8 Tdo 492/2009
Datum rozhodnutí: 06.05.2009
Dotčené předpisy:




8 Tdo 492/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 6. května 2009 o dovolání obviněného V. V., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 9. 2008, sp. zn. 7 To 402/2008, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 2 T 231/2007, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného V. V. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 16. 6. 2008, sp. zn. 2 T 231/2007, byl obviněný V. V. uznán vinným trestným činem znásilnění podle § 241 odst. 1 tr. zák. jako zvlášť nebezpečný recidivista podle § 41 odst. 1 tr. zák., jehož se podle skutkových zjištění popsaných ve výroku o vině dopustil tím, že s obviněnými J. K., a J. Š., dne 3. 6. 2007 v přesně nezjištěné době v ranních hodinách na pokoji ubytovny H. na N. ve V., okres Ž., postupně vykonali pohlavní styk s V. T., kterou obviněný V. V. v silně podnapilém stavu přivezl taxíkem, využili její těžké opilosti, kterou si přivodila předchozím nadměrným požíváním alkoholických nápojů, v důsledku čehož se zmohla pouze na slovní odpor, přičemž obviněný V. V. uložil poškozenou do postele, sebe i poškozenou obnažil, hladil ji a líbal, když vzápětí na ní vykonali soulož oba spoluobvinění, a v ranních hodinách kolem 08:30 hodin po procitnutí poškozené ji obviněný V. V. donutil proti její vůli k orálnímu sexu, kdy ji začal osahávat, uchopil ji za hlavu a jednou rukou ji táhl hlavu až ke svému penisu a držel ve svém klíně, čímž poškozenou donutil, aby mu sála penis až do vyvrcholení, ke kterému zčásti došlo do jejích úst a zčásti mimo ně, a tohoto jednání se dopustil poté, co byl rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 5. 10. 2001, sp. zn. 4 T 98/2001, uznán vinným pokusem trestného činu znásilnění podle § 8 odst. 1 tr. zák. k § 241 odst. 1 tr. zák., za což byl odsouzen podle § 241 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání tři roků a šesti měsíců nepodmíněně.

Za tento trestný čin byl obviněný V. V. odsouzen podle § 241 odst. 1 tr. zák. za použití § 42 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání šesti roků a šesti měsíců nepodmíněně, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Současně bylo rozhodnuto o vině a trestu obviněných J. K. a J. Š. a o náhradě škody.

Proti shora uvedenému rozsudku podali státní zástupce a obvinění V. V., J. K. a J. Š. odvolání, která Krajský soud v Brně, jako soud odvolací, usnesením ze dne 4. 9. 2008, sp. zn. 7 To 402/2008, podle § 256 tr. ř. jako nedůvodná zamítl.

