8 Tdo 466/2007
Datum rozhodnutí: 30.05.2007
Dotčené předpisy:




8 Tdo 466/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. května 2007 o dovolání nejvyšší státní zástupkyně podaném ve prospěch i neprospěch obviněného M. S., a o dovolání obviněných M. B. a J. G., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. 10. 2006, sp. zn. 4 To 676/2006, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 2 T 19/2006, t a k t o :

I. Z podnětu dovolání nejvyšší státní zástupkyně podaného ohledně obviněného M. S. s e podle § 265l odst. 2 tr. ř. p ř i k a z u j e Krajskému soudu v Českých Budějovicích, aby v rozsudku ze dne 10. 10. 2006, sp. zn. 4 To 676/2006, doplnil chybějící výrok, kterým rozhodne podle § 260 tr. ř. o vrácení věci státnímu zástupci k došetření pokud je o dílčí útok označený bodem 5. v rozsudku Okresního soudu v Písku ze dne 23. 5. 2006, sp. zn. 2 T 19/2006.

II. Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných M. B. a J. G. o d m í t a j í .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Písku ze dne 23. 5. 2006, sp. zn. 2 T 19/2006, byli obvinění M. S., M. B., L. H., A. H., J. G. a M. B. uznáni vinnými, že:

M. S., M. B. a L. H. společně

1. v době od 16:10 hod. dne 27. 7. 2004 do 06:30 hod. dne 28. 7. 2004 v H. Z., vnikli po přeštípnutí ochranných mříží nezjištěným nástrojem, po následném vypáčení a vytlačení dvoukřídlého okna do objektu prodejny S. J., kde po rozpárání dveří nezjištěným předmětem vnikli do trezoru typ Popelka , výrobce S. Wetheimer Wien, a odtud odcizili dvě příruční pokladny s finanční hotovostí ve výši 105.978,- Kč, dále způsobili škodu poškozením mříží, okna, trezoru, 2 tonerů do laserové tiskárny ve výši 3.400,- Kč, 2 ks pracovních oděvů za 1.000,- Kč, 1 balení přípravku SOKRAT za 320,- Kč, 2 balení přípravku BAUREX za 1.978,- Kč, čímž poškozené firmě S. J., s. r. o., způsobili na poškozených věcech škodu ve výši 1.400,- Kč, na poškozeném trezoru ve výši 25.000,- Kč a odcizením příručních pokladen ve výši 1.100,- Kč,

2. v době od 19:00 hod dne 1. 9. 2004 do 07:40 hod. dne 2. 9. 2004 v obci J., vnikli po překonání oplocení a rozlomení vložky FAB u zámku vstupních dveří kanceláře do objektu autodílny, kde po rozpárání dveří nezjištěným předmětem vnikli do trezoru typ Popelka a odtud odcizili finanční hotovost ve výši 470.000,- Kč v bankovkách různých nominálních hodnot, daňové doklady, kožené pouzdro za 300,- Kč, dále na poškozeném trezoru a vstupních dveřích způsobili škodu ve výši 10.300,- Kč, a to ke škodě P. O.,

3. v době od 16:00 hod. dne 4. 10. 2004 do 07:00 hod. dne 5. 10. 2004 v obci H. Z., vnikli po vylištování okna dveří dvora do objektu České pošty, kde u mříže nezjištěným způsobem odstranili visací zámek FAB a poté po rozlomení vložky zámku FAB vnikli do podací místnosti pošty, kde odcizili 22 ks prodejních losů a tiskoviny za 466,50 Kč, na poškozených dveřích a zámcích FAB způsobili škodu ve výši 1.100,- Kč, a to ke škodě České pošty, s. p.,



4. v době od 15:30 hod. dne 10. 11. 2004 do 06:45 hod. dne 11. 11. 2004 v P., přelezli drátěné oplocení vrat do objektu uhelných skladů firmy P. P., kde nezjištěným předmětem odvrtali vložku zámku FAB u vchodových dveří do administrativní budovy, vnikli do chodby a následně do nezajištěných dveří kanceláře, kterou prohledali a za použití nalezeného klíče vnikli z chodby do místnosti za uvedenou kanceláří, kde odcizili 5 ks disketových jednotek za 75,- Kč a nezjištěným předmětem vysekali horní a střední zámek na dveřích trezoru, který otevřeli a klíčem ponechaným v zámku otevřeli vnitřní dvířka skříňky v horní části trezoru, ze kterého odcizili finanční hotovost ve výši 15.170,- Kč, poškozením zámku FAB vznikla škoda ve výši 355,- Kč, poškozením trezoru škoda 10.000,- Kč, ke škodě firmy P. P.,

