8 Tdo 522/2013
Datum rozhodnutí: 17.07.2013
Dotčené předpisy: § 13 tr. zákoník



8 Tdo 522/2013-24

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. července 2013 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaném v neprospěch obviněného Ing. Bc. M. K. , proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 11. 2012, sp. zn. 6 To 578/2012, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 3 T 12/2012, t a k t o :

Podle § 265k odst. 1 tr. ř. za podmínek § 265p odst. 1 tr. ř. s e z r u š u j e rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 11. 2012, č. j. 6 To 578/2012-195.

Současně podle § 265k odst. 2 tr. ř. s e z r u š u j í také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265 l odst. 1 tr. ř. s e věc p ř i k a z u j e Krajskému soudu v Ústí nad Labem, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 18. 9. 2012, sp. zn. 3 T 12/2012, uznal obviněného Ing. Bc. M. K. (dále jen obviněný ) vinným, že:

dne 16. 8. 2011 v době okolo 18:00 hod. v Ú., ulici J. v pátém nadzemním podlaží bytového domu ve společnosti L. P., a J. K., vstoupil po vypáčení uzamčeného zámku vstupních dveří pomocí šroubováku do bytu o velikosti 3+1 v užívání poškozeného Z. S., a jeho rodiny, jehož je obžalovaný majitelem a který poškozený Z. S. tím časem užíval .

Takto popsané jednání obviněného soud právně kvalifikoval jako přečin porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 trestního zákoníku a uložil mu za to podle § 178 odst. 2, § 67 odst. 2 písm. b) a § 68 odst. 1, 2 trestního zákoníku peněžitý trest v počtu 20 denních sazeb, přičemž výši denní sazby stanovil na částku 500,-- Kč, tedy celkem ve výměře 10.000,-- Kč. Podle § 69 odst. 1 trestního zákoníku mu pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanovil náhradní trest odnětí svobody v trvání jednoho měsíce. Konečně podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkázal poškozené Z.S. a J. S. s jejich nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti citovanému rozsudku podal obviněný odvolání, o němž Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl rozsudkem ze dne 28. 11. 2012, sp. zn. 6 To 578/2012, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek částečně zrušil ve výroku o náhradě škody a poté podle § 259 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek doplnil tak, že obviněného podle § 226 písm. a) tr. ř. zprostil obžaloby pro skutek, spočívající v tom, že dne 16. 8. 2011 kolem 18:00 hodin v Ú. v J. v 5. nadzemním podlaží bytového domu, ve společnosti L. P., a J. K., vstoupil po vypáčení uzamčeného zámku vstupních dveří pomocí šroubováku do bytu o velikost 3+1 v užívání poškozeného Z. S., a jeho rodiny, napadený byt prohledal a odcizil odtud ke škodě jmenovaného poškozeného jako údajné finanční vyrovnání za dluhy na nájmu a služby spojené s nájmem bytu částku 45.000,-- Kč v hotovosti, které měl poškozený uschované v bílé obálce v komodě v obývacím pokoji, následně napadený byt opustil a peníze užil pro svou potřebu , v němž byl spatřován přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b) trestního zákoníku, neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž je obviněný stíhán. Podle § 229 odst. 3 tr. ř. dále rozhodl tak, že poškozené Z. S. a J. S., odkázal s jejich nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal nejvyšší státní zástupce (dále též dovolatel ) dovolání. Učinil tak v neprospěch obviněného a uplatnil v něm dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Nejvyšší státní zástupce se neztotožnil se závěrem odvolacího soudu, že by jednání obviněného mělo být posouzeno jako vícečinný souběh. Zdůraznil, že z hlediska hmotně právních úvah o odlišení jednočinného a vícečinného souběhu je podstatné vymezení skutku jako určité události ve vnějším světě záležející v jednání člověka. Za jediný skutek se tak podle teorie považují ty projevy vůle pachatele, které jsou příčinou následku významného z hlediska trestního práva, pokud jsou zahrnuty zaviněním. V případě více způsobených následků lze hovořit o jediném skutku tehdy, jestliže pro všechny následky významné z hlediska trestního práva hmotného je kauzální jedno trestně právně relevantní jednání.

Pokud se podle dovolatele tato východiska aplikují na projednávanou věc, pak je zřejmé, že jednání obviněného bylo jediným jednáním, jímž způsobil několik následků. Bylo totiž zjištěno, že obviněný nejprve vypáčil uzamčený zámek vstupních dveří pomocí šroubováku a vstupem do bytu porušil právo na domovní svobodu poškozeným, následně neprokázanou krádeží měl způsobit škodu na majetku poškozených. Proto se jednalo o jeden skutek a bylo namístě skutkovou okolnost týkající se odcizení peněz pouze vypustit z popisu skutku, jak správně učinil soud prvního stupně.

Nejvyšší státní zástupce své úvahy uzavřel konstatováním, že odvolací soud svým rozhodnutím nastolil nepřípustný stav, kdy vedle sebe ohledně jediného skutku existují dva rozsudky, a to jeden zprošťující a jeden odsuzující. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby dále podle § 265 l odst. 1 tr. ř. přikázal věc odvolacímu soudu, aby ji znovu projednal a rozhodl. Zároveň navrhl, aby Nejvyšší soud toto rozhodnutí učinil podle § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání. Současně vyjádřil souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání i jiným, než navrhovaným postupem [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].

K podanému dovolání se ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil obviněný prostřednictvím obhájkyně JUDr. Heleny Tukinské. S názorem dovolatele projevil nesouhlas, neboť věc neměla být posouzena jako vícečinný souběh (tento názor ale nikterak nerozvedl). Odkázal rovněž na ustanovení § 11 odst. 1 písm. a) tr. ř. s tím, že věc byla skončena jednak pravomocným rozhodnutím a dále na základě amnestie prezidenta republiky z 1. 1. 2013 , a proto ji nelze přezkoumávat ani na základě podání nejvyššího státního zástupce. Současně však uvedl, že věc měla být přezkoumávána v té části, v níž byl uznán vinným přečinem podle § 178 odst. 1, 2 trestního zákoníku, a to z důvodů uplatněných již v odvolání.

Ani k těmto tvrzením však obviněný žádnou argumentaci neuvedl a v samém závěru svého vyjádření navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl dle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. z důvodu § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. .

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že v této trestní věci je dovolání přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. a) tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).

Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v § 265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda vznesené námitky naplňují dovolatelem uplatněný dovolací důvod.

Nejvyšší státní zástupce uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin, nebo se o trestný čin vůbec nejednalo. Důvody dovolání jako specifického opravného prostředku jsou koncipovány tak, že v dovolání není možno namítat neúplnost dokazování, způsob hodnocení důkazů a nesprávnost skutkových zjištění. Nejvyšší soud jakožto soud dovolací nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů ve věci. V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich konečného skutkového zjištění a teprve v návaznosti na to zvažovat právní posouzení skutku.

Jelikož Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolatel uplatnil shora uvedené výhrady v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. relevantně, a současně neshledal důvody pro odmítnutí dovolání podle § 265i odst. 1 tr. ř., přezkoumal podle § 265i dost. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost výroků napadeného rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející. K vadám výroků, které nebyly dovoláním napadeny, přihlížel, jen pokud by mohly mít vliv na správnost výroků, proti nimž bylo podáno dovolání.

K řešené problematice je zapotřebí alespoň stručně a v obecné rovině (a nad rámec toho, co ve svém podání přiléhavě zmínil již dovolatel) uvést, že pro posouzení otázek souvisejících se souběhem je rozhodující vymezení pojmu skutek a ujasnění si, kdy jde o jeden skutek a kdy o více skutků. Momentem, který dělí pachatelovo jednání na různé skutky, je následek závažný z hlediska trestního práva, který pachatel způsobil nebo chtěl způsobit. Za jeden skutek lze považovat jen ty projevy vůle pachatele navenek, které jsou pro tento následek kauzální, pokud jsou zahrnuty zaviněním (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu č. 8/1985 Sb. rozh. trest.). Podstatu skutku tvoří jednání. Jednání jako projev vůle ve vnějším světě je konání i opomenutí, může být spácháno úmyslně i z nedbalosti. Meze útoků (aktů) zahrnutých do jednání jsou však určeny trestněprávně relevantním následkem, jehož příčinou je jednání. Jednotu skutku lze také vyjádřit tím způsobem, že dva nebo více trestných činů má alespoň zčásti společné jednání. Jde-li o více způsobených následků významných z hlediska trestního práva hmotného, jde o jeden skutek tehdy, jestliže všechny následky byly způsobeny alespoň zčásti jedním jednáním, rovněž významným z hlediska trestního práva hmotného (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu č. 5/1988 Sb. rozh. trest.).