Toto usnesení odvolacího soudu a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou napadl obviněný V. V. prostřednictvím obhájce Mgr. R. G. dovoláním, které opřel o důvody podle § 265b odst. 1 písm. c), g) tr. ř. K důvodu podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. obviněný namítl, že v řízení před soudem prvního stupně do vydání rozsudku ze dne 3. 12. 2007, který byl posléze odvolacím soudem zrušen jako předčasný, neměl obhájce. Obviněný k tomu vysvětlil, že formálně sice měl jako obhájce JUDr. J. P., avšak jak opakovaně před okresním soudem namítal, mezí ním a tímto obhájcem došlo ke ztrátě důvěry, neboť obhájce nepostupoval podle pokynů obviněného, nekonzultoval s ním věc včas a v náležitém rozsahu a k celé obhajobě přistupoval formalisticky a laxně. Když obviněný žádal, aby nalézací soud zrušil tohoto ustanovení obhájce a přiznal obviněnému právo na bezplatnou obhajobu, aby si mohl zvolit obhájce Mgr. R. G., okresní soud obviněnému nevyhověl, a teprve po kasaci prvního rozsudku mu přiznal obhajobu za sníženou odměnu.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný spatřoval v tom, že soudy obviněného shledaly příčetným a jeho jednání nesprávně posoudily jako trestný čin znásilnění podle § 241 odst. 1 tr. zák. spáchaný zvlášť nebezpečným recidivistou podle § 41 odst. 1 tr. zák. Podle obviněného soudy dostatečně nezvážily všechny důležité okolnosti, především to, že došlo k pochybení při stanovení množství alkoholu v jeho krvi v době údajného spáchání skutku dne 3. 6. 2007 kolem 8:30 hodin. Poukázal na to, že pokud mu bylo téhož dne v 19:15 hodin večer provedenou dechovou zkouškou zjištěno v krvi 1,80 promile alkoholu, tak při zpětném propočtu (redukční koeficient beta 0,12 0,20 g/kg za hodinu), lze zjistit, že v inkriminovanou dobu, kdy mělo dojít ke spáchání skutku, měl v krvi 3,12 4 promile alkoholu v krvi. V důsledku toho měly soudy dospět k závěru, že se nacházel v těžké opilosti, kdy jeho ovládací a rozpoznávací schopnosti byly vymizelé. Závěry znalce z oboru toxikologie označil za spekulativní, založené na úvahách a nikoli na objektivních zjištěních, neboť znalec neměl k dispozici výsledek dechové zkoušky a vycházel pouze z pravděpodobného množství vypitého alkoholu a doby konzumace. Podle obviněného ho soudy správně měly shledat nepříčetným a jím spáchané jednání posoudit jako trestný čin opilství podle § 201a odst. 1 tr. zák. V takovém případě by již nemohlo jít o zvlášť nebezpečnou recidivu, protože se jedná o typově jiný trestný čin, než kterým byl nyní uznán vinným.

V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně, jakož i předcházející rozsudek Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou a vrátil věc soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.

Nejvyšší soud zjistil, že Nejvyšší státní zastupitelství, jemuž bylo dovolání obviněného zasláno a doručeno dne 6. 4. 2009, do doby konání neveřejného zasedání své případné písemné stanovisko nezaslalo.

K dovolání obviněného Nejvyšší soud nejprve shledal, že je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou podle § 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.).

S ohledem na to, že dovolání lze podat jen z důvodů taxativně uvedených v § 265b tr. ř., v rámci dalšího posuzování správnosti podaného dovolání Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. c), g) tr. ř. byly uplatněny v souladu se zákonnými podmínkami. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. lze uplatnit, pokud obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona měl mít, podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se dovolání podává, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. je potřeba uvést, že poskytuje možnost zjednání nápravy, jestliže bylo porušeno právo na obhajobu jako jedno ze základních práv garantovaných v čl. 6 odst. 3 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a také čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.

Přestože předmětný dovolací důvod dopadá na případy, kdy došlo k porušení podmínek určujících právo obviněného na jeho obhajobu, je svým obsahem tento dovolací důvod užší, neboť nezahrnuje jakékoli porušení práva na obhajobu, ale toliko takové, kdy obviněný, ačkoli byly splněny zákonné podmínky nutné obhajoby, neměl v trestním řízení obhájce vůbec, anebo jej neměl po určitou část řízení, po kterou orgány činné v trestním řízení prováděly úkony trestního řízení směřující k vydání meritorního rozhodnutí napadeného dovoláním (viz rozhodnutí č. 48/2003 Sb. rozh. tr., rozhodnutí č. 23/2007/II Sb. rozh. tr. a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 7. 2002, sp. zn. 6 Tdo 142/2002, publikovaný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 17, roč. 2002, T- 413, věta 2.).

Z obsahu připojeného spisu se podává, že poté, co bylo proti obviněnému zahájeno trestní stíhání pro trestný čin podle § 241 odst. 1 tr. zák., byly dány důvody nutné obhajoby podle § 36 odst. 3 tr. ř., a proto byl obviněnému opatřením Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 5. 6. 2007, sp. zn. 1 Nt 234/2007, ustanoven obhájce Mgr. P. D., neboť obviněný využil svého práva a obhájce si sám nezvolil (viz č. l. 22). Ustanovený obhájce dne 24. 8. 2007 požádal o zrušení ustanovení, a poté co bylo jeho žádosti vyhověno, byl stejným soudem opatřením ze dne 6. 9. 2007 ustanoven obhájce JUDr. J. P. (viz č. l. 32). Tento obhájce obviněného zatupoval po celé trestní řízení, zpracoval též odvolání proti rozsudku prvního stupně a byl odvolacím soudem předvolán k veřejnému zasedání konanému o odvolání obviněného Krajským soudem v Brně dne 14. 2. 2008. Obviněný, který několikrát vznesl výhrady proti způsobu obhajoby ustanoveného obhájce JUDr. J. P., dne 31. 1. 2008 udělil plnou moc obhájci Mgr. R. G. (viz č. l. 478), který jej v dalším řízení zastupoval. Termín nařízeného veřejného zasedání byl na jeho žádost přeložen na 13. 3. 2008.

Na základě takto ověřených skutečností Nejvyšší soud shledal, že obviněný, u něhož existovaly důvody nutné obhajoby od zahájení trestního řízení až do rozhodnutí o jeho odvolání, byl zastoupen ustanoveným nebo jím zvoleným obhájcem. V žádném stadiu trestního řízení tak nedošlo k situaci, kdy by obviněný obhájce neměl, a ani jiným způsobem nebyla porušena zákonná práva obviněného na obhajobu, jak předpokládá ustanovení § 265b odst. 1 písm. c ) tr. ř.

Jestliže obviněný tento důvod dovolání shledával v tom, že ustanovený obhájce JUDr. J. P. ho podle jeho názoru řádně nezastupoval, a obviněný mu proto vyslovil nedůvěru, pak tyto námitky na označený dovolací důvod nedopadají, protože výhrady o osobních a profesních kvalitách obhájce a způsobu vykonávání obhajoby, stejně jako tvrzení o nedůvěře mezi obhájcem a obviněným, stojí mimo rámec citovaného dovolacího důvodu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2003, sp. zn. 6 Tdo 880/2003, srov. přiměřeně i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2005, sp. zn. 3 Tdo 567/2005, publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, sešit 17, roč. 2005, T- 806). Obviněný, u něhož k porušení práva na obhajobu nedošlo, uvedenými námitkami dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. nenaplnil.

Podle dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jak je shora vymezen, je možné vytýkat výlučně vady právní, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným.

Pokud obviněný na podkladě tohoto dovolacího důvodu namítal, že neměl být uznán vinným trestným činem znásilnění podle § 241 odst. 1 tr. zák., ale v důsledku nepříčetnosti, která nebyla dostatečně nezkoumána, měly soudy jeho trestné jednání posoudit jako opilství podle § 201a tr. zák., vytýkal nesprávnost právní kvalifikace, což je okolnost korespondující s označeným dovolacím důvodem, a proto Nejvyšší soud ve vztahu k ní dále posuzoval, zda je v této části dovolání opodstatněné.

Podle § 241 odst. 1 tr. zák. se trestného činu znásilnění dopustí ten, kdo násilím nebo pohrůžkou bezprostředního násilí donutí jiného k souloži nebo k jinému obdobnému pohlavnímu styku nebo kdo k takovému činu využije bezbrannosti jiného.

Podle tzv. právní věty se obviněný V. V. tohoto trestného činu dopustil v alternativě, že násilím jiného donutil k obdobnému pohlavnímu styku.

Trestného činu opilství podle § 201a odst. 1 tr. zák. se pachatel dopustí, pokud se požitím nebo aplikací návykové látky nebo jinak přivede, byť i z nedbalosti, do stavu nepříčetnosti, v němž se dopustí jednání, které má jinak znaky trestného činu.

Jak je tedy patrné, předpokladem toho, aby jednání obviněného, které má znaky konkrétního trestného činu (tzv. kvazidelikt), bylo posouzeno jako trestný čin opilství podle § 201a tr. zák., je rozhodné, aby se pachatel požitím návykové látky, v daném případě požitím alkoholických nápojů, přivedl do stavu nepříčetnosti.

Podle § 12 tr. zák. je nepříčetnost definována jako stav, ve kterém někdo pro duševní poruchu v době spáchání činu nemohl rozpoznat jeho nebezpečnost pro společnost nebo ovládat své jednání, není za tento čin trestně odpovědný. Přitom postačuje, že chybí jedna z těchto schopností. V důsledku nedostatku rozpoznávací schopnosti pak pachatel není schopen rozpoznat, že nebezpečnost činu je vyšší než nepatrná (§ 3 odst. 2 tr. zák.). Nedostatek schopnosti určovací způsobuje, že pachatel není způsobilý ovládat své jednání. Pachatel si uvědomuje nebezpečnost činu pro společnost, ale není způsobilý v konkrétním případě své jednání regulovat, tedy ovládnout. Je též vhodné uvést, že příčetností se rozumí způsobilost být z hlediska duševních schopností pachatele trestného činu.

O trestném činu opilství podle § 201a tr. zák. je možné uvažovat jen u pachatele, který jedná poté, co se požitím nebo aplikací návykové látky nebo jinak zaviněně přivede do stavu nepříčetnosti. Podle § 12 tr. zák. se za nepříčetného považuje pachatel, jenž pro duševní poruchu v době spáchání činu nemohl rozpoznat jeho nebezpečnost pro společnost nebo ovládat své jednání. Pachatel, u něhož byla v době činu alespoň jedna z těchto složek jednání (rozpoznávací nebo ovládací) pouze výrazněji snížena, je považován jen za zmenšeně příčetného, což je stav, který neumožňuje aplikovat ustanovení § 12 tr. zák. ani ustanovení § 201a odst. 1 tr. zák. Platí tak, že i když byla byť i jedna z uvedených složek v době činu v důsledku opilosti pachatele prakticky vymizelá, lze uvažovat o trestném činu podle § 201a tr. zák. Pokud by došlo pouze k jejímu snížení, byť výraznému, je třeba takový čin posoudit jako trestný čin, jehož zákonné znaky naplňuje. Ustanovení § 201a tr. zák. nelze použít v případě, že pachatel spáchal trestný čin ve stavu zmenšené příčetnosti (rozhodnutí č. 22/1993 Sb. rozh. tr.).

Z takto vyložených zásad je patrné, že při zkoumání trestní odpovědnosti pachatele za konkrétní čin, nepostačuje jen to, že u obviněného bylo zjištěno vysoké množství požitého alkoholu, ale toto požití musí u něj vyvolat stav nepříčetnosti ve smyslu § 12 tr. zák., jak je shora definován.

V posuzované věci je nutné poukázat zejména na obsah znaleckého posudku v oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie (č. l. 147 spisu), podle jehož závěrů u obviněného V. V. nebyla zjištěna duševní choroba v užším slova smyslu, ale trpí poruchou osobnosti a rovněž i škodlivým užíváním alkoholu. Nebyla však u něj shledána závislost na alkoholu. Obviněný v době trestného činu trpěl funkční sexuální poruchou, tj. erektivní disfunkcí. V době činu byl obviněný pod vlivem alkoholu, tato skutečnost však nebyla z trestněprávního pohledu významná (nejednalo se ani o patickou či komplikovanou opilost). Do stavu opilosti se přivedl sám. Znalkyně zjistila, že obviněný měl v době činu rozpoznávací i ovládací schopnosti v důsledku opilosti sníženy nepodstatně až podstatně, nebyly však vymizelé.

Podle posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství znalce MUDr. P. L., zpracovaného na výpočet alkoholu v krvi obviněného, mohl mít obviněný v ranních hodinách dne 3. 6. 2007, okolo 5 hodiny ráno příznaky středně těžkého stupně opilosti, okolo 7. hodiny ráno příznaky lehkého stupně opilosti, konkrétně stanovil rozmezí tak, že v 5 hodin činilo množství alkoholu v krvi obviněného 0,89 - 2,41 g/kg, v 7 hodin 0,63 - 2,31 g/kg, v 8 hodin 0,43 - 2,19 g/kg a v 9 hodin 0,23 - 2,07 g/kg. Je však třeba dodat, že znalec vycházel pouze z údajů, které mu sdělil obviněný, tudíž nebylo možno vypočítat přesné hodnoty.

Jak je patrné, z obsahu těchto skutečností neplynou taková zjištění, která by svědčila o tom, že by byl obviněný v době činu nepříčetný (§ 12 tr. zák.), protože v době, kdy byl čin spáchán, u něj nebyla ani rozpoznávací ani ovládací složka vymizelá. Jak je již shora uvedeno, jen podstatné snížení některé z nich (zmenšená příčetnost podle § 32 tr. zák.) nemůže vést k závěru o naplnění znaků trestného činu opilství podle § 201a tr. zák.

O tom, že byl obviněný V. V. dne 3. 6. 2007 v ranních hodinách příčetný, a tedy i trestně odpovědný za trestný čin, jehož se dopustil, svědčí nejen uvedené závěry znalců, ale i to, že jednal zcela vědomě a záměrně, jak dokazuje jeho počínání popsané ve skutkových zjištěních. Toto jednání spočívalo v tom, že to byl právě obviněný, kdo opilou poškozenou odvezl z diskotéky na ubytovnu, kde s ní poté, co ji jako bezbrannou svlékl, souložili jeho spolupachatelé (obviněný toho v té době nebyl schopen). Teprve když se poškozená probrala z největší opilosti a mohla již spolupracovat (což u něj bylo s ohledem na erektivní disfunkci významné), ji násilím donutil k felaci svého penisu. Ze všech těchto skutkových souvislostí vyplývá, že obviněný si byl schopen uvědomit opilost poškozené, ale i zajistit přivolání taxíka a dojet s ní na ubytovnu a zde realizovat její vysvlečení. Všechny tyto úkony jsou rozumovou činností směřovanou ke konkrétnímu cíli, který obviněný vzhledem ke své sexuální nedostatečnosti nemohl uskutečnit současně s ostatní spolupachateli, ale až později poté, co se poškozená probudila.

Ze všech těchto okolností Nejvyšší soud shledal, že soudy nepochybily, když obviněného shledaly příčetným a tudíž i trestně odpovědným za čin, který spáchal, posoudily jako trestný čin znásilnění podle § 241 odst. 1 tr. zák., jehož se obviněný dopustil jako zvlášť nebezpečný recidivista podle § 41 odst. 1 tr. zák., neboť byl již dříve pravomocně odsouzen pro zvlášť závažný trestný čin, když byly naplněny jak všechny znaky skutkové podstaty tohoto trestného činu, tak i podmínky zvlášť nebezpečné po všech stránkách, jak zákon předpokládá.

Ze všech těchto důvodů není možné jednání obviněného kvalifikovat jako trestný čin opilství podle § 201a tr. zák., jak obviněný ve svém dovolání nedůvodně požadoval.

S ohledem na to, že soudy obou stupňů ve svých rozhodnutích uvedly všechny podstatné okolnosti a v odůvodnění napadených rozhodnutí se vypořádaly v dostatečné míře se všemi rozhodnými skutečnostmi a Nejvyšší soud se s uvedenými závěry ztotožnil, pro stručnost na předmětná rozhodnutí pouze odkazuje. Dovolání jako zjevně neopodstatněné ze všech rozvedených důvodů podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 6. května 2009

Předsedkyně senátu:

JUDr. Milada Šámalová