6. v době od 11:15 hod. dne 5. 12. 2004 do 06:00 hod. dne 6. 12. 2004 v obci V., po vypáčení palubových dveří únikového vchodu z boční strany prodejny J. odcizili z prodejního místa u těchto dveří 1 ks přepravky s 20 ks lahvového piva zn. Plzeň 12 stupňů, dále z kovových regálů na prodej odcizili alkoholické nápoje, potraviny a další zboží z mrazáků, salámy, a další zboží z kuchyňky, varnou konvici, přičemž z místnosti vedoucí prodejny odcizili po odvrtání kovových dvířek v místě zámku zabudovaného trezoru zn. T Safe ST-4 finanční částku nejméně 100.000,- Kč, dále jídelní lístky Gastro za nejméně 7.000,- Kč, čímž majiteli J. S. V. způsobili celkovou škodu ve výši 324.367,- Kč,

7. v době od 09:45 hod. dne 9. 2. 2005 do 07:15 hod. dne 10. 2. 2005 v obci O., vnikli po proříznutí spodních úchytů mříže chránící okno a jejím následným vyhnutím, po vypáčení okna do objektu České pošty, kde odcizili dva časopisy Vlasta a 4 ks obálek, dále po navrtání spodních dveří betonového trezoru zn. KOVONA-B-801 vnikli do spodní části trezoru, kde odcizili zamykací mechanismus spodní části, dále navrtali otvory do horní části trezoru, kam se jim nepodařilo vniknout, na odcizených věcech způsobili škodu ve výši 89,30 Kč, poškozením mříží oken, kontejnerů a trezoru způsobili škodu 6.200,- Kč, a to ke škodě Česká pošta, s. p.,

M. S. a A. H.

9. v době od 12:00 hod. dne 10. 9. 2005 do 06:55 hod. dne 12. 9. 2005 v H. Z., vnikli po vypáčení vstupních dveří s mříží a vypáčení dveří do prodejny nezjištěným nástrojem do objektu prodejny a skladu firmy S. J. a zde odcizili drobné mince za 4.660,- Kč, 25 ks stravenek od firmy S. v nominální hodnotě 50,- Kč, a ze skladu prodejny odcizili 2 malířské štětky, 13 ks svinovacích metrů, 13 montážních pěn, balení 1 litr přísady BAUREX, 5 plochých štětců, 3 elektropásky, škoda na odcizených věcech činí celkem 3.756,- Kč, a poškozením mříží, dveří a oplocení vznikla škoda ve výši 2.500,- Kč, a to ke škodě firmy S. J.,

10. v době od 17:00 hod. dne 23. 9. 2005 do 05:50 hod. dne 24. 9. 2005 v obci K., vnikli po vypáčení vstupních dveří a po vylomení dveří od čtyř kanceláří nezjištěným nástrojem do administrativní budovy Zemědělského a obchodního družstva K., kde odcizili drobné mince za 200,- Kč, počítačovou kazetu CASE zn. Xerius SL 2050, monitor zn. Hyundai Image Guest q 770, 17 palců úhlopříčka, tiskárnu zn. HP Laser Jet 1320, vše za 29.003,- Kč, příruční pokladnu za 800,- Kč, kalkulačku zn. CASIO za 900,- Kč, poškozené firmě Zemědělské a obchodní družstvo K. způsobili poškozením dveří a zámků další škodu ve výši 1.500,- Kč,

M. S. sám

12. v době od 00:15 hod. do 06:00 hod. dne 4. 11. 2005 v M., vnikl po vypáčení vstupních dveří a vylomení zámku zn. FAB do restaurace S. n. P., kde odcizil finanční hotovost ve výši 15.000,- Kč, 20 ks různých druhů masa za 6.000,- Kč a 2 kartony tatranek ARO za 500,- Kč, poškozením dveří způsobil škodu ve výši 1.000,- Kč, a to ke škodě H. V.,

13. dne 6. 8. 2003 v P. v prostorách prodejny firmy A., s. r. o., při sjednávání smlouvy o úvěru mezi ním na straně jedné a firmou H. C. F., na straně druhé uvedl na formulářích s názvy Návrh na uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru úvěrová smlouva a Čestné prohlášení o výši příjmu , že je od října 2002 zaměstnán u firmy V., s. r. o., s průměrným měsíčním čistým příjmem 17.000,- Kč, byť u této firmy pracoval toliko v období od 5. 5. 2003 do 23. 7. 2003 a na základě těchto nepravdivých údajů s ním byla uzavřena úvěrová smlouva znějící na celkovou výši úvěru 8.999,- Kč, a to ku škodě firmy H. C. F., a. s.,

14. v době od 20. 4. 2004 do 15. 9. 2005 v P. a ani jinde úmyslně neplatil výživné na svoji dceru E. S., přičemž vyživovací povinnost mu vyplývala ze zákona o rodině a byla upravena rozsudkem Okresního soudu v Písku ze dne 1. 3. 2002, č. j. P 66/97-124, ve výši 1.200,- Kč měsíčně splatných vždy do každého pátého dne v měsíci předem k rukám matky K. S, a na výživném za uvedené období dluží částku 21.600,- Kč,

A. H. sám

15. v době od 1. 3. 2002 do 7. 2. 2006 v Z., a ani jinde úmyslně neplatil výživné na svoji nezletilou dceru K. H., přičemž vyživovací povinnost mu vyplývala ze zákona o rodině a byla upravena rozsudkem Okresního soudu v Písku ze dne 10. 11. 1999, č. j. P 155/98-94, ve výši 500,- Kč měsíčně splatných vždy do 5. dne v měsíci předem k rukám babičky dítěte H. S. a na výživném za uvedené období dluží částku 24.000,- Kč.

Takto zjištěné jednání obviněných soud prvního stupně právně posoudil jako trestné činy: u M. S. pod body 1. 12. krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák. dílem ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák., poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák., pod bodem 13. úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1 tr. zák., pod bodem 14. zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 tr. zák.; u M. B. a L. H. pod body 1. 8. krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák. a poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák.; u A. H. pod body 9. 10. krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák., pod bodem 15. zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 tr. zák.; u J. G. pod bodem 8. krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák. a poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák., pod bodem 11. krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b) tr. zák. ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák. a poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák.; a u M. B. pod bodem 11. krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b) tr. zákona ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák. a poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák.

Za tuto trestnou činnost soud obviněným uložil: M. S. podle § 247 odst. 3 tr. zák., § 35 odst. 1 tr. zák. úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání tři a půl roku, pro jehož výkon jej zařadil podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou; M. B. podle § 247 odst. 3, § 35 odst. 1 tr. zák. úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání tří roků, pro jehož výkon jej zařadil podle § 39a odst. 3 do věznice s dozorem; L. H. podle § 247 odst. 3, § 35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody v trvání tří roků, podle § 60a odst. 1 tr. zák. se za vyslovení dohledu výkon trestu podmíněně odložil podle § 60a odst. 2 tr. zák. na zkušební dobu pět let a podle § 60a odst. 3 tr. zák. se obviněnému uložilo, aby podle svých sil ve zkušení době nahradil způsobenou škodu; A. H. podle § 247 odst. 2, § 35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců, jehož výkon podle § 58 odst. 1, § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání dvou let; J. G. podle § 247 odst. 2, § 35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců, jehož výkon podle § 58 odst. 1, § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání tři a půl roku; M. B. podle § 247 odst. 1 tr. zák., § 35 odst. 1 tr. zák. úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání osmi měsíců, pro jehož výkon jej podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařadil do věznice s dozorem.

Podle § 228 odst. 1 tr. ř. soud uložil obviněným J. G., M. S. a M. B. povinnost zaplatit na náhradě škody České poště, s. p., částku 8.973,- Kč, a to společně a nerozdílně. Obviněnému M. S., L. H. a M. B. uložil povinnost zaplatit na náhradě škody České poště, s. p., společně a nerozdílně částku 41.616,- Kč, P. O. částku 470.000,- Kč, firmě P. P. částku 25.600,- Kč. Obviněným M. S. a A. H. uložil společně a nerozdílně zaplatit poškozené ZOD K. na náhradě škody částku 3.400,- Kč.

Proti rozsudku soudu prvního stupně podali obvinění M. S., M. B., L. H., J. G. a M. B. odvolání, o nichž Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 10. 10. 2006, sp. zn. 4 To 676/2006, rozhodl tak, že podle § 258 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. ř., napadený rozsudek částečně zrušil, a to 1) stran obviněných M. S., M. B. a L. H. ve výrocích o vině dílčími útoky pokračujících trestných činů krádeže podle § 247 odst. 1, písm. b), odst. 3, písm. b) tr. zák. a poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák. spáchaných v jednočinném souběhu uvedenými pod body 5. a 8. napadeného rozsudku, a stran M. S. i pod bodem 11. napadeného rozsudku; 2) stran obviněného J. G. ve výroku o vině trestnými činy krádeže podle § 247 odst. 1, písm. b), odst. 2 tr. zák. a poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák. spáchanými v jednočinném souběhu jednáním uvedeným pod bodem 8. a ve výroku o vině trestnými činy krádeže podle § 247 odst. 1, písm. b) tr. zák. a poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák. spáchanými v jednočinném souběhu jednáním uvedeným pod bodem 11. napadeného rozsudku; 3) stran obviněného M. B. ve výroku o vině trestnými činy krádeže podle § 247 odst. 1, písm. b) tr. zák. a poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák. spáchanými v jednočinném souběhu jednáním uvedeným pod bodem 11. napadeného rozsudku; 4) v důsledku toho v celých výrocích o trestech uložených obviněným M. S., M. B., L. H., J. G. a M. B.; 5) a dále ve výrocích o náhradě škody, pokud byli obvinění M. S., M. B., L. H., J. G. a M. B. zavázáni zaplatit České poště, s. p., částky 41.616,- Kč a 8.973,- Kč, a pokud byla Česká pošta, s. p., odkázána se zbytky svých nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že

v bodě A) 1) obviněné M. S., M. B. a L. H. uznal vinnými dílčím útokem pokračujících trestných činů krádeže podle § 247 odst. 1, písm. b), odst. 3, písm. b) tr. zák. a poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák. a J. G. uznal vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 2, tr. zák. a trestným činem poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák. spočívajícím v tom, že:

v době od 17:45 hod. dne 17. 3. 2005 do 5:45 hod. dne 18. 3. 2005 v N. vnikli po přelezení oplocení do areálu P. N., a. s., kde vypáčili okno ze zadní strany budovy ředitelství, vnikli do učebny, kde dále rozlomili cylindrickou vložku zámku dveří vedoucích do chodby ve 2. podlaží a poté vypáčili dveře do místnosti pokladny v I. podlaží, odkud přemístili ocelový trezor do místnosti pánského WC, kde odvrtali zámky dveří trezoru, ze kterého ke škodě P. N., a. s., odcizili finanční hotovost ve výši 196.140,50 Kč, 5.000,- SKK (což v přepočtu dle devizového kurzu ČNB k datu 17. 3. 2005 odpovídá částce 3.866,10 Kč), 110,- PLZ (což v přepočtu dle devizového kurzu ČNB k datu 17. 3. 2005 odpovídá částce 800,70 K), 283 ks stravenek Le Cheque Déjeuner v nominální hodnotě 70,- Kč za kus, tedy za 19.810,- Kč a paralyzér nezjištěné hodnoty, a celkem tak odcizením majetku způsobili škodu nejméně 220.617,30 Kč a poškozením majetku škodu 7.600,- Kč,

v bodě A) 2) uznal obviněného M. S. vinným dílčím útokem pokračujících trestných činů krádeže podle § 247 odst. 1, písm. b), odst. 3, písm. b) tr. zák. a poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák. a M. B. a J. G. uznal vinnými trestnými činy krádeže podle § 247 odst. 1, písm. b) tr. zák. a poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák. spáchanými v jednočinném souběhu jednáním spočívajícím v tom, že:

dne 27. 9. 2005 kolem 00:00 až 01:00 hod. v obci K., se vloupali v úmyslu vyloupit tresor do objektu České pošty, s. p., a to tak, že J. G. a M. B. do objektu vnikli po odstranění mříží zadního okna, vylomením rámu okna, vypáčením dveří vchodu pro veřejnost a vypáčením dveří do místnosti na třídění pošty, zatímco M. S. hlídal venku v autě, tresor však nenašli, nic neodcizili a J. G. a M. S. byli poblíž místa činu přistiženi policisty, přičemž na majetku České pošty, s. p., stačili způsobit škodu 8.973,- Kč.

Odvolací soud toto jednání právně kvalifikoval u M. S. pod bodem II/A/1),2) rozsudku odvolacího soudu a pod body 1. až 4., 6., 7., 9., 10. a 12. napadeného rozsudku soudu prvního stupně (dílem sám a dílem ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák.) v jednočinném souběhu jako trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1, písm. b), odst. 3, písm. b) tr. zák., dílem dokonaný a dílem ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák., a jako trestný čin poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák.; u obviněného M. B. a L. H. v bodech II/A/1) rozsudku odvolacího soudu a pod body 1. až 4., 6. a 7. rozsudku soudu prvního stupně ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. a v jednočinném souběhu jako trestné činy krádeže podle § 247 odst. 1, písm. b), odst. 3, písm. b) tr. zák. a poškozování cizí věci podl § 257 odst. 1 tr. zák.; u obviněného J. G. pod bodem II/A/1) rozsudku odvolacího soudu ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. a v jednočinném souběhu jako trestné činy krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák. a poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák., pod bodem II/A/2) rozsudku odvolacího soudu ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. a v jednočinném souběhu jako trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b) tr. zák., ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák., a jako trestný čin poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák.; u obviněného M. B. v bodech II/A/2) rozsudku odvolacího soudu ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. a v jednočinném souběhu jako trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b) tr. zák. ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák. a jako trestný čin poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák.

Obviněného M. S. za tuto trestnou činnost a za trestné činy úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1 tr. zák. a zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 tr. zák., ohledně nichž zůstal napadený rozsudek nedotčen (body 13. a 14.) odsoudil podle § 247 odst. 3 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tři a půl roku, pro jehož výkon jej zařadil podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou. Obviněnému M. B. uložil podle § 247 odst. 3 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody v trvání tří roků, pro jehož výkon jej podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařadil do věznice s dozorem; obviněnému L. H. uložil podle § 247 odst. 3 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody v trvání tří roků, jehož výkon podle § 60a odst. 1, 2 tr. zák. za současného vyslovení dohledu podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání pěti let, zároveň mu uložil podle § 60a odst. 3 tr. zák., aby ve zkušební době podle svých sil nahradil způsobenou škodu; obviněnému J. G. pak uložil podle § 247 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců, jehož výkon podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu podle § 59 odst. 2 tr. zák. v délce tři a půl roku; konečně M. B. uložil podle § 247 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody v trvání osmi měsíců, pro jehož výkon jej zařadil podle § 39a odst. 2 písm. b) do věznice s dozorem.

