8 Tdo 533/2006
Datum rozhodnutí: 04.05.2006
Dotčené předpisy:




8 Tdo 533/2006

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky jako soud pro mládež rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 4. května 2006 o dovolání obviněného mladistvého I. J., proti usnesení Krajského soudu v Brně, soudu pro mládež, ze dne 22. 12. 2005, sp. zn. 4 Tmo 134/2005, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně, soudu pro mládež, pod sp. zn. 8 Tm 98/2005, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného mladistvého I. J. o d m í t á .

Odůvodnění:

Rozsudkem Městského soudu v Brně, soudu pro mládež, ze dne 16. září 2005, sp. zn. 8 Tm 98/2005, byl obviněný mladistvý (dále jen mladistvý) I. J. v bodě 1) uznán vinným proviněním loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák., jehož se dopustil tak, že s mladistvými V. O. a E. S. dne 13. 3. 2005 v přesně nezjištěnou dobu ve večerních hodinách v B. na ulici D. u domu obestoupili H. Ch., snažili se jí strhnout z ramene dámskou kabelku, při tomto ji natlačili do průchodu domu, kde ji fyzicky napadli, a to tím způsobem, že ji uchopili za rameno a stáhli ji k zemi, z krku jí strhli dva řetízky ze žlutého kovu včetně přívěsku štíra, na zemi do ní kopali, z prstu ruky jí stáhli tři prstýnky ze žlutého kovu, přitom jí vyhrožovali, že jí uříznou prsty, pokud nepůjdou prstýnky stáhnout, poté prohledali její kabelku, ze které odcizili deštník, platební kartu K. b., a. s., s vyznačeným PIN kódem, z peněženky finanční hotovost ve výši cca 200,- Kč, mobilní telefon zn. Nokia 3410, osobní doklady a potvrzení z úschovny zavazadel A. n. Z. a z ruky jí vytrhli igelitovou tašku s písemnostmi ze zaměstnání a kancelářskými potřebami, přičemž poškozená v důsledku napadení utrpěla drobné odřeniny a pohmožděniny.

Mladistvý I. J. byl za toto provinění a za sbíhající se provinění krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b) tr. zák., kterým byl uznán vinným pravomocným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 14. 4. 2005, sp. zn. 8 Tm 20/2005, odsouzen podle § 234 odst. 1 tr. zák. za použití § 31 odst. 1 zák. č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších změn (dále jen zák. č. 218/2003 Sb.) a § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestnímu opatření v trvání osmnácti měsíců. Podle § 33 odst. 1 zák. č. 218/2003 Sb. a § 58 odst. 1 tr. zák. byl výkon tohoto trestního opatření podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků. Ohledně skutku pod bodem I. bylo rovněž rozhodnuto o vině a trestu mladistvých V. O., E. S. Soud dále rozhodl o vině a trestu obviněných P. Š. a M. F. a mladistvé R. D. ve vztahu k výroku pod bodem 2) a tyto obviněné též zprostil z další jim za vinu kladené trestné činnosti.

Proti tomuto rozsudku podali odvolání všichni jmenovaní mladiství a obviněná M. F. Krajský soud v Brně, soud pro mládež, jako soud odvolací poté, co podle § 23 odst. 1 tr. ř. ze společného řízení vyloučil trestní věc obviněné M. F. a mladistvých V. O., E. S. a R. D. rozhodl o odvolání mladistvého I. J. tak, že je usnesením ze dne 22. 12. 2005, sp. zn. 4 Tmo 134/2005, podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.

