejmé, že k pojistné události došlo a že nárok na pojistné plnění vznikl, byť v nižší částce, než jakou pachatel vylákal (viz rozhodnutí č. 29/2003 Sb. rozh. tr.)

Nejvyšší soud považuje za nutné zdůraznit, že není podle popsaných skutkových zjištění pochyb o tom, že zákonné znaky trestného činu pojistného podvodu podle § 250a odst. 1 tr. zák. byly naplněny tou částí zjištěného skutku, která spočívala v tom, že obviněná a spoluobviněný M. H. v souvislosti s oznámením pojistné události uvedli (event. z jejich zmocnění jiné osoby) nepravdivé údaje o dopravní nehodě.

Za nesprávný je však s ohledem na námitky dovolatelky a skutková zjištění, jež soudy u činu pod bodem I. učinily, nutné považovat způsob, jímž soudy určily výši způsobené škody.

Předpokladem toho, aby mohla být celá částka 659.766,- Kč posouzena jako škoda na majetku pojišťovny, by bylo zjištění, že pojišťovna poskytla v této části pojistné plnění na náhradu škody, která ve skutečnosti vůbec nevznikla. O tento případ ovšem v posuzované věci nejde. Zjištění, že obviněná učinila oznámení, přestože věděla, že k uvedené dopravní nehodě nedošlo , evidentně nemá ten význam, že by na vozidle obou obviněných nevznikla žádná škoda a že by tedy pojišťovna nahradila neexistující škodu, resp. že by vůbec nedošlo k pojistné události, zjištěné dopravní nehodě. V této souvislosti je totiž třeba připomenout, že ze skutkových zjištění se podává že poškození předmětných motorových vozidel nevzniklo v místě a způsobem, jak bylo uvedeno v protokolu o nehodě a při ohlášení pojistné události .

Uvedené skutečnosti mají v souvislostech posuzovaného případu ten význam, že k dopravní nehodě došlo jinak, než jak ji obvinění před policií i pojišťovně popsali. Z takového zjištění ale nutně ještě nevyplývá, že pojistné plnění poskytnuté pojišťovnou bylo neopodstatněné v tom smyslu, že by jím byla kryta náhrada neexistující škody. Zcela patrné je, že obě předmětná vozidla poškozena byla, avšak za jiných časových a místních okolností.

Odlišný způsob vzniku škody totiž nemusí nezbytně znamenat, že by pojišťovna neposkytla pojistné plnění na náhradu škody, ale je nutné zjišťovat, o jakou částku byla v daném případě pojišťovna skutečna zkrácena, neboť škodou způsobenou trestným činem pak je částka, která se rovná rozdílu mezi skutečně poskytnutým pojistným plněním na straně jedné a pojistným plněním, které by náleželo s přihlédnutím k jeho důvodnému zkrácení, na straně druhé.

Z toho je zřejmé, že soudy nesprávně kvalifikovaly zjištěný skutkový stav, pokud za škodu způsobenou trestným činem pokládaly částku 659.766,- Kč odpovídající pojistnému plnění ze strany pojišťovny, neboť samotné zjištění, že obviněná uvedla nepravdivé údaje o průběhu pojistné události, neznamená, že k žádné pojistné události nedošlo a že pojistné plnění bylo v celém rozsahu neoprávněné.

Lze jen připomenout, že celá výše škody by mohla být v rámci kvalifikované skutkové podstaty podle § 250a odst. 4 tr. zák. brána do úvahy tehdy, jestliže by bylo prokázáno, že vznik pojistné události byl od počátku fingován a bylo-li na tomto podkladě uplatněno pojistné plnění v určité výši. Pak by již nebylo podstatné, v jaké skutečné výši by jinak nebýt úmyslného vyvolání pojistné události vznikl nárok na pojistné plnění. K takové situaci by však mohlo dojít jen v případě pojistného podvodu podle § 250a odst. 2 tr. zák., a nikoli též podle § 250a odst. 1 tr. zák., jak tomu bylo v posuzovaném případě. Důvodem možnosti uplatnění celé vyplacené výše pojistného je stav, že nárok na pojistné plnění vůbec nevznikl, a tudíž nemá právní význam ani otázka, zda výše podvodně uplatněného pojistného plnění skutečně odpovídá výši škody, která měla být způsobena fingovanou pojistnou událostí na pojištěných hodnotách, resp. zda tyto pojištěné hodnoty odpovídají částce požadovaného pojistného plnění (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2002, sp. zn. 5 Tdo 614/2002, uveřejněné v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, r. 2003, sv. 21, č. T 495).

Jestliže však jde o jednání pachatele, který v úmyslu neoprávněně vylákat pojistné plnění v rozporu se skutečností předstírá, že v určité době a na určitém místě došlo k pojistné událost, a i tuto fiktivní pojistnou událost oznámí pojišťovně, vykazuje znaky skutkové podstaty trestného činu pojistného podvodu podle § 250a odst. 1 tr. zák., nikoliv trestného činu pojistného podvodu podle § 250a odst. 2 tr. zák. (viz usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. 2. 2007, sp. zn. 10 To 7/2007 uveřejněné v Trestním právu, roč. 2008, č. 7- 8, pod č. 656/2008). Obdobně je tomu i v projednávaném případě, a zjištění soudu prvního stupně, že obvinění co do místa a způsobu vzniku poškození vozidel uvedli nepravdivé údaje, nemá za význam, že by na předmětných vozidlech nevznikla žádná škoda, a že by tedy pojišťovna nahradila neexistující škodu, resp. že by vůbec nedošlo k pojistné události, tj. k dopravní nehodě. Ze zjištěných skutečností tak lze za stávajícího stavu spolehlivě učinit jen závěr o tom, že k dopravní nehodě došlo jinak, než jak ji obviněná popsala v oznámení pojistné události, a že byly naplněny znaky trestného činu úvěrového podvodu podle § 250a odst. 1 tr. zák.