Obviněným M. S., M. B. a L. H. odvolací soud podle § 228 odst. 1 tr. ř. stanovil povinnost zaplatit společně a nerozdílně na náhradě škody poškozené České poště, s. p., z titulu škod způsobených jednáním popsaným pod body 3. a 7. napadeného rozsudku částku 7.855,80 Kč, když se zbytkem nároku na náhradu škody uplatněného z titulu škody způsobené jednáním pod bodem 7. napadeného rozsudku tuto poškozenou odkázal podle § 229 odst. 2 tr. ř. na řízení ve věcech občanskoprávních. Obviněným M. S., M. B. a J. G. byla dále uložena povinnost podle § 228 odst. 1 tr. ř. zaplatit společně a nerozdílně na náhradě škody poškozené České poště, s. p., z titulu škod způsobených jednáním popsaným pod bodem II/A/2) rozsudku soudu druhého stupně, částku 8.973,- Kč.

V bodě B) rozsudku odvolacího soudu byli M. B. a L. H. podle § 226 písm. c) tr. ř. zproštěni obžaloby pro dílčí útok (pod bodem 5. v napadeném rozsudku soudu prvního stupně) pokračujících trestných činů krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 3, písm. b) tr. zák. a poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák. Podle § 229 odst. 3 tr. ř. byla poškozená Česká pošta, s. p., z titulu škody způsobené popsaným bodem 5. napadeného rozsudku odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti rozsudku odvolacího soudu podali v zákonné lhůtě dovolání nejvyšší státní zástupkyně a prostřednictvím svých obhájců JUDr. J. T. a Mgr. J. Š. i obvinění M. B. aj. G.

Nejvyšší státní zástupkyně podala dovolání ve prospěch i neprospěch obviněného M. S. a opřela je o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř., neboť v napadeném rozhodnutí chybí výrok o rozhodnutí odvolacího soudu ve vztahu k osobě obviněného M. S. a skutku pod bodem 5. rozsudku soudu prvního stupně.

Nejvyšší státní zástupkyně poukázala na vadu v rozsudku odvolacího soudu, která podle jejího přesvědčení spočívá v tom, že soud druhého stupně rozhodnutím z podnětu odvolání obviněných částečně zrušil rozsudek soudu prvního stupně m. j. i ve výroku o vině skutkem pod bodem 5. a ve výrocích o trestech, způsobu jejich výkonu a o náhradě škody. Následným novým výrokem o vině v bodě II/A rozsudku odvolací soud všechny shora jmenované obviněné znovu uznal vinnými skutky, ohledně nichž byl napadený rozsudek zrušen, ovšem s výjimkou skutku pod bodem 5. Výrokem pod bodem II/B rozsudku odvolací soud obviněné M. B. a L. H. pro skutek pod bodem 5. rozsudku soudu prvního stupně obžaloby podle § 226 písm. c) tr. ř. zprostil. Ohledně obviněného M. S. však žádné rozhodnutí týkající se skutku pod bodem 5. neučinil, ačkoli z odůvodnění jeho rozsudku vyplývá, že důvody vedoucí ke zproštění měly zřejmě dopadat i na tohoto obviněného (důvodem popsaného postupu odvolacího soudu byla skutečnost, že proti obviněnému M. S. nebylo pro skutek pod bodem 5. rozsudku soudu prvního stupně zahájeno trestní stíhání podle § 160 odst. 1 tr. ř.; k pochybení došlo při podání obžaloby, kdy omylem byla na tohoto podána obžaloba i pro tento skutek).

Nastalou situaci odvolací soud řešil tím, že v odůvodnění svého rozhodnutí proklamativně uvedl, že zprošťující výrok by měl být učiněn i vůči obviněnému M. S.; s konečnou platností však o tomto dílčím útoku rozhodnuto nebylo. Nejvyšší státní zástupkyně navíc zdůraznila, že dílčí útok pokračujícího trestného činu je ve smyslu § 12 odst. 12 tr. ř. samostatným skutkem, který nelze z trestního stíhání toliko vypustit, ale je třeba o něm rozhodnout. Odvolací soud měl proto postupovat podle § 260 tr. ř. a vrátit věc příslušnému státnímu zástupci k došetření.

