8 Tdo 445/2007
Datum rozhodnutí: 25.04.2007
Dotčené předpisy:




8 Tdo 445/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. dubna 2007 o dovolání obviněné Mgr. O. R., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 11. 2006, sp. zn. 6 To 601/2006, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 6 T 216/2005, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné Mgr. O. R. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 18. 9. 2006, sp. zn. 6 T 216/2005, byla obviněná Mgr. O. R. uznána vinnou, že:

ačkoli byla rozhodnutím Magistrátu města Ostravy, odboru dopravy, ze dne 12. 5. 2005, č.j. OD/1/05/128/05/SŘ-SK, které téhož dne nabylo právní moci, postižena pro přestupek proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu podle § 22 odst. 1 písm. f) a pro přestupek na úseku ochrany před alkoholismem a jinými toxikomaniemi podle § 30 odst. 1 písm. h) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, za což jí byla uložena pokuta ve výši 3.000,- Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu čtyř měsíců počínaje dnem nabytí právní moci předmětného rozhodnutí,

přesto dne 15. 9. 2005 v době kolem 07:45 hod. řídila po předchozím požití alkoholických nápojů osobní automobil zn. Ford Siera, v důsledku požitého alkoholu a nepozornosti nedodržela bezpečnou vzdálenost za před ní stejným směrem jedoucím a z důvodu situace vzniklé v silničním provozu zastavujícím osobním automobilem zn. Škoda Octavia řízeným Ing. R. H., do tohoto zezadu narazila a tím jej odhodila vpřed na stojící osobní automobil zn. Škoda Octavia firmy R. M., spol. s r.o., se kterým na světelný signál s červeným světlem Stůj stál řidič V. P., čímž způsobila majiteli Ing. R. H. na jeho vozidle škodu ve výši 24.603,- Kč a na osobním automobilu firmy R. M., spol. s r.o., škodu ve výši 650,- Kč, přičemž v době řízení vozidla a dopravní nehody měla v krvi nejméně 1,11 promile alkoholu.

Takto zjištěné jednání obviněné soud prvního stupně právně kvalifikoval jako trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 písm. b) tr. zák. a uložil jí podle § 201 tr. zák. ve znění zákona č. 413/2005 Sb. (opodstatněnost aplikace tohoto zákona soud blíže neodůvodnil) trest odnětí svobody v trvání dvou měsíců, jehož výkon podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. odložil na zkušební dobu v trvání jednoho roku. Obviněné dále uložil podle § 49 odst.1 a § 50 odst. 1 tr. zák. trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu dvou let.

Proti tomuto rozsudku obviněná podala odvolání, o němž Krajský soud v Ostravě rozhodl usnesením ze dne 27. 11. 2006, sp. zn. 6 To 601/2006, tak, že je podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.

Uvedené usnesení odvolacího soudu obviněná napadla prostřednictvím obhájce Mgr. P. S. dovoláním, v němž uplatnila důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Je totiž přesvědčena, že toto usnesení i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Dovolatelka konkrétně namítla, že skutek, o němž se vedlo řízení, není trestným činem, neboť jí ve vztahu k vědomí vylučujícího způsobilost, v němž se měla při řízení vozidla nacházet, nelze přičítat úmyslné zavinění, a to ani v nepřímé formě. Jestliže odvolací soud dospěl k jinému závěru, učinil tak na základě nesprávného posouzení tohoto znaku skutkové podstaty stíhaného trestného činu. Zaviněním obviněné se odvolací soud blíže nezabýval, ačkoli obsah jejího odvolaní na nedostatek subjektivní stránky poukazoval. Dovolatelka dále konstatovala, že subjektivní stránka předmětné trestné činnosti vyžaduje vědomí stavu vylučujícího způsobilost, za který je v právní teorii považována naměřená hodnota alkoholu v krvi přesahující jednu promili. Jednalo-li se však u ní o tzv. zbytkový alkohol požívaný její osobou předchozího dne ve večerních hodinách, lze jen těžko předpokládat, že věděla o tom, že bude mít druhý den ráno v krvi 1,11 promile alkoholu. Dovolatelka se tak domnívá, že je nutné rozlišovat mezi řízením vozidla bezprostředně po předchozím požití alkoholických nápojů a řízením druhého dne ráno, kdy řidič může ještě pod vlivem alkoholu být, ale automaticky to nemůže znamenat, že se u něj jedná o stav vylučující způsobilost. Právě v tomto druhém případě pak nelze předpokládat vědomí stavu vylučujícího způsobilost a je nezbytné tuto skutečnost dokazovat svědeckými výpověďmi o chování řidiče a dalšími objektivními zjištěními.

V závěru dovolání obviněná navrhla (bez citace příslušných zákonných ustanovení), aby Nejvyšší soud napadená rozhodnutí soudů prvního i druhého stupně zrušil a sám ve věci rozhodl tak, že věc postoupí Magistrátu města Ostravy k posouzení, zda se nejedná o přestupek.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v Brně (dále jen státní zástupce ) ve vyjádření k dovolání uvedl, že v případě obviněné byl skutkový stav spolehlivě zjištěn a přiléhavým způsobem kvalifikován. Skutková zjištění soud učinil na základě objektivního důkazu, a to rozboru krve obviněné. Oba poškození navíc ve svých výpovědích potvrdili, že z dechu obviněné cítili zápach alkoholu. Státní zástupce shodně s odůvodněním rozhodnutí odvolacího soudu uvedl, že ze soudně lékařské praxe je zřejmé, že v hodnotách nad jedno promile alkoholu v krvi již není řidič schopen bezpečně ovládat motorové vozidlo a nelze akceptovat subjektivní dojmy řidiče, zda je či není ovlivněn alkoholem.

Státní zástupce přisvědčil soudům obou stupňů i v tom, že závěr o formě zavinění obviněné lze v tomto konkrétním případě založit na hodnocení skutkových zjištění, která její zavinění charakterizují, jako je způsob řízení motorového vozidla, svědky zaregistrovaný alkohol v dechu obviněné, zjištěná hladina alkoholu v krvi ve výši 1,11 promile, atd.

S ohledem na shora uvedené státní zástupce navrhl odmítnout dovolání obviněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Současně souhlasil s tím, aby takové rozhodnutí Nejvyšší soud učinil za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že v této trestní věci je dovolání přípustné, neboť napadá rozhodnutí, jímž byl dovolatel uznán vinným a byl mu uložen trest [§ 265a odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení . Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

Jak vyplývá z dovolání obviněné, argumenty namítající nenaplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 písm. b) tr. zák., zejména chybějící subjektivní stránku trestné činnosti, jsou podřaditelné pod dovolací důvod deklarovaný obviněnou podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

V obecné rovině je zapotřebí nejprve uvést, že trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 písm. b) tr. zák. (ve znění účinném v době posuzovaného činu, tedy před novelou provedenou zákonem č. 411/2005 Sb. s účinností od 1. 7. 2006) se dopustil ten, kdo vykonával ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil vlivem návykové látky, zaměstnání nebo jinou činnost, při kterých by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku, ačkoliv byl za obdobný čin spáchaný pod vlivem návykové látky v posledních dvou letech postižen.

V této souvislosti je třeba uvést (byť soudy obou stupňů tomu nevěnovaly žádnou pozornost a ani dovolatelka konkrétní argumentaci v tomto směru neuplatnila), že novelizované ustanovení je přísnější (v odst. 2 obsahuje i kvalifikovanou skutkovou podstatu s přísnějšími tresty). Z hlediska ustanovení § 16 odst. 1 tr. zák. (trestnost činu se posuzuje podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán; podle pozdějšího zákona se posuzuje jen tehdy, jestliže je to pro pachatele příznivější) proto soudy zásadně správně aplikovaly trestní zákon účinný v době (15. 9. 2005), kdy se obviněná trestného činu podle zjištění soudů dopustila.

Ustanovení § 201 písm. b) tr. zák. ve shora uvedené podobě chránilo (a po citované novele i nadále chrání) život a zdraví lidí a majetek proti ohrožení určitého druhu. Po subjektivní stránce se k němu vyžadoval úmysl [§ 4 písm. a), b) tr. zák.]. Není přitom rozhodné, zda pachatel věděl o tom, že bude vykonávat určitou činnost (např. řídit motorové vozidlo) již v době požívání alkoholických nápojů, které u něho přivodilo stav vylučující způsobilost k vykonávání takové činnosti. Z hlediska subjektivní stránky totiž postačovalo, aby pachatel přinejmenším věděl, že vykonává ve stavu vylučujícím způsobilost činnost, při které by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku, a byl s tím srozuměn [zároveň musel být splněn některý z alternativních znaků pod písmeny a) až d) § 201 tr. zák.].

