8 Tdo 493/2007
Datum rozhodnutí: 16.05.2007
Dotčené předpisy:




8 Tdo 493/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. května 2007 o dovolání obviněné I. V., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 11. 2006, sp. zn. 7 To 476/2006, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 3 T 107/2006, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněné I. V. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 19. 7. 2006, sp. zn. 3 T 107/2006, byla obviněná I. V. uznána vinnou trestným činem křivého obvinění podle § 174 odst. 1, 2 tr. zák. v jednočinném souběhu s trestným činem křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 175 odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zák.

Za tyto trestné činy byla odsouzena podle § 175 odst. 3 tr. zák. a § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků nepodmíněně, pro jehož výkon byla podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařazena do věznice s dozorem. Dále bylo rozhodnuto o zproštění z obžaloby spoluobviněného L. G.

Odvolání obviněné I. V., jímž napadla citovaný rozsudek soudu prvního stupně, a které zaměřila pouze proti výroku o trestu, Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 8. 11. 2006, sp. zn. 7 To 476/2006, podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.

Proti tomuto usnesení soudu druhého stupně podala obviněná prostřednictvím obhájce Mgr. Z. V. dovolání opřené o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. V obsahu tohoto mimořádného opravného prostředku obviněná namítla, že skutek popsaný v rozsudku soudu prvního stupně nevykazuje všechny zákonné znaky trestného činu křivého obvinění podle § 174 odst. 1, 2 tr. zák. spáchaného v jednočinném souběhu s trestným činem křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 175 odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zák. Dále vytkla, že soudy nižších stupňů se nevypořádaly s tím, zda přivodit trestní stíhání poškozených M. Š. aj. K. bylo skutečně vůlí obviněné I. V., anebo zda se jednalo o vůli jiné osoby, která obviněnou jako živý nástroj donutila k předmětnému jednání. S ohledem na tuto skutečnost navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) vyhověl jejímu dovolání a podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 11. 2006, sp. zn. 7 To 476/2006, a podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí obsahově navazující na uvedené usnesení a aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal věc Městskému soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí.

K tomuto dovolání se ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství, který poukázal na to, že obviněná, proti rozsudku soudu prvního stupně podala odvolání výlučně ve vztahu k výroku o trestu s poukazem na nepřiměřenou přísnost uloženého trestu. Vzhledem k tomu, že odvolání obviněné směřovalo pouze proti výroku o trestu, a nebyl dán důvod k postupu odvolacího soudu podle § 254 odst. 2 tr. ř. (a zároveň nešlo ani o případ upravený ustanovením § 254 odst. 3 tr. ř.), byla tím přezkumná povinnost odvolacího soudu limitována výhradně na předmětný výrok a řízení jemu předcházející. Protože dovolatelka ve svém mimořádném opravném prostředku neuplatnila žádný zákonný důvod dovolání související s rozhodováním soudu prvního či druhého stupně o uložení trestu (tj. důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.), naopak dovolání opřela o důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívající v nesprávném právním posouzení, který uplatnila prostřednictvím druhé alternativy dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., jde o dovolání, které je nepřípustné. S ohledem na tuto skutečnost státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl jako nepřípustné a aby tak v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) při posuzování podaného dovolání nejprve zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. Podle odst. 1 tohoto ustanovení lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž v § 265a odst. 2 písm. a) až h) tr. ř. jsou taxativně vypočtena rozhodnutí, která je možno považovat za rozhodnutí ve věci samé.

Podle spisu Obvodního soudu pro Prahu 5, sp. zn. 3 T 107/2006, dovolací soud shledal, že obviněná podala proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 19. 7. 2006, sp. zn. 3 T 107/2006, odvolání, jehož obsahem byly výhrady zaměřené pouze proti výroku o trestu (č. l. 146 spisu). Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 8. 11. 2006, sp. zn. 7 To 476/2006, toto odvolání obviněné podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné. Podle jeho odůvodnění na straně 2 tak učinil proto, že když obviněná ve svém odvolání namítla pouze nepřiměřenost uloženého trestu, podle § 254 odst. 1 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost tohoto oddělitelného výroku a správnost řízení, které mu předcházelo. K vadám, které nebyly odvoláním vytýkány, přihlížel jen, pokud měly vliv na správnost výroku, proti němuž bylo odvolání podáno.

Vzhledem k takto zjištěným skutečnostem je nutné uvést, že odvolací soud postupoval v souladu s pravidly vyjádřenými v ustanovení § 254 odst. l tr. ř., podle něhož odvolací řízení spočívá na principu vázanosti odvolacího soudu obsahem podaného odvolání, resp. vytýkanými nedostatky. Nezamítne-li nebo neodmítne-li odvolací soud odvolání podle § 253 tr. ř., přezkoumá zákonnost a odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. Odvolací soud proto přezkoumá z podnětu podaného odvolání jen ty oddělitelné výroky rozsudku, proti nimž odvolatel podal odvolání, a dále správnost postupu řízení, které jim předcházelo. Oddělitelným výrokem je např. výrok o trestu. Jiné výroky a jim předcházející řízení odvolací soud nesmí zásadně přezkoumávat, i kdyby šlo o výroky, proti nimž by odvolatel mohl podat odvolání, avšak odvolání nepodal.

Když bylo na základě všech rozvedených skutečností shledáno, že odvolací soud v projednávaném případě podle § 254 odst. 1 tr. ř. přezkoumával k odvolání obviněné zákonnost a odůvodněnost pouze výroku o trestu a správnost postupu řízení, které mu předcházelo, mohla dovolatelka napadnout dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu jen v tom rozsahu, v jakém byl odvolací soud takto oprávněn přezkoumat rozsudek soudu prvního stupně. Směřuje-li přesto dovolání proti výroku, který odvolací soud nepřezkoumával podle § 254 odst. 1 tr. ř. a neměl povinnost jej přezkoumat ani podle § 254 odst. 2, 3 tr. ř., musí být takové dovolání odmítnuto jako nepřípustné podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. (srov. rozhodnutí č. 20/2004 Sb. rozh. tr.).

S ohledem na shora uvedené skutečnosti obviněná mohla v dovolání uplatnit námitky, které by směřovaly proti výroku o trestu. Dovolání proti výroku o trestu by tak mohlo být podáno v souvislosti s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tj. byl-li obviněné uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo jí byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byla uznána vinnou. Obviněná však skutečnosti dopadající na tento dovolací důvod neuvedla. Jestliže uplatnila námitky s odkazem na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. výhradně proti výroku o vině, není dovolání proti tomuto výroku přípustné.

Nejvyšší soud proto dovolání obviněné I. V. na základě takto zjištěných skutečností posoudil jako nepřípustné, a proto je podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř., odmítl a učinil tak v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 16. května 2007

Předsedkyně senátu:

JUDr. Milada Šámalová