Vzhledem k uvedenému nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265l odst. 2 tr. ř. přikázal bez zrušení napadeného rozsudku odvolacímu soudu, aby rozsudek ze dne 10. 10. 2006, sp. zn. 4 To 676/2006, doplnil výrokem, jímž se věc ohledně obviněného M. S., pokud jde o skutek pod bodem 5. rozsudku soudu prvního stupně vrací podle § 260 tr. ř. státnímu zástupci k došetření. Zároveň souhlasila s tím, aby takové rozhodnutí učinil za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. S projednáním věci v neveřejném zasedání vyslovila podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas i pro případ jiného nežli navrhovaného rozhodnutí dovolacího soudu.

K dovolání nejvyšší státní zástupkyně se vyjádřil obviněný M. S., v jehož prospěch i neprospěch bylo dovolání podáno, a v zásadě souhlasil s důvody v dovolání uvedenými. Připojil se k návrhu nejvyšší státní zástupkyně a současně souhlasil s tím, aby Nejvyšší soud rozhodl ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Proti rozsudku odvolacího soudu podali dovolání rovněž obvinění M. B. a J. G.

První z těchto obviněných uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť se domnívá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, resp. na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Dovolatel, třebaže v úvodu svého podání uvedl, že podstatou jeho dovolání není polemika s hodnotícími úvahami soudů, napadl rozsah dokazování provedený soudem prvního stupně a vyslovil názor, že soud své rozhodnutí opřel pouze o křivé obvinění jednoho ze spoluobviněných, když žádné jiné důkazy nebyly v řízení opatřeny. Poukázal také na skutečnost, že poskytl v rámci vyšetřování řadu srovnávacích materiálů k provedení zkoušek DNA, veškeré testy však prokázaly, že nebyl nikde ztotožněn jako pachatel trestné činnosti. Za jediné správné považoval úvahy soudu o nevěrohodnosti výpovědí M. S., který své výpovědi v průběhu trestního řízení několikrát pozměnil, takže takové prameny poznání skutečně trpí v trestním řízení nepřípustným stupněm pravděpodobnosti či nepravděpodobnosti o vině osoby .

V závěru dovolání obviněný M. B. požádal, aby ve smyslu § 265h odst. 3 tr. ř. bylo rozhodnuto tak, že jsou dány důvody pro odložení či přerušení výkonu rozhodnutí soudu, a navrhl, aby po tomto zjištění byl spis s tímto návrhem předložen soudu. Současně navrhl, aby Nejvyšší soud vzal v úvahu jeho námitky a rozhodl tak, že zruší napadené rozhodnutí odvolacího soudu a přikáže mu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Obviněný J. G. své dovolání opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podobně jako obviněný M. B. napadl skutková zjištění soudů prvého a druhého stupně především co se týká hodnocení výpovědi spoluobviněného M. S., která jej měla jako jediný důkaz usvědčovat; výpověď tohoto obviněného označil za křivou právě s ohledem na to, že byla v průběhu trestního řízení několikrát pozměňována. Dovolatel dále uvedl, že mimo této výpovědi nebyly pořízeny žádné jiné ať už přímé nebo nepřímé důkazy, a že provedené důkazy trpí takovou mírou pravděpodobnosti či nepravděpodobnosti, že na základě nich nelze učinit závěr o jeho vině . Trval na stanovisku, že se jednání uvedeného pod bodem II/A/1) rozsudku odvolacího soudu nedopustil.

Vzhledem k uvedenému obviněný J. G. navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodl tak, že zruší napadené rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu přikáže k novému projednání a rozhodnutí.

K oběma dovoláním obviněných se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupce ) s tím, že dovolání sice byla podána s odkazem na důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přitom však žádnému dovolacímu důvodu neodpovídají. Nejvyšší soud je totiž skutkovými zjištěními, pokud neodporují zásadám formální logiky, vázán, neboť citovaný dovolací důvod je dán toliko tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z tohoto důvodu státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obou obviněných podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř. Zároveň souhlasil s tím, aby Nejvyšší soud takové rozhodnutí učinil za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. S projednáním věci v neveřejném zasedání vyslovil podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas i pro případ jiného nežli navrhovaného rozhodnutí dovolacího soudu.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že v této trestní věci jsou dovolání přípustná, neboť napadají rozhodnutí, jímž byli dovolatelé uznáni vinnými a byly jim uloženy tresty [§ 265a odst. 2 písm. a) tr. ř.], byla podána osobami oprávněnými [§ 265d odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), a že splňují obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v § 265f odst. 1 tr. ř.

K dovolání nejvyšší státní zástupkyně:

Tato dovolatelka uplatnila dovolací důvod obsažený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř., podle něhož lze dovolání podat, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný.

Námitky obsažené v jejím dovolání stran obviněného M. S., jejichž podstatu tvořila výtka, že odvolací soud v napadeném rozsudku nerozhodl ohledně tohoto obviněného o dílčím útoku popsaném v bodě 5. rozhodnutí soudu prvního stupně, tomuto dovolacímu důvodu odpovídají a Nejvyšší soud je shledal opodstatněnými.