Jednání obviněného mělo podle podané obžaloby spočívat v tom (stručně vyjádřeno), že v pátém nadzemním podlaží bytového domu ve společnosti L. P. a J. K. vstoupil po vypáčení uzamčeného zámku vstupních dveří pomocí šroubováku do bytu v užívání poškozeného Z. S. a jeho rodiny, napadený byt prohledal a odcizil odtud ke škodě jmenovaného poškozeného částku 45.000,-- Kč v hotovosti, následně napadený byt opustil a peníze užil pro svou potřebu.

Už z tohoto popisu skutku v tzv. žalobní znělce je zřejmé, že jednání obviněného bylo jediným jednáním, jímž způsobil, resp. měl způsobit několik následků [nejprve vypáčením uzamčeného zámku vstupních dveří pomocí šroubováku a vstupem do bytu měl porušit domovní svobodu poškozeného a jeho rodiny, a teprve následně (neprokázanou) krádeží měl způsobit škodu na majetku poškozeného]. Proto při aplikaci výše uvedených teoretických východisek na posuzovaný případ je třeba učinit závěr, že obviněný se popsaného jednání dopustil v rámci tzv. jednočinného souběhu (k tomu srov. rovněž rozhodnutí č. 15/1974 a č. 35/1987 Sb. rozh. trest.).

Opačný závěr uplatněný odvolacím soudem (že se jedná o tzv. vícečinný souběh) by vedl k naprosto absurdním následkům, jak konstatoval ve svém podání nejvyšší státní zástupce. Jediné vniknutí do bytu a odcizení věcí by totiž muselo být pachateli přičítáno dvakrát, a to jednou pro účely přečinu porušování domovní svobody a podruhé pro účely přečinu krádeže spáchané vloupáním. To je ovšem zcela nepřípustné.

Vzhledem k tomu, že jednání obviněného tvořilo ze shora uvedených důvodů jeden skutek, bylo namístě tu část jednání, která se vztahovala k neprokázanému přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b) trestního zákoníku, pouze tzv. vypustit ze skutkové věty výroku o vině, jak správně učinil soud prvého stupně. Pokud odvolací soud naopak rozhodl způsobem výše uvedeným, dopustil se evidentního pochybení, které bylo nutno napravit v rámci dovolacího řízení.

Nejvyšší soud proto z uvedených důvodů vyhověl dovolání nejvyššího státního zástupce a podle § 265k odst. 1 tr. ř. za podmínek § 265p odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 11. 2012, č. j. 6 To 578/2012-195, podle § 265k odst. 2 tr. ř. současně zrušil také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Poté podle § 265 l odst. 1 tr. ř. věc přikázal odvolacímu soudu, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Po zrušení napadeného rozhodnutí se tak trestní věc obviněného vrací do stadia řízení před rozhodnutím odvolacího soudu. Jeho povinností proto bude, aby učinil nové rozhodnutí, které bude možno považovat za správné, zákonné i spravedlivé (přitom musí dbát ustanovení § 265s odst. 1 tr. ř.).

Jestliže obviněný ve svém vyjádření namítl, že na jeho trestní věc se vztahuje amnestie prezidenta republiky ze dne 1. 1. 2013, a že proto je jeho trestní stíhání nepřípustné, pak je třeba jen pro úplnost konstatovat, že na prominutí nevykonaných peněžitých trestů se jím citovaná amnestie prezidenta nevztahovala.

V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání, neboť vady napadeného rozhodnutí vytknuté dovoláním a zjištěné Nejvyšším soudem nebylo možno odstranit v řízení o dovolání ve veřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 17. července 2013

Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a