Pro spolehlivé posouzení otázky, zda obviněná svým jednáním naplnila veškeré zákonné znaky skutkové podstaty uvedeného trestného činu či nikoliv (v daném případě zejména subjektivní stránku), je rozhodující skutek uvedený ve výroku o vině v rozsudku soudu prvého stupně (v tzv. skutkové větě), případně rozvedený v jeho odůvodnění. Z tzv. právní věty výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně se podává, že soud považoval za naplněné ty znaky trestného činu, které spočívají v tom, že obviněná vykonávala ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodila vlivem návykové látky, činnost, při které by mohla ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku, ačkoliv byla za obdobný čin spáchaný pod vlivem návykové látky v posledních dvou letech postižena.

Skutková část výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s odpovídající částí jeho odůvodnění obsahuje konkrétní skutková zjištění, která vyjadřují zákonné znaky výše jmenovaného trestného činu. Jednání obviněné bylo prokázáno provedenými důkazy, především výpověďmi svědků, listinnými důkazy (především z protokolu o odběru krve) a v neposlední řadě i výpovědí samotné obviněné, která se ke způsobení malé dopravní nehody doznala. Odvolací soud tato zjištění respektoval a sám je v odůvodnění svého rozhodnutí ještě blíže rozvedl.

Naprosto žádné pochybnosti neměly soudy obou stupňů (a nemá je ani Nejvyšší soud) o naplnění zákonného znaku zpětnosti, který je dán postižením (uložením sankce) obviněné za přestupek na úseku ochrany před alkoholismem a jinými toxikomaniemi podle § 30 odst. 1 písm. h) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, v posledních dvou letech před spácháním posuzovaného trestného činu.

Z hlediska zavinění soud prvního stupně dovodil, že obviněná jednala ve formě minimálně nepřímého úmyslu podle § 4 písm. b) tr. zák., neboť je osobou, která má dostatek zkušeností s účinky alkoholu a vzhledem ke zjištěné výši alkoholu v její krvi v době nehody je zřejmé, že musela vědět, že v době řízení ještě může být pod vlivem alkoholu a pro takový případ s tím byla srozuměna. S tímto závěrem se ztotožnil i soud odvolací, který navíc výstižně dodal, že stav vylučující způsobilost k bezpečnému řízení motorového vozidla nastává v době, kdy v krvi řidiče je nejméně 1,00 g/kg (dříve 1 promile) alkoholu, přičemž subjektivní pocit řidiče není rozhodující. Důkazně je stav obviněné vylučující její způsobilost k řízení motorového vozidla stanoven právě objektivním výsledkem provedeného odběru krve. Podle poznatků soudně lékařské praxe je přitom zřejmé, že v hodnotách nad 1,00 g/kg alkoholu v krvi není žádný řidič schopen bezpečně ovládat motorové vozidlo.

Nejvyšší soud i s tímto závěrem soudů obou stupňů souhlasí a pouze doplňuje, že obviněná je osobou dospělou se zkušenostmi o působení alkoholu na lidský organismus. Motorové vozidlo totiž neřídila pod vlivem alkoholu poprvé, když je zjištěno, že pro obdobné jednání již byla postižena v rámci přestupkového řízení.

Nejvyšší soud z těchto důvodů dospěl k závěru, že výhrady obviněné nemají opodstatnění, neboť rozsudek soudu prvního stupně i usnesení odvolacího soudu vytýkanými vadami netrpí. Oba soudy v souladu se zákonem vyložily a řádně odůvodnily všechny své závěry z hlediska jimi použité právní kvalifikace a v jednání obviněné zcela správně shledaly naplnění skutkové podstaty trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 písm. b) tr. zák. (ve znění účinném v době činu).

Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dospěl k závěru, že obviněnou uplatněné námitky nejsou důvodné, proto její zjevně neopodstatněné dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. dubna 2007

Předseda senátu:

JUDr. Jan B l á h a