8 Tdo 514/2005
Datum rozhodnutí: 04.05.2005
Dotčené předpisy:




8 Tdo 514/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 4. května 2005 dovolání obviněného M. G. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 11. 2004, sp. zn. 7 To 474/04, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 1 T 19/2004, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 11. 2004, sp. zn. 7 To 474/04, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 28. 4. 2004, sp. zn. 1 T 19/2004, z r u š u j í .

Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se z r u š u j í také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Obvodnímu soudu pro Prahu 1 p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 28. 4. 2004, sp. zn. 1 T 19/2004, byl obviněný M. G. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 tr. zák. a odsouzen podle § 248 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody na sedm měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle § 59 odst. 1 tr. zák. na dvě léta. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost uhradit poškozenému J. D. škodu ve výši 8.460,- Kč a podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená H. B. odkázána s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný trestného činu zpronevěry dopustil tím, že dne 10. 7. 2003 v P., v bazaru M. zastavil za účelem získání finanční hotovosti bez souhlasu majitelky H. B. zlatý náhrdelník v hodnotě 25.440,- Kč (zástavní smlouva č. 1650), který dne 5. 6. 2003 v prodejně M. R. a M. v P., od poškozené převzal za účelem opravy; na podnět poškozené Policie ČR náhrdelník v bazaru zajistila a byl jí vrácen.

Rozsudek soudu prvního stupně napadli obviněný a obvodní státní zástupce pro Prahu 1 odvoláními. Odvolání obviněného směřovalo proti výroku o vině i výroku o trestu; odvolání státního zástupce podané v neprospěch obviněného směřovalo proti výroku o trestu. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 19. 11. 2004, sp. zn. 7 To 474/04, byla podle § 256 tr. ř. obě odvolání jako nedůvodná zamítnuta.

Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání v rozsahu odpovídajícím výroku o vině i výroku o trestu. Odkázal v něm na důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl, že napadené usnesení spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Vytkl, že soudy obou stupňů pochybily při hodnocení provedených důkazů a rozhodnutím o jeho vině porušily jeho právo na spravedlivý proces. Ve shodě s již uplatněnou obhajobou opakoval, že se trestného činu, jímž byl uznán vinným, nedopustil, poněvadž zlatý náhrdelník poškozené H. B. se dostal nedopatřením mezi jeho věci, které jedině měl v úmyslu dát do zástavy, a při předávání sáčku se šperky pracovníkovi zastavárny si toho nevšiml. Popřel, že by jeho jednání bylo vedeno úmyslem přisvojit si náhrdelník či způsobit škodu na cizím majetku. Upozornil, že nebyl proveden jediný důkaz o tom, jak proběhlo předávání šperků pracovníku zastavárny a v zástavní smlouvě je předmět zástavy popsán odkazem na hrubou váhu předaného zlata v gramech, a nikoliv jako jednotlivé kusy předaných šperků. Zdůraznil, že za takové situace se soudy nemohly omezit na obecné konstatování, že pracovník zastavárny musí ověřit, zda-li v zastavovaných věcech je zlato a tudíž že si musel náhrdelníku všimnout. Stejně tak nemá podle něj oporu v provedených důkazech zjištění odvolacího soudu, že si ze zástavy vyzvedl vlastní šperky, pouze šperk poškozené H. B. nikoliv; z provedených důkazů naopak plyne, že si nevyzvedl žádné ze zastavených šperků. Obviněný uzavřel, že skutečnosti významné pro posouzení, zda jeho jednání naplnilo všechny zákonné znaky trestného činu zpronevěry, a to především jeho subjektivní stránky, nebyly náležitě objasněny. Navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Městského soudu v Praze i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 zrušil a aby Obvodnímu soudu pro Prahu 1 přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedla, že pod uplatněný důvod dovolání lze zahrnout námitky obviněného zaměřené na zpochybnění subjektivní stránky trestného činu zpronevěry. Upozornila, že soudy pečlivě a s přihlédnutím ke všem obhajobou uplatněným námitkám hodnotily provedené důkazy a že z jejich rozhodnutí je patrno, že otázce trestní odpovědnosti obviněného věnovaly náležitou pozornost. Navrhla, aby Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.

Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle § 265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.

V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení . Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl relevantně uplatněn v té části dovolání, v níž obviněný zpochybnil správnost právního posouzení skutku jako trestného činu zpronevěry. Z hlediska napadeného rozhodnutí a obsahu dovolání je významná otázka, zda byly naplněny znaky trestného činu zpronevěry podle § 248 tr. zák. po stránce subjektivní, tj. zda bylo prokázáno úmyslné zavinění ve vztahu k přisvojení si cizí svěřené věci.

Protože v této části nebylo možné dovolání odmítnout podle § 265i odst. 1 tr. ř., Nejvyšší soud podle § 265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že dovolání je důvodné.

Trestného činu zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 tr. zák. se dopustí, kdo si přisvojí cizí věc, která mu byla svěřena, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli malou.

Z tzv. právní věty výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně vyplývá, že soud považoval za naplněné znaky trestného činu zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 tr. zák., které spočívají v tom, že obviněný si přisvojil cizí věc, která mu byla svěřena, a způsobil tak na cizím majetku škodu nikoli malou.

Pro trestní odpovědnost podle § 248 tr. zák. se vyžaduje úmyslné zavinění pachatele (§ 3 odst. 3 tr. zák.) a platí, že úmysl se musí vztahovat k přisvojení si cizí svěřené věci i způsobení škody na cizím majetku.

Trestný čin je spáchán úmyslně, jestliže pachatel a) chtěl způsobem v tomto zákoně uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem, nebo b) věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn.

Skutková část výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ani ve spojení s odpovídající částí jeho odůvodnění však konkrétní skutková zjištění, která vyjadřují zákonné znaky právě tohoto trestného činu, neobsahuje.

Výrok o vině obviněného trestným činem zpronevěry nemůže obstát především proto, že ohledně subjektivní stránky činu neučinily soudy přesvědčivě taková skutková zjištění, která by naplňovala zákonné znaky úmyslu stran zákonného znaku přisvojení si cizí svěřené věci, jak opodstatněně dovolatel vytkl.

Obviněný ve shodě s obhajobou uplatňovanou v předcházejících stadiích řízení znovu brojil proti zjištění, že záměrně za účelem získání finanční hotovosti zastavil zlatý náhrdelník H. B., který převzal za účelem opravy. Opakoval, že zlatý náhrdelník se dostal mezi jeho šperky, které měl v úmyslu zastavit, omylem a při předávání sáčku se šperky pracovníku zastavárny si toho nepovšiml.

Prostřednictvím takto vymezených výhrad se obviněný primárně domáhal změny skutkových zjištění ve svůj prospěch, a následně ze změny skutkových zjištění vyvozoval, že se trestného činu v podobě zjištěné soudy nedopustil.

Z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně totiž plyne, že soud neuvěřil obhajobě obviněného, že zlatý náhrdelník poškozené H. B. zastavil omylem, s odůvodněním, že pracovník zastavárny musí ověřit, zda-li jsou zastavované věci skutečně ze zlata a obviněný si tudíž musel všimnout, že mezi věcmi, které zastavuje, je i šperk poškozené (strana 4 rozsudku). Podrobnější úvahy o naplnění úmyslné formy zavinění zde rozvedeny nejsou a nedoplnil je ani odvolací soud v odůvodnění svého usnesení (strana 3). Ten v daných souvislostech poznamenal, že vzhledem k tomu, že vlastní šperky si obviněný ze zástavy vyzvedl, s přihlédnutím k tomu, že při převzetí zboží, kterým je zlato, se vždy kontroluje jeho ryzost, je obhajoba obviněného, že si nepovšiml, že mezi předměty je i cizí náhrdelník, zcela bezvýznamná, ryze účelová a v podstatě i naivní . Dodal, že závěr o vině obviněného, jak jej učinil soud prvního stupně, nemá důvod jakkoliv zpochybňovat.

Námitky skutkové, jak již bylo řečeno, nezakládají žádný z důvodů dovolání podle § 265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumat. Tato zásada se však nemůže uplatnit v případě zjištění, že soudy učiněná skutková zjištění jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04). Právě o takovou situaci se v posuzovaném případě jednalo.

Závěry, jimiž se soudy vypořádaly s obhajobou obviněného, neměly oporu v provedených důkazech, jak opodstatněně vytkl obviněný. Nebyl proveden žádný důkaz, z něhož by bylo patrno, jakým způsobem vystupoval obviněný v zastavárně a zda skutečně byla pracovníkem zastavárny zkoumána ryzost zlata u jednotlivých předmětů; stejně tak ze žádného důkazu nevyplynulo, že obviněný vyzvedl ze zastavárny všechno své zlato, nikoliv však zlatý náhrdelník poškozené H. B. Právě tyto okolnosti ale byly okolnostmi relevantními pro závěr o úmyslném zavinění obviněného. Proto bude na soudu prvního stupně, aby tyto důkazy opatřil a provedl a spolehlivě rozhodl o zavinění obviněného. Třebaže obviněný v dovolání neuplatnil žádnou konkrétní výhradu směřující proti správnosti výroku o náhradě škody, bude na soudu, aby se důsledněji zabýval procesním postavením J. D., jednatele obchodní společnosti M., s. r. o., a otázkou, zda jemu, event. obchodní společnosti M., s. r. o., byla trestným činem zpronevěry způsobena škoda a zda může v trestním řízení práva poškozeného vůbec uplatnit.

Nejvyšší soud z podnětu dovolání obviněného z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. napadené usnesení Městského soudu v Praze zrušil a jako vadnou část předcházejícího řízení zrušil i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 (§ 265k odst. 1 tr. ř.). Zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu (§ 265k odst. 2 tr. ř.). Obvodnímu soudu pro Prahu 1 přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl (§ 265l odst. 1 tr. ř.). Při novém rozhodování je soud vázán právním názorem, který v tomto usnesení vyslovil Nejvyšší soud. Rozhodnutí soudů obou stupňů byla zrušena jen v důsledku dovolání podaného ve prospěch obviněného, takže v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch. Toto rozhodnutí učinil dovolací soud v neveřejném zasedání, neboť je zřejmé, že vady nelze odstranit ve veřejném zasedání [§ 265r odst. 1 písm. b) tr. ř.].

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 4. května 2005

Předsedkyně senátu:

JUDr. Věra Kůrková