8 Tdo 478/2009
Datum rozhodnutí: 29.04.2009
Dotčené předpisy:




8 Tdo 478/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. dubna 2009 o dovoláních obviněného P. Š., a poškozených V. R., a M. R., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 2. 12. 2008, sp. zn. 10 To 457/2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 2 T 331/2007, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. Š. o d m í t á .

Podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání poškozených V. R. a M. R. o d m í t a j í .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 3. 10. 2008, sp. zn. 2 T 331/2007, byl obviněný P. Š. uznán vinným jednak trestným činem ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, 2 tr. zák., a jednak trestným činem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák., kterých se dopustil tak, že dne 1. 9. 2007 kolem 20:15 hodin řídil po předchozím požití alkoholických nápojů s obsahem nejméně 1,30 g/kg alkoholu v krvi po silnici ve směru od obce Z. na obec Ch., okres M. osobní vozidlo značky Rover 416, přičemž v úseku km před železničním přejezdem při jízdě v protisměru zavinil střet s protijedoucím motocyklem značky Jawa 350, řidiče V. R., který utrpěl tříštivou zlomeninu pánve včetně rozestupu spony stydké, nestabilní luxaci pravého kyčelního kloubu s obvyklou dobou léčení 4 6 měsíců, a jeho spolujezdkyně J. R., zranění pánve s krevními výrony v břišní dutině, kyčelního kloubu a mnohočetné zlomeniny levé dolní končetiny.

Za tyto trestné činy byl obviněný odsouzen podle § 224 odst. 2 tr. zák. a § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků a šesti měsíců nepodmíněně, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Podle § 49 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti řízení motorových vozidel na dobu šesti let. Poškození V. R. a M. R. byli s nárokem na náhradu škody podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních.

Tento rozsudek soudu prvního stupně napadli státní zástupce v neprospěch obviněného, obviněný ohledně výroku o vině a poškozený V. R. ve výroku o náhradě škody odvoláními, která Krajský soud v Praze usnesením ze dne 2. 12. 2008, sp. zn. 10 To 457/2008, podle § 256 tr. ř. jako nedůvodná zamítl.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podali obviněný a poškození V. R. a M. R. dovolání.

Obviněný dovolání podal prostřednictvím obhájce JUDr. E. M. s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., protože je přesvědčen, že soudy obou stupňů jeho čin nesprávně právně posoudily jako trestný čin podle § 201 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. Zejména poukázal na obsah svých postupně složených výpovědí a připustil, že při prvním výslechu neuvedl, že krátce před jízdou vypil džus s vodkou namíchaný v poměru 1:1, avšak o tom, že džus obsahuje alkohol, nevěděl. V této souvislosti obviněný nepovažoval za správné, že soudy takto uváděné obhajobě neuvěřily, ač i svědek Z. K. potvrdil, že na něm opilost nepozoroval. Dále obviněný poukázal na znalecký posudek z oboru toxikologie, který vyzněl jednoznačně v jeho prospěch, když znalec uvedl, že v případě požití uvedeného množství namíchaného džusu krátce před dopravní nehodou, by měl obviněný v době odběru 1,03 g/kg alkoholu v krvi, což koresponduje s hodnotou zjištěnou v době odběru, kdy mu bylo naměřeno množství 1,00 g/kg alkoholu v krvi. Podle obviněného nebyl jemu za vinu kladený čin provedenými důkazy jednoznačně prokázán s nejvyšším možným stupněm jistoty, který lze od lidského poznání požadovat, a není proto objasněno, že obviněný naplnil všechny zákonné znaky trestného činu. Obviněný tak namítl, že v daném případě nebyly zváženy všechny okolnosti případu jednotlivě i v jejich souhrnu, a za stavu, kdy je výsledek zkoušky na alkohol v krvi nezvratný, měly být posuzovány i další nepřímé důkazy dokazující, že hladina alkoholu v krvi byla zapříčiněna požitím nápoje, o kterém obviněný v době konzumace nevěděl.

Obviněný další námitku zaměřil proti právní kvalifikaci podle § 224 odst. 2 tr. zák., jíž považuje za spornou. Přestože uznává své zavinění na dopravní nehodě, zapříčinil ji tím, že nevhodným způsobem reagoval na motocykl, který přijížděl v protisměru. Řidič motocyklu mohl podle obviněného lépe reagovat na situaci na silnici, konkrétně měl před střetem brzdit, když obviněný jel v protisměru nezanedbatelnou dobu, kde ho řidič motocyklu musel vidět, protože svítil. Z tohoto důvodu se obviněný domníval, že jeho zavinění spočívající v nesprávném vyhodnocení situace a chybné reakci, mělo být kvalifikováno podle § 224 odst. 1 tr. zák.

V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) podle § 265k odst. 1 tr. ř. a § 265l tr. ř. rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu projednání.

Dne 3. 2. 2009 doručili poškození V. R. a M. R., Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi podání označená jako dovolání. Učinili tak prostřednictvím obhájce JUDr. L. M. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 2. 12. 2008, sp. zn. 10 To 457/2008. Poškozený V. R. poukázal na to, že soud nepostupoval důsledně, když nerozhodl o náhradě škody poškozenému, a že v odsuzujícím výroku nebyl vysloven následek smrti J. R. Poškozený M. R. odvolacímu soudu vytkl, že o jeho odvolání nerozhodl.

Dovolání obviněného i podání poškozených byla v souladu v § 265h odst. 2 tr. ř. zaslána Nejvyššímu státnímu zastupitelství k vyjádření, avšak do doby konání neveřejného zasedání nebylo písemné vyjádření Nejvyššímu soudu doručeno.

Ve vztahu k dovolání obviněného i podáním poškozených Nejvyšší soud nejprve konstatuje, že všechna směřují proti shora uvedenému usnesení odvolacího soudu, který rozhodl ve druhém stupni, jež je rozhodnutím ve věci samé podle § 265a odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zkoumal, zda byla podána oprávněnými osobami a shledal, že obviněný, jenž dovolání podal prostřednictvím obhájce, je podle § 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. osobou oprávněnou, a že obviněný dovolání podal v zákonné době a na místě k tomu určeném.

Ohledně podání podaných poškozenými V. a M. R. označenými jako dovolání, je potřeba uvést, že podle § 265d odst. 1 tr. ř. mohou dovolání podat nejvyšší státní zástupce na návrh krajského nebo vrchního státního zástupce, anebo i bez takového návrhu pro nesprávnost kteréhokoli výroku rozhodnutí soudu, a to ve prospěch i v neprospěch obviněného [písm. a)], a obviněný pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká [písm. b)]. Je tedy zřejmé, že okruh osob, které mohou dovolání podat, je taxativně vymezen a nelze ho rozšiřovat. Dovolání tak může podat pouze obviněný a státní zástupce, neboť žádná jiná osoba není oprávněna dovolání podat.

Podali-li M. a V. R., kteří mají v trestní věci obviněného P. Š. procesní postavení poškozených, podání, jež označili jako dovolání, učinili tak jako osoby neoprávněné.

Nejvyšší soud z těchto důvodů dovolání poškozených V. R. a M. R. podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř. odmítl.

K dovolání obviněného P. Š., u něhož nebyly pro projednání dovolání zjištěny žádné formální překážky, Nejvyšší soud posuzoval otázku, zda jím uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., když dovolání je možné podat pouze z důvodů taxativně vymezených v § 265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.

Obviněný své dovolání opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který je dán, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Na jeho podkladě je ve vztahu ke zjištěnému skutku možné vytýkat výlučně vady právní. V souladu se zjištěným skutkovým stavem lze proto namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na jeho podkladě však nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci procesních a nikoli hmotně právních norem.

Vzhledem k výše uvedenému je třeba nejprve zmínit, že obviněný v části podal dovolání podložené výhradami, které tento dovolací důvod nenaplňují, a to zejména pokud brojil proti okolnostem, na jejichž základě bylo shledáno naplnění trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. V této souvislosti obviněný soudům vytýkal, že nesprávně posoudily věrohodnost jeho výpovědi, pokud neuvěřily jeho verzi, v níž tvrdil, že nevěděl, že džus, který vypil, obsahoval alkohol, a nebo brojil též proti tomu, že soudy nesprávně hodnotily závěry znaleckého posudku z oboru toxikologie, neboť na jeho základě nevycházely z možnosti, že v době, kdy se nehoda stala, obviněný prakticky alkoholem ovlivněn nebyl.

Tyto výhrady obviněného nemají právní povahu, protože jimi obviněný nevytýká nesprávnost hmotně právního posouzení věci, tj. nesprávnou aplikaci zákonných znaků skutkové podstaty na zjištěný skutkový stav, ale své námitky výlučně zaměřil proti postupu při hodnocení provedených důkazů, který je upraven v § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Je tedy zřejmé, že obviněný svou argumentaci opírá o okolnosti, které vycházejí z procesních ustanovení, na jejichž podkladě brojí proti skutkovému stavu, jak byl soudy zjištěn, a na základě vlastní interpretace požaduje změnit popis skutkových zjištění tak, aby odpovídal jeho obhajobě.

Protože obviněným takto vznesené výhrady nenaplňují nejen jím označený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani žádný z dalších dovolacích důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř., Nejvyšší soud neměl povinnost ve vztahu k těmto námitkám obviněného, které jsou pouze skutkového charakteru, napadené rozhodnutí z hlediska jejich věcné správnosti přezkoumávat.

Nevyšší soud i přes tyto závěry, jen na okraj a nad rámec tohoto závěru považuje za vhodné dodat, že soudy obou stupňů se obdobnými námitkami obviněného, jež uplatňoval již dříve, v potřebné míře vypořádaly a ve svých rozhodnutích své závěry nekorespondující s uvedenou obhajobou obviněného náležitě a v souladu se zákonem vysvětlily.

Ohledně další části dovolání však Nejvyšší soud shledal, že obviněný naplnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., když vyjádřil pochybnosti o správnosti použití vyšší trestní sazby u právní kvalifikace trestným činem ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, 2 tr. zák. V rámci těchto argumentů se jedná o hmotně právní posouzení skutku, a proto Nejvyšší soud dále zkoumal opodstatněnost takto uplatněné výhrady.

Nejprve je vhodné uvést, že trestného činu ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, 2 tr. zák. se dopustí ten, kdo jinému z nedbalosti způsobí těžkou újmu na zdraví nebo smrt proto, že porušil důležitou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení, nebo funkce uloženou mu podle zákona.

Vzhledem k tomu, že se obviněný dopustil trestného činu v souvislosti s řízením motorového vozidla na pozemních komunikacích, je uvedeným zákonem, z kterého mu jeho povinnosti řidiče vyplývají, zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších změn (dále jen zák. č. 361/2000 Sb. ), který s ohledem na skutečnosti, za nichž k dopravní nehodě v předmětné trestní věci došlo, v ustanovení § 5 odst. 2 písm. b) stanoví, že řidič nesmí vozidlo řídit bezprostředně po požití alkoholického nápoje nebo užití návykové látky nebo v takové době po požití alkoholického nápoje nebo užití návykové látky, kdy by mohl být ještě pod jejich vlivem. V ustanovení § 11 odst. 1 zák. č. 361/2000 Sb., určuje, že na pozemní komunikaci se jezdí vpravo, a pokud tomu nebrání zvláštní okolnosti, při pravém okraji vozovky, pokud není stanoveno jinak.

Nejvyšší soud při posuzování správnosti použité právní kvalifikace vycházel ze skutkových zjištění, jak byla učiněna soudy nižších stupňů, jimiž je vázán. V konkrétním případě byl skutek vymezen výrokem rozsudku soudu prvního stupně tak, že obviněný řídil dne 1. 9. 2007 kolem 20:15 hodin po předchozím požití alkoholických nápojů s obsahem nejméně 1,30 g/kg alkoholu v krvi po silnici osobní vozidlo značky Rover 416, přičemž před železničním přejezdem při jízdě v protisměru zavinil střet s protijedoucím motocyklem značky Jawa 350 řízeným V. R., se spolujezdkyní J. R., jimž způsobil vážná poranění.

Uvedené skutkové okolnosti svědčí o tom, že zranění, která utrpěli poškození, jsou v příčinné souvislosti se vzniklou dopravní nehodou, jejíž příčinou bylo ovlivnění obviněného v době jízdy alkoholem, neboť jeho krev obsahovala nejméně 1,30 g/kg alkoholu, které již představuje takové množství, jež objektivně vylučuje, aby byl řidič schopen vozidlo bezpečně ovládat, pečlivě a ostražitě sledovat komunikaci a provoz na ní. Právě toto ovlivnění alkoholem zapříčinilo, že obviněný se se svým vozidlem dostal mimo pravou část vozovky a vjel do protisměru, kde se čelně střetl s motocyklem v této části vozovky správně jedoucím.

S ohledem na tato zjištění se Nejvyšší soud ztotožnil zejména se závěry odvolacího soudu a považuje za správný závěr, že příčinu a vznik dopravní nehody způsobil obviněný, který nerespektoval dvě významné povinnosti stanovené pravidly silničního provozu. Není pochyb o tom, že jak jízda pod vlivem alkoholu, tak i jízda v protisměru, jsou podstatnými a hrubými porušeními uvedených základních pravidel provozu na pozemních komunikacích, neboť v důsledku nich dochází k velmi závažným nehodám. Bylo v nich proto správně shledáno porušení důležité povinnosti, jak ji má na mysli § 224 odst. 2 tr. zák.

Pokud se obviněný domáhal posoudit způsob jízdy řidiče motocyklu jako spoluzavinění na nehodě proto, že poškozený měl podle obviněného lépe reagovat a před střetem brzdit, nelze tomuto jeho požadavku jakkoliv přisvědčit.

Předně je nutné uvést, že podklady zpracovanými policií po dopravní nehodě, jakož i obsahem znaleckého posudku z oboru silniční dopravy bylo jednoznačně prokázáno, že ke střetu vozidel došlo v části vozovky určené pro směr jízdy motocyklu, tedy z hlediska jízdy obviněného v protisměru, do kterého obviněný vybočil v důsledku ovlivnění alkoholem.

Na straně řidiče motocyklu V. R. nebyly shledány žádné skutečnosti, které by svědčily o tom, že by některou povinnost uloženou mu podle zák. č. 361/2000 Sb., porušil. Nebyl u něj zjištěn žádný alkohol, jeho motocykl byl v době jízdy řádně osvětlen a v dobrém technickém stavu, jel ve své části vozovky. Za porušení jemu stanovených pravidel nelze považovat, jak požaduje obviněný, že začal brzdit s jistým časovým odstupem, neboť je třeba znovu zdůraznit, že řidič motocyklu musel reagovat na jízdu vozidla v protisměru, a že ze znaleckého posudku vyplývá, že poškozený V. R. mohl vozidlo obviněného poprvé vidět v čase cca 2,7 sekundy před střetem, což je tak krátká doba, při níž neměl šanci na vzniklou situaci téměř reagovat. Nelze z těchto důvodů přisvědčit obviněnému, že by řidič motocyklu měl jakýkoliv podíl na vzniku a průběhu dopravní nehody.

Nejvyšší soud na základě všech těchto skutečností shledal, že soudy obou stupňů nepochybily, pokud obviněného P. Š. uznaly vinným trestným činem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. a trestným činem ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, 2 tr. zák., u něhož se na vzniklých následcích nehody kromě obviněného žádná jiná osoba nepodílela. Dovoláním napadená rozhodnutí netrpí obviněným vytýkanými vadami a právní závěry učiněné soudem prvního i druhého stupně jsou správné.

Dovolání obviněného Nejvyšší soud na podkladě těchto závěrů jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 29. dubna 2009

Předsedkyně senátu:

JUDr. Milada Šámalová