8 Tdo 471/2011
Datum rozhodnutí: 27.04.2011
Dotčené předpisy: § 250b odst. 2,3 tr. zák.



8 Tdo 471/2011 U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. dubna 2011 o dovolání obviněného A. B., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 9. 2010, sp. zn. 5 To 416/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pobočka v Havířově pod sp. zn. 102 T 45/2010, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného A. B. o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í :


Rozsudkem Okresního soudu v Karviné pobočka v Havířově ze dne 22. 7. 2010, sp. zn. 102 T 45/2010, byl obviněný A. B. uznán vinným pomocí k trestnému činu úvěrového podvodu podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k § 250b odst. 2, 3 tr. zák., kterého se podle skutkových zjištění dopustil společně s obviněnou J. M. tím, že koncem října roku 2008 v B., okres O., nejprve obviněný A. B. požádal obviněného R. U. (jenž byl odsouzen trestním příkazem), jednatele společnosti Stavitelství Uvara, s. r. o., o vyhotovení fiktivních účetních dokladů za účelem získání úvěru pro jinou osobu od blíže nespecifikovaného peněžního ústavu, načež R. U. požádal J. M. jako účetní Stavitelství Uvara, s. r. o., o vyhotovení těchto fiktivních dokladů s tím, že tyto účetní doklady nemá zakládat do účetnictví společnosti, načež J. M. za přítomnosti R.U.vyhotovila fiktivní fakturu ze dne 30. 10. 2008, pokladní výdajový doklad ze dne 30. 10. 2008 na částku 211.678,- Kč, a později také dodatek ke smlouvě na jméno M. H. přesně tak, jak obviněný A. B. požadoval, jenž si následně tyto účetní doklady od obviněné J. M. převzal, přičemž tyto doklady byly dosud nezjištěným způsobem předány M. H., který je dne 24. 11. 2008 v H., okres K. použil jako podklad pro vyplacení financí z překlenovacího úvěru Stavební spořitelny Wüstenrot, a. s., a byl oprávněn poskytnutý úvěr použít pouze v souladu s podmínkami smlouvy o překlenovacím úvěru ze dne 30. 9. 2008 toliko na rekonstrukci bytu v H., ul. D., a nikoli na úhradu svých dluhů, jak učinil, čímž obvinění A. B., J. M. a R. U. umožnili M. H. neoprávněné čerpání finanční částky z překlenovacího úvěru ve výši 211.678,- Kč ke škodě společnosti Stavební spořitelny Wüstenrot, a. s.

Za tento trestný čin byl obviněný A. B. odsouzen podle § 250b odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání devíti měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců.

Rovněž bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněné J. M. a o náhradě škody.

Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 29. 9. 2010, sp. zn. 5 To 416/2010, podle § 256 tr. ř. zamítl odvolání, které proti shora uvedenému rozsudku podal obviněný.

Obviněný A. B. podal prostřednictvím obhájkyně JUDr. Dalily Pelechové proti tomuto usnesení odvolacího soudu z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání, neboť soudy rozhodly na základě neúplně a nesprávně zjištěného skutkového stavu, v důsledku čehož byla věc nesprávně právně kvalifikována. Vzhledem k tomu, že soudy nezjistily skutkový stav věci způsobem, o kterém nejsou důvodné pochybnosti, byly porušeny zásady spravedlivého procesu a presumpce neviny. Uvedené vady obviněný konkrétně spatřoval v tom, že nebyl spolehlivě prokázán jakýkoli vztah mezi jím a M. H. Přestože v přípravném řízení navrhoval tuto osobu jako svědka vyslechnout, nestalo se tak. V hlavním líčení však již nebylo možné tento nedostatek napravit, protože svědek zemřel. Obviněný soudům vytkl, že svůj závěr o jeho vině opřely o výpovědi obviněné J. M. a obviněného R. U., jež považovaly za věrohodné, aniž by se zabývaly tím, že mezi dovolatelem a obviněným R. U. byly jisté neshody, které mohly vést k tomu, že obviněný R. U. vypovídal vůči dovolateli nepravdu. Spoluobviněná byla zaměstnankyní R.U., z čehož plyne jistá loajalita, a proto mohli vypovídat shodně. Ohledně textové zprávy, kterou měl obviněný zaslat obviněnému R. U., soudy pátraly, a nakonec neučinily žádné pozitivní zjištění, což jednak rovněž snižuje věrohodnost tohoto spoluobviněného a jednak svědčí i o nesprávném vyhodnocení výpovědi dovolatele. Obviněný na základě těchto skutečností konstatoval, že rozhodnutí soudů obou stupňů byla vydána na základě nesprávně zjištěného skutkového stavu a nesprávného a neúplného zhodnocení důkazů, čímž došlo k porušení zásady in dubio pro reo, a proto navrhl, aby Nejvyšší soud v souladu s § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 9. 2010, sp. zn. 5 To 416/2010, a rozsudek Okresního soudu v Karviné pobočka v Havířově ze dne 22. 7. 2010, sp. zn. 102 T 45/2010, a v souladu s § 265m odst. 1 tr. ř. rozhodl ve věci tak, že dovolatele zprostí viny a zruší výrok o trestu.

Nejvyšší státní zastupitelství, kterému byl opis dovolání obviněného doručen, sdělilo Nejvyššímu soudu, že se k němu nebude věcně vyjadřovat.