Mladistvý I. J. podal prostřednictvím obhájce Mgr. J. B. proti usnesení Krajského soudu v Brně, soudu pro mládež, ze dne 22. 12. 2005, sp. zn. 4 Tmo 134/2005, dovolání z důvodu uvedených v § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Ve vztahu k takto označeným důvodům zmínil, že napadeným usnesením bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, ačkoli napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutků nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Mladistvý především nesouhlasil s vymezením skutku tak, jak je ve výroku rozsudku soudu prvního stupně popsán, protože na podkladě provedených důkazů nebylo možné dospět ve vztahu k jeho osobě k závěru, že se uvedeným způsobem tohoto činu dopustil. Za prokázané považoval jen to, že v určitém časovém okamžiku přišel do styku s věcmi odcizenými poškozené, tedy že se v konečném důsledku zmocnil uvedených věcí, které posléze v součinnosti s třetí osobou zastavil v zastavárně. V případě tohoto jeho jednání však nebylo prokázáno, že by užil vůči poškozené násilí. Jestliže soud prvního stupně skutek popsal tak, jak z výroku o vině vyplývá, nevycházel z důkazů, které by uvedené okolnosti prokazovaly, ale rozhodoval při důkazní nouzi výhradně na podkladě nepřímých důkazů a tyto nedostatky se snažil překlenout nepřípustnou spekulací. Mladistvý se neztotožnil ani s hodnocením provedených nepřímých důkazů, neboť i v tomto směru shledal postup obou soudů nesprávným a zdůraznil, že jeho výsledkem nemůže být závěr, že to byl i on, kdo se s dalšími dvěma spolupachateli rovněž činu v popsaných souvislostech dopustil. V důsledku toho za dostatečně prokázanou ve vztahu ke své osobě označil jen protiprávní dispozici s cizími věcmi, v čemž není možné spatřovat naplnění znaků trestného činu loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák., jímž byl uznán vinným.

Závěrem mladistvý v dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně, soudu pro mládež, ze dne 22. 12. 2005, sp. zn. 4 Tmo 134/2005, a věc přikázal podle § 265l tr. ř. Krajskému soudu v Brně, soudu pro mládež, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Dovolání mladistvého bylo dne 24. 3. 2006 doručeno Nejvyššímu státnímu zastupitelství k vyjádření podle § 265h odst. 2 tr. ř.; takové případné vyjádření však ke dni rozhodnutí o dovolání neměl Nejvyšší soud k dispozici.

Nejvyšší soud, soud pro mládež jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání mladistvého je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Obdobně zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Rovněž konstatoval, že obsah dovolání vyhovuje náležitostem formulovaným v ustanovení § 265f odst. 1 tr. ř.

Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda mladistvým uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaných ustanoveních zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. ř.), a posoudit opodstatněnost dovolání.

Dovolání lze z dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podat tehdy, když rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení . Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Je třeba zdůraznit, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, II. ÚS 760/02, III. ÚS 282/03, IV. ÚS 449/03). V té souvislosti je třeba také zdůraznit, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§ 277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. ř.).

V případě důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném hmotně právním posouzení, musí být tento důvod v dovolání skutečně (tedy materiálně, nikoli jen formálně) tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění, např. vztahující se k jiné právní kvalifikaci, která měla být podle dovolání použita. Nelze tedy postupovat opačně, že jsou v dovolání tvrzeny pochybnosti o správnosti skutkových zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na to i soudu druhého stupně, kdy je třeba důkazy opakovat, provádět důkazy další, popř. jinak hodnotit důkazy již provedené a v důsledku takových tvrzených skutkových vad dovozovat, že obviněný se činu, jímž byl uznán vinným, nedopustil, jak to činí obviněný v podaném dovolání. V takovém případě nebyl materiálně, tedy ve skutečnosti uplatněn důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný, a to pochybnosti o správnosti skutkových zjištění, který však v ustanovení § 265b tr. ř. pro podání dovolání není uveden.

Ve smyslu těchto obecných zásad je potřebné posuzovat i dovolání mladistvého I. J., který uplatnil námitky na označený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nedopadající, jelikož primárně brojil proti učiněným skutkovým zjištěním, protože namítal, že skutek, z něhož oba soudy pro své právní úvahy vztahující se k otázce viny vycházely, není podložen dostatečnými důkazy. Mladistvý především vyjádřil, že se nedopustil skutku pod bodem I. tak, jak byl soudem prvního stupně vymezen a domáhal se jeho změny v souladu se svou obhajobou spočívající v tom, že se neúčastnil s ostatními spoluobviněnými jednání, při němž bylo vůči poškozené užito násilí, ale připustil jen to, že získal věci, které byly poškozené jmenovanými mladistvými odcizeny, které prodal v zastavárně. Nespokojil se ani se způsobem, jakým soud prvního stupně provedené důkazy hodnotil a rozsah provedeného dokazování považoval za nedostatečný.

Námitky mladistvého tudíž nejsou způsobilé naplnit právně relevantním způsobem dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V uvedené souvislosti považuje Nejvyšší soud za potřebné odkázat na usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05, podle něhož označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení § 265b tr. ř. nemůže být pouze formální; Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v § 265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonných dovolacích důvodů, nikoli jen jejich označení, je zároveň podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.

Mladistvý I. J. se tak svým pojetím dovolání ocitl mimo rámec deklarovaného dovolacího důvodu, neboť námitky uplatněné proti napadenému rozhodnutí tento, ale ani jiný dovolací důvod obsahově nenaplňují, neboť tím, že poukázal na nesprávnost právní kvalifikace podle § 234 odst. 1 tr. zák. sice formálně uplatnil dovolací důvod předpokládaný ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak ve skutečnosti svůj mimořádný opravný prostředek založil na námitkách, které nejsou způsobilé nejen tento, ale ani žádný jiný dovolací důvod podle § 265b tr. ř. obsahově naplnit (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, II. ÚS 651/02, III. ÚS 282/03).

Důvodem dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) tr. ř. Uvedený dovolací důvod dopadá na ty případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku odvolacím soudem nebo nadřízeným orgánem bez věcného přezkoumání věci a procesní strana tak byla zbavena práva přístupu ke druhé instanci. Smyslem tohoto dovolacího důvodu je umožnit oprávněné osobě, aby se domohla přezkoumání věci v řádném přezkumném řízení, které nebylo provedeno, ačkoliv procesní podmínky pro tento postup byly splněny.

Za těchto předpokladů důvodem dovolání nemůže být zamítnutí odvolání ve smyslu § 256 tr. ř. (na které mladistvý ve vztahu k tomuto dovolacímu důvodu výhradně poukázal), neboť postup podle tohoto ustanovení lze použít až po splnění přezkumné povinnosti odvolacího soudu zakotvené v ustanovení § 254 odst. 1 tr. ř. Z uvedeného vyplývá, že takový dovolací důvod nepřichází v dané věci v úvahu, neboť odvolací soud rozhodl ve veřejném zasedání po věcném přezkoumání věci, takže obviněný mladistvý nebyl zbaven práva přístupu ke druhé instanci. Vzhledem ke všem těmto zjištěním je zjevné, že dovolání podané z tohoto důvodu je pouze formálně citováno. Dovolatel jím zastírá svůj hlavní požadavek na přezkoumání řízení po jeho skutkové stránce ve snaze domoci se vydání rozhodnutí, které by bylo v souladu s jím předkládanou verzí skutkového děje, kterou předestřel již v rámci své obhajoby. Z uvedeného vyplývá, že pokud soud druhého stupně přezkoumával rozhodnutí uvedené v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř. na podkladě výše uvedených řádných opravných prostředků věcně a vzhledem k tomu, že neshledal opravný prostředek podaný mladistvým důvodným, zamítl jej podle § 256 tr. ř., lze zmíněný dovolací důvod uplatnit jen tehdy, je-li řízení předcházející napadenému rozhodnutí zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody uvedenými v ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Námitky dovolatelem uplatněné ovšem nelze podřadit pod žádný z důvodů dovolání podle § 265b tr. ř.

S přihlédnutím ke všem shora uvedeným skutečnostem dospěl Nejvyšší soud k závěru, že mladistvý I. J. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a dovolání mladistvého odmítl, aniž z jeho podnětu napadené rozhodnutí a řízení jemu předcházející přezkoumal podle § 265i odst. 3, 4 tr. ř. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud takto rozhodl v neveřejném zasedání.



P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 4. května 2006



Předsedkyně senátu:

JUDr. Milada Šámalová