8 Tdo 516/2011
Datum rozhodnutí: 04.05.2011
Dotčené předpisy: § 205 odst. 1 písm. b) tr. zák., § 205 odst. 5 písm. a) tr. zák.



8 Tdo 516/2011 U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 4. května 2011 o dovolání obviněných M. S., a D. V., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 6. 2010, sp. zn. 6 To 41/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 17 T 38/2007, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných M. S. a D. V. o d m í t a j í .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. 3. 2010, sp. zn. 17 T 38/2007, v bodě I. byli obvinění M. S. a D. V. spolu s obviněným M. M. uznáni vinnými zločinem krádeže podle § 205 odst. 5 tr. zákoníku a přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku. V bodě II. byl obviněný D. V. uznán vinným přečinem podílnictví podle § 214 odst. 1 tr. zákoníku.

Za tyto přečiny byli dovolatelé odsouzeni tak, že obviněnému M. S. byl podle § 205 odst. 5 tr. zákoníku a § 43 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání sedmi roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Obviněný D. V. byl odsouzen podle § 205 odst. 5 tr. zákoníku a § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.

Rovněž bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněného M. M. a o náhradě škody, a dále podle § 226 písm. c) tr. ř. byli obvinění zproštěni ze zbývající části obžaloby Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích ze dne 10. 12. 2007, sp. zn. KZV 62/2006.

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 28. 6. 2010, sp. zn. 6 To 41/2010, o odvoláních, která podali proti shora uvedenému rozsudku soudu prvního stupně obvinění M. S. , D. V. a M. M., a státní zástupce, rozhodl tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b), d), e), odst. 2 tr. ř. uvedený rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o vině pod bodem I. zrušil ohledně všech jmenovaných obviněných a ve výroku o vině pod bodem II. ohledně obviněného D. V., ve výrocích o uložených trestech a ve výrocích o náhradě škody, a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že v bodě I. obviněné M. S. a D. V. uznal vinnými zločinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 5 písm. a) tr. zákoníku a přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, a v bodě II. D. V. trestným činem podílnictví podle § 251 odst. 1 písm. a) tr. zák.

Uvedené trestné činy shledal ve skutcích spočívajících v tom, že
I. obvinění M. S. a D. V. společně v době přesně nezjištěné době od 16.25 hodin dne 1. 12. 2006 do 07.00 hodin dne 4. 12. 2006 v Č. B. V. společně s dalším neztotožněným pachatelem po předchozí vzájemné dohodě přerušením zabezpečovacího systému PCO a po vypáčení ochranné mříže a vstupních dveří vnikli do skladových prostor, nabídkové místnosti a kanceláří objektu firmy JAS ČR, a. s., odkud přesně vyjmenované zboží, a to alkohol, tabákové výrobky, jízdenky MHD a známky v hodnotě 9.656.820,- Kč, dále odcizili z trezoru finanční hotovost 12.112,- Kč a kovový trezor NTS s vhozem v hodnotě nejméně 5.000,- Kč, z kanceláře odcizili 1 ks LCD monitor Benq v hodnotě nejméně 3.500,- Kč, způsobili také další škodu ve výši nejméně 22.365,80 Kč tím, že ze zdi kanceláře odstranili a odcizili centrálu zabezpečovacího systému, poškodili 4 počítače a vybavení a zařízení na pitnou vodu, k odvozu zboží použili i dvou firemních vozidel tovární značky Citroen Jumper, v majetku společnosti ALD Automotive, s. r. o., P., v hodnotě nejméně 423.000,- Kč a 440.000,- Kč, přičemž současně s druhým vozidlem odcizili též vybavení vozidel, poškozené organizaci tak odcizením zboží, finanční hotovosti, vozidel a vybavení způsobili celkovou škodu nejméně ve výši 8.105.230,48 Kč bez DPH, s DPH škodu ve výši 10.574.582,- Kč, a další škodu poškozením a zničením věcí ve výši 32.460,88 Kč, a dále poškozením komunikačního vedení a zařízení v obci V. způsobili další škodu ve výši nejméně 3.994,- Kč společnosti Telefónica O2 Czech republic, a. s. P.,
II. obviněný D. V. v přesně nezjištěné době do dne 9. 12. 2006 přechovával jednak ve svém domě, jednak v domě svého bratra R. V. v H. ruční míchačku na maltu s vrtulí zn. PROTOOL, MPX 1202E s cenovkou na 11.500,- Kč a číslem na cenovce 1145800, a dále celkem 260 ks různého nářadí a dalších věcí v rozsudku konkrétně uvedených, které dosud neznámý pachatel odcizil jednak v době přesně nezjištěné od 14.17 hodin dne 11. 11. 2006 do 9.15 hodin dne 12. 11. 2006 v L. n. L., v M., v objektu ZZN Polabí Kolín, a. s., divize H. p. L. n. L., vše v hodnotě nejméně 1.480.877,- Kč s DPH, jednak v přesně nezjištěné době od 16.30 hodin dne 18. 11. 2006 do 11.45 hodin dne 19. 11. 2006 v O. na J., v objektu prodejny DROXI, a. s., odkud odcizil drogistické zboží a další věci v celkové hodnotě nejméně 946.739,- Kč s DPH, CD přehrávač zn. ONKYO DX-C380, v hodnotě nejméně 6.367,- Kč, 3 ks firemních CD v hodnotě nejméně 60,- Kč, ačkoli věděl, že zboží pochází z trestné činnosti spáchané zletilým a příčetným pachatelem.

Za tyto trestné činy odvolací soud obviněnému M. S. uložil podle § 205 odst. 5 tr. zákoníku a § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání šesti roků a šesti měsíců, pro jehož výkon ho podle § 56 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou, a obviněnému D. V. uložil podle § 205 odst. 5 tr. zákoníku a § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání sedmi let, pro jehož výkon ho podle § 56 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou.

Podle § 226 písm. c) tr. ř. zprostil obžaloby obviněného M. M. pro skutek pod bodem I. Rovněž rozhodl o náhradě škody.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podali prostřednictvím svých obhájců dovolání obvinění M. S. a D. V. . Oba obvinění své mimořádné opravné prostředky opřeli o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř.

Obviněný M. S. v jím podaném dovolání poté, co shrnul dosavadní průběh trestního řízení, konstatoval, že se nemohl ztotožnit se závěry soudu prvního stupně ohledně nálezu a vyhodnocení pachových stop a v souvislosti s tím zdůraznil, že skutková zjištění a způsob hodnocení provedených důkazů zcela vybočují ze zákonných mezí, když soud prováděl důkazy v rozporu s § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Vypořádával se s důkazy, které obviněného podle jeho názoru usvědčovaly, a bagatelizoval důkazy, které svědčily v jeho prospěch. Obviněný zejména zdůraznil, že pachová stopa nemůže být spolehlivým usvědčujícím důkazem, když není vyloučeno, že ji mohla přinést i jiná osoba. Dovolatel vyloučil, že by v místě jeho bydliště byly nalezeny věci, které by patřily do majetku poškozené společnosti. Poukázal i na to, že žádné vozidlo nevlastní, není vlastníkem řidičského oprávnění, přičemž by bylo absurdní, aby jezdil páchat trestnou činnost bez řidičského oprávnění. Záznamy kamerového systému nezachytily poznávací značku, a závěr o tom, že šlo o vozidlo patřící do majetku jeho manželky, neodpovídá reálnému stavu. Trasologická stopa patřící D. V. nalezená v autě jeho manželky nesvědčí o tom, že by bylo spolehlivě prokázáno, že se spoluobviněný v autě nacházel v době, kdy mělo dojít k vloupání do cizího objektu. Souhrn opatřených důkazů nikdy nedovoloval jednoznačný závěr o tom, že on byl pachatelem tohoto trestného činu, když jeho účast se odvíjí od skutečnosti, že jeho objekt bydlení sousedí s majetkem patřícím do vlastnictví bratra spoluobviněného, kde byly nalezeny odcizené věci. Dovolatel byl přesvědčen, že důkazy, které byly opatřeny, neumožňovaly jednoznačný závěr o tom, že by se dopustil trestného činu. Skutková zjištění a způsob hodnocení provedených důkazů vybočují ze zákonných mezí a nemohou být podkladem pro rozhodnutí soudů obou stupňů. V závěru dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek zrušil a přikázal věc Vrchnímu soudu v Praze, popř. Krajskému soudu v Českých Budějovicích, aby ji v potřebném rozsahu projednal a rozhodl.

Obviněný D. V. ve svém dovolání obdobně shrnul stav věci a stejně jako obviněný M. S. brojil proti nedostatečnému rozsahu provedeného dokazování. Poukázal na to, že se neztotožnil se závěry soudu, neboť v objektu vloupání nebyla nalezena žádná věcná stopa, která by svědčila pro to, že se dovolatel v objektu nacházel. Ohledně DNA nalezeného ve vozidle, které patřilo poškozené společnosti, obviněný vysvětlil, za jakých okolností do něj vstoupil a proč na místě byla jeho stopa. Jestliže v autě manželky spoluobviněného byla nalezena druhově korespondující trasologická stopa obuvi, která měla být shodná se stopou obviněného, pak to nelze považovat za přímý důkaz, resp. důkaz o tom, že se dopustil spolupachatelství tohoto trestného činu. Pokud byly odcizené věci nalezeny v domě jeho bratra, nelze učinit závěr, že by byl výlučným držitelem klíčů od tohoto domu a dovozovat jeho vztah k věcem, které tam byly nalezeny. K míchačce, kterou měl ve svém držení uvedl, že chybí důkaz o jeho vědomosti, že pocházela z trestné činnosti. Podle obviněného skutková zjištění a způsob hodnocení provedených důkazů vybočují ze zákonných mezí a nemohou být podkladem pro rozhodnutí soudů obou stupňů. Obviněný D. V. z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek zrušil a přikázal věc Vrchnímu soudu v Praze, popř. Krajskému soudu v Českých Budějovicích, aby ji v potřebném rozsahu projednal a rozhodl.

K dovoláním se písemně vyjádřila státní zástupkyně působící u Nejvyššího státního zastupitelství, která nejprve shrnula napadená rozhodnutí i dovolání obou obviněných. Poukázala na to, že ani jeden z obviněných v jejich obsahu nenamítl nic, co by svědčilo o tom, že by ve věci učiněná skutková zjištění neodpovídala zákonným znakům těch trestných činů, jimiž byli uznáni vinnými, ale založili své námitky pouze na polemice s tím, jak byly provedené důkazy hodnoceny. Jejich námitky jsou obsahově shodné s těmi, které uplatnili již v rámci řízení o řádném opravném prostředku. Protože obvinění dovolání zaměřili výhradně do oblasti skutkových zjištění, uplatněným námitkám nelze přiznat povahu právně relevantních výhrad, neboť brojí proti zjištěnému skutkovému stavu věci a jeho změny se oba obvinění domáhají. Ani jeden z obviněných tedy dovolání neopřel o námitky právní, ale o námitky ryze skutkové, které z pohledu uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nemohou obstát. V souvislosti s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. a obsah učiněné argumentace konstatovala, že obvinění žádnou alternativu tohoto dovolacího důvodu nenaplnili. Ze všech těchto důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněných podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.

Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve shledal, že dovolání obou obviněných jsou přípustná podle § 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř., byla podána osobami oprávněnými podle § 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.).

Při posuzování, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., měl Nejvyšší soud na paměti, že dovolání je možné podat jen z důvodů taxativně uvedených v § 265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.

Vzhledem k tomu, že oba obvinění shodně svá dovolání opřeli o oba zmíněné dovolací důvody, je namístě k oběma dovoláním souhrnně uvést, že podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je možno dovolání podat, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž by byly procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 v písmenech a) až k) tr. ř. Obvinění použili dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. ve svých mimořádných opravných prostředcích v jeho druhé alternativě, neboť namítli, že v řízení předcházejícím napadenému usnesení, byl dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Podle důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se dovolání podává, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z takto stanovených mezí uvedené právní úpravy plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci procesních, a nikoliv hmotně právních ustanovení. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení . Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

Rovněž je významné, že takto označený dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami spatřovanými v právním posouzení skutku, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění, např. vztahující se k jiné právní kvalifikaci, která měla být podle dovolání použita. Nelze za naplnění uvedeného důvodu považovat výhrady, v nichž jsou tvrzeny pochybnosti o správnosti skutkových zjištění a s ohledem na obhajobu obviněného jinak hodnoceny důkazy již provedené, když na základě těchto skutkových vad je dovozováno, že obviněný se činu, jímž byl uznán vinným, nedopustil. V takovém případě nebyl materiálně, tedy ve skutečnosti uplatněn důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný, a to pochybnosti o správnosti skutkových zjištění, který však v ustanovení § 265b tr. ř. pro podání dovolání není uveden.

Ve vztahu k námitkám, jež uplatnili ve svých dovolání oba obvinění, je též dále nutné zdůraznit, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, II. ÚS 760/02, III. ÚS 282/03, IV. ÚS 449/03).

Jestliže oba obvinění v podaných dovoláních vytýkali neúplnosti a nedostatky ve skutkových zjištěních a závěry soudů o použití důkazů pachových stop považovali za nesprávné, těmito výhradami nedostáli zákonným podmínkám vymezujícím označený dovolací důvod ani žádný jiný z důvodů, které jsou v zákoně taxativně v § 265b odst. 2 tr. ř. uvedeny. I přes tento závěr Nejvyšší soud považuje jen pro úplnost za vhodné zmínit, že posuzoval správnost posouzení použitelnosti vyhodnocení pachových stop jako důkazu. Shledal, že se těmto již dříve obviněnými vzneseným výhradám odvolací soud pečlivě věnoval. Lze jen připomenout, že již v předchozích stádiích trestního řízení ke stejné námitce obviněných v rámci prvního odvolacího řízení dříve vydaný odsuzující rozsudek soud druhého stupně zrušil a s požadavkem na objasnění právě těchto důkazů, věc vrátil k doplnění. V nyní napadeném rozhodnutí, které bylo vydáno na základě již doplněného dokazování, soudy své závěry náležitě zdůvodnily, zejména soud prvního stupně na straně 22 svého rozhodnutí podrobně rozvedl všechny důležité souvislosti rozhodné pro posouzení věcné správnosti zajištěných důkazů, i to, jak byly soudem hodnoceny. Nejvyšší soud k tomuto postupu jen shrnuje, že ve vztahu k použitelnosti pachových stop byly plně respektovány podmínky vycházející z judikatury Ústavního soudu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 4. 3. 1998, sp. zn. I. ÚS 394/1997) i Nejvyššího soudu. Výrok o vině obviněných M. S. a D. V. zcela koresponduje s výsledky provedeného dokazování, neboť je založen na řadě důkazů, jimiž nejsou pouze pachové stopy, což je jak sám soud prvního stupně připouští, nedostatečný důkaz, když pachová stopa může být přenositelná (viz strana 22 odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně), ale dále se opíral i o vyhodnocení jiných zjištěných skutečností, např. navigace, záběry z kamerového systému atd. Soudy dále odůvodnily, proč považovaly výpovědi svědků, které svědčily ve prospěch obviněných za nevěrohodné. Pokud soudy podrobně své úvahy ke shodně uplatněným námitkám rozvedly, Nejvyšší soud, který respektuje, že provádění a hodnocení důkazů je právem soudů prvního a potažmo i druhého stupně, v argumentech a úvahách odvolacího soudu neshledal žádné neshody a rozpory. Ztotožnil se s nimi a v důsledku toho nezjistil ani extrémní rozpor mezi právními závěry a provedeným dokazováním.

Vzhledem k tomu, že obvinění nenaplnili dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jehož existence byla podmíněna naplněním i dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., obvinění nedostáli ani zákonným podmínkám pro možnost uplatnění dovolání z tohoto dalšího dovolacího důvodu.

S ohledem na to, že veškeré dovolateli vznesené výhrady stojí mimo rámec pravidel vztahujících se k uplatněným dovolacím důvodům a nenaplňují ani žádný z dalších taxativně vymezených dovolacích důvodů v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř., neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání věcně projednat (viz např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 296/04). Nejvyšší soud proto dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 4. května 2011

Předsedkyně senátu: JUDr. Milada Šámalová