Na tomto místě je vhodné znovu stručně zrekapitulovat postup soudů obou stupňů týkající se uvedeného bodu, v němž Okresní soud v Písku uznal obviněné M. S., M. B. a L. H. vinnými dílčím útokem pokračujících trestných činů krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák., dílem ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák., a poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák. Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací svým rozsudkem následně zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o vině mj. i dílčím útokem pod bodem 5. a novým výrokem o vině v bodě II/A všechny tři shora jmenované obviněné znovu uznal vinnými skutky, ohledně nichž byl napadený rozsudek zrušen, ovšem s výjimkou právě tohoto dílčího útoku; výrokem pod bodem II/B obviněné M. B. a L. H. pro tento dílčí útok obžaloby zprostil podle § 226 písm. c) tr. ř., zatímco ohledně obviněného M. S. žádné rozhodnutí týkající se tohoto dílčího útoku neučinil.

Závěr odůvodnění rozsudku odvolacího soudu obsahuje vysvětlení, proč o tomto dílčím útoku nebylo rozhodnuto zprošťujícím výrokem rovněž stran obviněného M. S. Krajský soud m. j. uvedl, že toto jednání bylo žalováno i ve vztahu k obžalovanému M. S. a z formálního pohledu by učinění zprošťujícího výroku krajskému soudu nic nebránilo, neboť podle § 220 odst. 1 tr. ř. může soud rozhodovat jen o skutku, který je uveden v žalobním návrhu. Pokud by však krajský soud učinil zprošťující výrok i ve vztahu k obžalovanému M. S., založil by tím překážku věci rozsouzené, která by navíc byla učiněna v řízení zatíženém závažnou procesní vadou, totiž absencí zahájení trestního stíhání vůči obžalovanému M. S. Odvolací soud proto ve vztahu k obžalovanému S. dílčí útok popsaný pod bodem 5. napadeného rozsudku pouze vypustil z obžaloby (srov. str. 26).

Jak se podává z obsahu spisu (č. l. 2), že usnesením Okresního ředitelství Policie ČR SKPV v Písku ze dne 9. 11. 2005, ČTS: ORPI-642/TČ-OK-2005, bylo zahájeno trestní stíhání podle § 160 odst. 1 tr. ř. pro dílčí útok uvedený pod bodem 5. skutečně jen proti obviněným M. B. a L. H.; obžaloba (č. l. 468 spisu) pro tento dílčí útok však byla podána i na obviněného M. S.

Odvolací soud po zjištění tohoto procesního pochybení orgánů přípravného řízení, které gradovalo odsuzujícím výrokem soudu prvního stupně pro uvedený dílčí útok i ohledně obviněného M. S., se toto pochybení sice snažil napravit, nicméně nepostupoval důsledně, když po zrušení příslušné části rozsudku soudu prvního stupně neaplikoval ustanovení § 260 tr. ř. Výrokem o zrušení i této části odsuzujícího výroku (dílčího útoku popsaného pod bodem 5.) se totiž věc dostala do stadia po podání obžaloby a bylo zapotřebí také o tomto dílčím útoku rovněž ve vztahu k obviněnému M. S. rozhodnout.

V této souvislosti je vhodné připomenout, že podle ustanovení § 12 odst. 12 tr. ř. (od účinnosti novely č. 265/2001 Sb.) se skutkem podle tohoto zákona rozumí též dílčí útok pokračujícího trestného činu, není-li výslovně stanoveno jinak. Toto výkladové ustanovení navazuje na ustanovení § 11 odst. 2 tr. ř., které umožňuje oddělené projednávání dílčích útoků pokračování v trestném činu, aniž by bylo nutné vyčkávat kompletního objasnění všech v úvahu přicházejících útoků, anebo aniž by v případě, kdy dojde k pravomocnému rozhodnutí o části pokračujícího trestného činu a je třeba rozhodnout i o zbytku pokračování v trestném činu, bylo nutné zrušit předchozí pravomocné rozhodnutí v řízení o některém z mimořádných opravných prostředků. Podstatné ale především je, že dílčí útok pokračujícího trestného činu je ve smyslu § 12 odst. 12 tr. ř. samostatným skutkem, který nelze z trestního stíhání obviněného pouze tzv. vypustit, ale je třeba o něm rozhodnout. Pokud by se tak nestalo, vznikl by a fakticky byl zakonzervován stav právní nejistoty, neboť by po zrušení příslušné části rozsudku soudu prvního stupně neexistoval verdikt, jímž by bylo o zmiňovaném dílčím útoku pod bodem 5. rozhodnuto (a takový výrok by v budoucnu žádný orgán činný v trestním řízení již ani učinit nemohl).

Takové případy se v praxi soudů již v minulosti vyskytly a byly řešeny judikaturou (srov. rozhodnutí č. 15/1994-II. a zejména č. 38/2000 Sb. rozh. trest.). Je jen samozřejmé, že je zapotřebí aplikovat je přiměřeně, neboť jde o rozhodnutí učiněná před účinností výše citované novely č. 265/2001 Sb. Zásadně však platí, že nelze-li po zrušení rozsudku pokračovat v řízení před soudem pro neodstranitelné procesní vady a není-li důvod pro jiné rozhodnutí, odvolací soud vrátí věc státnímu zástupci k došetření. V projednávané věci se nepochybně o neodstranitelnou vadu jednalo, neboť chybějící rozhodnutí o zahájení trestního stíhání podle § 160 tr. ř. ohledně konkrétního dílčího útoku ve vztahu k jednomu z obviněných není možné v řízení před soudem žádným jiným úkonem nahradit, a proto je nutné věc vrátit státnímu zástupci k došetření.

Z uvedeného vyplývá, že odvolací soud pochybil, pokud zvláštním výrokem nerozhodl o tom, že skutek označený bodem 5. vrátí státnímu zástupci k došetření. Jelikož v napadeném rozsudku tento výrok chybí a je dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř., Nejvyšší soud z podnětu dovolání nejvyšší státní zástupkyně podaného ohledně obviněného M. S. přikázal podle § 265l odst. 2 tr. ř. Krajskému soudu v Českých Budějovicích, aby v rozsudku ze dne 10. 10. 2006, sp. zn. 4 To 676/2006, doplnil chybějící výrok, kterým rozhodne podle § 260 tr. ř. o vrácení věci státnímu zástupci k došetření pokud jde o dílčí útok označený bodem 5. v rozsudku Okresního soudu v Písku ze dne 23. 5. 2006, sp. zn. 2 T 19/2006.

K dovoláním obviněných M. B. a J. G.:

Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud zejména posoudit otázku, zda obviněnými uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin, nebo se o trestný čin vůbec nejednalo. Důvody dovolání jako specifického opravného prostředku jsou koncipovány tak, že v dovolání není možno namítat neúplnost dokazování, způsob hodnocení důkazů a nesprávnost skutkových zjištění. Nejvyšší soud jakožto soud dovolací nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů ve věci. V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich konečného skutkového zjištění a teprve v návaznosti na to zvažovat právní posouzení skutku.

Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tedy nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení . Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

Námitky obviněných, které ve svém mimořádném opravném prostředku uplatnili téměř totožně a o něž existenci citovaného dovolacího důvodu opřeli, v tomto ohledu nemohou obstát. Uplatněné výhrady totiž napadají způsob a rozsah dokazování provedeného před soudem prvního stupně, hodnocení důkazů z jeho strany a správnost jím učiněných skutkových zjištění. Pod tyto námitky spadají ty argumenty obviněných, v nichž nesouhlasí se způsobem vyhodnocení výpovědi spoluobviněného M. S., a to zejména z toho důvodu, že ji považují za naprosto nevěrohodnou a označují ji za výpověď křivou, a kde oba obvinění opakovaně tvrdí, že v řízení před soudem prvního stupně stejně jako v přípravném řízení nebyl kromě zmíněné výpovědi proveden jediný důkaz, který by prokazoval jejich vinu.

Z povahy takto vytýkaných vad je evidentní, že ačkoli obvinění ve svém mimořádném opravném prostředku formálně deklarovali dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., po stránce věcné uplatnili toliko námitky skutkové, resp. procesní, jejichž prostřednictvím se primárně domáhali změny rozsahu provedeného dokazování a odlišného způsobu hodnocení provedených důkazů, než jak učinily soudy obou stupňů, a v důsledku toho rovněž změny skutkových zjištění ve svůj prospěch; teprve z takto tvrzených nedostatků (tedy až sekundárně) dovozovali nesprávné právní posouzení jednání, jímž byli uznáni vinnými.

Lze tak shrnout, že obviněnými vytýkané vady měly výlučně povahu vad skutkových, resp. procesních, nikoli hmotně právních, a že dovolatelé neuplatnili žádnou konkrétní námitku, již by bylo možno považovat z hlediska uplatněného důvodu dovolání podle § 265b tr. ř. za relevantní. Protože námitky skutkové žádný z důvodů dovolání podle § 265b tr. ř. nezakládají, neexistuje ve vztahu k nim ani zákonná povinnost Nejvyššího soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02, ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05 aj.).

Zásah do skutkových zjištění lze v rámci řízení o dovolání připustit jen tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu a učiní-li dovolatelé (současně) tento nesoulad předmětem dovolání. V daném případě se však ani o takovou situaci nejednalo, neboť z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudů na straně druhé.

Z těchto důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněných M. B. a J. G. podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž postupoval podle § 265i odst. 3 tr. ř. a přezkoumával napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Takový aplikační postup nezasáhl do základních práv dovolatelů a není proto ani v rozporu s nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 180/03 a I. ÚS 55/04, v nichž tento soud vyslovil výhrady k extenzivnímu výkladu § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. ze strany Nejvyššího soudu.

Své rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 30. května 2007

Předseda senátu:

JUDr. Jan B l á h a