S ohledem na to, že se soudy uvedenými skutečnostmi rozhodnými pro správnou právní kvalifikaci nezabývaly a naplnění jejího kvalifikačního znaku spočívajícího ve způsobení škody značné podle shora vymezených hledisek nezkoumaly, nemohla dovoláním napadená rozhodnutí obstát, a proto Nejvyšší soud rozhodl tak, že podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. z podnětu dovolání obviněné L. D. zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 6. 1. 2011, sp. zn. 67 To 378/2010, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 30. 9. 2010, sp. zn. 31 T 49/2010, ve výroku o vině v bodě I., ve výroku o trestu a náhradě škody ohledně obviněné L. D., a protože důvody, pro něž k tomuto rozhodnutí došlo, prospívají v bodě I. i spoluobviněnému M. H., s přiměřeným použitím § 261 tr. ř. rozhodl stejně i ohledně obviněného M. H. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil též další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a podle § 265 l odst. 1 tr. ř. Obvodnímu soudu pro Prahu 4 v rozsahu tohoto zrušení přikázal , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Na soudu prvního stupně, jemuž se věc vrací, aby o ní podle shora uvedených právních názorů znovu jednal a rozhodl, bude, aby se v dalším řízení zaměřil na posouzení škody, která v daném případě pojišťovně skutečně zinscenovanou nehodou vznikla. Za tím účelem bude nutné, aby jak u obviněných, tak i u poškozené byly posouzeny konkrétní podmínky pojistných smluv, na jejichž podkladě pojišťovna byla povinna plnit. Posoudit pak podle konkrétních skutečností bude nutné, zda existuje určitý okruh důvodů, z nichž pojišťovna může v rámci náhrady škody, která skutečně vznikla, plnění z pojistné smlouvy přiměřeně snížit. K tomu je vhodné zdůraznit, že pojistná smlouva ze dne 28. 3. 2002, jež se však v konkrétních podmínkách netýkala obviněné, ale leasingové společnosti ŠkoFin, s. r. o., která byla na základě předmětné smlouvy pojistníkem, založila podle osvědčení ze dne 24. 3. 2004 (č. l. 123) na základě leasingové smlouvy i pojistné pro obviněnou L. D. Předmětná smlouva byla uzavřena před účinností zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě a o změně souvisejících zákonů. Je proto nutné vycházet z obecných právních předpisů, tj. § 788 a násl. obč. zák., zejména pak § 799 odst. 3 obč. zák., podle něhož mělo-li vědomé porušení povinností pojistníka, jenž je podle § 799 odst. 2 obč. zák. povinen dát pravdivé vysvětlení o vzniku a rozsahu následků pojistné události, podstatný vliv na vznik pojistné události nebo na větším rozsahu následků pojistné události, je pojistitel oprávněn plnění z pojistné smlouvy snížit. Bude rovněž namístě vyžádat Všeobecné pojistné podmínky České pojišťovny, a. s, i vyjádření pojišťovny k tomuto konkrétnímu případu k otázce podmínek snížení plnění pojistné smlouvy v rozsahu, v jakém by k němu mělo dojít.

Bude nutné rovněž posoudit všechny zjištěné souvislosti vyplývající z uvedeného pojistného vztahu a zjistit, jaké plnění by v daném případě přicházelo v úvahu s ohledem na poškození, k němuž nepochybně, jak soudy konstatovaly, došlo před tím, než byla vozidla poškozena při zinscenované dopravní nehodě. Spolehlivé vyřešení uvedené otázky se nejspíše neobejde bez znaleckého posudku. Soudy nechť posoudí, zda postačuje doplnění stávajícího posudku, event. posudků, které byly již zpracovány z oboru ekonomie, anebo přibere za tímto účelem znalce z oboru pojišťovnictví.

Ze všech uvedených důvodů Nejvyšší soud shledal, že výrok o vině obviněné trestným činem pojistného podvodu podle § 250a odst. 1, 4 písm. b) tr. zák. spočívá na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který prospívá i spoluobviněnému M. H., u něhož bude nutné ve vztahu ke zjištění všech uvedených důvodů postupovat stejným způsobem jako u obviněné L. D.

Nejvyšší soud za stavu, kdy není možné najisto postavit otázku viny, nezkoumal podmínky promlčení, na které dovolatelka na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. rovněž poukazovala. Na soudu však bude, aby poté, co dojde ke spolehlivému závěru o vině u obou obviněných jejich trestní odpovědnost zkoumal i se zřetelem na možnost promlčení trestního stíhání ve smyslu § 67 tr. zák.

Při novém projednávání je soud vázán právním názorem, který v tomto usnesení vyslovil Nejvyšší soud. Rozhodnutí soudů obou stupňů byla zrušena jen v důsledku dovolání podaného ve prospěch obviněné, takže v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v její neprospěch. Toto rozhodnutí učinil dovolací soud v neveřejném zasedání, neboť je zřejmé, že vady nelze odstranit ve veřejném zasedání [§ 265r odst. 1 písm. b) tr. ř.].

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 17. května 2011

Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová