8 Tdo 509/2005
Datum rozhodnutí: 27.04.2005
Dotčené předpisy:




8 Tdo 509/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. dubna 2005 o dovolání obviněného P. S., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici B., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 11. 2004, sp. zn. 5 To 453/2004, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 29 T 13/2003, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. S. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný P. S. byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 2. 6. 2004, sp. zn. 29 T 13/2003, uznán vinným trestným činem podílnictví podle § 251 odst. 1 písm. a) tr. zák. ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák., za což byl podle § 235 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců; pro výkon tohoto trestu byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.

Uvedeným rozsudkem bylo dále rozhodnuto o vině spoluobviněného R. H. a byl mu uložen trest a současně byly podle § 35 odst. 2 tr. zák. zrušeny výroky o trestech jednak z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 18. 4. 2003, sp. zn. 37 T 136/2002, a zároveň z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 8. 10. 2003, sp. zn. 1 T 23/2003, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Proti odsuzujícímu rozsudku soudu prvního stupně podali obvinění P. S. a R. H. a v jejich neprospěch též státní zástupce odvolání, přičemž věc obviněného P. S. byla ve smyslu ustanovení § 23 odst. 1 tr. ř. vyloučena k samostatnému projednání a byla nadále vedena pod sp. zn. 5 To 453/2004. Odvolání obviněného P. S. a státního zástupce projednal Městský soud v Praze ve veřejném zasedání konaném dne 15. 11. 2004 a rozsudkem sp. zn. 5 To 453/2004 rozhodl tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek ohledně obviněného P. S. v celém rozsahu zrušil (z odůvodnění rozsudku je zřejmé, že se tak stalo k odvolání státního zástupce), a za podmínek § 259 odst. 3 písm. b) tr. ř. znovu rozhodl tak, že jej uznal vinným, že

dne 10. 11. 2002, kolem 21:00 hod., v P., společně s již odsouzeným R. H., odstraňovali jistící mechanické zabezpečení na řadící páce a zároveň se společně pokoušeli pomocí připraveného padělaného klíče nastartovat vozidlo zn. Peugeot 306, když toto vozidlo získal nezjištěným způsobem předtím do své dispozice odsouzený R. H. poté, co toto vozidlo bylo v přesně nezjištěné době od 6. 11. 2002 do 7. 11. 2002 odcizeno v P., ke škodě poškozené organizace G. C. L., a. s., P.; při výše uvedené činnosti byli oba jmenovaní přistiženi a následně zadrženi hlídkou Policie ČR, přičemž oběma jmenovaným přitom vzhledem ke všem okolnostem jejich činnosti nemohlo ujít, že jde o odcizené vozidlo pocházející z trestné činnosti.

Takto zjištěné jednání obviněného P. S. soud druhého stupně právně kvalifikoval jako pomoc k trestnému činu podílnictví podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k § 251 odst. 1 písm. a) tr. zák., přičemž jej za uvedené jednání a současně za trestný čin vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zák. z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 18. 4. 2003, sp. zn. 37 T 136/2002, odsoudil podle § 235 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců; pro výkon tohoto trestu jej podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou. Současně zrušil výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 18. 4. 2003, sp. zn. 37 T 136/2002, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Odvolání obviněného P. S.(dále převážně jen obviněný ) odvolací soud ve smyslu § 256 tr. ř. zamítl.



Opis rozsudku odvolacího soudu byl doručen obviněnému dne 18. 2. 2005, jeho obhájci Mgr. K. F. dne 20. 12. 2004 a Obvodnímu státnímu zastupitelství pro Prahu 10 dne 13. 12. 2004.

Proti posledně citovanému rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím výše jmenovaného obhájce dovolání, přičemž tak učinil dne 11. 1. 2005 na poště, zásilku adresoval Obvodnímu soudu pro Prahu 10, jemuž byla doručena dne 12. 1. 2005. V tomto svém mimořádném opravném prostředku odkázal na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť byl přesvědčen, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.

V dalším textu obviněný rozvedl argumenty, které měly uplatněný dovolací důvod naplňovat. Především popřel, že byl se předmětné trestné činnosti dopustil, a dále zevrubně ze svého pohledu zrekapituloval průběh celého jednání, jež mu je kladeno za vinu. V daných souvislostech namítl, že soud pochybil, pokud neuvěřil jeho tvrzení, že pouze vyhověl žádosti spoluobviněného R. H. (jenž byl jeho známým) o pomoc s odtažením předmětného vozidla, o němž jmenovaný spoluobviněný prohlašoval, že jej řádně koupil. Dále vytkl, že nebylo prokázáno, že by jistící mechanické zabezpečení u tohoto vozidla odstraňoval nebo že by uvedené vozidlo startoval, a trval na tom, že nemohl vědět, že se v případě tohoto vozidla jedná o věc pocházející z trestné činnosti.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud jako soud dovolací tomuto dovolání vyhověl, napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 10 k novému projednání a rozhodnutí.

Předsedkyně senátu soudu prvního stupně postupovala v souladu s ustanovením § 265h odst. 2 tr. ř. a opis dovolání obviněného zaslala Nejvyššímu státnímu zastupitelství v Brně, jemuž bylo doručeno dne 22. 2. 2005, k případnému vyjádření a vyslovení souhlasu s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.

Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření ze dne 10. 3. 2005 uvedl, že v případě jednání obviněného byl skutkový stav spolehlivě zjištěn a byl i přiléhavým způsobem právně kvalifikován; zejména bylo bezpečně zjištěno, že to byl obviněný, kdo se na předmětné trestné činnosti aktivně podílel minimálně jako pomocník ve smyslu ustanovení § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák. Dále konstatoval, že soud vyšel v rámci hodnocení důkazů především z objektivně zjištěných skutečností, spočívajících v tom, že obviněný přijel za svým známým spoluobviněným R. H. s tím, že mu pomůže s odtažením vozidla, které měl krátce předtím koupit; toto vozidlo však mělo viditelně poškozené zámky, nebylo opatřeno SPZ, jmenovaný spoluobviněný neměl k dispozici klíče od vozidla a uvedené vozidlo nebylo možné ani nastartovat a odvézt. V tomto směru státní zástupce odkázal na podrobné rozvedení hodnotících úvah soudu, jak jsou obsaženy v odůvodnění napadeného rozhodnutí.

Podle názoru státního zástupce obviněný sice formálně deklaroval dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak jím uplatněné námitky stojí obsahově mimo rámec tohoto dovolacího důvodu, jakož i mimo rámec ostatních dovolacích důvodů. V posuzované trestní věci přitom neexistuje nesoulad (a již vůbec ne extrémní) mezi vykonanými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudu na straně druhé. Uzavřel, že napadené rozhodnutí netrpí žádnou vadou, kterou by bylo třeba cestou dovolání odstranit, a navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, přičemž souhlasil, aby tak učinil za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. ve spojení s § 41 odst. 5 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), a obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f tr. ř.

Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.

Z vymezení důvodů dovolání v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. vyplývá, že důvodem dovolání nemůže být nesprávné skutkové zjištění ani nesprávné hodnocení důkazů, byť to zákon explicitně nestanoví, a to vzhledem k tomu, že právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozhodnutí a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. Tento názor lze jednoznačně dovodit s ohledem na jednotlivé důvody dovolání vymezené v citovaném ustanovení, zejména pak s ohledem na důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle tohoto ustanovení důvod dovolání je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Takový závěr vyplývá i z toho, že dovolání je specifický mimořádný opravný prostředek, který je určen k nápravě procesních a hmotně právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. ř., takže Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další (v pořadí již třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři. V takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci (§ 2 odst. 5 tr. ř.), popř. do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (k tomu srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02). V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§ 277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. ř.).

Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení § 265f odst. 1, 2 tr. ř. a zejména ze znění ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dále třeba dovodit, že z hlediska § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.

V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení . Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

V žádném případě nelze postupovat opačně, tedy že v dovolání jsou tvrzeny pochybnosti o správnosti skutkových zjištění a hodnocení provedených důkazů, což právě obviněný v části svého dovolání činí. V takovém případě nebyl ve skutečnosti (materiálně) uplatněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který by se týkal nesprávného hmotně právního posouzení, tj. jiného, než je právní kvalifikace skutku, jímž byl obviněný uznán vinným, ale důvod jiný, a to pochybnosti o správnosti skutkových zjištění a hodnocení důkazů.

Námitky obviněného, jimiž trestnou činnost popřel, a dále jeho výhrady, že jeho jednání nebylo dostatečným způsobem prokázáno, resp. že nemohl vědět, že se jednalo o vozidlo pocházející z trestné činnosti, jsou v podstatě pouhou polemikou s tím, jak byl nalézacím soudem zjištěn skutkový stav a jak byly hodnoceny provedené důkazy. V žádném případě nejde o námitky, které by se týkaly otázky tzv. právního posouzení skutku (jímž byl obviněný uznán vinným). Ze strany obviněného jde o námitky, které jsou právně irelevantní, neboť stojí mimo rámec zákonného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Je tak evidentní, že obviněný, ačkoli v dovolání formálně deklaroval dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., fakticky uplatnil námitky skutkové, jejichž prostřednictvím se primárně domáhal změny skutkových zjištění ve svůj prospěch, a teprve následně ze změny skutkových zjištění vyvozoval, že se trestného jednání, jež mu je kladeno za vinu, nedopustil. Vůči právnímu posouzení skutku, jak byl zjištěn odvolacím soudem, žádnou konkrétní námitku neuplatnil. Námitky skutkové však nezakládají žádný z důvodů dovolání podle § 265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost Nejvyššího soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/2002).

Zásah do skutkových zjištění lze v rámci řízení o dovolání připustit jen tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu a učiní-li dovolatel (současně) tento nesoulad předmětem dovolání. V daném případě se však ani o takovou situaci nejednalo.

Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž postupoval podle § 265i odst. 3 tr. ř. a přezkoumával napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Přitom je nutné uvést, že takový aplikační postup nezasáhl do základních práv dovolatele, a není proto ani v rozporu s nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 180/03 a I. ÚS 55/04, v nichž tento soud vyslovil výhrady k extenzivnímu výkladu § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. ze strany Nejvyššího soudu. Své rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 27. dubna 2005

Předseda senátu:

JUDr. Jan B l á h a