Nejvyšší soud jako soud dovolací shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou podle § 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), a zkoumal, zda dovolací v dovolání označený důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze považovat za důvod dovolání v tomto zákonném ustanovení vymezený, neboť dovolání je možné podat pouze z důvodů taxativně stanovených v § 265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.

Z dikce ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle něhož lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Důvodem dovolání nemůže být samo o sobě nesprávné skutkové zjištění, neboť takový důvod není uveden v § 265b tr. ř. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění a hodnocení důkazů učiněných soudy prvního a druhého stupně. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Proto s poukazem na nesprávná skutková zjištění nebo na nesouhlas s hodnocením důkazů nelze dovozovat ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo v jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Obsah konkrétně uplatněných námitek, tvrzení i právních názorů, o něž je v dovolání opírána existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř. Pouze formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů zde však nestačí, dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/2003).

Je nutné podotknout, že obecně platí zásada, že Nejvyšší soud je povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, II. ÚS 760/02, III. ÚS 282/03, IV. ÚS 449/03). Průlomem do uvedených zásad vymezujících dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. může být jen extrémní nesoulad , resp. zjištění, že právní závěry obecného soudu jsou v extrémním nesouladu s učiněnými skutkovými zjištěními (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2005, sp. zn. III. ÚS 578/04 a ze dne 20. 9. 2006, sp. zn. I. ÚS 553/2005). O extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a právním posouzením věci se jedná tehdy, jsou-li prokázána zcela zjevná extrémní pochybení mezi skutkovými zjištěními a právním posouzením věci. O takový případ jde jen za situace, že je zjištěna zjevná absence srozumitelného odůvodnění rozsudku, kardinální logické rozpory ve skutkových zjištěních a z nich vyvozených právních závěrech, opomenutí a nehodnocení stěžejních důkazů atp. (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 8. 2010 sp. zn. III. ÚS 1800/2010).

Na podkladě těchto kritérií vymezujících možnost uplatnění dovolání z důvodu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je nutné posuzovat i argumenty, o něž obviněný své dovolání opřel. Z jeho obsahu vyplývá, že obviněný výtky směřoval proti způsobu, jímž soudy postupovaly v rámci provedeného dokazování, na jehož podkladě dovodily učiněná skutková zjištění. Obviněný v rámci podaného dovolání vyjadřoval, z jakých důvodů se s těmito závěry neztotožnil, když zejména nesouhlasil s tím, že soudy po zhodnocení provedených důkazů své skutkové závěry nedovodily z jeho obhajoby, ale za věrohodné považovaly skupinu důkazů, které obviněného v tom, že on požádal o vyhotovení fiktivních účetních dokladů pro M. H., usvědčovaly. Tyto svědecké výpovědi však obviněný považoval za nevěrohodné, a upozornil na to, že spoluobviněná J.M. vypovídala shodně jako R. U., neboť tento byl její nadřízený a ona jako jeho zaměstnankyně měla zájem na tom, aby mu zůstala loajální i v rámci trestního řízení. Veškerými námitkami tak obviněný prioritně vytýkal způsob, jakým byly okolnosti, za nichž byl předmětným činem uznán vinným, prokázány, a teprve druhotně, na podkladě vlastní verze průběhu skutku (že žádné doklady nikdy nevyžadoval, a proto také neobdržel) vytýkal nedostatky právního posouzení, resp. tvrdil, že skutkovou podstatu trestného činu podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k § 250b odst. 2, 3 tr. zák. nenaplnil.

S ohledem na to, že obviněný svou argumentaci vystavěl na jiných skutkových okolnostech, něž které zjistily soudy, a tvrdil, že M. H. neznal a žádné doklady mu nepředal, brojil i proti způsobu hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Dovolání tak svým obsahem svědčí o tom, že obviněný A. B. obecná kritéria rozhodná pro uplatnění dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nenaplnil a v dovolání použil výhrady, které na označený důvod nedopadají, tudíž Nejvyšší soud nemohl z podnětu tohoto dovolání napadená rozhodnutí meritorně přezkoumat.

I přes tento závěr lze nad rámec podaného dovolání stručně shrnout, že obviněný stejné výhrady uplatňoval v průběhu předcházejícího nalézacího a odvolacího řízení a soudy obou stupňů se jimi pečlivě zabývaly. Ze strany soudu prvního stupně byl zajištěn postačující rozsah dokazování. Soud rovněž velmi zodpovědně hodnotil provedené důkazy, jejichž věrohodnost logicky zvažoval a ztotožnil se s výpověďmi spoluobviněných J. M. a R. U., když v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlil, proč právě jejich svědectví uvěřil. Je možné shrnout, že soud prvního stupně své závěry činil v souladu s hledisky vymezenými ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., a proto na základě nich učiněná skutková zjištění nevyvolávají pochybnosti. Soud druhého stupně se stejné otázce, na čí pokyn byla fiktivní faktura vyplněna a kdo nadiktoval veškeré údaje potřebné k vyplnění, věnoval a dospěl ke stejnému závěru jako soud prvního stupně. Nejvyšší soud nezjistil v postupech obou soudů nic, co by skutková zjištění a na nich učiněné právní závěry zpochybňovalo.

Vzhledem ke všem takto Nejvyšší soudem učiněným zjištěním lze shrnout, že námitky obviněného právně relevantním způsobem nedopadají na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani na žádný z dalších důvodů dovolání podle § 265b odst. 1, 2 tr. ř., Nejvyšší soud dovolání obviněného A. B. podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než jsou zákonem vymezeny.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 27. dubna 2011 Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová