8 Tdo 52/2004
Datum rozhodnutí: 22.01.2004
Dotčené předpisy:




8 Tdo 52/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. 1. 2004 o dovolání obviněného Ing. P. Ch., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 6. 2003, sp. zn. 6 To 27/03, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 1 T 7/02, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání obviněného Ing. P. Ch.

o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný Ing. P. Ch. podal prostřednictvím obhájkyně dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 6. 2003, sp. zn. 6 To 27/03. Tímto rozsudkem byl z podnětu odvolání obviněného podle § 258 odst. 2 tr. ř. z důvodu uvedeného v § 258 odst. 1 písm. b), c), f) tr. ř. zrušen rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20. 12. 2002, sp. zn. 1 T 7/02, ve výroku o vině trestným činem neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle § 147 odst. 1 tr. zák., ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody stran poškozené obchodní společnosti D., s. r. o., se sídlem P. Podle § 259 odst. 1 tr. zák. byla věc vrácena soudu prvního stupně v části, v níž byl obviněný uznán vinným trestným činem neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti (nepřesně uvedeno neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti) podle § 147 odst. 1 tr. zák. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo rozhodnuto tak, že obviněný byl za trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. odsouzen podle § 250 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody na dva roky, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle § 59 odst. 1 tr. zák. na čtyři roky. Podle § 253 odst. 1 tr. ř. bylo odvolání obchodní společnosti D., s. r. o., se sídlem P., zamítnuto.

Obviněný podal dovolání v rozsahu odpovídajícím výroku o vině trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. a odkázal v něm na důvod dovolání uvedený v § 238 odst. 1 písm. b) o. s. ř. Namítl, že znaky trestného činu podvodu nenaplnil ani po stránce objektivní, ani po stránce subjektivní. Podle něj se jednalo o běžné podnikatelské riziko, se kterým byli investoři předem seznámeni, nikoliv o záměr uvést někoho v omyl. Navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.

Předseda senátu Městského soudu v Praze po zjištění, že dovolání obviněného nesplňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., vyzval obhájkyni obviněného k tomu, aby ve lhůtě dvou týdnů vady dovolání, které též konkretizoval, odstranila, a upozornil ji, že jinak bude dovolání odmítnuto podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Výzva byla obhájkyni obviněného doručena dne 9. 12. 2003, obhájkyně však na ni ve lhůtě dvou týdnů a ani později nereagovala.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání uvedl, že dovolání postrádá elementární náležitosti požadované ustanovením § 265f odst. 1 tr. ř. a evidentně se opírá o jinou právní normu než o trestní řád. Navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. d) tr. ř. odmítl, neboť nesplňuje náležitosti obsahu dovolání.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno opožděně.

Podle § 265e odst. 1 tr. ř. se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje. Podle § 265e odst. 3 tr. ř. lhůta k podání dovolání je zachována také tehdy, je-li dovolání podáno ve lhůtě u Nejvyššího soudu nebo u soudu, který rozhodl ve věci ve druhém stupni, anebo je-li podání, jehož obsahem je dovolání, dáno ve lhůtě na poštu a adresováno soudu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout. Platí též, že jestliže se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději (§ 265e odst. 2 tr. ř.).

Z obsahu spisu se podává, že opis napadeného rozsudku Vrchního soudu v Praze byl obviněnému doručen 18. 8. 2003, jeho původnímu obhájci 4. 8. 2003 (viz dodejky na č.l. 2889 p.v.), přičemž není bez významu, že obviněný i jeho obhájce byli v rozsudku Vrchního soudu v Praze poučeni o tom, že dovolání lze podat do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím soudu prvního stupně . Z těchto zjištění vyplývá, že lhůta k podání dovolání běžela od 18. 8. 2003 a že posledním dnem k podání dovolání byla sobota 18. 10. 2003. Poslední den lhůty tak připadl na den pracovního volna, proto se za poslední den lhůty pokládá nejbližší příští pracovní den, tj. pondělí 20. 10. 2003 (§ 60 odst. 2, 3 tr. ř.).

Obviněný podal prostřednictvím obhájkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze dovolání ve dvojí podobě; jednak ve formě podání učiněného faxem dne 8. 10. 2003, jednak ve formě originálu dovolání. Dovolání učiněné faxem s datem 8. 10. 2003 (termín fax je obsahově shodný s termínem telefax , tudíž podání učiněné faxem je podáním učiněným v souladu s ustanovením § 59 odst. 1 věta druhá tr. ř.) bylo adresováno a odesláno Obvodnímu soudu pro Prahu 5. Tomuto soudu bylo adresováno rovněž podání, jehož obsahem bylo dovolání, dané na poštu dne 9. 10. 2003. Toto podání bylo dne 10. 10. 2003 doručeno Obvodnímu soudu pro Prahu 5 a dne 23. 10. 2003 Městskému soudu v Praze, jak osvědčují otisky podacích razítek těchto soudů (č.l. 2938).

V této souvislosti nutno poznamenat, že z hlediska zachování lhůty k podání dovolání Nejvyšší soud nijak nepřihlížel k tomu podání obviněného, jež vypracoval sám, označil je jako dovolání a podal je osobně dne 8. 10. 2003 u Městskému soudu v Praze, ač rozsudek Vrchního soudu v Praze obsahuje poučení o tom, že obviněný může dovolání podat pouze prostřednictvím obhájce. Podání obviněného nelze považovat za dovolání, poněvadž podle § 265d odst. 2 tr. ř. podání obviněného, které nebylo učiněno prostřednictvím obhájce, se nepovažuje za dovolání, byť bylo takto označeno. Tento závěr se žádným způsobem nemohl nepříznivě dotknout práva na soudní ochranu obsaženého v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle něhož se každý může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu. Obviněný ostatně ve stejné době podal dovolání prostřednictvím zvolené obhájkyně.

Přestože obviněný podal dovolání faxem a dal podání, jehož obsahem bylo dovolání, ve lhůtě na poštu, nelze nezaznamenat, že v obou případech je adresoval Obvodnímu soudu pro Prahu 5, který není v posuzované věci soudem relevantním; není ani soudem prvního stupně, ani soudem odvolacím, ani soudem, který má ve věci rozhodnout. Nelze proto aplikovat ustanovení § 265e odst. 3 tr. ř., poněvadž dovolání obviněného nebylo ve lhůtě k podání dovolání podáno u Nejvyššího soudu nebo u soudu, který rozhodl ve věci ve druhém stupni, a není splněna ani ta podmínka uvedená v citovaném ustanovení, jež je vyjádřena dikcí lhůta k podání dovolání je zachována také tehdy, je-li podání, jehož obsahem je dovolání, dáno ve lhůtě na poštu a adresováno soudu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout . Při zasílání dovolání poštou musí být kumulativně splněna jak podmínka, že dovolání je dáno ve lhůtě na poštu, tak podmínka, že je adresováno soudu, u něhož má být podáno, jímž je soud, který rozhodl ve věci v prvním stupni, nebo který má ve věci rozhodnout, jímž je Nejvyšší soud. Podmínku vyjádřenou slovy adresováno soudu je třeba vyložit tak, že podání je adresováno tomu soudu, který je vyznačen na poštovní zásilce, nikoliv případně soudu, který je uveden jako adresát v podání, které tvoří obsah poštovní zásilky.

Dovolání obviněného bylo adresováno Obvodnímu soudu pro Prahu 5 a to znamená, že pro zachování lhůty k podání dovolání ve smyslu § 265e odst. 1 tr. ř. muselo být dovolání u Městského soudu v Praze, který ve věci rozhodl v prvním stupni, reálně podáno, tj. opatřeno otiskem jeho podacího razítka, v zákonem stanovené lhůtě. Dovolání obviněného podané u Městského soudu v Praze dne 23. 10. 2003 tak bylo podáno opožděně. V posuzované věci bylo pro zachování lhůty třeba, aby dovolání bylo u Městského soudu v Praze coby soudu prvního stupně podáno nejpozději dne 20. 10. 2003, což splněno nebylo. Není relevantní, že dovolání, které bylo adresováno Obvodnímu soudu pro Prahu 5, bylo dne 8. 10. 2003 učiněno faxem a že dne 9. 10. 2003, tj. ve lhůtě, bylo dovolání dáno na poštu, poněvadž nebylo adresováno ani soudu prvního stupně, ani Nejvyššímu soudu, přičemž pouze v těchto případech by byla lhůta k podání dovolání zachována. Lhůta k podání dovolání naopak není zachována tehdy, je-li dovolání adresováno nekompetentnímu soudu, v důsledku čehož dojde příslušnému soudu opožděně, byť bylo nekompetentnímu soudu doručeno včas.

Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř. odmítl, aniž by se dále zabýval otázkou, zda splňuje náležitosti obsahu dovolání (v úvahu by eventuálně přicházelo i odmítnutí dovolání proto, že nesplňuje náležitosti obsahu dovolání), a aniž na jeho podkladě podle § 265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadený rozsudek a řízení, jež mu předcházelo. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 22. ledna 2004

Předseda senátu:

JUDr. Jan B l á h a

Vypracovala:

JUDr. Věra Kůrková